ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.4131.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 4131/2019-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce T. Ř. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 468/18, proti žalovanému J. L. , narozenému XY, bytem v XY, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9
pod sp. zn. 18 C 33/2014, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2019, č. j. 25 Co 267/2019-280, takto:
Řízení o podání žalovaného označené jako „odvolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2019, č. j. 25 Co 267/2019-280, se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 18 C 33/2014-248, ve znění usnesení ze dne 31. 7. 2019, č. j. 18 C 33/2014-256, uložil žalovanému vyklidit tam specifikované nemovitosti do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním, v průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 4. 11. 2019, č. j. 25 Co 267/2019-280, zastavil řízení o návrhu žalovaného na ustanovení zástupce ze dne 25. 8. 2019.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný „odvoláním“.
Odvolání není opravným prostředkem, jejž by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského (městského) soudu jako soudu odvolacího (§201 a §10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), a občanský soud řád ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Řízení o „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 85/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 139/2002, ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání“ žalovaného podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Jen pro úplnost lze dodat, že i kdyby žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, bylo by objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu