ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.438.2020.1
3 Tdo 438/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný L. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 4 To 512/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 104/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 3 T 104/2018, byl obviněný L. M. uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem tvořeným celkem devíti útoky a podrobně popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
2. Za tento pokračující zločin a za sbíhající se pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným a za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 5 T 10/2018, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně.
4. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 5 T 10/2018, který nabyl právní moci téhož dne, a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo, aby nahradil škodu způsobenou shora uvedeným pokračujícím trestným činem poškozeným, jejíž rozsah byl podrobně stanoven ve výroku o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně.
6. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. V. odkázán se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 3 T 104/2018 , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání.
8. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 4 To 512/2019 , tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody týkajícího se poškozené obchodní společnosti SACHER TRANS, s. r. o., a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný se při nezměněném výroku o vině odsuzuje podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud druhého stupně rovněž obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku o trestu z rozsudku soudu druhého stupně. Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil soud druhého stupně výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 5 T 10/2018, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Odvolací soud dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti SACHER TRANS, s. r. o., částku 9.000 Kč. V ostatním (v ostatních výrocích o náhradě škody) ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 4 To 512/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Obviněný má za to, že byla nesprávně právně posouzena hmotněprávní otázka týkající se druhu a výměry trestu, konkrétně pak, zda ještě bylo možné obviněnému uložit trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu a zda mu takový trest při respektování zásad přiměřenosti trestních sankcí a zásad pro ukládání trestu, obsažených v trestním zákoníku, měl být uložen.
11. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí (a rovněž soud prvního stupně) nesprávně uplatnil, resp. neuplatnil zásadu přiměřenosti trestních sankcí podle §38 tr. zákoníku a zásady pro ukládání trestů podle §39 tr. zákoníku a rovněž nedostatečně a nesprávně zhodnotil všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch.
12. S ohledem na ustanovení §38 odst. 3 tr. zákoníku měly podle obviněného soudy za situace, kdy obviněný projevuje snahu splácet škodu způsobenou svým jednáním a pravidelně zasílá poškozeným peníze, lépe vážit možnost uložení trestu nespojeného s výkonem trestu odnětí svobody. Poukazuje i na to, že státní zástupci navrhovali jak před soudem nalézacím, tak před soudem odvolacím, uložení trest v podstatně nižší výměře, jakož i na to, že ukázal, že umí žít řádným životem.
13. Obviněný dále poukazuje na polehčující okolnosti, které měly soudy podle jeho názoru vzít v úvahu. Jde především o jeho doznání, a tedy spolupráci při objasňování jeho trestné činnosti. Nesouhlasí se závěry soudů, že absentovalo úplné doznání. Rovněž uvádí, že on sám se stal obětí podvodu či jiného zneužití k trestné činnosti ze strany jiné osoby, označené jako D. M., která obchody zprostředkovávala. Tuto okolnost však podle svého vyjádření neuvádí ve snaze vyvinit se. Dále poukazuje na svoji upřímnou, konkrétní a prokazatelnou snahu nahradit škodu způsobenou trestným činem, kdy některým poškozeným již část škody odčinil. Podle obviněného nelze přehlédnout ani to, a poukazuje na to i soud prvního stupně, že významnou roli vzhledem k výši způsobené škody sehrála i chtivost a zásadní neopatrnost poškozených, kteří ve snaze rychle a bezpracně zbohatnout obviněného často sami žádali, aby jim peníze zhodnotil či ve „zhodnocování“ pokračoval.
14. Soudy měly podle obviněného při ukládání druhu a výměry trestu přihlédnout i k době, která uplynula od spáchání trestného činu i k délce trestního řízení. Podle obviněného je zřejmé, že na něj mělo pozitivní výchovné účinky již samotné trestní stíhání. Poukazuje rovněž na své osobní a rodinné poměry – má dvě malé děti, z toho jednomu je pouze několik měsíců, a jeho partnerka je na rodičovské dovolené. Upozorňuje i na to, jaké důsledky by měl výkon trestu odnětí svobody pro obviněného, jeho rodinu a pro poškozené.
15. Podle obviněného by vhodným trestem bylo ještě uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu či uložením zpřísňující podmínky, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení byla uhrazena celá škoda, popřípadě její podstatná část. Poukazuje na to, že je připraven škodu způsobenou trestným činem nahradit, kdy před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody měl dvě zaměstnání, pracoval velmi tvrdě, aby byl schopen získat finanční prostředky. V úvahu by navíc přicházelo ještě uložení dohledu probačního úředníka, který by průběžně dohlížel právě i na plnění uložené podmínky náhrady škody.
16. Soudy tedy podle názoru obviněného nevzaly dostatečně v úvahu výše popsané okolnosti. Rovněž v potřebném rozsahu nepostupovaly podle zákonných ustanovení týkajících se přiměřenosti trestních sankcí a plně nerespektovaly zásady pro ukládání trestu a uložily mu tak nepřiměřeně přísný trest a trest nevhodného (nepřiměřeného) druhu. Není podle něj totiž na libovůli soudu, jaký druh a výměru trestu uloží, pokud se pohybuje v zákonném rozpětí, ale je při ukládání trestu vázán výše popsanými ustanoveními trestního práva hmotného. Jestliže se soud při úvahách o druhu a výměře trestu od těchto ustanovení odchýlí, jedná se o vadné rozhodnutí a to musí být napraveno. Navíc podle obviněného odvolací soud pochybil, pokud potvrdil závěry soudu prvního stupně, který se při hodnocení hledisek rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu neopíral o skutečnosti vyplývající z dokazování a vycházel z domněnek, které nejsou dostatečně důkazně podloženy – např. otázka neexistence osoby D. M. nebo závěr, že obžalovaný tvrdil, že vrátil poškozeným více peněz než ve skutečnosti.
17. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu, a popř. i soudu nalézacího, zrušil a aby věc vrátil soudu druhého stupně (resp. soudu prvního stupně) k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám při nezměněném výroku o vině rozhodl o uložení trestu odnětí svobody obviněnému, jehož výkon by byl podmíněně odložen na stanovenou zkušební dobu.
18. Závěrem obviněný podle §265o odst. 1 tr. ř. žádá o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, k němuž byl odsouzen napadeným rozsudkem a který již nastoupil, a to až do doby rozhodnutí o tomto dovolání.
19. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
20. Státní zástupkyně je toto názoru, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákoníku (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, které v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, je podle státní zástupkyně možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
21. Otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, tedy podle státní zástupkyně vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
22. Pouze nad rámec podaného vyjádření státní zástupkyně konstatuje, že pokud jde o dovolatelovu stěžejní námitku, že mu měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody, pak je třeba v souladu se závěrem odvolacího soudu poukázat na charakter přisouzené trestné činnosti proti majetku. Spočívala-li v podvodném profitování na důvěře poškozených, které sice nebylo možno z důvodu zahlazení dřívějších odsouzení pro činy téže povahy zohlednit jako okolnost přitěžující, pak na straně druhé byla okolností dostatečně vypovídající o dovolatelově osobě. Konkrétně pak o jeho setrvalém sklonu se takové trestné činnosti dopouštět právě proto, že doposud uložené tresty výchovného charakteru k jeho nápravě nevedly.
23. Státní zástupkyně se vyjadřuje i k obviněným tvrzeným okolnostem týkajícím se vedení řádného života v průběhu zkušební doby jeho podmíněného odsouzení, stanovené v rámci jeho odsouzení v předcházejících trestních věcech, kdy poukazuje na závěr nalézacího soudu, že předmětnou trestnou činnost obviněný začal páchat, aniž by vyčkal rozhodnutí o tom, že se ve zkušební době svého podmíněného odsouzení osvědčil, a pokračoval v ní v době, kdy již souběžně páchal trestné jednání, které je předmětem nyní projednávané trestní věci. Přitom dobou jejího dokonání ve vztahu k vyhlášení odsuzujícího rozsudku v této trestní věci založil podmínky postupu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pro ukládání souhrnného trestu. Právě s ohledem na nutnost uložení trestu souhrnného v trestní sazbě uvedené v §209 odst. 4 tr. zákoníku, dále s přihlédnutím k celkové době páchání pokračujícího podvodného jednání, k výši způsobené škody, blížící se zákonné hranici škody velkého rozsahu a zejména při zohlednění okolnosti, že posuzované jednání bylo spácháno v průběhu zkušební doby dovolatelova předcházejícího podmíněného odsouzení, však již podle státní zástupkyně nebylo možno uložit trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu.
24. Podle státní zástupkyně odvolací soud dostatečně zohlednil dovolatelovy snahy o dílčí úhradu způsobené škody, když zmírnil původně pětiletý trest odnětí svobody na trest čtyřletý.
25. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
27. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
28. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
29. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
30. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
31. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
32. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
33. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
34. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
35. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že obviněný své dovolací námitky směřuje (pouze) proti výroku o trestu odnětí svobody, nikoliv tedy proti výroku o vině, tedy že by jeho jednání popsané pod body 1) – 9) výroku o vině kvalifikované jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku bylo nesprávně právně posouzeno ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
36. Z hlediska posouzení důvodnosti dovolací argumentace obviněného a její konfrontace s uplatněným dovolacím důvodem je nejprve vhodné zrekapitulovat, že obviněnému byl uložen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku (v sazbě dva až osm let) a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
37. Jestliže obviněný zaměřil své dovolání proti takto uloženému trestu na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je nutné konstatovat, že v případě výroku o trestu se za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu, považují jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, nikoliv však otázky druhu a výměry trestu. Takovým nesprávným hmotněprávním posouzením je například pochybení soudu v závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný nebo souhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Uvedené námitky ohledně nesprávného hmotněprávního posouzení výroku o trestu však obviněným uplatněny nebyly a zároveň vady tohoto charakteru Nejvyšším soudem zjišťovány nejsou. Obviněnému tedy sice byl v této trestní věci ukládán souhrnný trest, stalo se to však za splnění všech podmínek ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, a to s ohledem na to, že nyní posuzované trestné činnosti se dopustil v souběhu se sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl odsouzen ve věci Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 10/2018. V podrobnostech lze v případě důvodů pro uložení souhrnného trestu odkázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.
38. S ohledem na podobu obviněným uplatněné dovolací argumentace považuje Nejvyšší soud dále za nutné uvést, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – viz §265b odst. 2 tr. ř.) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy tehdy, pokud byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu při stanovení druhu a výměry trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku, případně polehčujících a přitěžujících okolností uvedených v §41 a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásadně tak v tomto ohledu platí, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, neodpovídá (nejen) dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I., II., III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
39. V této souvislosti lze také zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle kterého s odkazem na uvedený dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice …. S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 trestního zákona a §31 odst. 1, 2 trestního zákona, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání (nyní zejména §39 a násl. tr. zákoníku). Výjimkou odůvodňující zásah do výroku o trestu na základě předmětného dovolacího důvodu jsou případy trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
40. S ohledem na výše uvedené je nutné námitky obviněného o nepřiměřené přísnosti uložených trestů (a v zásadě i jejich nezákonnosti, pokud se domáhal uložení trestu odnětí svobody) konfrontovat s tím, že obviněnému byl za posuzovanou trestnou činnost uložen trest uvedený ve výčtu druhů trestů v §52 odst. 1 tr. zákoníku, a to v rámci trestní sazby podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, která dovoluje za daný trestný čin uložit trest na dvě léta až osm let. Je tedy zřejmé, že obviněnému nebyly uloženy takové druhy trestů, které zákon nepřipouští a ani mu nebyly uloženy tresty ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Dovolací argumentace obviněného, kterou je namítána zejména nepřiměřenost trestu, potažmo nesprávná aplikace kritérií pro jeho výměru podle §39 a násl. tr. zákoníku, tak směřuje i mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který tak není dán v žádné své alternativě.
41. Nejvyšší soud pak zároveň může konstatovat, že námitky obviněného nejsou důvodné ani po věcné stránce. Oba nižší soudy se předně otázkou uložení zákonného a přiměřeného trestu dostatečně vypořádaly, a to zejména pod bodem 21 rozsudku okresního soudu a pod body 20 až 22 rozsudku krajského soudu. Z těchto odůvodnění vyplývá, že oba soudy řádně hodnotily veškerá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry ukládaného trestu, a proto i s ohledem na tato odpovídající odůvodnění uvádí Nejvyšší soud k námitkám obviněného ve stručnosti toliko následující.
42. Zásadní námitkou obviněného je, že mu měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody. Tuto jeho námitku je však nutno konfrontovat se zjištěními ohledně charakteru a podoby jeho trestné činnosti. Trestná činnost obviněného spočívala v podvodném profitování na důvěře několika poškozených. Nelze přehlédnout dobu protiprávního jednání obviněného, či četnost jednotlivých útoků. Nižšími soudy bylo také správně poukázáno na trestní minulost obviněného, kterou sice nebylo možno z důvodu zahlazení dřívějších odsouzení pro činy téže povahy zohlednit jako okolnost přitěžující, na straně druhé se jedná o okolnosti dostatečně vypovídající o osobě obviněného, jeho sklonům k páchání trestné činnosti a absenci výchovných účinků doposud uložených trestů výchovného charakteru, které k jeho nápravě zjevně nevedly.
43. Nalézacímu soudu pak lze v jeho úvahách vztahujících se k osobě obviněného a jeho přístupu k vedení řádného života přisvědčit i v hodnocení toho, že nyní posuzované trestné činnosti se dopustil krátce po uplynutí zkušební doby uložené mu ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 42/2014, respektive, že v páchání této trestné činnosti pokračoval i v době, kdy již souběžně páchal trestnou činnost ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 5 T 10/2018.
44. Je tedy zřejmé, že s ohledem na všechny tyto okolnosti již nebylo možné obviněnému uložit trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu.
45. Jako v zásadě irelevantní je nutné hodnotit jeho námitky ohledně dopadů uloženého trestu na jeho osobu, resp. na členy jeho rodiny z hlediska ztráty možnosti zabezpečit její základní životní potřeby. V tomto ohledu správně odvolací soud poukázal na to, že obviněný si důsledků, které mohou nastat jeho odsouzením a výkonem trestu odnětí svobody, měl být vědom v době páchání trestné činnosti. Navíc nejsou osobní poměry obviněného nijak zásadně výjimečné v tom směru, aby je soudy promítaly výraznějším způsobem do druhu a výměry ukládaného trestu a podstatně více se jimi v tomto ohledu zabývaly.
46. Pokud obviněný dále poukazuje na to, že soudy podle jeho názoru dostatečně nevzaly v úvahu polehčující okolnosti, pak je nutné konstatovat, že nalézací soud do výměry ukládaného trestu dostatečným způsobem promítl jak doznání obviněného, tak i jeho spolupráci při objasňování jeho trestné činnosti. Nejvyšší soud se zcela ztožňuje se závěry soudů, že na straně obviněného absentovalo úplné a bezvýhradné doznání, pokud se hájil, že on sám se stal obětí podvodu či jiného zneužití k trestné činnosti ze strany jiné osoby, označené jako D. M., která obchody zprostředkovávala, neboť tato jeho obhajoba byla vyvrácena. Jestliže obviněný dále poukazuje na svoji upřímnou, konkrétní a prokazatelnou snahu nahradit škodu způsobenou trestným činem, kdy některým poškozeným již část škody odčinil, pak při odhlédnutí od toho, že se ze strany obviněného jednalo pouze o v zásadě o symbolickou úhradu jím způsobené škody, byla tato skutečnost dostatečně zohledněna odvolacím soudem, který zmírnil původně pětiletý trest odnětí svobody na trest čtyřletý.
47. S ohledem na souhrn všech výše uvedených okolností majících význam pro uložení zákonného a přiměřeného trestu pak nemohly být správné úvahy obou nižších soudů ohledně uložení trestu již spojeného s výkonem trestu odnětí svobody dotčeny ani obviněným proklamovanou snahou splácet způsobenou škodu s odkazem na ustanovení §38 odst. 3 tr. zákoníku, neboť tento aspekt nebylo možné při ukládání trestu nadřadit dalším shora uvedeným kritériím a okolnostem, které je nutno do druhu a výměry trestu promítnout.
48. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného neodpovídají jak uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejsou pak důvodné ani po věcné stránce, neboť mu byl uložen zákonný a přiměřený trest.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
49. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
50. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
VI.
K návrhu na odklad výkonu rozhodnutí
51. Pokud jde o podnět, který učinil obviněný v rámci svého dovolání, tedy aby Nejvyšší soud za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, pak k tomuto návrhu Nejvyšší soud nejprve uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydáním rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v takové situaci, pokud by argumentace dovolatele s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno.
52. Vzhledem k tomu, že předseda senátu neshledal před vydáním tohoto rozhodnutí důvod k odkladu výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř., tomuto návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář