ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2023.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2023/2018-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, PSČ 702 00, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava, Městskému obvodu Ostrava-Jih , se sídlem v Ostravě, Horní 791/3, PSČ 700 30, o zaplacení 2.687 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2012, č. j. 8 Co 123/2012-155, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Co 123/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2017, č. j. 1 Co 102/2016-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. 84 C 338/2003-69, zamítl žalobu o zaplacení 2.687 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 6. 2006, č. j. 42 Co 189/2006-93, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[2] Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně žalobu na obnovu řízení. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2011, č. j. 64 C 16/2009-113, žalobu na obnovu řízení zamítl. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. 6. 2012, č. j. 8 Co 123/2012-155, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2012, č. j. 8 Co 123/2012-155, napadla žalobkyně žalobou pro zmatečnost.
[4] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 8. 2016, č. j. 8 Co 123/2012-110, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[5] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. d) a §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[7] Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
[8] Peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení o zaplacení peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, nebo ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017.
[9] V projednávané věci dovolatelka podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení 2.687 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
[10] Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/2007).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu