ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1105.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1105/2020-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, stíhaný jako uprchlý podle §302 a násl. tr. ř., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 9 To 103/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 173/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2020, sp. zn. 10 T 173/2019, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
dne 10. 6. 2018 v Brně na ulici XY č. XY v bytě č. 25 se osobně domluvil se svými spolubydlícími K. N., narozeným XY a J. F., narozeným XY a telefonicky s T. V., narozeným XY a zavázal se ústní dohodou k tomu, že převezme jejich mzdu za měsíc květen 2018 u zaměstnavatele K. N., narozeného XY, v Brně na ulici XY, u kterého všichni pracovali s tím, že jim mzdu přinese do bytu v Brně na ulici XY, načež dne 10. 6. 2018 v době kolem 18:00 hodin v Brně na ulici XY mzdu pro své spolupracovníky i pro sebe převzal od R. N., narozené XY, ve velkém sáčku, ve kterém byly uloženy obálky označené jmény, a to obálka se jménem K. N. se mzdou ve výši 16 960 Kč, obálka se jménem J. F. se mzdou ve výši 8 976 Kč, obálka se jménem T. V. se mzdou ve výši 8 865 Kč a obálka se jménem P. B. se mzdou ve výši 1 700 Kč, ale tuto finanční hotovost v celkové výši 34 801 Kč svým spolupracovníkům nepředal, ale ponechal si ji pro svou vlastní potřebu a následně se z bytu odstěhoval neznámo kam, přičemž byl vyzýván, aby finanční hotovost vrátil, což neučinil a stal se nekontaktním, čímž způsobil poškozeným K. N., narozenému XY, škodu ve výši 16 900 Kč, J. F., narozenému XY, škodu ve výši 8 976 Kč a K. N., narozenému XY škodu ve výši 8 865 Kč, který svému zaměstnanci T. V. opětovně mzdu vyplatil .
2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestným činem.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2020, sp. zn. 10 T 173/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 9 To 103/2020 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 9 To 103/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.
6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný uvádí, že jeho trestní stíhání coby uprchlého bylo nezákonné, jelikož pro tento postup nebyly splněny podmínky. K jeho odvolacím námitkám podle něj soud druhého stupně toliko konstatoval, že jsou splněny podmínky, aby takové řízení bylo vedeno, aniž tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil či rozvedl, a minimálně v této části se podle obviněného napadené usnesení odvolacího soudu jeví jako nepřezkoumatelné.
7. Obviněný připomíná, že již v podaném odvolání uváděl, že nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, že by si měl být po podání vysvětlení dne 6. 1. 2019 vědom toho, že je proti němu vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno až dne 13. 8. 2019, o čemž již vědět nemohl. Kromě toho mohou orgány činné v trestním řízení žádat vysvětlení od kohokoliv. Osoba podávající vysvětlení poté může v rámci dalšího průběhu trestního řízení vystupovat v mnoha procesních rolích, např. svědka, obviněného nebo osoby, které se věc vůbec netýká. Nelze proto automaticky činit závěr, že osoba podávající vysvětlení je v té chvíli vlastně již budoucím obviněným a že tato skutečnost jí má být zároveň již v tuto chvíli známa či orgánem činným v trestním řízení oznámena. Na základě této argumentace nalézacího soudu proto podle obviněného nebylo možno konstruovat závěr, že se vyhýbal trestnímu řízení, jelikož nebylo vyvráceno, že o něm nemusel vědět, resp. nemusel vědět, že je v tomto řízení v postavení obviněného či obžalovaného.
8. Odvolací soud se však podle obviněného při svém rozhodování spokojil s frází uvedenou shora a s námitkou obviněného se věcně nevypořádal. Poukazuje i na přepjaté požadavky na jeho osobu ohledně vybírání datové schránky, jelikož byl v době trestního řízení bezdomovcem a nelze u něj předpokládat, že má v libovolnou dobu přístup k počítači, a tedy i do datové schránky.
9. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvádí, že nebyla vyvrácena jím tvrzená skutečnost, že předmětné peníze ztratil, a že mu tedy nebylo prokázáno ani jejich úmyslné přisvojení si pro vlastní potřebu.
10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí navazující, pokud zrušením napadeného rozhodnutí pozbyla podkladu, zrušil a aby věc byla vrácena „soudu prvního stupně“ k novému projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupkyně je toho názoru, že pokud dovolatel poukázal na nesplněné podmínky svého trestního stíhání v postavení uprchlého, pak bylo namístě uplatnit tomu odpovídající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna; takovým postupem soudu by byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Takto však dovolatel nepostupoval a tedy neučinil tuto část své dovolací argumentace způsobilou ke svému věcnému projednání. Opodstatněnost takové námitky by však podle státní zástupkyně nebylo možno shledat ani v případě, že by byla podložena adekvátním dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
13. Zákonné podmínky pro vedení předmětného trestního řízení jako řízení proti uprchlému byly podle státní zástupkyně spatřovány v té zákonné variantě tohoto zvláštního způsobu řízení, že obviněný se vyhýbal trestnímu stíhání tím, že se skrýval, neboť se nepodařilo zjistit jeho současný pobyt, jak ostatně vyplynulo z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 10 T 173/2019. Připomíná, že tímto usnesením bylo rozhodnuto za podmínek §305 tr. ř. po podání obžaloby, přičemž z jeho odůvodnění plyne, že trestní stíhání bylo již v přípravném řízení vedeno v právním režimu uprchlého, a že po prvotním vypátrání a výslechu (správně podání vysvětlení) obviněného provedeném ve smyslu §158 odst. 6 tr. ř. (zaměřeném na skutečnosti plynoucí z trestního oznámení) se obviněný v průběhu ledna 2019 stal pro orgány činné v trestním řízení nekontaktní, bylo po něm vyhlášeno pátrání a s negativními výsledky bylo provedeno šetření k jeho osobě na úrovni příslušného Úřadu práce, České správy sociálního pojištění, u jeho rodinných příslušníků a dále byla prověřena místa jeho častého pobytu. Současně byl kontaktován i prostřednictvím komunikačních prostředků, které orgánům činným v trestním řízení sám označil. Takto obviněný postupoval při vědomí skutečnosti, že je podezřelý ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a z uvedených důvodů došlo k zahájení jeho trestního stíhání v postavení uprchlého.
14. Podle státní zástupkyně byly splněny i další náležitosti pro konání řízení proti uprchlému. Za podmínek §304 tr. ř. mu byl ustanoven obhájce, kterému byly v souladu s předepsaným postupem podle §306 odst. 1, odst. 2 tr. ř. doručeny všechny písemnosti jemu určené, včetně předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání, která byla uskutečněna v jeho nepřítomnosti, aniž by tím byla porušena příslušná ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti u uvedených procesních úkonů.
15. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je státní zástupkyně toho názoru, že pokud dovolatel namítl, že provedeným dokazováním nebyla vyvrácena jeho obhajoba, podle níž převzaté peníze ztratil, a že mu tudíž nebylo prokázáno jejich úmyslné přisvojení si pro jeho vlastní potřebu, bylo argumentováno pouze skutkovým způsobem a tedy bez povinného respektu ke skutkovému podkladu výroku o jeho vině. Nad rámec tohoto konstatování však státní zástupkyně poukazuje na odpovídající pasáž rozsudku soudu nalézacího pod bodem 8 jeho odůvodnění, ve které se podle jejího názoru s otázkou naplnění znaku přisvojení ze strany obviněného zcela správně a natolik vyčerpávajícím způsobem vypořádal, že v uvedeném směru nebylo nutno v rámci přezkumných závěrů soudu odvolacího jakéhokoliv doplnění. Pokud soudy dovolatelově obhajobě o ztrátě svěřených finančních prostředků neuvěřily, pak zcela důvodně vycházely ze zjištění o způsobu jeho chování po údajné ztrátě peněz poškozených ve finanční situaci, ve které se aktuálně nacházel jak v důsledku své nemoci, tak i z příčiny své patologické závislosti s tím, že se po odstěhování ze společného bytu stal (nejen) pro ně zcela nekontaktním aniž by se jim snažil vysvětlit, co se stalo s jejich mzdovými prostředky, které podle jejich vzájemné dohody převzal. Úvahy soudů o tom, že by se kontaktu s poškozenými nevyhýbal a při skutečné snaze po zjištění osudu výplatních obálek s penězi poškozených, ať již mělo dojít k jejich ztrátě či odcizení, by postupoval tomu odpovídajícím způsobem, tak jsou podle státní zástupkyně zcela správné a není pochyb o tom, že zákonný znak „přisvojení“ ve smyslu §206 tr. zákoníku byl v předmětné trestní věci naplněn.
16. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.
21. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
27. Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že toto směřuje zejména proti procesním otázkám, konkrétně proti tomu, že řízení proti němu bylo vedeno jako řízení proti uprchlému. Okrajově pak obviněný napadá i závěr o vině přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podle něj nebylo prokázáno, že by si obdržené finanční prostředky přisvojil pro vlastní potřebu.
28. K první z uvedených námitek je třeba uvést, že v dovolání lze námitky procesní povahy uplatňovat toliko v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e) a f) tr. ř. Namítá-li obviněný, že tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání jako proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je nutno připomenout, že tento dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod se však týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle §11 odst. 1, 4 nebo podle §11a, neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 – 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3162). Je tedy patrné, že pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nelze podřadit výhrady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky pro vedení řízení jako proti uprchlému, neboť absence důvodů pro vedené takového řízení nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu citovaných ustanovení nezakládá.
29. Z judikatury a literatury se naopak podává, že jestliže nebyly splněny podmínky pro řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. nebo neučinil-li soud rozhodnutí o vedení takového řízení podle §305 tr. ř., a bylo-li přesto konáno řízení proti uprchlému, takže v jeho důsledku byla obviněnému znemožněna účast u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, zakládá tato vada dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. – srov. R 57/2005, R 28/2007, TpR 1/2005, s. 18, a TpR 12/2007, s. 258 (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 – 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3160). Lze připomenout, že zmíněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
30. Pokud by však obviněný hodlal nesplnění podmínek pro řízení proti uprchlému uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., bylo by nutné, aby na tuto vadu poukazoval v souvislosti s tím, že mu v jejím důsledku nebyla umožněna osobní účast u hlavního líčení a veřejného zasedání. To však obviněný, resp. jeho obhájce, v nyní projednávané věci nečiní, když na nesplnění podmínek pro řízení proti uprchlému poukazuje jako na vadu samu o sobě. Takto pojatou argumentaci však pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podřadit nelze.
31. I za situace, kdy by obviněný námitku absence důvodů pro řízení proti uprchlému uplatňoval v souvislosti s porušením jeho práva na osobní účast u hlavního líčení a veřejného zasedání, byť tak výslovně neučinil, by však této argumentaci nebylo možno přisvědčit, neboť podmínky pro vedení řízení jako proti uprchlému byly v nyní projednávané věci splněny.
32. Nelze zejména souhlasit s tvrzením obviněného, že o svém trestním stíhání nemusel vědět, neboť toto bylo zahájeno až dne 13. 8. 2019 a při podání vysvětlení, které proběhlo dne 6. 1. 2019, ještě v postavení obviněného nebyl. Podmínkou řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř. totiž je vyhýbání se trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se daná osoba skrývá. Není tedy rozhodné, zda již ve věci bylo zahájeno trestní stíhání a zda se o něm uprchlá osoba dozvěděla; postačí zahájení samotného trestního řízení, kterému se uprchlá osoba vyhýbá. Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, neboť obviněný se trestnímu řízení začal vyhýbat ještě předtím, než proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, a zúčastnil se pouze jednoho podání vysvětlení dne 6. 1. 2019, a to až poté, co byl vypátrán Policií ČR. Dalších podání vysvětlení, která byla naplánována na 21. 1. 2019 a 5. 8. 2019, se již bez omluvy nezúčastnil a nezdržoval se ani na adrese, kterou policejnímu orgánu uvedl, stejně jako byl nekontaktní na jím uvedených telefonních číslech.
33. Za pravdu přitom nelze dát obviněnému ani tehdy, jestliže namítá, že ze samotného podání vysvětlení nemohl vědět, že trestní řízení bude vedeno proti němu a že vysvětlení mohou podat i jiné osoby, např. svědci či další osoby. Již při prvním a jediném podání vysvětlení konaném dne 6. 1. 2019 totiž obviněný mohl zjistit, že je to právě on, kdo je v případu prošetřované zpronevěry hlavní podezřelý a proti komu bude pravděpodobně zahájeno trestní stíhání. To potvrzuje i prohlášení obviněného, že právního zástupce nemá a v případě, že by byl za uvedený skutek stíhán, žádá, aby mu byl přidělen. O vědomosti obviněného o tom, že trestní řízení je a bude vedeno vůči jeho osobě, tedy nemůže být jakýchkoliv pochybností. Z tohoto i dalších shora nastíněných důvodů tedy bylo zcela na místě vést proti obviněnému trestní řízení jako proti uprchlému.
34. Pokud jde o námitku, kterou obviněný uplatňuje v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a kterou brojí proti závěru o vině přisouzeným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku s poukazem na to, že nebylo prokázáno, že si obdržené finanční prostředky přisvojil pro vlastní potřebu, resp. nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že tyto ztratil, je nutno konstatovat, že uvedená argumentace je čistě skutkové povahy a netýká se nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Jak však bylo podrobně rozvedeno výše v bodech 22 až 24, je Nejvyšší soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, pokud nevykazují extrémní nesoulad s provedenými důkazy, vázán. Uvedený extrémní nesoulad, který by jako jediný mohl odůvodnit kasační zásah Nejvyššího soudu z důvodů vad skutkových zjištění, však obviněný předmětem svého dovolání neučinil. Soud prvního stupně se navíc obhajobou obviněného pečlivě zabýval a přesvědčivě v bodě 8 odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč jí neuvěřil. Pouhý nesouhlas obviněného s tím, jakým způsobem soudy nižších stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy, pak přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu ve vztahu ke správnosti skutkových zjištění založit nemůže.
35. Lze tak uzavřít, že ani jednu z námitek, které obviněný učinil předmětem svého dovolání, pod uplatněné ani pod žádné jiné zákonem stanovené dovolací důvody podřadit nelze.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář