ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.42.2020.1
KSHK 15 INS XY
35 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 42/2020-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Rostislavem Krhutem v insolvenční věci dlužníka M. R. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 15 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, č. j. 29 NSČR 101/2018-A-14, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 15 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 35 ICm XY, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, č. j. 29 NSČR 101/2018-A-14, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Insolvenční soud – odkazuje na §104 odst. 1, §235a a §229 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 289/2002, uveřejněné pod číslem 73/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2013, sp. zn. 21 Nd 3/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018, sp. zn. 27 Nd 251/2018 – uzavřel, že jelikož k projednání žaloby pro zmatečnost směřující proti rozhodnutí dovolacího soudu není založena věcná příslušnost žádného soudu (jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení), řízení se zastavuje.
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 20. června 2019, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 15 INS XY), usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. jej změnil tak, že se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nevydává.
Odvolací soud se plně ztotožnil s argumentací a právním posouzením věci insolvenčním soudem.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu − §41 odst. 2 o. s. ř.) jednak řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné, jednak neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.
K povinnosti dovolatele vymezit v dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15.
Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Přitom již v R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.
Argumentace dovolatele ohledně „nesprávného posouzení místní příslušnosti ze strany soudů“ je pro účely posouzení přípustnosti dovolání nevýznamná, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu na této otázce nespočívá. K jejímu přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.
Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého [§170 písm. f/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Srov. shodně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2020
Mgr. Rostislav Krhut
pověřený člen senátu