ECLI:CZ:NS:2020:29.ND.488.2020.1
sp. zn. 29 Nd 488/2020-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce SATT a. s. , se sídlem ve Žďáru nad Sázavou 3, Okružní 1889/11, PSČ 591 01, identifikační číslo osoby 607 49 105, zastoupeného JUDr. Kateřinou Stránskou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Dvorecká 1162/2, PSČ 147 00, proti žalovanému BAUTIM s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Velenovského 3251/1, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 282 68 181, o zaplacení částky 96 230,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 104/2020, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 104/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 19. března 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 10 se žalobce (SATT a. s.) domáhá po žalovaném (BAUTIM s. r. o.) zaplacení částky 96 230,57 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného odběru tepelné energie.
[2] Podáním datovaným 17. července 2020 (č. l. 39) žalovaný navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Žalobce má sídlo ve Žďáru nad Sázavou.
2/ Budova, jíž se týkají údajné neoprávněné odběry tepelné energie, se nachází ve Žďáru nad Sázavou.
3/ Žalovaný má provozovnu ve Žďáru nad Sázavou.
4/ Svědci, jejichž výslech je stranami navrhován, bydlí v obvodu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.
[3] Žalobce se k návrhu na přikázání věci vyjádřil nesouhlasně (č. l. 52), maje za to, že pro tento postup nejsou dány důvody, když žalovaný i právní zástupkyně žalobce mají sídlo v Praze, žalovaným navržené výslechy svědků jsou nadbytečné a podstatné není ani místo odběru tepelné energie.
[4] Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění, pro věc rozhodném, nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[5] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený obvodnímu soudu, u nějž je věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
[6] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
[7] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[8] Skutečnosti uváděné žalovaným v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
[9] Obecně platí, že situace, kdy některý účastník nebo svědek musí překonat mezi místem bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sp. zn. 29 Nd 218/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Uvedené platí tím spíše v případě, kdy žalobce s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí a žalovaný má sídlo v Praze. Nelze tak usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než místně příslušným obvodním soudem.
[10] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu