ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.539.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 539/2020-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný R. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 13 To 19/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 144/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 5 T 144/2016, byl obviněný R. M. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“).
2. Tohoto přečinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
dne 24. 5. 2015 na blíže nezjištěném místě, poté, co v 8.00 hod. převzal ve skladu spol. Mediaservis, s. r. o., v obci Klecany reklamní letáky a poštovní zásilky v celkové hodnotě 59.566 Kč, které měl na základě e-mailové objednávky od poškozené JRK Kladno, s. r. o., se sídlem Kladno, J. Hory 1399, dopravit jednotlivým adresátům na různá místa ve Středočeském kraji, tyto letáky a zásilky naložil do motorového vozidla zn. LDV Convoy, r. z. XY, adresátům je nedoručil, ponechal si je pro vlastní potřebu a způsobil tak poškozené JRK Kladno, s. r. o., škodu ve výši 57 730 Kč .
3. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 38 T 163/2017, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2019, byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
4. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla dále obviněnému uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestnou činností.
5. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře sto denních sazeb, kdy výše jedné sazby byla určena na 500 Kč, tedy celkem 50.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců.
6. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 38 T 163/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo zaplatit poškozené společnosti JRK Kladno, s. r. o., na náhradě škody částku ve výši 57.730 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 5 T 144/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
9. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 13 To 19/2020 , tak, že jej podle §256 zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 13 To 19/2020, podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Obviněný má za to, že vzhledem k tomu, že řízení před soudem je již od rozhodování v prvním stupni zatíženo vážnými vadami, jež mají za následek nezákonnost rozhodnutí, jej nelze považovat za konformní s právním řádem České republiky a zásadami trestního řízení, když zejména nebylo prokázáno, že by se obviněný předmětného jednání vůbec dopustil. Odvolací soud pak podle něj vady v řízení a rozhodnutí soudu prvního stupně nikterak nenapravil.
12. Obviněný je dále toho názoru, že došlo ke zcela nesprávnému právnímu posouzení skutku, a to jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím. Předně má odsouzený za to, že se tak stalo z důvodu nesprávně určeného předmětu útoku. K tomu obviněný uvádí, že soudy určily jako předmět útoku letáky, kdy hodnotu jimi určeného předmětu útoku vyčíslily součtem částky vynaložené na dotisk předmětných letáků a částky uhrazené za zajištění jejich náhradního rozvozu, čímž dospěly k částce 57.730 Kč. Obviněný tuto výši škody nerozporuje, nesouhlasí však s tím, že tato částka je brána jako hodnota předmětu útoku. Je toho názoru, že předmětem útoku byl obyčejný papír, nikoli dotisk a náhradní rozvoz letáků. Pro správnou právní kvalifikaci je tak nezbytné zjistit cenu za množství papíru, který obviněný od poškozené společnosti převzal. K tomu uvádí, že nalézací soud je toho názoru, že náklad (tj. letáky), který převzal, vážil okolo 4.500 kg. Obviněný je však toho názoru, že hmotnost nákladu nebyla postaveno na jisto, a má za to, že bylo naloženo o poznání méně. Nicméně předmětem útoku je podle něj nespecifikované množství papíru a soudy proto pochybily, když neurčily cenu za množství tohoto papíru, ale za předmět útoku označily škodu, která poškozené společnosti vznikla v důsledku dotisku a náhradního rozvozu. Obviněný je tak toho názoru, že se soudy nevypořádaly s problematikou předmětu útoku trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, čímž došlo k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání.
13. Nadto je obviněný toho názoru, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, není trestným činem zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, neboť ve skutkovém popisu zcela absentuje jakékoli jednání obviněného naplňující znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Jestliže soud dospěl k závěru, že se obviněný dopustil úmyslného trestného činu zpronevěry, jde o závěr naprosto nepřezkoumatelný, který nemá podklad ve zjištěném skutku.
14. Podle obviněného nebylo dostatečně a nade vší pochybnost zjištěno, že subjektivní stránka předmětného trestného činu byla naplněna s tím, že obviněný neměl v úmyslu rozvést letáky, které mu byly naloženy. Obviněný trvá na tom, že s letáky, které mu byly svěřeny za účelem rozvozu, nenaložil v rozporu s účelem svěření, kdy je naopak za tímto účelem předal do dispozice třetí osobě, které k tomu přenechal i dopravní prostředek, mobilní telefon s GPS navigací a veškeré potřebné informace. Jeho úmyslem tak bylo pro poškozenou společnost zajistit rozvoz letáků, i když zprostředkovaně. Nelze mu přikládat k tíži, že jej poškozená společnost vůbec neupozornila na to, že nesouhlasí s tím, aby letáky rozvážela třetí osoba. Obviněný se nezříká své odpovědnosti za to, že k rozvozu letáků vybral osobu, která vůči němu nedostála svých slibů, resp. své odpovědnosti za subdodavatele, kterého si zvolil, ale takováto odpovědnost je odpovědností ryze občanskoprávní a obviněného není možné stíhat prostředky trestněprávními.
15. S ohledem na shora uvedené tak podle obviněného nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu, za který byl odsouzen. Soudy podle něj vycházely toliko z domněnek, kdy nebyly s to prokázat nade vší pochybnost naplnění těchto obligatorních znaků trestného činu. Pokud jde o subjektivní stránku, ta není podle obviněného rovněž vyjádřena, neboť chybí jednání i jakýkoli volní vztah k tomuto jednání.
16. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
17. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
18. Státní zástupkyně je předně toto názoru, že obviněný za stavu, kdy se rozhodl vstoupit do právního vztahu s poškozenou společností (svěřitelem) na podkladě e-mailové objednávky, znějící na rozvoz reklamních letáků konkrétním adresátům ve Středočeském kraji, a za tímto účelem také předmětné letáky v celkové tam uvedené hodnotě převzal, pak obviněný převzal také osobní odpovědnost za dodržení účelu svěření. Nebyl tak podle ní oprávněn svoji odpovědnost jakkoliv převádět na jím tvrzenou třetí a mimo rámec předmětného právního vztahu se pohybující osobu, aby bez jakéhokoliv právního důvodu a bez souhlasu svěřitele se svěřenými věcmi jakkoliv mohla nakládat. Nehledě na tuto variantu skutkového děje, která vychází z vyvráceného obhajovacího tvrzení o existenci takové osoby, zůstává podle státní zástupkyně podstatným nedodržení účelového určení při nakládání se svěřenými věcmi, ať již opustily či neopustily sféru dispozice obviněného, jestliže nebyly tak jako tak rozvezeny jejich legitimním adresátům.
19. K subjektivní stránce přečinu zpronevěry státní zástupkyně uvádí, že byl-li obviněný povinen respektovat účel svěřených věcí, pak je zřejmé, že jeho úmysl nepostupovat v souladu s účelem svěření, ale nakládat se svěřenými věcmi bez ohledu na svůj závazek vůči svěřiteli, byl dán. Z povahy jeho jednání je podle ní totiž zřejmé, že jeho úmyslem nebylo letáky rozvézt a předat je do dispozice oprávněných subjektů. Při tom poukazuje i na následný laxní přístup obviněného vůči svěřiteli.
20. Pokud jde o způsobenou škodu, státní zástupkyně je toho názoru, že způsobený škodlivý následek na svěřitelově majetku se vztahoval především na věci, které se staly předmětem svěřitelského vztahu a kterými byly reklamní letáky v přisouzené hodnotě a nikoliv obyčejný papír, jak dovolatel v souvislosti s poukazem na jeho hmotnost namítá. Poukazuje na to, že při vyčíslení této škody vycházely soudy z §137 tr. zákoníku a výše škody se tedy odvíjela od nákladů účelně vynaložených na uvedení věci v předešlý stav, v daném případě pak nákladů na zajištění dotisku letáků včetně nezbytných nákladů logistické povahy v rozsahu hodnoty naložených letáků, jejichž rozvoz bylo nutno jednotlivým adresátům znovu zajistit.
21. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
22. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obviněnému k případné replice , který na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 5. 6. 2020, ve kterém uvedl, že zásadně nesouhlasí se závěry státní zástupkyně, která podle něj vychází toliko z nesprávných rozhodnutí soudů, které věc rozhodovaly v prvním stupni a následně v odvolacím řízení. Opakuje, že nebyl prokázán úmysl obviněného, na který státní zástupkyně poukazuje, a trvá na tom, že s letáky, které mu byly svěřeny za účelem rozvozu, nenaložil v rozporu s tímto záměrem, když je naopak za tímto účelem předal do dispozice třetí osobě, a že jeho úmyslem tak bylo pro poškozenou společnost zajistit rozvoz letáků, i když zprostředkovaně. Nesouhlasí ani s tím, že by jeho přístup k poškozené společnosti byl laxní. Poukazuje i na absentující nesouhlas poškozené společnosti s tím, aby letáky rozvážela třetí osoba. Opakuje, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, a trvá na svém dovolacím návrhu.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
24. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
26. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
27. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
28. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
29. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
30. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatňuje ve druhé z uvedených alternativ, neboť obviněný napadenému usnesení v podstatě vytýká, že jím bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoliv byl rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou naplňující uplatňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
32. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
33. Nejvyšší soud z dovolání obviněného R. M. zjistil, že dovolací námitky svým obsahem směřují výlučně proti výroku o vině, kdy má za to, že jeho jednáním nebyly naplněny znaky subjektivní a objektivní stránky tohoto trestného činu. Z hlediska objektivní stránky trestného činu takto obviněný rozporuje jednak předmět útoku, který měl být jeho jednáním zasažen a v návaznosti na to vznáší výhrady k výši způsobené škody. Dále uplatňuje výhrady proti závěrům soudů ohledně naplnění znaku přisvojení. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu pak má obviněný za to, že se svěřenými letáky nenaložil v rozporu s účelem, za kterého mu byly letáky svěřeny, kdy chtěl pro poškozeného rozvést letáky prostřednictvím třetí osoby a nelze mu tak přičítat zavinění způsobem, jak dovozují soudy.
34. Již na tomto místě je nutno upozornit, že část dovolacích námitek obviněného neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., skrze který je možno napadat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, nýbrž se týkají výlučně oblasti dokazování, a to zejména z pohledu hodnocení provedených důkazů. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 27. až 29. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
35. Za námitku ryze skutkovou je nutno označit polemiku obviněného ohledně prokázání subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v rámci které obviněný uvádí, že jeho záměrem bylo skrze třetí osobu zajistit rozvoz příslušných letáků a poštovních zásilek, a že za tímto účelem uvedené třetí osobě celý náklad letáků předal, ovšem tato osoba svému závazku nedostála. Nejedná se však o argumentaci právní, nýbrž toliko skutkovou, jelikož jejím jádrem je výlučně prezentace vlastní verze průběhu skutkového děje, která není v souladu s tím, k jakému skutkovému stavu dospěly soudy (zejména soud prvního stupně) v rámci dokazování. Uvedenou obhajovací verzi obviněného totiž soud prvního stupně shledal ryze účelovou, a to zejména s ohledem na okolnosti předání vozidla a následné chování obviněného poté, co ho pracovnice poškozené společnosti informovala, že rozvoz letáků neproběhl.
36. Uvedená námitka obviněného se tak nemůže stát předmětem dovolacího přezkumu z toho důvodu, že Nejvyššímu soudu, jak již bylo uvedeno shora, nepřísluší přezkoumávat soudy nižších stupňů zjištěný skutkový děj, ledaže by tento byl zatížen tzv. extrémním nesouladem právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a namítl-li by to obviněný ve svém dovolání. Existenci takového extrémního nesouladu však obviněný jednak nenamítá, jednak jej Nejvyšší soud ze spisového materiálu nezjišťuje, neboť závěry soudu prvního stupně ve vztahu k argumentaci obviněného týkající se třetí osoby, která měla náklad letáků převzít, jsou zcela logické, pečlivě odůvodněné a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje (viz body 18 až 20 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
37. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žádná třetí osoba, skrze kterou by obviněný hodlal rozvoz letáků realizovat, neexistovala, bylo možné dospět k logickému závěru o tom, že skutkový děj se odehrál tak, jak je uvedeno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, tedy že obviněný naložené letáky adresátům nedoručil a ponechal si je pro vlastní potřebu. Takový závěr mohl nalézací soud učinit i přesto, že se nepodařilo zjistit, jak konkrétně obviněný s letáky naložil. I potud tedy nejsou skutkové závěry soudů nižších stupňů zatížena žádným, ba extrémním rozporem s provedeným dokazováním, když z nich naopak logicky vyplývají. Namítá-li tak obviněný, že nebylo prokázáno, že by se předmětného jednání vůbec dopustil, je nutno zdůraznit, že tato skutková argumentace nejenže není podřaditelná pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, ale není důvodná ani po věcné stránce.
38. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze naopak podřadit námitku obviněného týkající se předmětu útoku u trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. V rámci této námitky obviněný uvádí, že předmětem útoku v jeho trestní věci byl toliko obyčejný papír, nikoli dotisk a náhradní rozvoz letáků. Tato argumentace směřuje proti právnímu posouzení skutku, neboť „hodnota“ předmětu útoku, resp. výše škody způsobená trestným činem, představuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (podle §206 odst. 3 tr. zákoníku je jí větší škoda).
39. Uvedené námitce obviněného však nelze dát za pravdu. Nejvyšší soud totiž připomíná, že předmětem útoku v případě trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota, která byla pachateli svěřena (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 – 421. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2007). Nejvyšší soud konstatuje, že cizí věcí, která byla obviněnému v nyní posuzované trestní věci svěřena, a je tedy i předmětem útoku byly nepochybně reklamní letáky a poštovní zásilky určené k rozvozu jednotlivým adresátům.
40. Obviněný však směšuje otázku předmětu útoku a otázku výše škody způsobené trestným činem, když uvádí, že soudy podle jeho názoru výši škody považovaly za „hodnotu“ předmětu útoku, přičemž podle jeho názoru byl předmětem útoku obyčejný papír, nikoli dotisk a náhradní rozvoz letáků.
41. Nejvyšší soud je na tomto místě nucen upozornit na nutnost rozlišování předmětu útoku a výše škody způsobené trestným činem. Jakkoliv totiž předmětem útoku v této trestní věci byly reklamní letáky a poštovní zásilky, které obviněný naložil do uvedeného motorového vozidla a které adresátům nedoručil a namísto toho si je ponechal pro vlastní potřebu (resp. u kterých nebylo zjištěno, jakým konkrétním způsobem s nimi naložil), je při stanovení výše škody nutno vycházet podle §137 tr. zákoníku z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, a nelze-li takto výši škody zjistit, z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
42. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je přitom zřejmé, že při stanovení výše škody vycházely z účelně vynaložených nákladů poškozené společnosti na obstarání si totožných letáků a nákladů na dopravu při zajištění náhradního výtisku. Tento způsob stanovení výše škody je přitom plně v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku a Nejvyšší soud se s ním ztotožňuje.
43. Obviněným uváděný papír, na kterém byly letáky vytištěny, tak vzhledem k výše uvedenému není ani předmětem útoku, ani není jeho hodnota rozhodná z hlediska stanovení výše škody způsobené trestným činem a navazujícího právního posouzení skutku (jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kterou je v případě zvolené právní kvalifikace podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku pouze výše způsobené škody). Námitku obviněného týkající se předmětu útoku ani navazující argumentaci týkající se „hodnoty“ tohoto předmětu útoku tak nelze shledat opodstatněnou.
44. Pod uplatněný dovolací důvod lze dále podřadit námitku obviněného, že jeho jednání, tak, jak bylo soudy zjištěno, není trestným činem, neboť nenaplňuje znaky subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty zpronevěry podle §206 tr. zákoníku.
45. Nejvyšší soud k této námitce nejprve připomíná, že přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle §206 odst. 3 tr. zákoníku pak odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude potrestán ten, kdo činem uvedeným v odstavci 1 způsobí větší škodu.
46. Ve vztahu k právě uvedeným znakům skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku je z obsahu dovolání zřejmé, že obviněný nesouhlasí zejména s naplněním znaku spočívajícího v přisvojení si cizí věci (letáků a zásilek). Jak ovšem správně sám uvádí, o přisvojení si cizí svěřené věci se jedná v případě, kdy pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem svěření, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou. Ke stejným závěrům přitom dospívá i odborná literatura, která ke znaku přisvojení dále uvádí, že se jím nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí, není však rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, když pachatel věc po dokonání činu někomu daruje, předá do zastavárny, odhodí ji nebo zničí apod. (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 – 421. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2010).
47. Z právě uvedeného je zřejmé, že v případě jednání obviněného se o přisvojení si předmětných reklamních letáků a poštovních zásilek jednalo, neboť obviněný vyloučil poškozenou společnost z dispozice s nimi tím, že v rozporu se svým smluvním závazkem letáky a zásilky nedoručil jejich adresátům a ponechal si je pro vlastní potřebu (resp. s nimi naložil nezjištěným způsobem), přičemž uvedené letáky a zásilky se již do dispozice poškozené společnosti nenavrátily.
48. Vzhledem k tomu, že z hlediska zkoumání naplnění skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku není rozhodné, jak obviněný s letáky a zásilkami naložil, není na závadu, že se nepodařilo postavit na jisto, jaký byl osud předmětných letáků a zásilek poté, co byly svěřeny obviněnému. Rozhodné je pouze to, že podle skutkových zjištění soudů s nimi obviněný naložil zjevně svévolně a v rozporu s účelem svěření. Tím byl znak „přisvojení“ beze zbytku naplněn.
49. Vzhledem k tomu, že k tomuto výsledku podle zjištění soudů směřoval i vnitřní psychický stav obviněného, neboť obviněný tak podle zjištění soudů nižších stupňů učinil úmyslně (viz body 20 a 21 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), byla vedle objektivní stránky naplněna i subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku.
50. Z těchto důvodů vyhodnotil Nejvyšší soud námitku obviněného týkající se naplnění znaků objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku jako neopodstatněnou.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
51. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
52. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář