ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1340.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1340/2019-3614
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2020 o dovoláních, které podali obvinění L. M. st., nar. XY, bytem XY, L. M. ml., nar. XY, bytem XY, M. M. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 2 To 71/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 8/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 11 T 8/2017, byli obvinění L. M. st. a L. M. ml. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný M. M. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
2. Za to byl obviněný L. M. st. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému L. M. st. uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 2 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému L. M. st. dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let.
3. Obviněný L. M. ml. byl za spáchané jednání odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby byla stanovena na 2 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému L. M. ml. rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let.
4. Obviněný M. M. byl za spáchané jednání podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému M. M. dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činnosti revizního technika elektrických zařízení na dobu sedmi let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená ČEZ Distribuce a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci – finančních prostředků ve výši 51 592 403,40 Kč, které se nacházely na účtu č. 6015-5504881/0710.
5. O odvolání obviněných proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 2 To 71/2018, kterým podle §256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 3. 2019.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění společným dovoláním, v němž uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obvinění namítli, že soudy rozhodly na základě nesprávného hmotněprávního posouzení předpisů (zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona [dále jen „energetický zákon“] a provádějící vyhlášky k tomuto zákonu), které upravovaly podmínky pro udělení licence k výrobě elektrické energie, jakož i proces licenčního řízení a podmínky, za kterých bylo možné uplatnit nárok na podporu vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů v původní výši. Podle obviněných bylo nutné k žádosti o vydání licence udělované Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“) připojit doklady, které by osvědčovaly skutečnosti existující v době podání žádosti a skutečnosti předpokládané, kterými obvinění myslí finanční a technické předpoklady. Splnění těchto skutečností mohlo podle jejich tvrzení nastat až po vydání licenčního rozhodnutí. Soudy ustanovení energetického zákona a prováděcího předpisu (zejména §9 písm. c) a d) vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích [dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“]) vyložily rozšiřujícím způsobem, který je nepřípustný. Zákon neuvádí, že by v době podání žádosti o udělení licence a v době rozhodování o vydání licence musela být výrobna dokončena. Podle jejich mínění má licence charakter živnostenského oprávnění. Jde o rozhodnutí, které se týká oprávnění konkrétní osoby jako podnikatele, nikoliv toho zařízení, na kterém má k licencované činnosti docházet. Zákon ani prováděcí předpisy v té době nepožadovaly doložení stavební dokončenosti stavby. Naopak upravovaly i podmínky pro udělení licence u zařízení, která nebudou stavebně dokončena a která bude možné provozovat nanejvýš ve zkušebním režimu. Soudy rovněž přisoudily pojmu výchozí revizní zpráva jiný význam, než který vyplývá z příslušné normy. Revizní zpráva M. M. neobsahovala tvrzení, že se týká celé fotovoltaické výrobny včetně fotovoltaických panelů. Výslovně uváděla, že se týká jen těch částí, u kterých byla provedena měření. Obvinění nemohli předpokládat, že zprávě bude přisuzován jiný význam. V roce 2010 bylo běžnou praxí revizních techniků revidovat zařízení fotovoltaických výroben bez fotovoltaických panelů. Nesprávný význam soudy přisoudily i dokladu o stavební dokončenosti a protokolu o předání a převzetí stavby, když jeho nepravdivost dovozovaly z toho, že k předání a převzetí došlo v době, kdy stavba nemohla být dokončena, neboť nemohla být osazena fotovoltaickými panely, a proto nemohlo být pravdivé ani tvrzení, že je stavba přebírána bez vad a nedodělků. Obvinění namítli, že protokol o předání stavby má soukromoprávní význam a dokládá vztah mezi zhotovitelem a objednatelem či investorem. Je výlučnou záležitostí těchto dvou subjektů, v jaké fázi, a s jakou mírou nedokončenosti či vad se dohodnou. Nesprávné právní posouzení shledali i ve vztahu ke stavebnímu souhlasu se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí, neboť neosvědčoval dokončenost díla, ale pouze jeho způsobilost, aby bylo možné jej v omezeném rozsahu provozovat do doby vydání kolaudačního rozhodnutí. Délka zkušebního provozu neměla na vydání licence žádný právní význam. Nesprávně byly posouzeny také skutkové okolnosti týkající se reklamace poškozených panelů. Žádný předpis, s výjimkou obvyklých zvyklostí, nepředepisuje způsob, jakým má být reklamace provedena. V daném případě bylo výsledkem reklamace vrácení celé zásilky poškozených fotovoltaických panelů. Byla tak vyvrácena neoprávněnost nebo účelovost reklamace. Obvinění dále namítli, že jim soudy přisoudily úmysly, které neměli a mít nemohli. Nemohli totiž předpokládat, že o žádosti o udělení licence budou rozhodovat pracovníci bez potřebné kvalifikace a odbornosti. Obviněným nebylo možné přisoudit ani vědomost nebo srozumění s nedbalým postupem pracovníků distribuční soustavy. Celé licenční řízení a připojování k distribuční soustavě bylo negativně poznamenáno na straně pracovníků a úředníků, kteří byly pod časovým tlakem a nemohli postupovat s náležitou odbornou péčí. To jim nemohlo být kladeno za vinu. Po právní stránce bylo rovněž třeba vypořádat se z hlediska subjektivního zavinění s posouzením významu omylů v daném případě. To však soudy posoudily nesprávně. Obvinění shledali nesprávné hmotněprávní posouzení také ve výrocích o trestech. Konkrétně v ustanovení o účelu trestů a o významu dalších okolností, které byly důležité při posuzování toho, jaký druh trestu má být uložen, v jaké výměře, zda nebyly s ohledem na osoby obviněných splněny podmínky pro mimořádné snížení trestů odnětí svobody. Soudy měly pečlivěji posuzovat osobní poměry obviněných, jejich trestní minulost, věk a to, v jakém jsou zdravotním stavu, především v případě obviněného L. M. st. U všech obviněných navíc bylo možné očekávat, že i bez uložení trestu povedou na svobodě do budoucna řádný život. Přihlédnuto by mělo být též k době, která uplynula od spáchání činu.
8. Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud ČR napadená rozhodnutí zrušil a uložil Krajskému soudu v Brně, aby věc dále projednal a ve věci rozhodl nově ve výroku o vině i trestu a vyslovil právní názor, jak má soud postupovat při hodnocení provedených důkazů a při výkladu příslušných zákonných ustanovení. S ohledem na nepřiměřené tresty, a to jak ve vztahu k nesprávnému rozhodnutí o vině, tak ve vztahu k osobám obou L. M., obvinění současně navrhli, aby soud vydal rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí, zejména rozsudku soudu prvního stupně, neboť bezprostřední výkon trestů by mohl neúměrně zasáhnout do jejich osobního a rodinného života a nepříznivě působit na osoby, s nimiž žijí ve společné domácnosti, zejména na jejich zdravotní stav.
9. Opis dovolání obviněných byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce uvedl, že obvinění ve svém dovolání neoznačili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativně, byť z jejich dovolání vyplynulo, že i z tohoto důvodu napadají rozhodnutí odvolacího soudu. Státní zástupce dále popsal, v jakých případech je dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod má sloužit k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé a nelze jeho prostřednictvím přezkoumávat skutkové námitky. Zásadně je třeba vycházet ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního řízení a vyjádřeného ve výroku rozsudku. Státní zástupce nesouhlasil s námitkami, že ve věci bylo rozhodnuto na podkladě nesprávného hmotně právního posouzení předpisů upravujících podmínky pro udělení licence k výrobě elektrické energie. Obvinění ve svém dovolání vycházeli z chybné konstrukce, že žadatelé o udělení licence měli prokazovat reálné skutečnosti existující v době podání žádosti a dále předpokládané skutečnosti, které by nastaly až po vydání licenčního osvědčení. Energetický zákon stanovuje tři předpoklady, které musí splnit každý žadatel o udělení licence – finanční a technické předpoklady a užívací právo k energetickému zařízení. Předpoklady musí být splněny v době udělení licence. Nelze uvažovat o tom, že by k jejich splnění mělo dojít dodatečně. Blíže pak popsal, proč je relevantní pouze posouzení splnění podmínek v době udělení licence. Odkázal se přitom na §5 odst. 6 energetického zákona a na §8 vyhlášky č. 426/2005 Sb. Zdůraznil také, že stejný požadavek na prokázání předpokladů existujících v době podání žádosti platil i v případě technických předpisů. Ve smyslu technické normy ČSN 33 0010, podle níž prováděl revizi i M. M., je stanoveno, že nová elektronická zařízení lze uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, popř. ověřen a doložen doklady v souladu s požadavky stanovenými zvláštními předpisy. Bylo vyloučeno, aby žadatel o licenci v průběhu licenčního řízení dostál své povinnosti prokázat splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce na zařízení, které ještě nebylo dokončené a nemohlo být tedy jako celek podrobeno požadované výstupní revizi. Dále uvedl, že nelze přisvědčit obviněným v tom, že by se s poukazem na podobnost udělení licence s udělením živnostenského oprávnění rozhodnutí o udělení licence netýkalo zařízení, na kterém má k licencované činnosti dojít. Popsal, že žadatel o licenci musel žádat o udělení licence pro konkrétní výrobnu, k čemuž musel ERÚ garantovat splnění všech předpokladů, včetně technických parametrů konkrétní provozovny. To nebylo reálně možné v situaci, kdy výrobna nebyla dokončena, nebylo totiž možné všemi potřebnými měřeními ověřit její bezpečnost a přesně stanovit celkový výkon elektrárny. Elektrárna byla ve fázi rozestavěnosti a její skutečné provedení bylo otázkou budoucnosti. Státní zástupce dále konstatoval, že obvinění sice projevili snahu námitky formulovat obecně jako námitky nesprávného hmotně právního posouzení určitého právního pojmu, ať již revizní zprávy, předávacího protokolu, souhlasu se zkušebním provozem či dokladu o reklamaci, ve skutečnosti však jejich výhrady vycházely ze skutkového posouzení konkrétních podkladů s nepravdivými údaji. Obvinění nesouhlasili se skutkovým posouzením konkrétních listin. Jejich argumentace proto překročila meze uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění navíc při výkladu listin k nim přistupovali izolovaně, aniž by se zabývali vzájemnými souvislostmi a zohlednili všechny okolnosti, za nichž byly listiny s nepravdivými údaji použity. Rozhodovací praxe v případech podvodného vylákání licencí musí postupovat v celistvosti a komplexnosti projednávané věci. Jednotlivé podklady byly nepravdivé nejen v jednotlivostech v každé listině, ale především v celém souhrnu pozměněných a nepravdivých údajů. Soud bezesporu měl možnost zohlednit všechny dokumenty, které mu v dané věci, ve většině případů samotnými obviněnými, byly předloženy. Za bezvýznamné státní zástupce označil to, zda právní předpisy či technické normy definují pojem dílčí revize elektrického zařízení či nikoli. Rozhodné bylo to, zda byl definován pojem výchozí revize elektronického zařízení. V souvislosti s tím se odkázal na §50 odst. 1 a §51 odst. 1 správního řádu. Revize se musela vztahovat k určité celistvé funkční části elektroinstalace. Pro účely ověření bezpečnosti celé fotovoltaické elektrárny nebylo možné provést měření jen na části dokončené instalace a vyslovit bezpečnost celé elektrárny. Z žádné části zprávy nevyplývalo, že by měla mít dílčí povahu. Naopak byl uveden termín příští revize až rok 2015, což byl termín pro pravidelnou revizi. Způsob, jakým byla revizní zpráva koncipována, měl jednoznačně vyvolat dojem, že popisuje revizi kompletní elektroinstalace a napojených rozvodů FVE a že celá FVE v její nízkonapěťové části je schopna bezpečného provozu, aniž by bylo nutno bezpečnost elektrárny před jejím uvedením do provozu ověřovat další zprávou o výchozí revizi. Ze způsobu koncipování textu revizní zprávy, z uvedení zjevně nepravdivých technických parametrů ve zprávě a z nutnosti ji pozměnit již v průběhu licenčního řízení bylo možné bez jakýchkoli pochybností dovodit, že obviněný M. M. musel být od počátku vypracování předmětné zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení přinejmenším srozuměn s tím, že tato zpráva obsahující nepravdivé technické údaje bude sloužit jako podklad pro rozhodování ERÚ o udělení licence k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Musel vědět, že za pomoci této zprávy bude možné licenci získat. Dále státní zástupce zmínil, že s předáním díla je spojeno řádné provedení díla. Zápis o předání předmětu díla by měl podávat ucelený obraz o skutečném průběhu předání díla. Neměl deklarovat předání kompletního díla, pokud nebylo dílo vůbec dokončeno. Obvinění L. M. st. a L. M. ml. v rozporu se skutečnostmi předstírali, že stavba byla předána bez jakýchkoli závad a nedodělků, jež by bránily v provozu. Jednalo se tak zjevně o simulovaný právní úkon, jehož skutečným účelem nebylo zmapovat průběh předání díla, ale uvedením nepravdivých skutečností v listině a jejím předložením v licenčním řízení ERÚ společně s předložením dalších nepravdivých podkladů bylo jeho smyslem vzbudit zdání splnění všech předpokladů k udělení licence. Pokud taková listina byla v licenčním řízení ze strany obviněných předložena, není důvod ji vylučovat z hodnotících úvah soudu. Stejné státní zástupce uvedl ve vztahu k reklamačnímu protokolu. Vyslovil také nesouhlas s tvrzením obviněných, že délka zkušebního provozu neměla pro vydání licence žádný význam. Na konkrétních skutkových okolnostech vysvětlil, proč obvinění pozměnili dobu zkušebního provozu, a jaký to pro ně mělo význam. K naplnění subjektivní stránky trestného činu uvedl, že veškeré kroky obviněných směřovaly k tomu, aby úředníci rozhodující o udělení licence na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů ve FVE Kosořín XY byli uvedeni v omyl v rozhodných skutečnostech pro rozhodnutí o licenci. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že správní řízení o vydání licence před ERÚ má zásadně charakter neveřejného písemného řízení, v němž správní orgán vychází zejména z písemných podkladů toho, kdo podal žádost o udělení licence. Může proto dojít k situaci, kdy správní orgán vydá rozhodnutí na základě omylu. Obviněným naopak nelze přiznat jednání v omylu. Z provedeného dokazování, zejména z průběhu licenčního řízení, z obsahu podkladů v tomto licenčním řízení ze strany obviněných dokládaných v konfrontaci se skutečným stavem nedokončenosti FVE Kosořín XY v rozhodné době na konci roku 2010, s nímž byli všichni tři obvinění velice dobře obeznámeni, vyplývá to, že obvinění jednoznačně věděli o tom, že úředníci ERÚ jsou přičitatelným jednáním obviněných uváděni v omyl. Při takovém aktivním jednání nemohou účinně tvrdit, že nepředpokládali omyl podváděných osob za možný. Námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu lze v řízení o dovolání zásadně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Blíže popsal, kdy se lze dovolávat tohoto důvodu a že jeho prostřednictvím nelze namítat uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat rozsah snížení podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřený ve výměře uloženého trestu, což se týká obviněného M. M. u něhož soudy přistoupily k moderaci výše trestu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. To souvisí s přiměřeností uloženého trestu, kterou nelze v dovolání zpochybňovat. Všem obviněným byl uložen přípustný druh trestu, a to ve výměře stanovené zákonem. Zohledněna byla výslovně i doba, která uplynula od trestného činu na sklonku roku 2010. Délka řízení přitom není vždy sama o sobě důvodem pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Trest uložený obviněným L. M. st. a L. M. ml. obstojí i z hlediska testu proporcionality, neboť doba uplynuvší od podání trestního oznámení do vynesení odsuzujícího rozsudku není s ohledem na složitost věci a množství zapojených subjektů, jejichž účast a roli na výstavě elektrárny bylo nezbytné náležitě objasnit, nadmíru dlouhá a nepřiměřená.
10. Státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání všech tří obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř. ), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. Obvinění v podaném dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné dále připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě obviněnými uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Dovolací námitky obviněných uplatněné v rámci uplatněného dovolacího důvodu jsou směřovány jak proti výroku o vině, tak i proti výrokům o trestech.
20. Předně je třeba s ohledem na obsah dovolání konstatovat, že přestože obvinění svým dovoláním napadli rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta jejich odvolání, neoznačili však výslovně ve svém dovolání příslušný dovolací důvod, tedy důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pokud je však dovolání obviněných posouzeno z hlediska svého obsahu, je zřejmé, že dovoláním bylo napadeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Dále je nutné k námitkám obviněných konstatovat, že ne všechny jejich námitky mohly být předmětem dovolacího přezkumu, neboť některé tyto námitky se s ohledem na jejich skutkovou a procesní povahu ze své podstaty netýkají nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterého se obvinění dovolávají.
22. Pokud obvinění napadli prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i výrok o trestu, pak neuplatňují takové vady výroku o trestu, které by spočívaly v porušení hmotného práva ve smyslu uvedeného důvodu, jako je například pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný nebo souhrnný trest. Námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu lze v řízení o dovolání zásadně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jehož mezích ovšem obvinění neargumentovali.
K námitkám proti výroku o vině
23. Obvinění mezi námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku či jiného nesprávného hmotně právního posouzení zařazují své námitky ohledně podmínek nutných pro udělení licence k výrobě elektrické energie (a souvisejícího procesu licenčního řízení a podmínek pro uplatnění nároku na podporu vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů), námitky proti posouzení a výkladu pojmu výchozí revizní zpráva , významu dokladu o stavební dokončenosti , protokolu o předání a převzetí stavby , posouzení stavebního souhlasu se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí , reklamaci poškozených panelů, posouzení subjektivní stránky trestného činu, otázky a významu jednání obviněných v omylu , a to omylu skutkového podle §18 tr. zákoníku, resp. omylu právního podle §19 tr. zákoníku.
24. V obecné rovině je však nutné již na tomto místě konstatovat, že ne všechny uvedené námitky lze označit za relevantní, neboť se v mnoha ohledech jedná pouze o snahu obviněných formulovat tyto námitky jako námitky proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení určitého právního pojmu. Z hlediska svého obsahu totiž jejich výhrady vycházejí ze skutkového posouzení konkrétních podkladů s nepravdivými údaji, které obvinění L. M. st. a L. M. ml. předložili v licenčním řízení v požadované dokumentaci ERÚ a společnosti ČEZ Distribuce, a. s., a to s cílem dosáhnout připojení FVE Kosořín XY do distribuční soustavy. Konkrétně se takto jedná o jejich výhrady k posouzení revizní zprávy, předávacího protokolu, souhlasu se zkušebním provozem či doklady o reklamaci poškozených panelů. Jestliže takto dovolatelé v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesouhlasí se skutkovým posouzením těchto dokladů ze strany nižších soudů, pak však již jejich argumentace překročila meze uplatněného dovolacího důvodu a v zásadě by neměla být (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu, k tomu viz bod 14 tohoto usnesení) předmětem dovolacího přezkumu.
a) K námitkám ohledně podmínek pro udělení licence k energetickému zařízení podle energetického zákona
25. aa)) S ohledem na obsah dovolání obviněných je zřejmé, že podstata jejich námitek v tomto bodu spočívá v jejich nesouhlasu s tím, v jakém okamžiku musejí být splněny předpoklady na straně žadatele pro vyhovění jeho žádosti o udělení licence k energetickému zařízení podle energetického zákona (dále jen licence).
26. Z hlediska této námitky je nutné předně zmínit ustanovení §5 odst. 3 energetického zákona, který stanovuje předpoklady k udělení licence. Podle tohoto ustanovení každý žadatel o udělení licence musí doložit doklady osvědčující jednak finanční předpoklady, předpoklady technické a naposledy užívací právo k energetickému zařízení. Pro všechny tyto předpoklady, které jsou dále rozvedeny v provádějící vyhlášce, přitom platí, že musí být ze strany žadatele o licenci splněny v době jejího udělení. Z dále rozvedených důvodů je nutné jako nesprávný označit právní názor dovolatelů, že by ke splnění jakéhokoli z těchto předpokladů mohlo dojít dodatečně a že by takové splnění podmínek bylo možno do budoucna předvídat a v řízení o udělení licence se spokojit s touto nejistou představou.
27. S ohledem na skutková zjištění učiněná v této trestní věci a skutečnosti kladené obviněným za vinu je nutné zejména zdůraznit požadavek na splnění technických předpokladů, tak jak vyplývají z energetického zákona a dalších souvisejících právních předpisů.
28. Podle §9 vyhlášky č. 426/2005 Sb., se technické předpoklady mj. prokazovaly dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem, a to ustanovením §6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení měly organizace povinnost zajistit při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech. Nová elektrická zařízení je možno uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, popř. ověřen a doložen dokladem v souladu s požadavky stanovenými zvláštními právními předpisy. Technická norma ČSN 33 1500 , která je základní normou pro provádění revizí elektrických zařízení ve smyslu normy ČSN 33 0010 a zařízení pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny (podle níž měl provádět revizi i obviněný M. M.) ve svém článku 2.1 předepisuje, že nová elektrická zařízení je možno uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizi, popř. ověřen a doložen doklady v souladu s požadavky stanovenými zvláštními předpisy.
29. S ohledem na výše uvedené lze mít za vyloučené, aby žadatel o licenci v průběhu licenčního řízení mohl dostát své povinnosti prokázat splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce u zařízení, které ještě nebylo dokončené a nemohlo být tedy jako celek podrobeno požadované výstupní revizi.
30. Pouze pro úplnost, neboť to obžalovaným není kladeno za vinu, je možné z hlediska nutnosti splnění dalších, a to finančních, předpokladů jako podmínek pro udělení licence, poukázat na §5 odst. 6 energetického zákona, podle kterého žadatel zákonem předpokládané finanční předpoklady nesplňuje tehdy, pokud v průběhu uplynulých tří let soud zrušil konkurs vedený na jeho majetek proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení, nebo soud zamítl insolvenční návrh proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení nebo rozhodl o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Žadatel o licenci není finančně způsobilý ani tehdy, pokud měl evidovány nedoplatky na daních, clech a poplatcích, pojistném na sociálním zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a na pokutách.
31. Finanční předpoklady a způsoby jejich prokazování dále upravoval §8 vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že finanční předpoklady mají být zjišťovány podle parametrů daných v době podání žádosti o udělení licence. Tento požadavek je totiž formulován v přítomném čase, případně se týká prokázání údajů za určitou dobu předcházející podání žádosti, např. v průběhu uplynulých 3 let od data podání žádosti, či výstupy ne staršími než 3 měsíce, přičemž toto období bylo opět vztaženo k datu podání žádosti.
32. I z hlediska těchto ustanovení vztahujících se ke splnění finančních předpokladů je zřejmé, že předpoklady na straně žadatele nutné pro vyhovění jeho žádosti o udělení licence musejí být splněny v okamžiku podání této jeho žádosti o licenci.
33. ab)) Obvinění zastávají nesprávný právní názor rovněž v otázce podmínek pro udělení licence z hlediska jimi tvrzené podobnosti této licence s udělením živnostenského oprávnění, tedy v tom, že by se rozhodnutí o udělení licence netýkalo zařízení, na kterém má k licencované činnosti dojít.
34. V ustanovení §2 odst. 2 písm. a) bodu 20 (bod 18 v aktuálním znění) definoval energetický zákon výrobnu elektřiny tak, že se jí rozumí energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu zahrnující všechna nezbytná zařízení. Podle §8 odst. 3 energetického zákona bylo možno vydat na každé výrobní (energetické) zařízení pouze jednu licenci. Oprávnění výrobce k provozování konkrétního energetického zařízení může plynout pouze z jedné licence .
35. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k energetickým zařízením zákon stanovil pravidlo tzv. výlučnosti licence. Uvedené pravidlo znamená, že každé energetické zařízení, na které se vztahuje licence a o jejíž udělení je žadatelem žádáno, bylo dostatečným způsobem individualizováno tak, aby bylo odlišeno od jiných energetických zařízení a nebylo pochyb o tom, zda je či není kryto konkrétní licencí. Podle §8 odst. 2 energetického zákona muselo rozhodnutí o udělení licence obsahovat mj. předmět, místo a rozsah podnikání, technické podmínky, které je držitel licence při výkonu licencované činnosti povinen dodržovat či seznam provozoven, pro něž se licence uděluje. Žadatel o licenci tedy musel žádat o udělení licence pro konkrétní výrobnu, přičemž musel garantovat ERÚ splnění všech předpokladů, včetně technických parametrů konkrétní provozovny.
36. Splnění uvedených podmínek pak z logiky věci není možné v situaci, pokud by výrobna elektřiny nebyla dokončena (jak bylo zjištěno v této trestní věci), neboť za tohoto stavu by totiž nebylo možné příslušnými měřeními ověřit její bezpečnost a nebylo možno přesně stanovit ani celkový výkon elektrárny.
37. Energetickým zákonem navíc byla v ustanovení §9 držiteli licence uložena oznamovací povinnost pro případ, pokud by dodatečně v již provozované výrobně došlo k jakýmkoli změnám podmínek nutných pro udělení licence podle §5 energetického zákona či ke změnám týkajících se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle §7 energetického zákona. V této situaci je povinností provozovatele neprodleně předložit doklady o změnách a požádat o změnu rozhodnutí o udělení licence. V případě změny technických parametrů stávajících provozoven byl přitom držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence.
38. Ze všech těchto důvodů je proto nutné jako neopodstatněnou odmítnout nejen námitku obviněných, že zákon nepožaduje, aby v době podání žádosti o udělení licence a v době rozhodování o vydání licence musela být výrobna dokončena, ale rovněž jejich námitku, že licence má charakter živnostenského oprávnění, tedy že jde o rozhodnutí, které se týká oprávnění konkrétní osoby jako podnikatele, nikoliv toho zařízení, na kterém má k licencované činnosti docházet. S ohledem na uvedené závěry, při zjištění, že z technických parametrů existoval jen projekt elektrárny a sama elektrárna byla ve fázi rozestavěnosti, že její finální výstavba byla otázkou (nejisté) budoucnosti do značné míry odvislé na vyřešení finančních potíží objednatele (žadatele o licenci) a na odstranění problémů v dodavatelských vztazích, nebylo vůbec na místě usilovat o licenci, pokud nemohly být technické parametry konečného provedení výrobny známy.
39. Lze tedy uzavřít, že ani tato dovolací námitka obviněných nebyla důvodná v tom směru, že by soudy ve věci rozhodly na podkladě nesprávného hmotněprávního posouzení předpisů upravujících podmínky pro udělení licence.
b) K námitce týkající se stavební dokončenosti
40. Obvinění dále namítali, že energetický zákon ani prováděcí předpis nepožadovaly doložení stavební dokončenosti stavby a umožňovaly udělení licence i u zařízení, která nebudou stavebně dokončena, a bude, je možné provozovat ve zkušebním režimu.
41. Této námitce lze přisvědčit pouze potud, že prováděcí vyhláška k energetickému zákonu připouštěla v některých případech udělení licence i pro energetická zařízení ve zkušebním provozu. Jedná se o situace, kdy technické předpoklady byly prokázány souhlasem stavebního úřadu se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí nebo se jednalo o udělení licence pro energetická zařízení s rozhodnutím o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu a naposledy o rozhodnutí stavebního úřadu, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu. Posledně jmenovaná situace je přitom zjišťovaná v případě FVE Kosořín XY. Obdobně bylo možno technické předpoklady prokázat u předčasného užívání energetických zařízení před jejich dokončením povolením k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením.
42. Je však třeba zdůraznit, že za všech shora naznačených situací bylo nutné zprávou o revizi prokázat splnění požadavků na zajištění bezpečnosti práce u dotčeného energetického zařízení, s podmínkou, aby bylo dokončeno v tom rozsahu, který bude odpovídat udělené licenci.
43. Obvinění navíc takto formulovanou námitkou zjevně směšují pojmy stavba ve smyslu stavebně právních předpisů s pojmem výrobna elektřiny ve smyslu energetického zákona, kdy stavba je nepochybně pojem mnohem širší.
44. Mezi energetická zařízení, která jsou určena pro přeměnu různých forem energie na elektřinu podle energetického zákona, nepochybně v širších souvislostech nepatří další součásti stavby, jako je její oplocení, bezpečnostní zajištění, či povrchové úpravy staveb. Lze tedy připustit, že pro účely udělení licence není nutné dokládat stavební dokončenost uvedených stavebních součástí. Jak však vyplývá ze skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, nejsou tyto skutečnosti obviněnými kladeny za vinu. Pro objektivní posouzení jejich trestní odpovědnosti z hlediska řízení o udělení licence bylo zásadní zjištění, zda výrobna elektřiny ve smyslu energetického zákona byla natolik dokončená, že byla způsobilá k uvedení do provozu a výrobě elektrické energie. Tento stav by zároveň umožňoval ověřit její bezpečnost z hlediska jejího určení, a to v takovém stupni dokončení výrobny, v jakém se nakonec stane předmětem udělené licence.
c) K dalším námitkám vztahujících se k revizní zprávě, dokladu o stavební dokončenosti, protokolu o předání a převzetí stavby a souhlasu se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí
45. Další námitky obviněných vztahující se k podmínkám pro udělení licence mající vazbu na posouzení relevantních dokladů (revizní zprávy, doklad o stavební dokončenosti, protokol o předání a převzetí stavby, souhlas se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí), je nutné při jejich konfrontaci se skutkovými závěry nižších soudů ohledně těchto dokladů posoudit jako dovolací argumentaci mimo meze uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění totiž jednak brojí proti tomu, jak soudy nižších instancí posoudily význam podkladů specifikovaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku pro konečné rozhodnutí ERÚ (rozhodnutí o licenci a rozhodnutí o připojení k distribuční soustavě), jednak ve své argumentaci vycházejí ze zcela odlišného skutkového stavu věci, neboť vycházejí z takových dokladů, které obsahovaly nepravdivé údaje.
46. Tyto jejich námitky pak navíc nejsou důvodné ani po věcné stránce.
47. Především je nejprve nutné (jakkoliv v obecné rovině) k těmto námitkám uvést, že obvinění přistupují k výkladu a hodnocení jednotlivých výše uvedených dokladů izolovaně, aniž by se zabývali vzájemnými souvislostmi a zohlednili všechny okolnosti, za nichž byly listiny s nepravdivými údaji použity. Uvedené doklady, které byly za účelem připojení předmětné výrobny elektřiny do distribuční soustavy předkládány ERÚ či dalším příslušným subjektům, je třeba ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. posuzovat komplexně a při posouzení důvodů, za kterých byly předkládány. V této trestní věci přitom bylo zjištěno, že jednotlivé podklady shromážděné obviněnými a následně předložené ERÚ a ČEZ Distribuce, a. s., byly nepravdivé nejen v jednotlivostech v obsažených každé jednotlivé listině. Na tyto listiny je však třeba nahlížet v jejich souhrnu, tedy jako na souhrn dokladů s pozměněnými a nepravdivými údaji. Je zjevné, že tyto doklady měly v odpovědných pracovnících ERÚ vzbudit dojem (nakonec jej i vzbudily), že elektrárna je dokončená a splňuje tak po stavebně technické stránce podmínky pro udělení licence, a to v situaci, kdy do konce roku 2010 elektrárna dokončená nebyla a nebyla ani provozuschopná .
48. Dále je nutné odmítnout námitky obviněných, že předložené doklady nebyly výslovně uvedeny v příslušných ustanoveních energetického zákona a související vyhlášky (o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích), a to jako podklady sloužící k prokázání jednotlivých zákonných předpokladů (včetně předpokladů technických) a byly tak bez významu a zcela bezpředmětné. Na postup ERÚ v řízení o vydání licence je totiž nutné subsidiárně aplikovat zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to podle §1 odst. 2 tohoto zákona.
49. Podle §50 odst. 1 správního řádu mohly být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.
50. Podle §51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Účastníci řízení jsou přitom povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.
51. Jakkoliv je správní orgán především povinen zjistit všechny okolnosti, které jsou důležité pro ochranu veřejného zájmu a při hodnocení podkladů je vázán zásadou jejich volného hodnocení (podle které je nutné každý podklad hodnotit zvlášť, jakož posléze všechny podklady v souhrnu, a to podle své úvahy a pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci - §50 odst. 4 správního řádu), není zároveň nutné z úvah správního orgánu vylučovat ani jiný důkaz, který sice primárně neslouží k prokázání žádné z podmínek udělení licence podle §5 energetického zákona, ale mohl by být vyhodnocen i z pohledu prokázání jiných předpokladů, např. předpokladů technických.
52. Ze všech těchto důvodů je nutné odmítnout jako nedůvodné námitky obviněných, že výše uvedené doklady či některé z nich (revizní zprávy, doklad o stavební dokončenosti, protokol o předání a převzetí stavby, souhlas se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí), pokud nebyly výslovně uvedeny v příslušných ustanoveních energetického zákona a související vyhlášky, nemají význam z hlediska řízení o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích.
ca)) K námitce nesprávného posouzení významu revizní zprávy
53. V případě revizní zprávy dovolatelé námitkou jejího nesprávného hmotněprávního posouzení zjevně brojí nikoli proti tomu, jak nalézací soud obecně posoudil povahu revizních zpráv podle příslušné právní úpravy, ale proti tomu, jak soudy vyhodnotily konkrétní zprávu o výchozí revizi č. 47/10 vypracovanou obviněným M. M.
54. Je zcela bez významu, zda právní předpisy či technické normy definují pojem dílčí revize elektrického zařízení či nikoli. Rozhodné je, zda je definován pojem výchozí revize elektrického zařízení, který obviněný M. M. použil ve své zprávě.
55. Podle shora označené technické normy je výchozí revizí elektroinstalace první revize provedená po dokončení elektroinstalace nutná k předání díla a zahájení využívání elektroinstalace. Argumentují-li obvinění pojmem dílčí revize, je třeba uvést, že výchozí revize se musí vztahovat k určité celistvé funkční části elektroinstalace. V případě fotovoltaických elektráren se takto mohlo jednat o výchozí revize trafostanic, výchozí revize vysokonapěťové části a výchozí revize nízkonapěťové části. Pro účely ověření bezpečnosti celé fotovoltaické elektrárny nebylo možno provést měření jen na části dokončené instalace a vyslovit bezpečnost celé elektrárny.
56. Pro posouzení této trestní věci bylo rozhodující to, že z revizní zprávy vypracované obviněným M. M., která byla předložena v licenčním řízení k prokázání technických předpokladů FVE Kosořín XY, a to z obou jejích vyhotovení, jednoznačně vyplynulo, že záměrně vyvolávala dojem o kompletnosti provedené revize na nízkonapěťovou část celé elektrárny. Z žádných parametrů zprávy nevyplývalo, že by měla mít dílčí povahu, že kontrolované elektrické zařízení není kompletní, není dokončené a že by na tuto revizi měla navazovat nějaká další, jakási konečná revize nízkonapěťové části elektrárny. Naopak je zde uveden termín příští revize, a to rok 2015, což byl termín již revize pravidelné. Výslovně bylo v revizi uvedeno, že revidováno je to, co je v revizi popsané, přičemž popsány byly panely i střídače, které nebyly v době vypracování zprávy nainstalované. V přítomném čase byla popsána celá DC strana i AC strana a ve zprávě bylo obsaženo prohlášení o instalaci plného výkonu elektrárny (v jednotkách Wp), včetně uvedení počtu kusů a typu solárních panelů. Výslovně bylo také uvedeno, že k revizi byla předložena projektová dokumentace jako dokumentace skutečného stavu. Způsob, jakým byla revizní zpráva koncipována, a to v obou předložených vyhotoveních, měl jednoznačně vyvolat dojem, že popisuje revizi kompletní elektroinstalace a napojení rozvodů FVE a že celá FVE v její nízkonapěťové části je schopná bezpečného provozu, aniž by bylo nutno bezpečnost elektrárny před jejím uvedením do provozu ověřovat nějakou další zprávou o výchozí revizi. Lze tedy uzavřít, že vyhodnocení zprávy o výchozí revizi, jak je nalézací soud odůvodnil na straně 33. – 35. odůvodnění svého rozsudku, bylo zcela správné.
57. Podstatné, a to nejen z hlediska trestní odpovědnosti obviněného M. M., je to, že tento věděl, na jakém zařízení provádí revizi, tedy že se nejedná o nějakou běžnou elektroinstalaci, ale o novou výrobnu elektrické energie, která má být teprve uvedena do provozu. Obviněný, jako osoba s odbornou zkouškou, osoba dlouhodobě činná v oblasti revizí elektrozařízení, musel být alespoň v obecných obrysech obeznámen s nutností získání licence k výrobě elektřiny a prokázání bezpečnosti celého a funkčně dokončeného elektrického zařízení, a to za účelem doložení schopnosti takovou licencovanou výrobu elektřiny provádět. Zejména ze způsobu koncipování textu revizní zprávy, z uvedení zjevně nepravdivých technických parametrů ve zprávě a z nutnosti ji pozměnit již v průběhu licenčního řízení, opět s uvedením chybných údajů, lze bez jakýchkoli pochybností dovodit, že obviněný M. M., který byl v době, kdy měla být revizní zpráva zpracovávána, přítomen na staveništi, musel být od počátku svého jednání, tedy od počátku vypracování první verze předmětné zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení, přinejmenším srozuměn s tím, že tato zpráva obsahující nepravdivé technické údaje bude sloužit jako podklad, na základě kterého bude ERÚ pro objednatele rozhodovat o udělení licence k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Zprávu přitom obviněný vypracoval a záměrně koncipoval tak, aby vyvolala dojem, že elektrárna je dokončená a je jako celek schopna bezpečného provozu. Obviněný musel vědět, že za pomoci této zprávy bude možné požadovanou licenci získat a s tímto srozuměním ji předal objednateli revize, čili osobě vyřizující zmiňovanou licenci.
cb)) k námitce nesprávného posouzení významu zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb
58. S dovolateli nelze souhlasit ani v tom, že by soudy chybně právně posoudily či dokonce v rozporu s jejich skutečným obsahem vyhodnotily listiny označené jako zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí.
59. Z pohledu této námitky je zásadní, že uvedený zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb je dokladem soukromoprávní povahy, který dokumentuje předání předmětu díla zhotoveného podle uzavřené smlouvy o dílo uzavřené mezi objednatelem a zhotovitelem díla. Faktickému předání díla přitom zákon přiznává závažné důsledky, a to v podobě přechodu vlastnického práva a nebezpečí škody na věci ze zhotovitele na objednatele.
60. S předáním předmětu díla je však logicky spojeno řádné provedení díla, tzn. splnění závazku zhotovitele provést dílo a řádně ho ukončit podle smlouvy o dílo. Z uvedeného vyplývá, že zápis o předání předmětu díla by měl dávat ucelený obraz o skutečném průběhu předání díla a pokud byly-li při předání díla zjištěny nějaké nedodělky či vady díla, měl by obsahovat i příslušná a úplná zjištění k těmto nedodělkům a vadám. Zápis by tedy neměl deklarovat předání kompletního díla, ačkoli nebyl splněn účel smlouvy o dílo, toto nebylo vůbec dokončeno, a tedy nemohlo být ani fakticky předáno.
61. Uvedená zákonná východiska je nutné konfrontovat se skutkovými zjištěními v této trestní věci, kdy obvinění L. M. st. a L. M. ml. v rozporu se skutečností předstírali, že stavba byla předána bez jakýchkoliv závad a nedodělků, které by bránily v provozu, dne 10. 11. 2010, kdy bylo přejímací řízení ukončeno. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno a odrazilo se to ve skutkové větě rozsudku, že FVE Kosořín XY nebyla v té době dokončena.
62. Je tedy zjevné, že zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb je simulovaným právním úkonem a že jeho skutečným účelem nebylo zmapovat průběh předání díla, ale uvedením nepravdivých skutečností v listině a jejím předložením v licenčním řízení ERÚ společně s předložením dalších nepravdivých podkladů vzbudit zdání splnění všech předpokladů k udělení licence a na tuto licenci neoprávněně dosáhnout za účelem obohacení žadatele o licenci. Jestliže taková listina se zjevně nepravdivými údaji byla skutečně v licenčním řízení ze strany obviněných předložena, není důvod ji nikterak vylučovat z hodnotících úvah soudu a tyto omezovat pouze na vyhodnocení zápisu v mezích ustanovení obchodního zákoníku, smlouvy o dílo a toliko z hlediska dopadů v rámci dvoustranného smluvního vztahu mezi zhotovitelem a objednatelem díla. Předložení takové listiny je zjevným zastíráním skutečného stavu věci a snahou obviněných uvést ERÚ a ČEZ Distribuce, a. s. v omyl.
cc)) k námitce nesprávného posouzení reklamačního protokolu
63. Shora uvedené skutečnosti vztahující se k zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb lze vztáhnout i na reklamační protokol, který byl obviněnými předložen společnosti ČEZ Distribuce, a. s. v souvislosti s prvním paralelním připojením. Právní předpis sice nekonkretizuje, co vše lze uplatnit jako vadu ani nestanovuje přesnou formu, jak reklamaci provést. Vždy však u uplatnění vady z kupní smlouvy musí platit, že zboží s vadami musí být dodáno. Pokud k dodání zboží vůbec (ani zčásti) nedojde, nedojde k přechodu nebezpečí škody na zboží, nepůjde provést prohlídku zboží, u níž by bylo možno zjevné vady zjistit, nebude možno odhalit ani dodatečně vady skryté. V takovém případě není možno uplatňovat vady spočívající v kvalitě dodaného zboží po dodavateli, který zboží vůbec nedodal.
64. Pokud bylo v této trestní věci zjištěno, že ze strany majitele (držitele) výrobny elektrické energie z fotovoltaických zdrojů bylo usilováno o připojení do distribuční soustavy, přičemž za účelem připojení FVE byly předloženy i reklamační protokoly obsahující nepravdivé informace, které mají deklarovat v rozporu se skutečností, že FVE byla dokončena a jen z důvodu vad zboží (fotovoltaických panelů) muselo dojít k rozmontování části FVE a reklamaci, není žádný důvod se těmito protokoly o reklamaci z hlediska posouzení jejich skutečného účelu nezabývat. Bylo by zcela nelogické, aby obvinění předkládali padělané či nepravdivé dokumenty, které úmyslně padělali, nechali padělat či v nich úmyslně osvědčili nepravdivé skutečnosti, s tím, že by takový postup neměl mít příslušné právní účinky.
cd)) K námitce nesprávného posouzení pozměněné doby zkušebního provozu v rozhodnutí Městského úřadu Choceň
65. Pokud jde o pozměnění doby zkušebního provozu v rozhodnutí Městského úřadu Choceň – odboru výstavby, kterým bylo stanoveno, že kolaudační souhlas pro stavbu FVE Kosořín XY lze vydat jen po provedení zkušebního provozu, nelze s obviněnými souhlasit v tvrzení, že délka zkušebního provozu neměla pro vydání licence žádný význam. Nalézací soud na straně 44 odůvodnění svého rozsudku naznačil motivaci obviněných, jíž mohli být vedeni při předložení barevné kopie uvedeného rozhodnutí s pozměněnou dobou zkušebního provozu FVE Kosořín XY v licenčním řízení vedeném před ERÚ. Důvody, proč obvinění přistoupili k tomuto neoprávněnému zkreslení povolené doby zkušebního provozu, jsou zcela zřejmé. Obvinění pozměněnou kopii uvedeného rozhodnutí stavebního úřadu předložili k žádosti o udělení licence, kterou podali dne 28. 10. 2010. Stavební úřad povolil zkušební provoz v období od 5. 11. 2010 do 6. 12. 2010. V tomto období však z pochopitelných důvodů vzhledem k absolutní nedokončenosti elektrárny k žádnému zkušebnímu provozu dojít nemohlo. ERÚ měl o žádostech o udělení licence zásadně rozhodnout podle §71 odst. 3 správního řádu do 30 dnů od jejich podání, tedy v případě FVE Kosořín XY ještě před uplynutím lhůty pro zkušební provoz, která byla stavebním úřadem v rozhodnutí stanovena na 28. 11. 2010.
66. Zákon ovšem současně stanovil jistou možnost pro prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí. Teoreticky nebylo možno vyloučit postup podle §71 odst. 3 písm. a), b) správního řádu. Podle §8 odst. 4 energetického zákona lhůta pro vydání rozhodnutí neběžela, pokud si ERÚ vyžádal u orgánu státní správy nebo od Rejstříku trestů potvrzení nebo jiný doklad podle §7 odst. 5 energetického zákona, a to ode dne odeslání žádosti do dne doručení potvrzení nebo jiného dokladu. Obviněným jako žadatelům o licenci tak hrozilo, že rozhodnutí o licenci mohlo být vydáno po uplynutí lhůty pro zkušební provoz, čímž by jim hrozilo, že ze strany ERÚ bude ještě před vydáním rozhodnutí o licenci vysloven požadavek na předložení kolaudačního souhlasu po provedení zkušebního provozu ve smyslu §9 písm. d) část věty za středníkem vyhlášky o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích. Přitom v době, kdy barevnou kopii rozhodnutí stavebního úřadu se zfalšovaným údajem obvinění předkládali do licenčního spisu, nemohli předvídat, jak dlouho bude licenční řízení trvat, jaké podklady si bude ERÚ vyžadovat a zda obecná třicetidenní lhůta pro rozhodnutí bude z jeho strany skutečně dodržena.
d) K námitkám vztahujícím se k subjektivní stránce trestného činu
67. Jako důvodné nejsou shledávány ani námitky obviněných týkající se naplnění subjektivní stránky trestného činu, spočívající v tom, že obvinění nemohli předvídat a být srozuměni s tím, že úředníci ERÚ nebudou patřičně erudovaní a nebudou si plnit své povinnosti s odbornou péčí. Tyto námitky je nutné především konfrontovat s tím, jak je jednání obviněných z hlediska subjektivní stránky trestného činu popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu.
68. Zde popsané jednání obviněných spočívá v tom, že toto směřovalo právě k tomu, aby úředníci rozhodující o udělení licence na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů ve FVE Kosořín XY byli uvedeni v omyl v rozhodných skutečnostech pro rozhodnutí o licenci. Obvinění předkládané podklady se zjevně nepravdivými údaji záměrně koncipovali tak, aby vyvolali dojem, že elektrárna je dokončená a jako celek je schopná bezpečného provozu. Obvinění tedy museli předpokládat, že za pomoci těchto nepravdivých a fiktivních podkladů bude možné požadovanou licenci získat, a od počátku o to také usilovali. Pokud následně uvedené podklady postupně ERÚ v řízení o licenci předkládali, byli nepochybně srozuměni i s tím, že úředníci vycházeje z těchto podkladů o udělení licence rozhodnou v jejich prospěch.
69. V souvislosti s touto námitkou je třeba poukázat i na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 Tdo 968/2016, ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 791/2017) ohledně charakteru řízení o udělení licence z pohledu správního řádu. Řízení o udělení licence není založeno na správním uvážení ERÚ, který by se mohl pohybovat volně v zákonem vytyčených hranicích. Právní úprava totiž v případě tohoto řízení stanovila přesně požadavky, které musel žadatel o licenci splnit, v důsledku čehož správní orgán neměl možnost (např. ve veřejném zájmu) licenci po splnění zákonných požadavků neudělit. Správní řízení o vydání licence před ERÚ má zásadně charakter neveřejného písemného řízení, v němž správní orgán vychází zejména z písemných podkladů toho, kdo podal žádost o udělení předmětné licence. Na podkladě těchto vydává osvědčení o naplnění nějaké skutečnosti s konstitutivními účinky.
70. S ohledem na uvedené je zřejmé, že správní orgán může vydat rozhodnutí i na základě omylu tak, jako se to stalo v nyní posuzované věci, neboť zaměstnanci ERÚ posuzovali zejména to, zda při předložení revizní zprávy má tato všechny obsahové náležitosti (nainstalovaný výkon, počet panelů, razítko a podpis revizního technika), a to z toho pohledu, zda je zařízení schopno bezpečného provozu.
71. Na uvedených správných závěrech obou nižších soudů z hlediska subjektivní stránky trestného činu pak nemůže ničeho změnit ani možné, jinak nepochybně do určité míry nedbalé, jednání dotčených zaměstnanců, zejména při vědomí toho, že tito zaměstnanci byli na konci roku 2010, při vyšším počtu žádostí o udělení licencí k výrobě elektrické energie, podstatně více vytíženi.
e) K námitkám o jednání obviněných v omylu
72. Z obsahu dovolání obviněných je zřejmé, že obvinění se dále dovolávají toho, aby jejich jednání bylo posouzeno jako jednání v omylu, a to zejména v omylu skutkovém. Tuto svoji námitku zakládají na přesvědčení založeného na vyjádření, že by se mělo v jejich případě jednat „ spíše o posouzení jednání v omylu skutkovém, kdy nemohli předpokládat ani být srozuměni s tím, že předloženými listinami a žádostmi uvedou pracovníky ERÚ nebo distribuční soustavy v omyl….“.
73. Z hlediska této námitky musí Nejvyšší soud znovu připomenout, že Nejvyšší soud jako dovolací soud je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale i jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy, a že odpovídající argumentaci ke každé uplatněné námitce má přinést dovolání.
74. S ohledem na výše uvedené se mohl Nejvyšší soud zabývat pouze otázkou, zda obvinění jednali či nejednali ve skutkovém omylu, nikoli formálně uplatněnými námitkami ohledně omylu právního. Tato námitka navíc zjevně směřuje pouze proti tomu, že tato námitka (posouzení jednání obviněných v právním omylu) v odůvodnění nižších soudů absentuje a proto není přípustná ani s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř.
75. K otázce skutkového omylu lze předně uvést, že podle §18 odst. 1 tr. zákoníku jedná ve skutkovém omylu ten, kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu. V takovém případě jednající osobě nelze přičítat úmyslné zavinění (skutkový omyl pozitivní).
76. S ohledem na zjišťovanou podobu jednání obviněných, jak je toto popsáno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu a vyplývající z provedeného dokazování (zejména z hlediska z průběhu licenčního řízení a z obsahu podkladů v tomto licenčním řízení ze strany obviněných předkládaných, to vše v konfrontaci se skutečným stavem nedokončenosti
FVE Kosořín XY v rozhodné době na konci roku 2010) je jednání obviněných v omylu bezpečně vyvráceno. Všichni tři obvinění totiž jednoznačně věděli o tom, že úředníci ERÚ jsou jejich jednáním uváděni v omyl, o jeho vyvolání naopak záměrně usilovali a hodlali ho dosáhnout, a to ve snaze vytěžit z něho neoprávněný prospěch na úkor poškozených subjektů. Obviněnému M. M., který vypracoval nepravdivou zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení, lze přitom zjišťovaný následek přičítat minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz také bod 57 tohoto usnesení).
77. Navíc je z logiky věci zřejmé, že osoby, které cíleně usilují o vyvolání omylu v jiné osobě, samy ve skutkovém omylu, tedy ve znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu, který spočívá v uvedení jiného v omyl , jednat nemohou.
K námitkám proti výroku o trestu
78. V obecné rovině musí Nejvyšší soud nejprve konstatovat, že námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu lze v řízení o dovolání zásadně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle uvedeného ustanovení lze s poukazem na tento důvod dovolání podat tehdy, pokud byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v případném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat podle žádného z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
79. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z hlediska výroku o trestu namítat toliko jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které například spočívá v pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest. Takové námitky uplatňovány nejsou a ani pro ně není v zásadě prostor.
80. Dovolatel se pak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., či podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 tr. zákoníku (popř. §40 odst. 2 tr. zákoníku) pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení a vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným .
81. Z hlediska trestu uloženého obviněnému M. je nutné u tohoto obviněného konstatovat, že v řízení o dovolání není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat rozsah snížení podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřený ve výměře uloženého trestu, neboť tato otázka souvisí s přiměřeností uloženého trestu, kterou nelze v dovolání zpochybňovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014).
82. Pokud Nejvyšší soud konfrontoval tato východiska mezí dovolacího přezkumu s konkrétními dovolacími námitky obviněných, pak je zřejmé, že jestliže tito především namítají nepřiměřenost trestu, pokud argumentují, že při ukládání trestu nebyla správně aplikována zákonná ustanovení týkající se účelu trestů a nebyl zohledněn význam všech okolností, které jsou důležité při posuzování toho, jaký druh trestu má být s ohledem na všechny okolnosti případu obviněným uložen a v jaké výměře, pak neargumentovali v mezích dovolacího důvodu podle v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o to méně podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
83. Jestliže se tedy obvinění L. M. st. a L. M. ml. s poukazem na délku trestního řízení dovolávají uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, pak touto námitkou neargumentovali v rámci některého dovolacího důvodu, včetně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., při vědomí toho, že obviněným uložený trest odnětí svobody ve výměře 6 let je přípustným druhem trestu (trestem odnětí svobody) a trestem vyměřeným v zákonné výměře, která podle §209 odst. 5 tr. zákoníku činí pět až deset let.
84. K dalším námitkám obviněných a jakkoliv pouze pro doplnění lze uvést, že okolnosti, které obvinění zmiňují v dovolání, byly při ukládání trestů zohledněny, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (odstavec 49.) a konečně i z odůvodnění usnesení soudu odvolacího (odstavec 33.).
85. Oběma soudy tak byla zohledněna i doba, která uplynula od spáchání trestného činu na sklonku roku 2010 do jejich odsouzení.
86. Délka řízení přitom není vždy sama o sobě důvodem pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, protože musí být hodnoceny ještě další okolnosti, ze kterých případně vyplývá mimořádně vysoká míra společenské škodlivosti činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 11 Tdo 408/2012). Lze také odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. I. ÚS 641/05, podle kterého „přiměřenost doby řízení nelze vyjádřit numericky, neboť je podmíněna objektivně charakterem projednávané věci a musí být zkoumána ve světle konkrétních okolností případu, s přihlédnutím ke složitosti věci, chování stěžovatele a chování příslušných orgánů. V případě trestního řízení tak může být významný pro posouzení přiměřenosti jeho délky např. počet spoluobviněných, teritoriální a časový rozsah trestné činnosti, či přítomnost mezinárodního prvku. Státu pak nelze přičítat k tíži prodloužení délky řízení, dané uplatňováním procesních práv stěžovatelem. Konečně je třeba zkoumat, zda orgány činné v trestním řízení konaly v dané věci plynule.“
87. Co se týče délky trestního řízení, je nutno poukázat na to, že dovolatelé byli obviněni v závěru roku 2015 a odsuzující rozsudek krajského soudu byl vyhlášen v květnu roku 2018. Pokud byla v této trestní věci do určité míry délka řízení byla ovlivněna složitostí věci a nejsou zjišťovány průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení a na straně obviněného nebyly zjištěny výrazně polehčující okolnosti pak zjištěná délka řízení neodůvodňuje nejen použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale nebylo možné jí zásadnějším způsobem promítnout i do výměry trestu.
88. V předmětném věci lze mít za to, že trest uložený obviněným L. M. st. a L. M. ml. obstojí i z hlediska testu proporcionality. Nejvyšší soud se k proporcionalitě trestní represe vyjádřil ve svých rozhodnutí, kdy sice připustil možnost zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu v rámci dovolacího řízení, avšak pouze výjimečně a mimo dovolací důvody, a to v situaci, je-li napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Podle opakovaných závěrů Nejvyššího soudu se jedná o zcela výjimečné situace, kdy je shledáno, že uložený trest je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a dalšími kritérii či hledisky významnými pro stanovení druhu a výměry ukládaného trestu, že by takto přezkoumávaný trest byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013).
89. Obvinění přitom v zásadě neuplatňovali žádné takové skutečnosti, které by odůvodňovaly zásah do posuzovaného případu z hlediska extrémního rozporu mezi uloženým trestem a jeho povahou a závažností a tím by zároveň odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do uloženého trestu. Je totiž zřejmé, že obvinění v zásadě argumentovali a zdůrazňovali zejména (s výhradou věku a zdraví obviněného L. M.) dobu, která uplynula od podání trestního oznámení do vynesení odsuzujícího rozsudku. Tato doba však není s ohledem na složitost věci a množství zapojených subjektů, jejichž účast a roli na výstavbě elektrárny bylo nezbytné náležitě objasnit, nadmíru dlouhá a nepřiměřená .
90. Pokud soud obviněným L. M. st. a L. M. ml. uložil trest blíže ke spodní hranici zákonné trestní sazby, je tento postup zcela adekvátní a v souladu se všemi zákonnými i ústavními požadavky a dostatečně odráží veškerá specifika případu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
91. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
92. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
VI.
K návrhu na odložení výkonu rozhodnutí
93. Pokud jde o podnět, který dovolatelé L. M. st. a ml. učinili v rámci svého dovolání, tedy aby Nejvyšší soud za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil vykonatelnost rozhodnutí, proti kterému podali dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v takové situaci, pokud by argumentace dovolatele s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad výkonu trestu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, tomuto nevyhověl a (negativním) výrokem nerozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 1. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář