ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.552.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 552/2020-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 9 To 462/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 48/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 91 T 48/2019 , byl obviněný P. D. uznán vinným pod bodem 2. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v období od 22. 6. 2018 v 11:12 hodin do 24. 6. 2018 v 06:34 hodin dílem sám, dílem se spoluobžalovaným V. S. (nar. XY) provedl ve městě Brně za pomoci dříve neustanovenou osobou odcizené platební karty Hello Bank, na jméno J. K., celkem 46 neoprávněných plateb za nákup různého zboží, kdy jednotlivé platby byly do výše 500 Kč, aby nemusel zadávat PIN kód , kdy tyto jsou dále podrobně rozepsány v rozsudku, čímž způsobil poškozenému J. K., nar. XY, škodu odcizením ve výši 14.773,16 Kč.
Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 6 T 50/2018, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2018, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvacet šest) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 6 T 50/2018, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. D. a spoluobviněnému V. S. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, škodu ve výši 4.534,90 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. D. uložena povinnost nahradit poškozenému J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, škodu ve výši 10.238,26 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskprávních.
Dále byl rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. S., nar. XY, a dále o tom, že se jmenovaný podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 91 T 48/2019, podal obviněný P. D. odvolání, které směřoval proti výroku o trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 9 To 462/2019 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 9 To 462/2019, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 349), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , jelikož má za to, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný uvedl, že nesprávné hmotněprávní posouzení spočívá v uložení nepřiměřeného trestu, když nebyl dodržen zákonný požadavek přiměřenosti trestu (§38 tr. zákoníku) a obecné zásady pro ukládání trestů (§39 tr. zákoníku). Uložení souhrnného trestu odnětí svobody v předmětné trestní věci v délce 26 měsíců, tj. navýšení oproti předchozímu rozsudku o 10 měsíců bylo nepřiměřeně přísné. Obviněný má za to, že již trest 16 měsíců uložený předchozím rozsudkem byl velmi přísným, zejména vzhledem k nízké hodnotě odcizené věci (voňavky značky Guess Seductive EdT 30 ml v hodnotě 799 Kč). Nepřiměřenost souhrnného trestu v délce 26 měsíců se podává i z porovnání se spoluobžalovaným V. S., kterému za více skutků, navíc skutků závažnějších, byl soudem uložen souhrnný trest ve výměře dokonce nižší. Výše nepodmíněného trestu je v zjevném nepoměru jak k závažnosti trestné činnosti, tak k poměrům pachatele (mladý muž, otec od rodiny). Obviněný má za to, že uložením nepřiměřeného trestu byla porušena i jeho základní práva, zejm. čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Dále obviněný namítl, že nižší soudy chybně aplikovaly ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, když mu měl být namísto trestu souhrnného uložen trest společný (§45 tr. zákoníku), když šlo o pokračování v trestné činnosti, tj. řadu dílčích útoků, formálně i materiálně odpovídajících jejich definici v §116 tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 20. 4. 2020, sp. zn. 1 NZO 254/2020.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů, obecně neodpovídají námitky zpochybňující samotnou přiměřenost uloženého souhrnného trestu. Nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 - §39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ale ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněnému byl uložen za skutek popsaný v bodě 2. z rozsudku nalézacího soudu souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců v rámci zákonné trestní sazby, která je v §205 odst. 2 tr. zákoníku stanovena na šest měsíců až tři léta. Při stanovení jeho druhu a výměry měly soudy na paměti veškerá zákonná kritéria stanovená pro ukládání trestu v trestním zákoníku a výrok o trestu náležitě odůvodnily, přičemž vzaly v úvahu okolnosti činu, přitěžující okolnosti i hodnocení osoby obviněného. Výrok o tomto trestu, který byl obviněnému uložen, žádným ústavním deficitem netrpí.
Pokud jde o námitku dovolatele, že v této trestní věci bylo na místě ukládat
mu společný trest vzhledem k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 6 T 50/2018, jímž byl rovněž uznán vinným trestným činem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že dne 25. 6. 2018 v obchodě odcizil voňavku za 799 Kč, tak uvedenou námitku lze pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Jedná se však o námitku neopodstatněnou. Uvedla, že lze souhlasit s názorem Městského soudu v Brně vyjádřeného v bodě 10. jeho rozsudku, že v daných souvislostech se o pokračující trestný čin ve smyslu §116 tr. zákoníku nejedná. To, co odlišuje krádež obviněného v obchodě a krádež peněz prostřednictvím neustanovenou osobou odcizené platební karty, je způsob provedení. Ten není v obou případech podobný. V posuzované trestní věci byl tedy naprosto správně ukládán trest souhrnný, neboť nešlo o pokračování v trestném činu, ale o souběh trestných činů.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jelikož je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 9 To 462/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy, zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
Obviněný výslovně odkázal na uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným uplatněn, byť s ohledem na jím přednesenu argumentaci lze usoudit, že by nedošlo k naplnění ani tohoto dovolacího důvodu.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že část jeho výtek vůči uloženému trestu odnětí svobody jsou zaměřeny co do jeho výše, kdy se obviněnému uložený trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců jeví jako nepřiměřeně přísný, a to jednak s ohledem na závažnost jeho jednání, jednak ve srovnání s trestem, který byl uložen za podstatně závažnější trestnou činnost jeho spoluobviněnému V. S.
Za trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku hrozí pachateli trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta . Z hlediska právního posouzení se jedná o samostatnou skutkovou podstatu, která je zvláštní svou povahou, neboť v případě, že stojí vedle skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, jde sice o dvě základní skutkové podstaty, které mohou obstát samy o sobě vedle sebe, přitom však v odstavci 2 jde navíc o zvláštní skutkovou podstatu vyjadřující kvalifikační znak zpětnosti , u níž nelze zcela striktně trvat na výkladu obvyklém u trestných činů, u nichž se fakticky ve smyslu jejich znaků jedná o základní samostatné a na sobě nezávislé skutkové podstaty. Zákon zde tedy přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy trestného činu krádeže nebo obdobného trestného činu, přičemž vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky, tedy ani způsobení škody na cizím majetku nikoli nepatrné (5.000 Kč). Proto podle této skutkové podstaty lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1988–1989).
Obviněnému byl uložen za skutek popsaný v bodě 2. z rozsudku nalézacího soudu souhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců, tedy zcela v rámci zákonem stanovené trestní sazby. Nalézací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí stran dovolateli uloženého trestu odnětí svobody uvedl, že „ při úvaze o druhu a výši trestu soud přihlédl ke všem hlediskům a okolnostem uvedeným v §39 a násl. trestního zákoníku “. Jako polehčující okolnost posoudil soud dovolatelovo přiznání a jím projevenou lítost, na straně druhé přitěžující okolností byla zejména trestní minulost obviněného. Z opisu rejstříku trestů zjistil, že obviněný byl v minulosti několikrát trestán, kdy nepřihlédl k již zahlazeným odsouzením ani k těm, pro která dovolatel naplnil skutkovou podstatu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ale „ přihlédl k sedmi odsouzením, kdy obžalovaný byl odsouzen pro trestné činy krádeže a poškozování cizí věci, za které mu byly ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody v délce až 14 měsíců “ (bod 9. rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu, že obviněný je k trestnému činu krádeže speciálním recidivistou, což se odrazilo ve výši jemu uloženého trestu odnětí svobody.
Odvolací soud se rovněž předmětnou námitkou obviněného zabýval, kdy v bodě 10. napadeného usnesení podrobně rozvedl jednotlivé spáchané skutky a následná odsouzení obviněného, kdy uvedl, že „ uložené tresty výchovný vliv na obžalovaného nemají, lze souhlasit se soudem prvního stupně, že v případě obžalovaného musí být ukládán trest odnětí svobody spojený s jeho výkonem ve věznici a vzhledem k minulosti obžalovaného a nepolepšitelnosti je třeba chránit majetek ostatních a zpřísnit represivní složku trestu “.
Při stanovení výměry trestu tedy soudy dostály všem zákonným požadavkům pro ukládání trestu.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný namítl, že bylo na místě ukládat mu společný trest vzhledem k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 6 T 50/2018, jímž byl rovněž uznán vinným trestným činem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 25. 6. 2018 tím, že v obchodě odcizil voňavku za 799 Kč. Uvedená námitka je pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná.
Společný trest podle §45 odst. 1 tr. zákoníku je ukládán za situace, kdy soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§116 tr. zákoníku).
Pokračováním v trestném činu se podle §116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku .
Pokračování v trestném činu je tedy vymezeno čtyřmi znaky , které musí být současně dány :
a) útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu ,
b) musí být vedeny jednotným záměrem ( subjektivní souvislost ),
c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a
d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku ( objektivní souvislost ).
S ohledem na učiněná skutková zjištění je zcela zřejmé, že jednáním obviněného, kterého se dopouštěl v období od 22. 6. 2018 do 24. 6. 2018, byly jednotlivé dílčí útoky (46 neoprávněných plateb za nákup různého zboží) vedené jednotným záměrem (obohatit se na úkor jiného), a stejným způsobem provedení (prostřednictvím za pomoci dříve neustanovenou osobou odcizené platební karty). Obviněný uvedený skutek spáchal ve spojitosti se zneužitím platební karty, tedy krádeží peněz, jejímž prostřednictvím dochází k odčerpání finančních prostředků z bankovního účtu, k němuž byla platební karta vystavena, a to skrze transakce prováděné s touto kartu (platba za zboží v obchodě). V projednávané věci tedy předmětem útoku byly peníze, které však nikdy nepřešly přímo do dispozice obviněného. Ve vztahu ke skutku ze dne 25. 6. 2018, jehož se dopustil tím, že v obchodě odcizil voňavku za 799 Kč, se pak jedná o jednání, kdy obviněný přímo odcizil předmět krádeže z dispozice vlastníka, tedy došlo k přímému kontaktu s odcizenou věcí.
Ačkoli je zřejmé, že se v obou případech jedná o jednání naplňující stejnou skutkovou podstatu trestného činu krádeže, v blízké časové souvislosti, způsob provedení je zde odlišný, kdy nelze dovodit ani jednotný záměr. Byť obviněný zamýšlel krást, je třeba mít na paměti, že subjektivní souvislost spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru, který zde musí být již na počátku pokračování v trestném činu, tj. při prvním dílčím útoku, neboť jediný trestný čin musí vyplývat z jediné vůle pachatele.
Nejvyšší soud se tedy neztotožnil se závěry odvolacího soudu stran možného naplnění všech zákonných znaků pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku, naopak se ztotožnil se závěry soudu nalézacího, že se jedná o samostatné trestné činy, které jsou spolu ve vícečinném souběhu. Uvedené námitce tedy nelze přisvědčit.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného opodstatněnými, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. D. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Petr Šabata předseda senátu