ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.4062.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 4062/2019-455
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce NORTH VIDEO s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Mezní 3430/3a, PSČ 400 11, identifikační číslo osoby 44568843, zastoupeného JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, PSČ 400 01, proti žalovaným 1) MIDO Film Brno, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Zábrdovická 827/10, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 26919249 a 2) P. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 398/2, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 508/2012, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2019, č. j. 7 Cmo 51/2019-427, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.279,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 26. března 2013, č. j. 5 Cm 508/2012-15, (ve znění usnesení ze dne 7. března 2016, č. j. 5 Cm 508/2012-228) uložil žalovaným, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 27.777 Kč s 6% úrokem od 1. prosince 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 92 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 14.869,40 Kč.
[2] Dalším směnečným platebním rozkazem ze dne 26. března 2013, č. j. 5 Cm 509/2012-15, (ve znění usnesení ze dne 7. března 2016, č. j. 5 Cm 508/2012-228) soud prvního stupně uložil žalovaným, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 2.000.000 Kč s 6% úrokem od 1. prosince 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.666 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 192.943,40 Kč.
[3] Soud prvního stupně – poté, co u jednání konaného dne 30. dubna 2014 spojil výše označené věci ke společnému projednání (s tím, že věc bude nadále vedena pod jedinou spisovou značkou 5 Cm 508/2012) – rozsudkem ze dne 16. května 2018, č. j. 5 Cm 508/2012-299, ve znění usnesení ze dne 1. října 2018, č. j. 5 Cm 508/2012-312, oba směnečné platební rozkazy vůči druhému žalovanému ponechal v platnosti ve výroku o věci samé, zrušil je ve výroku o nákladech řízení (bod I. výroku) a uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 327.858 Kč (bod II. výroku).
[4] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání druhého žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[6] V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, jež se týká směnečného platebního rozkazu č. j. 5 Cm 508/2012-15, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně přípustné (dotčeným směnečným platebním rozkazem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč).
[7] Dovolání druhého žalovaného proti zbývající části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu (týkající se směnečného platebního rozkazu č. j. 5 Cm 509/2012-15), pak mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř.; dovolatel však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vymezených.
[8] Jedinou otázku, ve vztahu k níž dovolatel vymezuje (v souladu s požadavkem plynoucím z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) předpoklady přípustnosti dovolání (argumentem, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou), dovolatel formuluje tak, že jde o otázku „charakteru kvitance o splnění směnečného závazku“.
[9] Na posouzení této otázky však napadené rozhodnutí odvolacího soudu zjevně vůbec nespočívá, když soudy obou stupňů dospěly po provedeném dokazování k závěru, že pravost kvitance ze dne 10. června 2010 (jíž dovolatel hodlal prokázat, že pohledávka ze směnky, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhal, již zanikla zčásti zaplacením a zčásti započtením) nebyla v řízení zjištěna (její existenci dovolatel neprokázal).
[10] Námitkou, že soudy nižších stupňů neprovedly (dovolatelem) navržený důkaz znaleckým posudkem (k prokázání pravosti podpisu jednatele žalobce na předložené fotokopii kvitance), dovolatel poukazuje na údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; uvedená námitka tak dovolání přípustným nečiní. Ve vztahu k této výhradě ostatně dovolatel ani nevymezil (způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) důvod přípustnosti dovolání. K tomu srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[11] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, plyne zcela zřejmě z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř., jakož i ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu.
[12] Ustálenou judikaturou k výkladu ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede) je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je přitom zřejmé, že oba soudy též dostatečně vysvětlily důvody, pro které neprovedly dovolatelem navržený důkaz znaleckým posudkem.
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 6. listopadu 2019), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 2.034.535 Kč) částku 16.460 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 3.519,60 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 20.279,60 Kč.
[14] K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[15] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2, části první článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu