ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.643.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 643/2020-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný L. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Třebíč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 9 To 506/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 36/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 9 T 36/2019, byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
v době od 20:00 hodin dne 18. 4. 2018 do 05:30 hodin dne 19. 4. 2018 v XY na ulici XY odcizil zde zaparkované nepojízdné nákladní vozidlo tovární značky Iveco Daily Unijet 35, bílé barvy, registrační značky XY, VIN: XY, v hodnotě 1.200 Kč, což představuje výkupní cenu nepojízdného a kompletně vybaveného vozidla převzatého k ekologickému zpracování, a to tím způsobem, že vozidlo odemknul náhradním klíčem a za pomoci tažné tyče a tažného vozidla nákladní vozidlo odtáhl do XY na ulici XY, kde vozidlo následně zlikvidoval, kdy s věcmi uloženými v nákladovém prostoru naložil neznámým způsobem; konktrétně s věcmi podrobně vyjmenovanými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, čímž způsobil M. H., nar. XY, trvale bytem XY, škodu na odcizeném nákladním vozidle a pneumatikách ve výši 10.000 Kč a Š. H., bytem XY, zemřelé dne 23. 3. 2019, škodu na odcizených věcech z nákladového prostoru vozidla ve výši 49.810 Kč, přičemž odcizené věci, konkrétně televize značky Hyundai, DVD přehrávače, 2x soupravy polštář a peřina, sušáku na prádlo a kuchyňského nádobí včetně příslušenství, byly nahrazeny předáním odpovídajících věcí téhož druhu poškozené Š. H. M. H. na základě dohody o náhradě škody ze dne 1. 10. 2018 .
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců.
3. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla dále obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
4. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo, aby poškozenému M. H. nahradil škodu ve výši 10.000 Kč a pozůstalé dceři poškozené K. H. škodu ve výši 30.520 Kč.
5. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. H. a pozůstalá dcera poškozené K. H. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 9 T 36/2019, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání .
7. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 9 To 506/2019 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 9 To 506/2019, podal obviněný L. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Ve svém dovolání obviněný uvádí, že napadené usnesení se odvoláním obžalovaného prakticky nezabývalo. Popisuje průběh veřejného zasedání u odvolacího soudu a vyjadřuje názor, že odvolací soud měl pravděpodobně již předem rozhodnuto. Uvádí, že v průběhu veřejného zasedání vznesl požadavek na státní zástupkyni, aby zahájila trestní stíhání proti poškozenému, který v této věci vystupuje jako svědek. K tomu však pravděpodobně nedošlo.
10. Obviněný se dále zabývá výrokem o vině. Uvádí, že byl poučen státním úředníkem o tom, že vozidlo je stále jeho a že musí hradit veškeré poplatky a pokuty spáchané jinou osobou, která vozidlo řídí. Opakuje svoji odvolací argumentaci týkající se hodnoty odcizených věcí, údajné křivé výpovědi poškozeného a hodnověrnosti svědka H. a H. ve vztahu k hodnotě odcizených věcí.
11. Poukazuje i na to, že pro trestnou činnost, za kterou byl odsouzen, neexistují důkazy. Soud se podle něj spokojil s tím, že obviněný měl časový prostor, aby mohl s věcmi disponovat.
12. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby „ zrušil a přikázal věc místě příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí “, popř. aby „ zrušil a sám rozhodnul o vině a trestu “.
13. K výzvě soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. ř. bylo dovolání doplněno podáním ze dne 20. 5. 2020, ve kterém obviněný dodává, že své dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je podle něj naprosto zřejmé, že soudy obou stupňů neposoudily řádně důkazy, které byly předloženy a které naprosto jasně prokazují pohnutky a společensky minimální nebezpečnost jednání obviněného. Podle názoru obviněného by měly být stíhány jiné osoby, než on. Dále uvádí, že nesouhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání a že má zájem být přítomen při jednání. Požaduje, aby byl plně zproštěn obžaloby a viny.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
15. Státní zástupce předně upozorňuje, že podání označené jako dovolání zjevně nesplňuje náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., neboť nebylo přesně uvedeno, který výrok a v jakém rozsahu i z jakých důvodů je napadán, nebylo označeno zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá, v podání je v podstatě předložen kusý komentář k vybraným pasážím odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu a zopakována argumentace z odvolacího řízení a závěrečný návrh je učiněn alternativně a za použití formulací, které nesplňují požadavky na uvedení konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. Kromě toho poukazuje státní zástupce na to, že uvedené podání nebylo ani datováno, přičemž Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebyl k vyjádření předložen výstup z datové schránky o době doručení podání, v důsledku čehož se nemůže zcela určitě vyjádřit v otázce zachování zákonné dovolací lhůty.
16. K doplnění dovolání ze strany obviněného státní zástupce uvádí, že dovolatel neodstranil vady dovolání ve stanovené lhůtě dvou týdnů poté, co byl soudem prvního stupně vyzván k jejich odstranění. V takovém případě je tedy na místě dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. V dovolání totiž podle státního zástupce stále absentuje konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, když se závěrem svého doplnění dovolání obviněný domáhá plného zproštění obžaloby a viny jakéhosi pana F. Z toho důvodu státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
17. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že podání obviněného obsahuje požadované náležitosti dovolání, státní zástupce uvádí, že pokud dovolatel označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., odůvodnění dovolání se s tímto hmotněprávním dovolacím důvodem zcela míjí. Dovolání obviněného bylo tedy podle státního zástupce podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř., pročež navrhuje dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
18. Současně státní zástupce souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
21. Pokud jde o obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.), Nejvyšší soud je na tomto místě nucen konstatovat, že dovolání se po formální stránce nachází na samé hranici projednatelnosti, a to zejména pro svoji nepřehlednost a nesrozumitelnost. Dovolání rovněž není datováno a je z něj stěží seznatelné, jaký způsob rozhodnutí obviněný navrhuje, nehledě k tomu, že v doplnění dovolání je navrhováno zproštění osoby „pana F.“, přičemž žádná taková osoba v nyní projednávané trestní věci nevystupuje. Po důkladném zvážení dospěl nicméně Nejvyšší soud k závěru, že uvedené vady nedosahují takové intenzity, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a proto je podrobil věcnému přezkumu.
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo tak nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
23. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
25. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
26. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Z podaného dovolání, jakož i z doplnění dovolání podáním ze dne 20. 5. 2020, Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného směřují svým obsahem proti výroku o vině, kdy má obviněný za to, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy (např. ohledně možnosti obviněného disponovat s předmětnými věcmi) a že v této trestní věci měly být stíhány jiné osoby než obviněný. Obviněný také uplatňuje výhrady k výši způsobené škody, když zpochybňuje závěry odborných vyjádření k hodnotě odcizených věcí, jakož i svědecké výpovědi poškozených k této otázce.
30. Nejvyšší soud musí již na tomto místě konstatovat, že dovolací námitky obviněného nesměřují proti právnímu posouzení skutku v duchu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale výhradně do oblasti dokazování, a to zejména z pohledu hodnocení provedených důkazů. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 24. až 26. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
31. Čistě skutkovou a navíc i věcně nedůvodnou je námitka obviněného, že nebylo prokázáno, že by měl dostatečný prostor k manipulaci s věcmi nacházejícími se v nákladním prostoru odcizeného automobilu. Vozidlo, jehož odcizení obviněný ani nerozporuje, bylo totiž zachycené na kamerovém záznamu policejní hlídky dne 18. 4. 2018 ve 22:58 hodin na ulici XY v XY, jak je tažené na tyči. Ze svědecké výpovědi svědka J. M. pak vyplynulo, že tento svědek následujícího dne ráno pomáhal obviněnému v XY s rozebráním tohoto vozidla a s úklidem některých zbývajících věcí. Soud prvního stupně tedy správně dovodil, že během této doby měl obviněný dostatek času s věcmi uskladněnými v automobilu libovolně nakládat.
32. Poukazuje-li obviněný na to, že odcizené vozidlo bylo stále jeho, ani v tomto bodě mu nelze dát za pravdu. Soud prvního stupně totiž jednoznačně uzavřel, že vozidlo bylo pro obviněného věcí cizí, neboť kupní smlouva mezi ním a svědkem M. H. byla naplněna. To odpovídá i provedeným důkazům – kopii kupní smlouvy a svědecké výpovědi svědka M. H. ohledně okolností prodeje vozidla. Závěry soudu jsou i v souladu s tím, že zápis v registru motorových vozidel nemá konstitutivní účinky, nýbrž vlastnické vztahy pouze eviduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 Tdo 521/2009).
33. Rovněž polemika obviněného týkající se výše zjištěné škody má ryze skutkovou povahu, kdy ohledně jednotlivých položek soud prvního stupně vycházel z výpovědí svědka M. H. a J. P., které shledal důvěryhodnými. Nejvyššímu soudu přitom v žádném případě nepřísluší přehodnocovat závěry soudu nalézacího stran obecné a specifické věrohodnosti těchto svědků. Soud prvního stupně navíc věci, u kterých si svědek J. P. nebyl jistý, zda se ve vozidle nacházely, ze skutkové věty vypustil. Při stanovení hodnoty takto zjištěných věcí pak soud prvního stupně správně vycházel z odborného vyjádření zpracovaného soudní znalkyní Věrou Misákovou, která v souladu s §137 tr. zákoníku stanovila obvyklou cenu těchto věcí s přihlédnutím k jejich stáří a opotřebení. V případě odcizených pneumatik soud obdobně vycházel z odborného vyjádření soudního znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D.
34. Uvedené skutkové výhrady by bylo v rámci dovolacího řízení možné přezkoumat pouze z hlediska možného extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (k této problematice viz výše). