ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.513.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 513/2020-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 61 To 497/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 122/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 3 T 122/2019, byl obviněný M. B., uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a spoluobviněný J. Č., nar. XY, Slovenská republika, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 16. 9. 2019 v 11:10 hod. v Praze 1, na ulici XY u domu č. o. XY po předchozí vzájemné domluvě podezřelý Č. šroubovákem rozbil levé zadní okno zde zaparkovaného uzamčeného vozidla zn. Dacia, reg. zn. XY, vnikl dovnitř a ze zadní sedačky vzal notebook zn. HP, výr. č. XY, v hodnotě 5.000 Kč, přičemž podezřelý B. ze vzdálenosti jednoho metru od vozidla po celou dobu pozoroval okolí s cílem upozornit podezřelého Č. na potenciální nebezpečí z odhalení, následně začali z místa utíkat, ale po krátké chvíli byli zadrženi hlídkou Policie České republiky, čímž poškozené společnosti SANTÉ N+N, s. r. o., IČO 24143839, se sídlem Písnická 761, 142 00 Praha 4, způsobili škodu poškozením vozidla ve výši 4.638 Kč, a poškozené C. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, způsobili škodu odcizením notebooku ve výši 5.000 Kč ,
a tohoto jednání se dopustili s vědomím, že podezřelý Č. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 7 T 2/2019, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019, odsouzen pro spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců s podmíněným odložením výkonu se stanovením zkušební doby v trvání 40 měsíců,
a podezřelý B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 5 T 33/2018, který nabyl právní moci dne 2. 5. 2018, odsouzen pro spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 7. 8. 2019.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. Č..
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 3 T 122/2019, podal obviněný odvolání, a to do výroku o trestu. Odvolání do výroku o trestu podal i spoluobviněný J. Č. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podal odvolání v neprospěch obou obviněných, a to do výroku o náhradě škody.
O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 61 To 497/2019, a to tak, že podle §259 odst. 2 tr. ř. jsou obvinění M. B. a J. Č. při nezměněném výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (obviněný J. Č.), resp. přečinem krádeže ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (obviněný M. B.) a při nedotčených výrocích o trestech týkajících se obou obviněných z napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. září 2019, sp. zn. 3 T 122/2019, povinni podle §228 odst. 1 tr. ř. rukou společnou a nerozdílnou uhradit poškozené společnosti SANTÉ N+N, s. r. o., IČO 24143839, se sídlem Písnická 761, 142 00 Praha 4, škodu ve výši 4.638 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená C. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Odvolání obviněných M. B. a J. Č. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 61 To 497/2019, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 200), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s písm. g), když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, respektive na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný uvedl, že v projednávané věci soud „ postupoval nesprávně, když nepostupoval dle §43 odst. 2 tr. zákoníku a neuložil mi trest souhrnný, když vztah souhrnnosti zde byl dán ve vztahu ke skutku, který jsem spáchal v září roku 2020 a za který jsem byl rovněž odsouzen a dále, že mi byl uložen trest nepřiměřeně přísný “. Dále uvedl, že nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku vedlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 61 To 497/2019, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 3 T 122/2019, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí věci.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 5. 2020, sp. zn. 1 NZO 415/2020.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že i přes jejich značnou stručnost námitky dovolatele v podstatné části obsahově uplatněným dovolacím důvodům odpovídají. Státní zástupce je však považuje za zjevně neopodstatněné.
Obviněný se kromě trestné činnosti projednávané v nyní předkládané věci dopustil právě v září 2019 další majetkové trestné činnosti, konkrétně se dne 26. 9. 2019 měl dopustit pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 9. 2019, sp. zn. 7 T 114/2019, který nabyl právní moci téhož dne, úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V nyní předkládané věci je zřejmé, že odsuzující rozsudek pro jednání, kterého se obviněný dopustil dne 16. 9. 2019, byl vyhlášen dne 24. 9. 2019. Z výše popsaných údajů je tak podle názoru státního zástupce zřejmé, že vztah souběhu, na který by mělo být reagováno uložením souhrnného trestu, v případě trestné činnosti obviněného M. B. nastat nemohl. Mezníkem, který brání posouzení obou trestných činů jako spáchaných v souběhu je totiž právě vyhlášení odsuzujícího rozsudku v nyní předkládané věci, neboť domněle se sbíhající trestná činnost obviněným bez bližší konkretizace označená jako spáchaná „v září“, byla zjevně spáchána až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v nyní projednávané věci.
Pokud dále obviněný bez bližší argumentace namítá, že mu byl uložen nepřiměřený trest, jde o námitku, která obsahově neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Obsahově by pak neodpovídala ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který jinak slouží k nápravě případných vad výroku o trestu.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 61 To 497/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy změna se týkala toliko výroku o náhradě škody). Obviněný je podle §265d odst. 1 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možno uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněného projednal, stejně jako odvolání spoluobviněného a státního zástupce, a následně rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Obviněný ve svém dovolání označil výslovně jako dovolací důvod jeho druhou variantu, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy poukazuje konkrétně na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným uplatněn.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný .
Obviněný v rámci mimořádného opravného prostředku namítl, že mu měl být uložen trest souhrnný, kterážto námitka je v teoretické rovině pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná. Obviněný na podporu svého tvrzení uvedl pouze to, že „ vztah souhrnnosti zde byl dán ve vztahu ke skutku, který spáchal v září roku 2020 a za který byl rovněž odsouzen “.
Nejvyšší soud uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem značně formalizovaným a napadené rozhodnutí lze přezkoumávat pouze z důvodů výslovně uvedených dovolatelem. Je nutno poukázat na kusost a nepříliš kvalifikovanou formulaci námitek, kdy obviněný ani nespecifikuje, o jaký skutek by se mělo jednat, resp. jaké rozhodnutí má na mysli, neuvádí např. spisovou značku, ačkoli by v této jiné věci mělo být vydáno rozhodnutí soudu. Jelikož má obviněný v rejstříku trestů celkem 10 záznamů je námitka zcela nedostatečně konkretizovaná. Obviněný toliko obecně odkazuje na trestnou činnost spáchanou v září roku 2020, což je údaj zcela zjevně nesprávný, neboť k němu ještě dojít nemohlo. Takováto námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, jaké údaje měl obviněný ve skutečnosti na mysli a z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá, byť v obecné rovině se může jeho námitka jevit jako námitka pod jím uplatněný dovolací důvod podřaditelná. Právě z důvodu značné formalizace a přísného vymezení dovolacích důvodů je pro sepsání a podání dovolání stanovena podmínka povinného zastoupení advokátem, tedy osobou znalou práva, která disponuje nutnou mírou odbornosti k tomu, aby z podání bylo zjevné, jaké konkrétní vady jsou namítány.
Nad rámec uvedeného lze uvést, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
V projednávané věci byl odsuzující rozsudek vyhlášen dne 24. 9. 2019 , a to pro jednání, kterého se obviněný dopustil dne 16. 9. 2019 . Z dostupných dokladů včetně aktuálního výpisu z rejstříku trestů obviněného se podává, že jediné další jednání, kterého by se mohl dopustit v „září“ bylo jednání ze září roku 2019, kdy se konkrétně dne 26. 9. 2019 dopustil pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 9. 2019 , sp. zn. 7 T 114/2019, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Vztah souběhu zde tedy nastat nemohl, neboť vyhlášení odsuzujícího rozsudku v nyní předkládané věci předcházelo spáchání skutku, pro který byl následně odsouzen rozsudkem ze dne 28. 9. 2019.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu