ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2455.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2455/2018-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Z. C. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, za účasti Bytového družstva XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Studentská 541/3, PSČ 160 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 79/2007, o dovolání Bytového družstva XY proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 14 Cmo 123/2016-377, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 14 Cmo 123/2016-377, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2015, č. j. 74 Cm 79/2007-291, ve znění usnesení ze dne 6. 5. 2016, č. j. 74 Cm 79/2007-348, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze Bytového družstva XY (dále též jen „družstvo“) ze dne 19. 12. 2006 o vyloučení navrhovatelky a jejího manžela J. C. z družstva (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2008, č. j. 74 Cm 79/2007-165, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 17. 5. 2010, č. j. 14 Cmo 392/2008-198, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Navrhovatelka je zakládající členkou družstva.
2) Podle článku 9 odst. 3 stanov družstva je důvodem pro vyloučení člena družstva porušení povinnosti podílet se na splácení svého podílu z kupní ceny domu, odvozeného od plochy bytu, jehož je nájemcem. Postup splácení a výše splátek musí být v souladu s podmínkami kupní smlouvy, kterou uzavře družstvo se současným majitelem uvedené nemovitosti, a podle usnesení členské schůze. Výše majetkové účasti člena na kupní ceně se řídí pravidly schválenými členskou schůzí.
3) Družstvo uzavřelo dne 24. 2. 2004 mandátní smlouvu se Správou nemovitostí LBD Praha 6 (dále též jen „LBD“), podle které LBD zajišťovalo správu domu, vedení účetnictví a bylo zmocněno k vydávání výměru úhrad.
4) Členská schůze družstva rozhodla dne 30. 3. 2004 o výši majetkové účasti všech členů družstva. U navrhovatelky činila splátka z kupní ceny domu 2.570 Kč měsíčně a poplatek do fondu oprav 15 Kč měsíčně za m 2 plochy bytu a ½ za m 2 plochy sklepa. Dále členská schůze přijala usnesení, jímž zavázala členy družstva hradit splátky z kupní ceny domu, nájemné a plnění spojená s užíváním bytu od dubna 2004 včetně na účet LBD do 10. dne v měsíci.
5) Podle výměru úhrad od LBD činila platba navrhovatelky celkem 4.327 Kč měsíčně, z toho 2.570 Kč splátka na kupní cenu domu a 1.757 Kč za plnění spojená s užíváním bytu.
6) Navrhovatelka na účet LBD nic nezaplatila. Místo toho navrhovatelka platila „do pokladny družstva“ paní O. J. (dále též jen „O. J.“) na základě rozpisu úhrad, který od ní obdržela, v roce 2004 částku 4.077 Kč měsíčně (z toho 2.313 Kč na splátku kupní ceny domu), v roce 2005 částku 3.922 Kč měsíčně (z tohoto 2.313 Kč na splátku kupní ceny domu) a v roce 2006 částku 4.077 Kč měsíčně (z toho 2.315 Kč na splátku kupní ceny domu).
7) V listopadu 2006 doručilo družstvo navrhovatelce výstrahu před vyloučením z důvodu porušení článku 9 odst. 3 a článku 13 odst. 2 stanov, tj. povinnosti podílet se na splácení svého podílu na kupní ceně domu a povinnosti platit nájemné a úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu, s tím, že nesplácení podílu kupní ceny je důvodem k vyloučení z družstva. Současně družstvo navrhovatelku vyzvalo k úhradě dluhu ve výši 63.357 Kč, a to do 15. 12. 2006 na (ve výstraze specifikovaný) účet družstva.
8) Navrhovatelka v reakci na výstrahu dopisem odeslaným družstvu dne 30. 11. 2006 úhradu dluhu odmítla s tím, že platby řádně provedla do pokladny družstva. Přitom poukázala na úhradu částky 340.000 Kč z pokladny družstva za opravu střechy.
9) Členská schůze družstva konaná dne 19. 12. 2006 za účasti všech (7) členů družstva rozhodla (poměrem hlasů 4 pro, 1 proti a 2 se zdrželi hlasování) o vyloučení navrhovatelky a jejího manžela J. C. z družstva.
