ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.109.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 109/2020-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2020 o dovolání obviněného A. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 6 To 222/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 15/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 9 T 15/2019, byl obviněný A. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“).
2. Tohoto jednání se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 11. 1. 2019 v době kolem 08.08 hodin v XY, okres Karviná, bez vážného důvodu řídil na ulici XY osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, bílé barvy, registrační značky XY, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom, že v té době vykonával trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 4 roků z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 6.11.2014, sp.zn. 104 T 237/2014 .
3. Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 (čtyř) roků.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 9 T 15/2019, podal obviněný A. K. odvolání. Odvolání podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu.
5. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 6 To 222/2019 , a to tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného A. K. odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného A. K. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 6 To 222/2019, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání, v rámci něhož odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
7. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že nebyl o veřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2019 řádně uvědomen, neboť se předvolání jeho osoby k veřejnému zasedání vrátilo zpět Krajskému soudu v Ostravě, tedy mu nebylo řádně doručeno. Veřejné zasedání se konalo i přesto, že obhájkyně poslala jeho žádost o odročení veřejného zasedání z důvodu nemoci, kterou řádně doložila a zároveň uvedla, že dovolatel trvá na své účasti u veřejného zasedání. Obviněný má za to, že tím, že odvolací soud žádosti o odročení nevyhověl a veřejné zasedání konal, neumožnil mu tak, aby se vyjádřil ke všemu, co se u veřejného zasedání projednávalo a současně mu neumožnil, aby byly provedeny důkazy, které navrhoval, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 LZPS).
8. Obviněný dále poukázal na to, že ve veřejném zasedání vyhlášený rozsudek je opatřen doložkou, kterážto neobsahuje informaci o datu vykonatelnosti, přesto byl na jeho osobu vydán příkaz k nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Taktéž uvedl, že mu rozsudek do dne podání dovolání nebyl doručen. Další procesní pochybení spatřuje obviněný v tom, že mu policie neumožnila prostudovat spis a seznámit se s výsledky vyšetřování po jeho ukončení. Policie mu rovněž neumožnila navrhnout důkazy pro svou obhajobu.
9. Stran skutku obviněný uvedl, že jeho úkolem bylo pouze převzít vozidlo, které patřilo jeho bratrovi M. G., a dohlédnout na něj do doby, než se bratr vrátí. Vozidlo toho rána neřídil, což mohou potvrdit i svědci. Když vycházel z domu, potkal před domem sousedku. Navrhl taktéž výslech svědka R. Z. G., který auto ráno přivezl, ale nebylo jeho návrhu vyhověno. Výpověď policisty J. M., který jej měl údajně vidět kolem osmé hodiny ranní řídit bílou Fabii, označil za nepravdivou. Svědek jej viděl pouze stát u auta.
10. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 6 To 222/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 9 T 15/2019, zrušil a věc vrátil soudu k doplnění dokazování a novému rozhodnutí ve věci.
11. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 1319/2019.
12. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, připomněl základní východiska pro aplikaci uplatněných dovolacích důvodů. Ve vztahu k námitce obviněného, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání u odvolacího soudu, neboť jednak o jeho konání nebyl řádně uvědomen a jednak svou neúčast omluvil takovými objektivními skutečnostmi, které podle něj odůvodňovaly jeho odročení, uvedl, že z hlediska zvoleného dovolacího důvodu sice tuto námitku lze považovat za právně relevantní, shledává ji však neopodstatněnou. Obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání zbaven osobní svobody v důsledku výkonu trestu nebo vazebního stíhání. Tím, že ho krajský soud k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání ho toliko vyrozuměl, dal současně zřetelně najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Toto vyrozumění, v němž byl o možnosti konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti řádně poučen, bylo obviněnému doručováno na adresu, kterou označil jako adresu pro doručování. Podle údajů odvolacího soudu, jak vyplývají z protokolu o veřejném zasedání i rozsudku ze dne 19. 9. 2019, bylo vykázáno řádné a včasné doručení tohoto vyrozumění. Ostatně to, že dovolatel byl s termínem konání veřejného zasedání obeznámen, svědčí i jeho následná omluva z účasti při něm. Současně je třeba přisvědčit Krajskému soudu v Ostravě potud, že potvrzení o pracovní neschopnosti doručené odvolacímu soudu obhájkyní obviněného jen velmi krátce před konáním veřejného zasedání nařízeného na den 19. 9. 2019 neobsahovalo dostatečný podklad pro závěr, že tvrzené zdravotní důvody dovolateli účast na předmětném nařízeném úkonu skutečně znemožňují. V posuzované trestní věci přitom k reálnému zkrácení dovolatelových práv nedošlo, neboť u veřejného zasedání nebyly prováděny žádné důkazy a obviněný při něm hodlal prezentovat toliko svoji dosavadní obhajobu vyloženou mimo jiné v řízení před soudem prvého stupně a v podaném odvolání a zaměřenou na argumentu, že trestné činnosti se nedopustil, resp. že automobil neřídil.
13. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle písm. g) státní zástupce uvedl, že námitky obviněného se s tímto dovolacím důvodem míjí. Jejich podstatou je totiž jen nesouhlas s rozsahem dokazování, s hodnocením důkazů Okresním soudem v Karviné a s jeho skutkovými zjištěními, a to pokud jde o posouzení stěžejní otázky, tedy zda vozidlo řídil či nikoli. Současně zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka J. M. a vytýká soudu neprovedení jím navrhovaných důkazů. Takto formulované námitky skutkové a procesní povahy však pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Státní zástupce neshledal porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soud své úvahy a zjištěné závěry také přehledně, srozumitelně a logicky rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a na jejichž základě má jeho obhajobu za vyvrácenou. To, že vozidlo řídil právě obviněný, vyplývá z přesvědčivé výpovědi svědka J. M. s níž koresponduje i úřední záznam sepsaný tímto svědkem a dalším strážníkem P. U. Výhrady současně nelze mít ani k rozsahu provedeného dokazování, neboť žádný ze soudů návrhy obviněného na doplnění dokazování nepominul, těmito se zabýval, a logicky zdůvodnil, proč je pokládá za nadbytečné. Zcela lichá je pak také námitka dovolatele v tom smyslu, že policejním orgánem mu nebylo umožněno prostudovat spis a seznámit se s výsledky vyšetřování. Jak totiž správně připomněl Krajský soud v Ostravě, obviněný pominul, že ve věci probíhalo zkrácené přípravné řízení. V jeho rámci přitom zákon na rozdíl od vyšetřování nepožaduje, aby policejní orgán vyrozumíval obviněného a jeho obhájce o možnosti prostudovat spis.
14. Jelikož část námitek obviněného pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze a zbylé je namístě posoudit jako zjevně neopodstatněné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl, kdy současně odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř. ), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř. ).
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Nejvyšší soud považuje předně za potřebné uvést, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.
18. V obecné rovině dále platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného jeho obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo u veřejného zasedání.
21. Citované ustanovení tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný (obžalovaný) zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl zejména vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 LPS).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou dále specifikovaného případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Výjimkou z uvedeného pravidla je již zmíněná situace, tedy pokud jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Pokud by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS), pak by mohl být zásah Nejvyššího soudu do hodnocení skutkového stavu z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně zjištěny, odůvodněny.
24. Na podkladě uplatněných dovolacích důvodů a uvedených teoretických východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Obviněný předně uplatnil námitku vůči postupu odvolacího soudu, kterému vytkl, že jím podané odvolání projednal v jeho nepřítomnosti, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Tímto bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť mu nebylo umožněno nejen se účastnit veřejného zasedání a přednést své odvolání, ale také navrhnout důkazy a vyjádřit se k provedeným důkazům, jakož i k návrhu státního zástupce.
26. Jak již bylo konstatováno výše, důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je naplněn za situace, kdy byla porušena zákonná ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předpokladem tohoto dovolacího důvodu je tedy procesní vada v postupu soudu, která spočívá v tom, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho osobní účast při jednání zajištěna nebo mu měla být umožněna. Tento nedostatek je založen tím, že obviněný byl zkrácen na svém právu, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti. Obsahem tohoto práva je přitom poskytnout obviněnému dostatečný prostor, aby se před soudem vyjádřil především k tomu, co je mu kladeno za vinu, jakož i k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
27. Z pohledu této trestní věci je významné to, že trestním řádem jsou odlišně stanoveny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.) a podmínky, za kterých lze jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
28. Pokud jde o veřejné zasedání (které bylo v této trestní věci nařízeno k projednání odvolání obviněného) k naplnění předmětného dovolacího důvodu může dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Podle tohoto ustanovení v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze konat veřejné zasedání odvolacího soudu jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Dále by byla přítomnost obviněného u veřejného zasedání nezbytná tehdy, pokud se odvolací soud rozhodl obviněného k takovému veřejnému zasedání předvolat, tedy doručil mu předvolání k veřejnému zasedání (vzor 17 ze vzorů doporučených v trestním řízení Sdělením Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43), a tím dal najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Naposledy je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání také v případě, kdy na tom obviněný trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621).
29. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný založil existenci dovolacího důvodu na tom, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání u odvolacího soudu, neboť jednak o jeho konání nebyl řádně „uvědoměn“, jednak svou neúčast omluvil takovými objektivními skutečnostmi, které podle něj odůvodňovaly jeho odročení.
30. Nejvyšší soud sice může takto formulované námitce z hlediska zvoleného dovolacího důvodu přiznat právní relevanci, nelze ji však shledat jako opodstatněnou.
31. K uvedené námitce obviněného považuje Nejvyšší soud předně za vhodné poukázat na to, že obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu. Dále je významné a s ohledem na dále uvedené zásadní, že krajský soud obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal , ale o jeho konání jej (pouze) vyrozuměl , a to doručením vyrozumění o veřejném zasedání, tedy vzorem 14 ze seznamu vzorů podle shora citovaného sdělení Ministerstva spravedlnosti. Tímto postupem mu tak dal najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, aby v případě jeho absence nemohl jeho věc pravomocně skončit. Toto vyrozumění, ve kterém byl o možnosti konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti řádně poučen, bylo obviněnému doručováno na adresu, kterou označil jako adresu pro doručování (XY, ul. XY). Toto doručení lze mít za doručení řádné, neboť při tomto doručení bylo postupováno v souladu s ustanovením §64 odst. 4 věta druhá tr. ř., stejně jako včasné, neboť zásilka byla obviněnému do schránky na výše uvedené adrese doručena dne 27. 8. 2019. O skutečnosti, že mu toto vyrozumění bylo doručeno a on byl o termínu konání veřejného zasedání skutečně vyrozuměn, svědčí i jeho následná omluva z účasti při, na něm.
32. Pokud jde o omluvu obviněného z účasti na veřejném zasedání spojenou se žádostí o jeho odročení s odkazem na zdravotní důvody, lze v posuzované trestní věci Krajskému soudu v Ostravě přisvědčit v tom, že potvrzení o pracovní neschopnosti doručené odvolacímu soudu obhájkyní obviněného jen velmi krátce před konáním veřejného zasedání nařízeného na den 19. 9. 2019 nepředstavuje takový podklad pro odročení, kterému by bylo nutné vyhovět, zejména pokud z něho (z předloženého potvrzení o pracovní neschopnosti) nevyplývá, že by obviněný nebyl schopen se veřejného zasedání účastnit. Za takto zjištěných okolností tedy odvolacímu soudu nelze vytýkat, pokud omluvu obviněného z účasti na nařízeném veřejném zasedání vyhodnotil jako nedostatečnou, zejména, nejednalo-li se o první omluvu s následným odročením veřejného zasedání.
33. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že na otázku naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze nahlížet pouze z hlediska formálního, ale také z hlediska materiálního. Takto je nutné v každém konkrétním případě hodnotit do jaké míry a v jaké kvalitě namítaný postup odvolacího soudu (byť by byl postupem vadným) skutečně zasáhl do práva obviněného na obhajobu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 194/2015-II). Z toho pohledu je proto významné i to, že v posuzované trestní věci nedošlo k reálnému zkrácení práv obviněného, neboť u veřejného zasedání nebyly prováděny žádné důkazy. Obviněný navíc u veřejného zasedání hodlal opakovat svoji dosavadní obhajobu, že se trestné činnosti nedopustil, resp. že automobil neřídil, tedy hodlal opakovat obhajobu již uplatněnou v řízení před soudem prvého stupně a následně v podaném odvolání.
34. Ze všech těchto důvodů je proto nutné všechny naznačené námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledat jako neopodstatněné.
35. Pokud jde o další námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uvádí Nejvyšší soud následující.
36. Především je nutné odmítnout jeho čistě procesní námitku, že mu Policie ČR neumožnila prostudovat spis, seznámit se s výsledky vyšetřování a navrhnout důkazy na jeho obhajobu. Tuto námitku nelze podřadit nejen pod uplatněný dovolací důvod, neboť ten je vyhrazen pro situace, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž tuto námitku nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod.
37. Uvedená námitka navíc není důvodná ani po věcné stránce, neboť v trestní věci obviněného probíhalo zkrácené přípravné řízení, v jehož rámci zákon na rozdíl od vyšetřování podle §166 tr. ř. nepožaduje, aby policejní orgán vyrozumíval obviněného a jeho obhájce o možnosti prostudovat spis.
38. Stejným způsobem je nutné posoudit i další (procesní) námitky obviněného, a to, že mu nebyl až do podání dovolání doručen rozsudek soudu druhého stupně, a že ve veřejném zasedání vyhlášený rozsudek je opatřen doložkou, kterážto neobsahuje informaci o datu vykonatelnosti, a přesto byl na jeho osobu vydán příkaz k nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Žádná z těchto námitek opět není způsobilá být předmětem dovolacího přezkumu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
39. Je skutečností, že s doručováním rozsudku obviněnému měl nalézací soud určité problémy, o čemž svědčí nejenom skutečnost, že rozsudek mu byl doručen až dne 20. 11. 2019, kdy se již nacházel ve Vazební věznici Ostrava. Pokud jde o vykonatelnost vyhlášeného rozsudku, je třeba zmínit ustanovení §139 odst. 1 tr. ř., podle kterého je rozsudek pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští, b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo, bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo cc) podané odvolání bylo zamítnuto.
40. S ohledem na citované ustanovení je zřejmé, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě se stal pravomocným a vykonatelným dnem 19. 9. 2020, tedy dnem, kdy bylo odvolání obviněného zamítnuto. Samotný požadavek obviněného ohledně doložky vykonatelnosti na uvedeném rozhodnutí je pak zcela bezpředmětný, navíc není vázán na doručení uvedeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo nakonec obviněnému doručeno, přičemž lhůta pro podání dovolání se odvíjela právě od okamžiku tohoto doručení. Obviněný tak nebyl žádným způsobem na svých právech zkrácen.
41. Také další námitky obviněného jsou uplatněny mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jejich podstatou je nesouhlas obviněného s rozsahem dokazování, s hodnocením důkazů ze strany nalézacího soudu a v konečném důsledku s jeho skutkovými zjištěními.
42. Mezi tyto jeho námitky lze zařadit jak jeho výhrady k pravdivosti výpovědi klíčového svědka J. M., tak i výhrady k nevyhovění jeho návrhu na doplnění dokazování o výslech svědka G. Tyto námitky je nutné označit jako námitky skutkové a procesní povahy, jejichž prostřednictvím se obviněný dožaduje toho, aby Nejvyšší soud přehodnotil provedené důkazy a zformoval jiná v jeho prospěch vyznívající skutková zjištění. Tyto námitky tak pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze.
43. Pouze pro doplnění lze k těmto námitkám uvést, že obviněný je bezpečně usvědčován a jeho obhajoba vyvrácena výpovědí svědka J. M. s níž koresponduje i úřední záznam sepsaný tímto svědkem a dalším strážníkem P. U. Okresní soud v Karviné přitom v odstavci 5 odůvodnění odsuzujícího rozsudku podrobně zhodnotil, proč považuje výpověď tohoto svědka za věrohodnou a proč a z jakých důvodů naopak shledal výpověď dovolatele nevěrohodnou a účelovou. Dokazování provedené nalézacím soudem tak je v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a skutkové závěry nalézacího soudu jsou úplné a správné.
44. Výhrady nelze mít ani k rozsahu provedeného dokazování. Soudy se s důkazními návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly a náležitě zdůvodnily, proč je pokládají za nadbytečné (viz str. 4 rozsudku Okresního soudu v Karviné a str. 3 rozsudku Krajského soudu v Ostravě). Rozhodnutí soudů tudíž nemohou být zatížena vadou tzv. opomenutých důkazů, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu a neprovedení nadbytečného důkazu, vadu opomenutých důkazů nezakládá. Pokud jde o Krajský soud v Ostravě, tento soud jako soud odvolací odvolání obviněného řádně přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se také bezezbytku vypořádal.
45. Lze tedy uzavřít, že pokud soudy na podkladě úplně a správně zjištěného stavu věci shledaly a odůvodnily znaky skutkové podstaty přisouzeného přečinu a v návaznosti na to jednání obviněného také odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly, pak sama nespokojenost obviněného s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými závěry vedoucími ve spojení se závěry právními k jeho odsouzení a následně k zamítnutí jeho odvolání nemůže znamenat, že na jeho straně byly porušeny základní zásady trestního řízení a byla porušena jeho práva na obhajobu a řádný proces. S těchto důvodů proto musely být tyto námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnuty jako nedůvodné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
46. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
JUDr. Aleš Kolář
zpracoval