ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.357.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 357/2020-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovoláních, které podali obvinění R. L. , nar. XY, Slovenská republika, státní příslušník Slovenské republiky, trvale bytem XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, a obviněný R. L. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 7 To 406/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 123/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 12 T 123/2019 , byli obvinění R. L. a R. L. uznáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a obviněný R. L. sám přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že
dne 30. 5. 2019 v době od 06:19 hodin do 06:22 hodin v Brně, v XY baru, nacházející se na ul. XY, R. L. fyzicky napadl podnapilého P. K., narozeného XY, který seděl u baru, tím způsobem, že nejprve do něj strčil a poté jej udeřil pravou rukou do tváře, přičemž se k němu přidal i R. L., který poškozeného P. K. u baru zatáhl za rukáv bundy, následně šli oba za poškozeným k východu, jako první šel za odcházejícím poškozeným R. L., který do poškozeného v dolní části schodiště zezadu silně strčil až poškozený zavrávoral a vytáhl mu ze zadní kapsy kalhot částku peněz ve výši přibližně 3.500 Kč, a poté společně s R. L. vystoupili na schodiště za poškozeným, který v té době stál již před vchodovými dveřmi v úmyslu z baru odejít, přičemž R. L. se postavil před poškozeného do jeho blízkosti tak, aby mu zabránil prostor baru opustit a udeřil ho pěstí do oblasti břicha, až se poškozený mírně předklonil a posunul ke zdi, kde se na něho zespodu natlačil R. L., který jej svým kolenem přimáčkl ke zdi a z prostoru v druhém rohu u dveří obžalovaný R. L., R. L. přitom poškozenému znovu prohlížel kapsy. Poté vystrčili poškozeného ze dveří baru ven na ulici a za poškozeným vyšel ven i R. L., zatímco R. L. šel, společně s třetím mužem, který jednání přihlížel, po schodech zpět dolů do baru a v ruce přepočítával odcizené peníze, čímž způsobili poškozenému P. K., narozenému XY, škodu v celkové výši 3.500 Kč .
2. Za tento zločin byl obviněný R. L. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný R. L. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) bylo obviněným uloženo, aby společně a nerozdílně nahradili poškozenému P. K. škodu ve výši 3.500 Kč.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 12 T 123/2019, podali obvinění odvolání.
4. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 7 To 406/2019 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 7 To 406/2019, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání , v rámci nichž uplatnili shodně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný R. L. ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že se neztotožňuje se zjištěným skutkovým stavem, zejména nesouhlasí se zjištěním, že se dopustil násilí vůči poškozenému nebo šacování poškozeného. Má za to, že strčení v daném případě není možné kvalifikovat jako násilí ve smyslu trestního zákoníku, neboť v okamžicích bezprostředně předcházejících strčení poškozený nevyvíjel žádný odpor a z žádných okolností nebylo možné vyvozovat, že odpor vyvíjet bude. To podle něj prokazují kamerové záznamy i výpovědi poškozeného a obviněného. Nelze proto dospět k závěru, že strčením byl překonáván fyzický odpor poškozeného. Rozporuje také, že k odcizení finančních prostředků došlo právě v okamžiku strčení do poškozeného, a skutek tak měl být kvalifikován pouze jako krádež. Jde podle něj o srovnatelnou situaci s krádeží kabelky vytržením z rukou. Jako násilí nelze podle obhajoby vyhodnotit ani jednání R. L. dole v baru.
7. K otázce šacování poškozeného obviněný uvádí, že nesouhlasí s tím, že by jakékoli šacování proběhlo. Podle jeho názoru se však soudy nedostatečně vypořádaly s tím, s jakým úmyslem mělo tvrzené šacování proběhnout a zda byl přítomen úmysl zmocnit se cizí věci. Poukazuje na to, že poškozený byl podle zjištění soudů již okradený, čímž je minimálně snížena pravděpodobnost loupežného úmyslu obviněného, neboť ten si v takovém případě musel být vědom, že finanční prostředky již odcizil, a pokud se rozhodl poškozeného prošacovat, musel tak učinit buďto s úmyslem nalézt další majetek, anebo s úmyslem jiným, doposud neznámým. Obviněný navíc i podle zjištění soudů během šacování poškozeného žádný jeho majetek neodcizil, a to i přesto, že poškozený u sebe měl mobilní telefon a peněženku. Dále má za to, že obviněný R. L. musel být veden jiným úmyslem, kterým podle něj byla obrana bratrance R. L. před útokem poškozeného. Soudy se tak podle něj měly blíže zabývat celkovým kontextem událostí, které se v baru odehrály. Obviněný má tedy za to, že soudy nesprávně vyhodnotily a odůvodnily existenci úmyslu zmocnit se cizí věci na straně obviněného ve vztahu k jednání, ke kterému došlo nahoře na schodech.
8. Obviněný konečně namítá, že soudy nesprávně dovodily existenci konkludentního společného úmyslu loupit na straně obviněného a spoluobviněného R. L. Z kamerových záznamů podle něj vyplývá, že R. L. a R. L. se v baru pohybovali jako dvě na sobě nezávislé jednotky. Konflikt vzniknul mezi R. L. a poškozeným bez účasti obviněného R. L. Z žádné skutečnosti pak podle obviněného nevyplývá, že by oba obvinění jednali ve vzájemné shodě a ve společném úmyslu loupit. Událostem, které se odehrály na schodech, přikládal podle názoru obhajoby R. L. i R. L. odlišný význam a vnímali je rozdílně, což vyplývá z výpovědí obou obviněných. Kromě shodného zaměření oba obviněné stran předmětné trestné činnosti nic nespojuje a o svém konání vzájemně neměli povědomí. Soudy obou stupňů navíc podle názoru obviněného svůj závěr o spolupachatelství nikterak blíže neobjasnily.
9. Z těchto důvodů obviněný R. L. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání.
10. Obviněný R. L. ve svém dovolání uvádí, že je zcela bez pochybností, že nespáchal loupež. Poukazuje na to, že z kamerového záznamu je zřejmé, že peníze z kapsy poškozeného vytáhl druhý obviněný R. L., přičemž poškozený v té chvíli ani nevěděl, že byl okradený, a mohlo se tak jednat pouze o krádež podle §205 tr. zákoníku. Upozorňuje, že tato krádež byla spáchána nenápadně, ve snaze ji zatajit, což vylučuje spáchání loupeže, kterou z povahy věci není možné zatajit. Tyto úvahy však obviněný vztahuje k druhému obviněnému R. L., přičemž ke své osobě uvádí, že on sám nevytáhl z kapsy poškozeného vůbec nic. Z důvodů tohoto mylného vyhodnocení provedených důkazů obviněný R. L. Nejvyššímu soudu navrhuje, aby obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obou obviněných, načež dospěl k závěru, že tuto nelze přiřadit pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obvinění sice formálně deklarují absenci naplnění znaků předmětného zločinu, a tedy vadu právní kvalifikace, nicméně činí tak na základě svých vlastních představ o skutkovém ději, resp. na základě svého vlastního hodnocení důkazů.
12. Skutková zjištění soudů obou stupňů jsou podle státního zástupce jednoznačná, přičemž bezpečně vyplývají z provedených důkazů, zejména z výpovědi poškozeného a z kamerového záznamu. Lze tak s jistotou dovodit, že zločinu loupeže ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku se obvinění dopustili, a to jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku. Vzájemná dohoda minimálně konkludentní byla evidentně podle státního zástupce dána, což vyplývá již z vlastní povahy zjištěného činu, při kterém obvinění nutně museli vzhledem ke koordinaci jednat ve vzájemném srozumění, když sledovali tentýž cíl. Bylo přítomno fyzické násilí, např. údery rukou či strkání, a toto násilí mířilo ke zmocnění se věcí, zejména peněz, jež patřily obviněnému. O loupež se tak podle státního zástupce jedná bez jakékoliv pochybnosti.
13. Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné obviněnými nelze podle názoru státního zástupce podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, a vzhledem k tomu, že rozhodnutí nevykazují ani vadu extrémních rozporů, která by výjimečně mohla odůvodnit zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění, když soudy naopak postupovaly plně v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., státní zástupce navrhuje, aby obě dovolání byla odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla dovolání podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby k tomu oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Oba obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Dovolací námitky obou obviněných v rámci uplatněného dovolacího důvodu jsou směřovány proti výroku o vině, tedy pokud byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pokud byl obviněný R. L. sám uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, pak proti tomuto výroku námitky neuplatňuje a tento trestný čin tak předmětem dovolacího přezkumu nebyl.
23. Nejvyšší soud musí již na tomto místě konstatovat, že dovolací námitky obviněných nesměřují proti právnímu posouzení skutku, jak je v dovoláních uváděno, ale toliko do oblasti dokazování, a to zejména z pohledu hodnocení provedených důkazů. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 17. až 19. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení oba obvinění snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentují jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nacházejí zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
24. V nyní posuzované věci tak ryze skutkovou povahu vykazují všechny obviněnými uplatněné námitky, ať již jde o otázku existence násilí vůči poškozenému nebo tzv. šacování poškozeného, či zda poškozený před činem útočil na obviněného R. L., nebo otázku, kdo vytáhl z kapes poškozeného finanční prostředky a zda o tom poškozený věděl. Skutkovou povahu má i otázka spolupachatelství obviněných, neboť i právní závěr o jeho existenci je založen výhradně na skutkových zjištěních soudů (prokázání úmyslného společného jednání dvou nebo více osob).
25. Nejvyššímu soudu tedy jako orgánu rozhodujícímu zásadně o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení přehodnocovat skutkové závěry soudů nižších stupňů nepřísluší a stejně tak není povolán k nápravě procesních pochybení učiněných v předchozím řízení, s výjimkou těch, které jsou taxativně vymezeny jako dovolací důvody v rámci §265b odst. 1 písm. a) až f) a písm. k) a l) tr. ř. Žádný z takových důvodů však obvinění v nyní projednávané věci neuplatňují. Jejich argumentace se tak míjí s jimi uplatněným dovolacím důvodem a současně platí, že tuto nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
26. Námitky skutkového charakteru, které obvinění s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňují, by tak bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a namítli-li by to obvinění ve svých dovoláních (k tomu srov. výklad v části věnující se přípustnosti dovolání). Existenci extrémního nesouladu však jednak ani jeden z obviněných nenamítá, jednak takováto situace z provedeného dokazování a na něho navazujícího právního posouzení nevyplývá.
27. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které jsou podloženy provedenými důkazy a logicky z nich vyplývají. Jedná se zejména o záznam z bezpečnostních kamer z místa činu, který zachycuje veškeré podstatné okolnosti nyní projednávaného skutku a který potvrzuje pravdivost svědecké výpovědi poškozeného P. K. Těmito provedenými důkazy byla obhajoba obviněných spolehlivě vyvrácena, což soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě vysvětluje v bodě 8. odůvodnění svého rozsudku. Rovněž se soud prvního stupně v bodě 11. odsuzujícího rozsudku důkladně zabýval všemi okolnostmi rozhodnými z hlediska právní kvalifikace projednávaného skutku (zda se jednalo o obranu před útokem poškozeného, existencí násilí a úmyslu zmocnit se cizí věci, spoluprací obviněných svědčících o společném úmyslu, společenskou škodlivostí). K závěru o správném a úplném zjištění skutkového stavu soudem nalézacím dospěl i odvolací soud, který své úvahy rovněž poměrně podrobně rozvedl v bodech 10. až 14. napadeného rozhodnutí.
28. Soudy nižších stupňů tedy postupovaly správně, když za této jasné důkazní situace dospěly k závěru o vině obviněných výše uvedenými trestnými činy. Jejich skutková zjištění nejsou v žádném, natož v extrémním rozporu s provedenými důkazy, když z nich naopak logicky a jednoznačně vyplývají.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
29. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovoláních obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
VI.
K návrhu na odklad výkonu rozhodnutí
31. Pokud jde o podnět, který učinil obviněný R. L. v rámci svého dovolání, tedy aby Nejvyšší soud za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, pak k tomuto návrhu Nejvyšší soud nejprve uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydáním rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v takové situaci, pokud by argumentace dovolatele s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno.
32. Vzhledem k tomu, že předseda senátu neshledal před vydáním tohoto rozhodnutí důvod k odkladu výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř., tomuto návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář