ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1823.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1823/2019-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce OSMA - ČR - OJ013 , se sídlem v Chomutově, SNP 3876, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 22764399, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, proti žalovanému P. N. , narozenému XY, bytem XY, o splnění závazku z kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 28/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 5 Cmo 202/2018-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhá, aby soud žalovanému „uložil povinnost“ převést na žalobce vlastnické právo k 4.800 kusů podílových listů smíšeného otevřeného podílového fondu J&T PERSPEKTIVA (ISIN CZ 0008473352), o jmenovité hodnotě 1 Kč (dále jen „podílové listy“), s tím, že k převodu vlastnického práva podílových listů měla být zavázána právní předchůdkyně žalovaného smlouvou o převodu podílových listů ze dne 13. 10. 2015 (dále jen „kupní smlouva“), popř. darovací smlouvou z téhož dne (dále jen „darovací smlouva“).
[2] Rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 37 Cm 28/2017-54, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. 5 Cmo 202/2018-93, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] První „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek, podle kterých odvolací soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že dovolatel uzavřel s právní předchůdkyní žalovaného (v postavení spotřebitelky) kupní smlouvu jako podnikatel, přípustnost dovolání nezakládá.
[6] Uvádí-li totiž dovolatel, že „z provedeného dokazování v dané věci vyplynulo, že (…) jedenkrát (…) odkoupil (…) cenné papíry“, a tak nelze „právně posoudit, že by (…) soustavně vykonával činnosti za účelem dosažení zisku“, přehlíží, že odvolací soud při formulování závěru o jeho soustavném „skupování“ cenných papírů od drobných investorů, nevycházel ze skutečností zjištěných po provedeném dokazování, nýbrž ze skutečností, které mu byly známé z jeho činnosti (§121 o. s. ř.) [srov. odst. 17 in fine napadeného rozhodnutí].
[7] Přípustnost dovolání proto není s to založit ani tvrzení dovolatele, podle kterého odvolací soud pochybil, když vyšel z toho, že „každý kupující či prodávající cenných papírů, který zakoupí nebo prodá cenné papíry v jednom případě (…) tak musí činit soustavně“. Na tomto závěru své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (neboť – jak již bylo řečeno – vyšel z toho, že se jednalo o soustavnou činnost dovolatele); nemůže tedy jít o otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí spočívá (§237 o. s. ř.).
[8] V souvislosti s prvním „okruhem“ dovolatelem formulovaných námitek přípustnost dovolání nezakládá ani výtka, podle které v řízení nebylo „nikterak prokázáno“, že dovolatel vykonával podnikatelskou činnost za účelem dosažení zisku. Odvolací soud v tomto směru odkázal na zjevný „cenový nepoměr“, který zjistil mezi (vyšší) tržní hodnotou podílových listů a (nižší) kupní cenou určenou v kupní smlouvě. Ze strany dovolatele jde tedy pouze o skutkovou námitku (což dovolatel ostatně sám připouští, neboť uvádí, že závěr o tom, že u něj byly „naplněny znaky podnikatele“, podle něj „nemá oporu v provedeném dokazování“). Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze zpochybnit. Dovolací přezkum je v režimu §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen pouze otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[9] Dovolání nečiní přípustným ani druhý „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek, podle kterých „v řízení bylo prokázáno“, že dovolatel s právní předchůdkyní žalovaného uzavřel darovací smlouvu, přičemž se odstoupení právní předchůdkyně žalovaného (datované 24. 10. 2015) [dále jen „odstoupení“] týkalo právě darovací smlouvy (nikoli smlouvy kupní), neboť jde o polemiku s hodnocením důkazů. Odvolací soud totiž (v odst. 23 napadeného rozhodnutí) dospěl k závěru, že „žádná darovací smlouva uzavřena nebyla“.
[10] Hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[11] V souvislosti s druhým „okruhem“ dovolatelem formulovaných námitek nečiní dovolání přípustným ani tvrzení dovolatele, podle kterého se odstoupení týkalo „právě smlouvy darovací a nikoli smlouvy kupní“. Ve vazbě na skutkové závěry odvolacího soudu, podle kterých k uzavření darovací smlouvy nedošlo (viz odst. [9] tohoto usnesení), vychází tato námitka z alternativního skutkového stavu. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, ovšem – jak již bylo řečeno (viz odst. [8] tohoto usnesení) – v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze zpochybnit.
[12] Dovolání nečiní přípustným konečně ani třetí „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek, jehož prostřednictvím brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého dovolatel jednal při uzavírání kupní smlouvy v rozporu s dobrými mravy, neboť právní předchůdkyně žalovaného „buď vůbec nevěděla, jaké cenné papíry vlastně za cenu, kterou jistě znala, prodává, nebo to věděla a žalobce nejméně využil toho, že se mýlí o svých právech majitele podílových listů, pokud ji o těchto právech přímo nedovedl k omylu, a tak z ní vylákal souhlas s nepřiměřeně nízkou (zlomkovou) cenou“.
[13] Uvádí-li dovolatel, že opírá-li odvolací soud své závěry o úvahu o nepoměru plnění, je jeho právní posouzení věci nesprávné, neboť „hrubý nepoměr plnění nezakládá neplatnost smlouvy ze zákona, ale je třeba se zrušení smlouvy domoci v soudním řízení“, přehlíží, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu spočívá na posouzení dvou právních otázek, které vedou (každá sama o sobě) k zamítnutí žaloby. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uzavřel nejen to, že nepoctivé jednání dovolatele „v souvislosti uzavíráním (…) kupní smlouvy, pokud ta vůbec uzavřena byla“, bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy, ale také to, že „i kdyby ke sjednání kupní smlouvy vůbec došlo a i kdyby tato byla platná, bylo od ní platně a účinně odstoupeno“.
[14] Přitom platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018). Právě o tuto situaci jde i v poměrech posuzovaného dovolání, neboť námitky směřující k závěru o tom, že právní předchůdkyně žalovaného „platně a účinně“ odstoupila od kupní smlouvy, nesplňují předpoklady §237 o. s. ř. (viz odst. [5] až [11] tohoto usnesení). Ani třetí „okruh“ dovolatelem formulovaných námitek tedy není způsobilý založit přípustnost dovolání.
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalobce odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[16] Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného (resp. jeho procesní předchůdkyně) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 10. 5. 2019) podle §6 odst. 1, §7 bodu 2, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 1.500 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 2.178 Kč.
[17] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu