ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.15.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 15/2020-409
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 188/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 8/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 32 T 8/2018, byl obviněný J. M. uznán vinným pod body 1) – 3) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že
1) v období od 15. 3. 2017 do 7. 4. 2017, na území města Českých Budějovic, se záměrem získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch, při vědomí svých reálných výdělkových možností a nepříznivé finanční situace neumožňující mu převzaté závazky s ohledem na výši svých dluhů řádně a včas hradit, pod příslibem vrácení peněz, postupně od poškozeného V. V., nar. XY, vylákal finanční prostředky následujícím způsobem:
- dne 15. 3. 2017, ve večerních hodinách, v Českých Budějovicích, na XY, v Klubu XY, když uvedl, že nemá platební kartu ke svému účtu, požádal V. V. o sdělení čísla jeho účtu s tím, že si na tento účet nechá zaslat částku 15.000 Kč a za tuto službu mu poskytne finanční částku 3.000 Kč, následně po dvou hodinách, když ho ujistil o své finanční spolehlivosti, požádal V. V. o poskytnutí finanční částky 3.000 Kč k blíže nezjištěnému účelu, poškozený mu finanční částku na místě předal a po dalších dvou hodinách ho požádal opětovně o částku 3.000 Kč, kterou však poškozený neměl u sebe v hotovosti, proto společně odešli k bankomatu banky Sberbank, v Českých Budějovicích, nám. XY, zde poškozený vybral ze svého účtu číslo XY částku 3.000 Kč, kterou mu na místě předal a obžalovaný mu přislíbil, avšak do současné doby peníze nevrátil a poškozenému V. V. způsobil škodu ve výši 6.000 Kč,
- dne 16. 3. 2017, ve večerních hodinách, v Českých Budějovicích, ve XY., v klubu XY, pod záminkou úhrady nájemného za byt, vylákal od V. V. částku 6.000 Kč a přislíbil mu, že jeho otec pošle na účet V. V. číslo XY obratem, ve stejný den, odměnu ve výši 5.000 Kč, přičemž slíbil peníze vrátit do 18. 3. 2017, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému V. V. způsobil škodu ve výši 6.000 Kč,
- dne 22. 3. 2017, ve večerních hodinách, v Českých Budějovicích, na XY, v klubu XY, pod záminkou úhrady nájemného za byt, se snažil vylákat od V. V. částku 6.000 Kč, kterou mu poškozený neposkytl,
- dne 3. 4. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, ve XY, na vysokoškolské koleji, pod záminkou uhrazení poplatku k vyzvednutí finanční částky 3.400 Kč získané z podnikání, vylákal od V. V. částku 18.000 Kč s tím, že za tuto službu od něj dostane odměnu ve výši 20.000 Kč, přičemž peníze přislíbil vrátit při vyzvednutí finanční hotovosti z bezpečnostní schránky, nejpozději do konce dubna 2017, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému V. V. způsobil škodu ve výši 18.000 Kč,
- dne 4. 4. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, ve XY, na vysokoškolské koleji, na pokoji č. 719, pod záminkou uhrazení poplatku k vyzvednutí bezpečnostní schránky, vylákal od V. V. částku 6.000 Kč, přičemž peníze přislíbil vrátit při vyzvednutí finanční hotovosti z bezpečnostní schránky, nejpozději do konce dubna 2017, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému V. V. způsobil škodu ve výši 6.000 Kč,
- dne 5. 4. 2017, v dopoledních hodinách, v Českých Budějovicích, ve XY, na vysokoškolské koleji, na pokoji č. 719, pod záminkou uhrazení poplatku k vyzvednutí bezpečnostní schránky vylákal od V. V. částku 8.000 Kč a částku 4.000 Kč s tím, že poškozenému za tuto službu koupí mobilní telefon Iphone 6, což neučinil, přičemž peníze přislíbil vrátit při vyzvednutí finanční hotovosti z bezpečnostní schránky nejpozději do konce dubna 2017, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému V. V. způsobil škodu ve výši 12.000 Kč,
- dne 6. 4. 2017, v dopoledních hodinách, v Českých Budějovicích, ve XY, na vysokoškolské koleji, na pokoji č. 719, pod záminkou uhrazení poplatku k vyzvednutí bezpečnostní schránky, vylákal od V. V. částku 9.000 Kč, přičemž poškozený uzavřel smlouvu o úvěru číslo 084128-2007840204/0800 u České spořitelny, a. s., pobočka České Budějovice, na částku 10.000 Kč, načež částku 9.000 Kč mu předal v hotovosti, před pobočkou České spořitelny, a. s., U černé věže 1, České Budějovice, přičemž peníze přislíbil vrátit při vyzvednutí finanční hotovosti z bezpečnostní schránky, nejpozději do konce dubna 2017, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému V. V. způsobil škodu ve výši 9.000 Kč, dále ve stejný den, ve večerních hodinách, se pokusil pod záminkou uhrazení poplatku k vyzvednutí bezpečnostní schránky vylákat od V. V. částku 2.000 Kč, kterou mu poškozený neposkytl,
- dne 7. 4. 2017, v ranních hodinách, v Českých Budějovicích, ve XY, na vysokoškolské koleji, pod záminkou zaplacení benzínu, vylákal od V. V. částku 5.000 Kč, kterou společně odešli vybrat z bankomatu Československé obchodní banky v Českých Budějovicích, XY, zde poškozený vybral ze svého účtu číslo XY finanční částku 5.000 Kč, kterou obžalovanému na místě předal, přičemž peníze přislíbil poškozenému vrátit téhož dne, v odpoledních hodinách, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž V. V. způsobil škodu ve výši 5.000 Kč, dále ve stejný den odpoledne, se opakovaně pokusil vylákat od V. V. částky 1.000 Kč, 1.500 Kč, 2.000 Kč a 2.500 Kč, které mu poškozený neposkytl, tedy poškozenému V. V., nar. XY, způsobil škodu v celkové výši 77.000 Kč ;
2) v období od 24. 3. 2017 do 31. 3. 2017, na území města Českých Budějovic, se záměrem získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch, při vědomí svých reálných výdělkových možností a nepříznivé finanční situace neumožňující mu převzaté závazky s ohledem na výši svých dluhů řádně a včas hradit, pod příslibem vrácení peněz, postupně od poškozeného M. J., nar. XY, vylákal finanční prostředky následujícím způsobem:
- dne 24. 3. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, v XY, před domem č. XY, pod záminkou půjčky vylákal od M. J. částku 1.000 Kč, kterou mu přislíbil zaslat na účet číslo XY, avšak do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému M. J. způsobil škodu ve výši 1.000 Kč,
- dne 25. 3. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, kontaktoval z telefonního čísla XY M. J., kterému uvedl, že potřebuje peníze na úhradu benzínu, že pojede za bratrancem P. do Vídně, a v této souvislosti od něho vylákal finanční částku 4.000 Kč, kterou poškozený vybral ze svého účtu číslo XY, z bankomatu Československé obchodní banky, v DOC Mercury, XY, České Budějovice, a na místě jí předal obžalovanému, dále pak ve stejný den, poté co uvedl, že nemá na úhradu nájemného a kamarádi mu nepřivezli platební kartu z Prahy, vylákal od M. J. další finanční částku 3.000 Kč, kterou poškozený vybral ze svého účtu číslo XY, z bankomatu Československé obchodní banky, v DOC Mercury, XY, České Budějovice, a na místě mu jí předal, přičemž obžalovaný mu do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému M. J. způsobil škodu ve výši 7.000 Kč,
- dne 26. 3. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, opakovaně kontaktoval z telefonního čísla XY M. J., sdělil mu, že potřebuje peníze na úhradu nájemného a vylákal tak od něj finanční částky 3.000 Kč a 1.500 Kč, které poškozený vybral ze svého účtu číslo XY, z bankomatu Československé obchodní banky, v DOC Mercury, XY, České Budějovice, a na místě je předal obžalovanému, jenž mu do současné doby peníze nevrátil, čímž poškozenému M. J. způsobil škodu ve výši 4.500 Kč,
- dne 28. 3. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, prostřednictvím SMS komunikace z telefonního čísla XY, kontaktoval M. J. s tím, že potřebuje peníze na úhradu benzínu a jídla, a v této souvislosti od poškozeného vylákal finanční částku 3.000 Kč, kterou poškozený vybral ze svého účtu číslo XY, z bankomatu Československé obchodní banky, v DOC Mercury, XY, České Budějovice, a na místě jí předal obžalovanému, jenž mu peníze do současné doby nevrátil, čímž poškozenému M. J. způsobil škodu ve výši 3.000 Kč,
- dne 31. 3. 2017, v přesně nezjištěné době, v Českých Budějovicích, když M. J. telefonicky kontaktoval obžalovaného s dotazem, kdy mu vrátí peníze, J. M. mu sdělil, že potřebuje další peníze na benzín, na cestu do Prahy, kde si peníze vybere, načež M. J. vybral finanční částku ve výši 1.900 Kč ze svého účtu číslo XY, z bankomatu Československé obchodní banky, v DOC Mercury, XY, České Budějovice, a na místě ji předal obžalovanému, ten však poškozenému do současné doby peníze nevrátil, čímž M. J. způsobil škodu ve výši 1.900 Kč,
přičemž za tyto služby obžalovaný M. J. sliboval finanční odměnu ve výši 20.000 až 30.000 Kč, ve všech shora uvedených případech utvrzoval poškozeného, že peníze již zaslal na jeho bankovní účet, zároveň sliboval, že mu peníze předá do 1 týdne v hotovosti, ale do dnešního dne mu žádnou částku nenahradil, čímž poškozenému M. J., nar. XY, způsobil celkovou škodu ve výši 17.400 Kč ;
3) mezi dny 20. 4. 2017 a 21. 4. 2017, v Českých Budějovicích, v ul. XY č. XY, v pronajatém bytě, pod příslibem zajištění smyšleného pracovního místa sekretářky a následně pod smyšlenou legendou, že potřebuje do 24 hodin sehnat částku 8.000 Kč na úhradu pokuty, uzavřela poškozená V. H. prostřednictvím internetu u společnosti kamali.cz půjčku ve výši 3.000 Kč, načež čerpané peníze společně vybrali z účtu poškozené číslo XY, z bankomatu umístěného na Poliklinice Jih, České Budějovice, poškozená hotovost poté předala obžalovanému, za což jí přislíbil, v souvislosti se smyšleným pracovním místem sekretářky, vyplatit odměnu ve výši 20.000 Kč, přičemž do současné doby jí peníze nevrátil, čímž poškozené V. H., nar. XY, způsobil škodu ve výši 3.000 Kč,
- dále mezi dny 21. 4. 2017 a 22. 4. 2017, v Českých Budějovicích, v ul. XY č. XY, pod smyšlenkou, že zajistí vyzvednutí a předání hodinek, které V. H. objednala přes internet v Brně pro svého partnera za částku 2.500 Kč, vylákal od ní tuto částku, kterou mu předala v hotovosti, ačkoliv věděl, že svému slibu nedostojí, čímž poškozené V. H. způsobil škodu ve výši 2.500 Kč, takže poškozené V. H., nar. XY, způsobil škodu v celkové výši 5.500 Kč ;
Dále byl pod bodem 4) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom,
že v době od 16:00 hod. dne 21. 4. 2017 do 16:00 hod. dne 24. 4. 2017, v Českých Budějovicích, v ulici XY č. XY, neoprávněně vnikl za užití shodného klíče do bytu nacházejícího se v 1. patře, odkud z pokoje pronajatého P. S. odcizil z okenního parapetu finanční hotovost ve výši 3.500 Kč a dámskou čepici značky VANS v hodnotě 250 Kč, čímž poškozené P. S., nar. XY, způsobil celkem škodu ve výši 3.750 Kč, dále ve stejnou dobu, na stejném místě, v pokojích pronajatých L. P., N. V. a L. A. P. odcizil z šatní skříňky finanční částku 2.500 Kč ke škodě N. V., nar. XY, a ke škodě L. A. P., nar. XY, hotovost uloženou mezi oblečením v šatní skříni ve výši 2.500 Kč ; a takového jednání se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 9 T 6/2017, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2017, odsouzen též za přečin krádeže podle §205 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. l trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců tj. do 26. 7. 2019 .
2. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017, který téhož dne nabyl právní moci, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017, který téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému V. V., nar. XY, trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 62.000 Kč, poškozenému M. J., nar. XY, trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 17.400 Kč, poškozené V. H., nar. XY, trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 5.500 Kč, poškozené P. S., nar. XY, trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 3.750 Kč, poškozené L. A. P., nar. XY, trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 2.500 Kč a poškozené N. V., nar. XY, trestným činem způsobenou škodu odpovídající částce ve výši 2.500 Kč.
5. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená P. S., nar. XY, odkázána se zbytkem svého uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody způsobeným trestným činem na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 32 T 8/2018, podal obviněný odvolání.
7. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 188/2019 , a to tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
8. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 188/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
9. Obviněný namítá, že druhý dílčí útok skutku pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně je nesprávně kvalifikován jako trestný čin podvodu. Má za to, že se může jednat toliko o trestný čin zpronevěry. I ze samotné skutkové věty se podává, že finanční částka ve výši 2.500 Kč mu měla být svěřena, a to za účelem zaplacení hodinek objednaných poškozenou H. Za rozhodující moment považuje obviněný skutečnost, že se jednalo o věc, kterou si poškozená sama objednala, přičemž následně mezi ním a poškozenou došlo k dohodě o tom, že tyto zaplatí prodávajícímu dovolatel užitím finančních prostředků, které obdržel od poškozené. Dále obviněný uvedl, že s ohledem na skutečnost, že skutkem popsaným jako druhý dílčí útok v bodě 3) rozsudku nemohla být způsobena škoda na cizím majetku nikoliv nepatrná (byla mu svěřena částka 2.500 Kč, kterou si měl ponechat), nejsou splněny všechny formální znaky trestného činu a toto jednání je třeba posoudit nanejvýš jako přestupek. Stejně tak ani u prvního dílčího skutku útoku pod bodem 3) nebyla způsobena škoda nikoliv nepatrná (částka 3.000 Kč), tedy i zde se jedná o toliko přestupkové jednání.
10. Ve vztahu ke skutku pod bodem 4) obviněný namítl existenci extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním, kdy nebyla uplatněna zásada in dubio pro reo. Nikterak nerozporuje, že se skutek stal, nicméně od počátku trvá na tom, že není pachatelem. Má za to, že nebyl proveden žádný důkaz, že užil klíč, se kterým v minulosti disponoval, k odemknutí předmětného obydlí a že se v rozhodné době v bytě nacházel. Soudy vychází nekriticky toliko z výpovědi poškozené H., kteroužto dovolatel hodnotí jako zcela nevěrohodnou, neboť se zcela rozchází s výpovědí ostatních poškozených, pokud jde o nepořádek po příchodu do bytu. Tuto skutečnost však odvolací soud zcela bagatelizuje. Obviněný uvádí, že s ohledem na skutečnost, že poškozená S. nemohla odemknout, je zřejmé, že pachatel musel nějakým způsobem zámek poškodit a že tedy skutek zřejmě nespáchala osoba disponující klíčem od daného obydlí. Z dokazování tedy vyplývá, že dovolatel měl toliko příležitost skutek spáchat, avšak není nikterak prokazováno, že by této příležitosti využil.
11. Dále obviněný namítl, že došlo k nesprávně uloženému souhrnnému trestu. V projednávané věci se trestné činnosti dopustil v období od 15. 3. 2017 do 24. 4. 2017, přičemž poukazuje na dalších 5 soudních rozhodnutí, které měly být vyhlášeny po dni 24. 4. 2017. V těchto věcech mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové délce 3 let a 4 měsíců. V projednávané věci mu pak byl uložen nepodmíněný trest v délce 24 měsíců, a to za situace, kdy byl ohrožen uložením nepodmíněného trestu v trvání 1–5 let. Obviněný spatřuje nesprávné hmotněprávní posouzení v tom, že mu měl být uložen souhrnný trest a zrušena všechna jím uvedená rozhodnutí za splnění podmínek v §43 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedl, že předmětnou argumentaci uplatnil již ve svém odvolání, přičemž odvolací soud se jeho argumentací ve vztahu k uložení souhrnného trestu nikterak nezabýval a toliko konstatoval, že v této věci mu uložený dvouletý trest není v rozporu s právními předpisy.
12. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. zákoníku zrušil napadené usnesení (nesprávně uvedeno rozsudek) Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 4 To 188/2019.
13. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 12. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1203/2019.
14. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že vymezený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky dovolatele formálně naplňují, nicméně jsou zjevně neopodstatněné. Pokud jde o první okruh námitek, týkající se nesprávné právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 3) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, státní zástupce uvedl, že soudy tuto právní kvalifikaci stanovily zcela správně. Obviněný vyvolal u poškozené omyl v tom, že jí předmětné hodinky vyzvedne, ač od samotného počátku věděl, že takto neučiní, a jeho jediným úmyslem bylo vylákat od této finanční prostředky. Nalézací soud tento svůj právní závěr velmi pregnantně rozvedl zejména na str. 13 odůvodnění rozsudku ze dne 5. 11. 2018, kdy s těmito jeho závěry se zcela ztotožnil odvolací soud v bodech 12. – 15. odůvodnění svého usnesení, přičemž na toto zdůvodnění obou soudů se lze zcela odkázat.
15. Stran námitek existence extrémního rozporu mezi skutkovým stavem zjištěným soudy ve vztahu k bodu 4) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu s provedenými důkazy pak státní zástupce uvedl, že tento neshledává. Soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Pokud jde o důkazy vztahující se k předmětnému skutku, soud podrobně hodnotil věrohodnost výpovědi obviněného, věrohodnost svědkyně V. H., vycházel dále z výpovědí svědků P. S., N. V. a L. A. P. a navazujících listinných důkazů, zejména protokolu o ohledání místa činu s náčrtkem a fotodokumentací, nájemní smlouvy a trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 9 T 6/2017. Tyto důkazy následně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech vyhodnotil a došel k přesvědčivým a logicky nerozporným závěrům, kdy lze zcela odkázat zejména na str. 14 odůvodnění předmětného rozsudku. Toto hodnocení důkazů akceptoval i odvolací soud, kdy lze odkázat na body 16. až 19. jeho usnesení.
16. Ve vztahu k námitce k nesprávnému uložení trestu se státní zástupce vyjádřil v tom smyslu, že aplikováno na projednávanou věc je zřejmé, že obviněný byl dovoláním napadenými rozhodnutími soudů odsuzován za trestnou činnost páchanou v období od 15. 3. 2017 do 24. 4. 2017. Souhrnný trest byl ukládán i za sbíhající trestnou činnost, za kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017, který nabyl právní moci dnem 15. 6. 2017. Pokud obviněný namítá neuložení souhrnného trestu ve vztahu k rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 4 T 41/2017, a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 3 T 93/2017, je zjevné, že nesprávně. Obě tato rozhodnutí ukládala souhrnné tresty ve vztahu k rozhodnutím – trestním příkazům, které byly zjevně doručeny obviněnému před počátkem období páchání trestné činnosti obviněného v této trestní věci. Naopak u dovolatelem zmiňovaných „opomenutých“ rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 38 T 54/2017, a Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 T 27/2018, je zřejmé, že trestná činnost, zde obviněným spáchaná, je datována až po vyhlášení „mezního“ rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017. Státní zástupce tedy uzavřel, že ani v případě ukládání souhrnného trestu rozhodnutí soudů nespočívá napadené rozhodnutí na nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného J. M. jsou zjevně nedůvodné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř. ) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř. ), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
26. Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou směřovány pouze proti výroku o vině bod bodem 3) (pokud byl uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku), pod bodem 4) [pokud byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku] a proti výroku o uloženém (souhrnném) trestu.
27. Jakkoliv lze námitky obviněného podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je zároveň nutné je posoudit jako námitky zjevně neopodstatněné.
28. Pokud jde o námitky týkající se nesprávné právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 3) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, pak je nutné konfrontovat tyto jeho námitky z hlediska jejich opodstatněnosti se skutkovými závěry nalézacího soudu a se zněním skutkových podstat dotčených přečinů.
29. Podle skutkových závěrů nalézacího soudu se obviněný přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dopustil (ve spojení s dalším pokračujícím jednáním) tím, že mezi dny 21. 4. 2017 a 22. 4. 2017, v Českých Budějovicích, v ul. XY č. XY, pod smyšlenkou, že zajistí vyzvednutí a předání hodinek, které V. H. objednala přes internet v Brně pro svého partnera za částku 2.500 Kč, vylákal od této uvedenou částku, kterou mu předala v hotovosti, ačkoliv věděl, že svému slibu nedostojí, čímž poškozené V. H. způsobil škodu ve výši 2.500 Kč.
30. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Naproti tomu se přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu.
31. S ohledem na uvedenou podobu obou skutkových podstat je zřejmé, že na rozdíl od podvodu získá pachatel zpronevěry faktickou moc nad cizí věcí (majetkem) bez vyvolání či využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností. Taková situace však v této trestní věci nenastala a zejména nevyplývá ze skutkové věty rozsudku.
32. V této trestní věci naopak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění nalézacího soudu, že obviněný vylákal od poškozené peníze, a to pod záminkou, že zajistí vyzvednutí a předání hodinek, které si poškozená objednala přes internet pro svého partnera, ačkoliv věděl, že svému slibu nedostojí, čímž poškozené způsobil škodu (ve výši 2.500 Kč). Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně a následně i soud odvolací dospěly ke správnému závěru, že obviněný vyvolal u poškozené omyl v tom, že jí předmětné hodinky vyzvedne, přestože od samotného počátku věděl, že takto neučiní, a že jeho jediným úmyslem bylo vylákat od ní finanční prostředky. Z jiného úhlu pohledu je zároveň zřejmé, že tyto finanční prostředky mu poškozená nesvěřila tak, jak to předpokládá skutková podstata přečinu zpronevěry. Nalézací soud přitom závěr o vině obviněného v tomto bodě mimo jiné správně konfrontoval i se zjištěním, že u předmětného jednání lze shledávat stejný modus operandi jako u ostatních skutků spáchaných obviněným v té době a popsaných pod bodem 3). Pokud pak tento soud tento svůj právní závěr odůvodnil na str. 13 svého rozsudku a pokud se při nezměněné obhajobě obviněného s těmito jeho závěry zcela ztotožnil odvolací soud v bodech 14. a 15. odůvodnění svého usnesení, lze uzavřít, že soudy právní kvalifikaci skutku pod bodem 3) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu stanovily zcela správně.
33. Jako bezpředmětné je pak nutné posoudit další námitky obviněného na naznačený problém navazující (z hlediska výše způsobené škody), neboť oba dílčí skutky popsané pod bodem 3) výroku o vině jsou ve spojení s dalšími dílčími útoky podvodného jednání obviněného pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve smyslu §116 tr. zákoníku.
34. Další okruh námitek dovolatele se vztahuje ke skutkovému stavu popsaného pod bodem 4) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, u kterého se obviněný domnívá, že je v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
35. K uvedené námitce bylo již výše Nejvyšším soudem v rámci úvah o mezích dovolacího přezkumu na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatováno, že prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování z pohledu nesprávností v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, neboť tyto otázky jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, zejména pokud nižší soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, na jakých důkazech založily svá rozhodnutí, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a z jakých skutkových závěrů vycházely při právním posouzení. K těmto námitkám se dovolací soud vyjadřuje jen stručně a ve své podstatě nad rámec nezbytného zdůvodnění, neboť nevyhovuje-li dovolací argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu, nemůže ani vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
36. Nejvyšší soud k důkladnějšímu rozboru takovýchto námitek přistupuje jen za situace, kdy dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepře své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Detailní reakce dovolacího soudu by byla nezbytná zejména tehdy, pokud by byla napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními (dále jen extrémní nesoulad), v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS). Jedná se o případy, kdy skutková zjištění obecných soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, dále pokud skutková zjištění z těchto důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení nevyplývají, a konečně pokud hodnocení důkazů v napadeném rozhodnutí zcela chybí (nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 761/14, nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Současně platí, že zásah do soudy učiněných skutkových zjištění je v řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
37. Přestože obviněný učinil námitku extrémního nesouladu předmětem svého dovolání, nejedná se s ohledem na dále uvedené opět o námitku opodstatněnou.
38. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že své skutkové závěry založil na vyhodnocení celé řady důkazů, a to včetně posouzení věrohodnosti obviněného na straně jedné a zejména věrohodnost poškozené na straně druhé. Vycházel dále z výpovědí svědků P. S., N. V. a L. A. P. a navazujících listinných důkazů, zejména protokolu o ohledání místa činu s náčrtkem a fotodokumentací, nájemní smlouvy a trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 9 T 6/2017. Takto řádně zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.) a zároveň tyto důkazy pečlivě hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, tedy hodnotil je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Nalézací soud tímto postupem došel k úplným a správným závěrům a na jejich základě rovněž k odpovídající právní kvalifikaci. Z těchto důvodů, neboť Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožňuje, lze dále odkázat zejména na str. 14 odůvodnění předmětného rozsudku, respektive na body 16. až 19. usnesení odvolacího soudu, který se zde s nezměněnou obhajobou obviněného rovněž vypořádal. Lze tedy uzavřít, že mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy nelze shledat žádný, natož extrémní nesoulad, jak se toho obviněný domáhá.
39. K poslední dovolací námitce obviněného ohledně „nesprávnosti“ uloženého souhrnného trestu, uvádí Nejvyšší soud následující.
40. Nalézací soud obviněnému za posuzované přečiny a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (za který byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 14 T 19/2017 ze dne 15. 6. 2017, který téhož dne nabyl právní moci, uložil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení (podle §43 odst. 2 tr. zákoníku) výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 14 T 19/2017 ze dne 15. 6. 2017, který téhož dne nabyl právní moci, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jakkoliv se nalézací soud a posléze i odvolací soud otázce odůvodnění druhu a výměry trestu z pohledu kritérií významných pro uložení trestu (zejména ustanovení §39, §41 a §42 tr. zákoníku) v odůvodnění svých rozhodnutí věnovaly, a přestože byl obviněnému z pohledu ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen zákonný a přiměřený trest, je nutné s ohledem na nyní uplatňované námitky obviněného uvést následující.
41. Podle §43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
42. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším úhrnný a souhrnný trest představují zvláštní způsob trestání mnohosti trestné činnosti téhož pachatele.
43. Z citace uvedených zákonných ustanovení tedy vyplývá, že uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen a k takovému odsouzení lze přihlížet. Více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující (byť nepravomocný) rozsudek nebo doručen trestní příkaz za další trestný čin téhož pachatele. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu (srov. R 8/1974-II.).
44. V nyní posuzované trestní věci byl obviněný odsouzen za trestnou činnost páchanou v období od 15. 3. 2017 do 24. 4. 2017 a je skutečností, že této trestné činnosti se dopustil v souběhu s trestnou činností, za kterou byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017, který nabyl právní moci dnem 15. 6. 2017. Nedopustil se jí však již v souběhu s další trestnou činností, za kterou byl odsouzen v dalších trestních věcech, na které nyní v dovolání odkazuje. Bylo proto zcela na místě, aby v této trestní věci za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen souhrnný trest pouze ve vztahu k trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017,
45. Pokud se obviněný nyní domáhá uložení souhrnného trestu i ve vztahu k rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 4 T 41/2017 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 3 T 93/2017 , pak tomuto postupu brání zjištění, že obě citovaná rozhodnutí ukládala souhrnné tresty ve vztahu k trestním příkazům, které byly obviněnému doručeny před počátkem období páchání trestné činnosti obviněného v této trestní věci. Jedná se o trestní příkaz Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 3 T 80/2016, který nabyl právní moci dnem 13. 7. 2016 a trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 9 T 6/2017 , který nabyl právní moci dnem 26. 1. 2017. Tato zjištění vztahující se k okamžiku doručení uvedených trestních příkazů vylučují, aby trestná činnost, za kterou byl obviněný v těchto věcech postižen, byla v souběhu s ní posuzovanou trestnou činností.
46. Pokud jde o další obviněným zmiňovaná rozhodnutí, a to Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 38 T 54/2017, a Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 5 T 27/2018 , pak v těchto dvou trestních věcech se obviněný trestné činnosti dopustil až po vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 14 T 19/2017 , což opět vylučuje souběh trestné činnosti jako základní podmínky pro ukládání souhrnného trestu.
47. Lze tedy uzavřít, že ani v případě ukládání souhrnného trestu rozhodnutí soudů nespočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, jak to předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jak to obviněný namítá a dovolání obviněného tak je i v případě této námitky neopodstatněné.
V.
48. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
49. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 1. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
JUDr. Aleš Kolář
Zpracoval