10) Proti rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení podala navrhovatelka námitku datovanou dnem 4. 1. 2007, v níž uvedla, že a) členská schůze nebyla řádně svolána, b) hlas M. T. je neplatný, protože není členem družstva a jeho nájemní smlouva je neplatná, c) neporušila členské povinnosti, tvrzené dluhy jsou fiktivní a jsou výsledkem vědomého hrubého zkreslení údajů o stavu hospodaření a jmění družstva, d) byla vyloučena dlužníky skutečnými, e) členská schůze neplnila povinnosti kontrolní komise a f) osoba řídící schůzi (advokát Mgr. Pavel Trnka) neumožnila projednat skutečné dluhy a nechala ji vyloučit z družstva bez řádné kontroly a zjištění skutečných dluhů.
[4] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení navrhovatelky a jejího manžela z družstva bylo přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů v souladu s §238 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“).
[5] Dále soud uzavřel, že navrhovatelka porušila povinnost člena družstva uvedenou v článku 9 odst. 3 stanov (podílet se na splátkách kupní ceny domu a pozemku) a v článku 13 odst. 2 písm. c) stanov (platit včas nájemné a úhradu za služby), neboť hradila splátky v nižší výši a na jiné platební místo, než určila členská schůze usnesením ze dne 30. 3. 2004, které je platné a pro všechny členy družstva závazné.
[6] Soud prvního stupně souhlasil s navrhovatelkou, že družstvo pověřilo O. J. vedením pokladny družstva, po rozhodnutí členské schůze družstva ze dne 30. 3. 2004 ovšem členové družstva nebyli oprávněni platit do pokladny družstva, nýbrž na účet LBD.
[7] Odkazuje na §335, §337 odst. 1 a §339 obch. zák., posoudil soud rozhodnutí členské schůze o povinnosti hradit splátky na kupní cenu domu a úhrady související s užíváním bytu na účet LBD jako platební podmínky mezi stranami sjednané. Pokud bylo po 30. 3. 2004 plněno do pokladny družstva, nedošlo podle soudu k řádné úhradě závazku, neboť podle §335 obch. zák. k řádnému splnění závazku se vyžaduje, aby byl splněn ve stanoveném místě (na účet LBD).
[8] Vyloučení navrhovatelky z družstva nepovažoval soud za jednání odporující dobrým mravům, neboť v rozporu s dobrými mravy není, vyžaduje-li družstvo plnění usnesení členské schůze. V družstvu, které má sedm členů, se podle soudu „vytvořily dvě skupiny, z nichž jedna (k níž patří navrhovatelka) odmítá respektovat rozhodnutí členské schůze a statutární orgán družstva. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany, je v rozporu se zákonem a družstvo velmi poškozuje; navrhovatelka uvedla při jednání soudu, že ani po vyloučení nehradí platby na účet určený družstvem, nýbrž toto plnění nadále skládá do pokladny.“
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze družstva konané dne 19. 12. 2006 o vyloučení navrhovatelky z družstva (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[10] Klíčovou otázkou v projednávané věci je podle odvolacího soudu posouzení, zda navrhovatelkou poskytnutá plnění do pokladny družstva byla plněním závazku či nikoliv, a na to navazující posouzení přiměřenosti vyloučení navrhovatelky z družstva ve vztahu k míře závažnosti jejího porušení členských povinností.
[11] Odvolací soud uvedl, že placení nájemného je jednou ze základních povinností člena bytového družstva. Podle článku 9 odst. 3 stanov je další povinností člena podílet se na splátkách kupní ceny domu, neboť nabytí domu včetně pozemku, na kterém se dům nachází, bylo důvodem pro založení družstva s tím, že po zaplacení kupní ceny má člen družstva právo na převod bytu do svého vlastnictví.
[12] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že stanovy jsou smlouvou sui generis, a uvedl, že členská schůze v návaznosti na článek 9 odst. 3 stanov usnesením ze dne 30. 3. 2004 určila nejen výši peněžitého závazku každého člena družstva, ale i platební místo, na které je třeba plnění poskytovat.
[13] Navrhovatelka měla podle odvolacího soudu zaplatit za období od ledna 2004 do listopadu 2006 na účet LBD celkem 151.445 Kč (35 x 4.327 Kč), do pokladny družstva za uvedené období však zaplatila pouze celkem 133.267 Kč (12 x 4.077 Kč, 12 x 3.922 Kč a 11 x 3.389 Kč).
[14] Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že navrhovatelka neplatila splátky z kupní ceny domu a plnění spojená s užíváním bytu řádně v určené výši 4.327 Kč měsíčně, ale platila částky nižší. Platby navíc vkládala do pokladny družstva, nikoli na účet LBD. Vycházela přitom z neplatné nájemní smlouvy a z rozpisů plateb vystavených O. J., jednala tedy v rozporu se stanovami a s usnesením členské schůze, ačkoli na porušování povinností byla družstvem upozorňována.
[15] Oproti závěru soudu prvního stupně, podle něhož navrhovatelka placením nižších částek a na jiné platební místo svým povinnostem nedostála, měl však odvolací soud (odkazuje na závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, a ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1604/2008) za to, že hotovostní platby přijaté O. J. do pokladny družstva jsou v souladu s §336 a §337 obch. zák. prokazatelnými příjmy družstva.
[16] Podle odvolacího soudu bylo „mezi účastníky nesporné, že O. J. byla pověřena vedením pokladny družstva s oprávněním platby ve prospěch družstva přijímat, a nelze tudíž přičítat k tíži navrhovatelky, jak s nimi pokladní družstva dále naložila“.
[17] Plněním v hotovosti do pokladny družstva tak podle odvolacího soudu došlo k částečnému zániku závazku navrhovatelky vůči družstvu. Navrhovatelka zaplatila za rozhodné období celkem 133.267 Kč namísto 151.445 Kč. Rozdíl ve výši 18.178 Kč (z toho na splátkách kupní ceny domu ve výši 12.284 Kč) představuje celkový dluh navrhovatelky vůči družstvu.
[18] Cituje závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož vyloučení navrhovatelky z družstva je ve vztahu k míře závažnosti jejího porušení členských povinností nepřiměřené. Navrhovatelka sice nerespektovala závazné rozhodnutí členské schůze družstva ze dne 30. 3. 2004, ale povinnosti člena družstva plynoucí z článku 9 odst. 3 a z článku 13 odst. 2 stanov splnila, byť v užším rozsahu a na jiné platební místo. Podle odvolacího soudu nelze pominout, že plnění na jiné platební místo nebylo navrhovatelce ve výstraze vytýkáno.
[19] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené usnesení závisí na vyřešení (v dovolání blíže specifikovaných) otázek místa splnění závazku a přiměřenosti vyloučení člena z družstva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly v popsaných souvislostech vyřešeny.
[20] Dovolatel především napadá právní závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelka částečně svůj závazek splnila platbami do „pokladny“ družstva.
[21] I kdyby bylo ujednání o hmotné odpovědnosti O. J. platné, popřípadě i kdyby tato osoba vedla pokladnu družstva z jiného titulu, nejvyšší orgán družstva nejpozději dne 27. 11. 2003 rozhodl, že správu domu a veškeré finanční a účetní záležitosti, včetně vedení pokladny, bude pro družstvo zajišťovat LBD. Případné oprávnění O. J. vést pokladnu tak podle dovolatele nejpozději tímto dnem zaniklo.
[22] V důsledku uzavření mandátní smlouvy s LBD byla jediná pokladna družstva ta, kterou vedlo LBD. Řádným platebním místem ve smyslu §335 obch. zák. pak byl v souladu s usnesením členské schůze družstva ze dne 30. 3. 2004 účet LBD. O existenci „alternativní pokladny“ se dovolatel dozvěděl poprvé až v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Je nelogické, že navrhovatelka neargumentovala takovou „pokladnou“ dříve, zejména ve své odpovědi na výstrahu před vyloučením z družstva nebo ve svém vyjádření na členské schůzi konané dne 19. 12. 2006.
[23] Odkazuje-li odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, pak jeho závěry podle dovolatele nelze na posuzovaný případ aplikovat. Dovolatel totiž nemohl sám zjistit, že někdo platí do „alternativní“ pokladny, o takových platbách ho nikdo neinformoval, nešlo o řádný chod věcí (takový postup byl v rozporu se stanovami a s usnesením členské schůze) a dovolatel nemohl plnění navrhovatelce ani teoreticky vrátit, neboť s ním nedisponoval jeho statutární orgán, nýbrž O. J.
[24] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1604/2008, na nějž rovněž odkazuje odvolací soud, podle dovolatele naopak vyvrací závěr o řádném uhrazení závazku navrhovatelkou. I s ohledem na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3134/2012, má dovolatel za to, že navrhovatelka platbami do „alternativní“ pokladny nemohla své závazky splnit ani částečně. V této souvislosti dovolatel odvolacímu soudu vytýká překvapivost jeho rozhodnutí, neboť ve svém předchozím usnesení odvolací soud vyslovil (pro soud prvního stupně) závazný právní názor, podle něhož platbami do „alternativní“ pokladny navrhovatelka neplnila své členské povinnosti.
[25] Dovolatel napadá rovněž závěr odvolacího soudu, podle kterého vyloučení navrhovatelky z družstva není přiměřeným opatřením. Je přesvědčen, že při posouzení závažnosti porušení povinností navrhovatelkou (a tím i přiměřenosti jejího vyloučení) vyšel odvolací soud (v rozporu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005, a ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007) izolovaně pouze z výše jejího dluhu, bez zohlednění „kontextu jejího porušení povinností“.
[26] Dovolatel má za to, že odvolací soud dostatečně nezkoumal, zda porušení povinností navrhovatelkou bylo závažným zásahem do poměrů dovolatele jako malého družstva a zda dovolatel mohl zajistit adekvátnější (přiměřenější) způsob dodržování povinností. Primárním důvodem vyloučení navrhovatelky bylo nehrazení splátek kupní ceny domu, což bylo základním důvodem k založení družstva. Usnesení členské schůze ze dne 30. 3. 2004 neznevýhodnilo žádného člena družstva, naopak stanovilo všem členům platební povinnost zcela transparentně a spravedlivě. Navrhovatelka odmítala akceptovat rozhodnutí většiny a jednala v rozporu s ním opakovaně i přes výzvy dovolatele ke zjednání nápravy. V důsledku toho musel dovolatel čerpat prostředky z rezervního fondu a z fondu oprav, aby odvrátil riziko odstoupení městské části od kupní smlouvy.
[27] Dovolatel poukazuje na vnitřní rozpornost rozhodnutí odvolacího soudu, neboť nájemní smlouvu navrhovatelky ze dne 29. 4. 2003 považuje soud za neplatnou, ale současně akceptuje nedatovanou „hmotnou odpovědnost“ O. J. se zpochybněným podpisem pana P. Nesprávný je podle dovolatele i závěr odvolacího soudu, podle něhož „mezi účastníky nebylo sporné, že O. J. byla pověřena vedením pokladny družstva s oprávněním platby ve prospěch družstva přijímat“, neboť nejpozději od 27. 11. 2003 vedlo účetnictví LBD a O. J. mu měla předat veškeré doklady.
[28] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[29] Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání družstva považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání „jako nedůvodné odmítl“.
[30] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[31] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k posouzení v něm otevřených otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[32] Podle §231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
[33] Podle §231 odst. 5 obch. zák. soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání návrhu uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl dovědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do jednoho roku od jejího konání, zaniká.
[34] Podle §335 obch. zák. k řádnému splnění závazku se vyžaduje, aby závazek byl splněn ve stanoveném místě.
[35] Podle §339 peněžitý závazek lze též plnit na účet věřitele, vedený u poskytovatele platebních služeb, nebo poštovním poukazem, jestliže to není v rozporu s platebními podmínkami sjednanými mezi stranami.
1. K otázce přiměřenosti vyloučení člena z družstva jako sankce za porušení členských povinností.
[36] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Vyloučení z družstva je nejcitelnější sankcí, jíž družstvo může postihnout porušování členských povinností, neboť členu družstva v důsledku vyloučení zaniká účast a práva z této účasti plynoucí (v bytovém družstvu včetně práva nájmu družstevního bytu, viz §714 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
2) Účelem právní úpravy vyloučení člena z družstva podle §231 odst. 4 obch. zák. je chránit družstvo (a jeho členy) před důsledky opakovaných nebo závažných porušování členských povinností členem družstva.
3) S ohledem na citelnost právních důsledků, k nimž vede (viz výše), představuje vyloučení z družstva krajní řešení (prostředek ultima ratio ), jehož využití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Jinak řečeno, při posuzování, zda je vyloučení přiměřenou sankcí za porušování povinností členem družstva, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho (ostatních) členů.
4) Stejně jako v případě jiných práv nesmí být ani vyloučení družstvem zneužito.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015, ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1780/2015, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5785/2016 a v něm citovanou judikaturu, a ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3337/2017.
[37] V poměrech projednávané věci se odvolací soud při posouzení přiměřenosti vyloučení navrhovatelky z družstva správně zabýval intenzitou porušení členských povinností navrhovatelkou. Dospěl přitom k závěru, podle něhož „porušení povinností nenabylo takové intenzity, jež by vyžadovalo přistoupit k tak krajnímu řešení, jakým bezesporu vyloučení člena z družstva je.“ Při formulaci tohoto závěru však vycházel pouze z toho, že celková dlužná částka činila pouze 12.284 Kč, aniž se zabýval ostatními, v řízení zjištěnými, okolnostmi.
[38] Odvolací soud totiž měl při posuzování přiměřenosti nápravy zvolené dovolatelem přihlédnout též k tomu, že navrhovatelka prováděním plateb do rukou O. J. postupovala úmyslně v rozporu s (pro ni závazným) usnesením členské schůze družstva určujícím výši a místo plnění a že tak činila dlouhodobě (opakovaně), a to i přes upozornění družstva. Takové jednání je v hrubém rozporu s povinností nezbytné loajality člena družstva k družstvu. Princip loajality člena družstva k družstvu je přitom jednou ze zásad, kterými se řídí obchodního zákoník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, a na něj navazující judikaturu, jejíž závěry jsou v souladu s §260 obch. zák. plně použitelné i pro poměry družstva).
[39] Dále měl odvolací soud vzít v potaz skutečnost, že družstvo bylo založeno za účelem koupě domu, v důsledku čehož bylo povinno v pravidelných měsíčních splátkách splácet kupní cenu. Plnění této povinnosti bylo závislé na tom, zda všichni členové družstva platili své příspěvky na platbu kupní ceny řádně (tj. v souladu s pravidly určenými stanovami družstva) a včas. Jelikož družstvo tvoří pouze sedm členů, mohl výpadek platby kteréhokoliv z těchto členů velmi pravděpodobně ohrozit řádné a včasné plnění zmíněného závazku družstva.
[40] Nezabýval-li se odvolací soud při posuzování přiměřenosti vyloučení navrhovatelky z družstva všemi skutkovými okolnostmi dané věci, je jeho závěr o nepřiměřenosti vyloučení navrhovatelky z družstva (přinejmenším) předčasný.
2. K otázce místa splnění závazku.
[41] Z ustálené judikatury se podává, že:
1) Sjednají-li si strany, že dlužník bude plnit ve prospěch v dohodě označeného účtu věřitele, lze tuto dohodu považovat za určení místa plnění ve smyslu ustanovení §335 a §339 obch. zák. Poukáže-li následně dlužník peněžité plnění na jiný účet věřitele vedený jinou bankou, neplní ve sjednaném místě. Nicméně jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele.
2) Odchýlí-li se dlužník od místa plnění určeného ve smyslu §335 a 339 obch. zák. (dohodou označeného účtu věřitele), lze peněžitý závazek považovat za splněný, jestliže věřitel plnění poskytnuté jiným způsobem přijme a bez zbytečného odkladu nevrátí.
Srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 6065/2009, uveřejněný pod číslem 42/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2442/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 5273/2014.
[42] V poměrech projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož veškeré navrhovatelkou „uhrazené částky – hotovostní platby přijaté O. J., složené do pokladny družstva, jsou v souladu s §336 a 337 obch. zák. prokazatelně příjmy družstva“, neboť „O. J. byla pověřena vedením pokladny družstva s oprávněním platby ve prospěch družstva přijímat“. Dle zjištění soudů mělo k takovému pověření dojít v roce 2001 po založení družstva s tím, že O. J. měla „obhospodařovat veškeré finanční prostředky družstva“ a z pokladny družstva měla hradit „splátky domu, opravy a údržbu výhradně společných částí domu, úhrady za dům (popelnice, elektřinu, vodu, účetnictví, pojistné za dům, daň z nemovitostí), nákup např. úklidových služeb, tiskopisů a předpisů“. Současně však soudy zjistily, že dne 27. 11. 2003 uložila členská schůze družstva O. J., aby do 14 dnů předala novému předsedovi družstva veškerou dokumentaci družstva, včetně účetnictví, s tím, že nový předseda družstva uzavře smlouvu o vedení účetnictví a správě členských podílů s LBD.
[43] Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry soudů, podle nichž stanoveným místem plnění ve smyslu §335 obch. zák. byl od 30. 3. 2004 účet LBD. Aby mohly být platby navrhovatelky poskytnuté nikoliv na účet LBD, nýbrž do rukou O. J., uznány jako plnění povinností uložených navrhovatelce usnesením členské schůze družstva z 30. 3. 2004, musely by tyto platby být příjmem družstva, které je bez zbytečného odkladu navrhovatelce nevrátilo. Závěr odvolacího soudu, podle něhož platby navrhovatelky byly příjmem družstva, považuje Nejvyšší soud taktéž (přinejmenším) za předčasný, neboť odvolací soud se nezabýval tím, jaký vliv měla na oprávnění O. J. vést pokladnu družstva a přijímat do ní platby ve prospěch družstva shora citovaná usnesení členské schůze družstva ze dne 27. 11. 2003 a ze dne 30. 3. 2004 a uzavření mandátní smlouvy s LBD, které mělo nadále zajišťovat správu domu a vedení účetnictví namísto O. J.
[44] Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Taková zmatečnostní vada ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. je dána i tehdy, jestliže účastník nebyl řádně přibrán do řízení (§94 odst. 2 o. s. ř.) [srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněného pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[45] Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva o vyloučení člena z družstva bylo do 31. 12. 2013 řízením ve sporu z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem (nebo členy), týkajícím se členského vztahu v družstvu, tj. řízením ve smyslu §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. V intencích §200e odst. 1 o. s. ř. tak šlo o řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, v němž se účastenství v souladu s §200e odst. 3 o. s. ř. řídilo ustanovením §94 odst. 1, větou první, o. s. ř. V řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva o vyloučení manželů (společných členů družstva) z družstva se nepochybně jedná o právech a povinnostech obou těchto manželů. Podání návrhu jen jedním z těchto manželů má tedy za následek, že ve smyslu ustanovení §200e odst. 3 a §94 odst. 1, věty první, o. s. ř. se řízení má účastnit i druhý z těchto manželů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 706/2004, uveřejněné pod číslem 79/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[46] Odvolací soud se tudíž měl zabývat tím, z jakého důvodu soud prvního stupně do řízení nepřibral jako účastníka manžela navrhovatelky, a bylo na něm, aby toto případné pochybení též napravil.
[47] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[48] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[49] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu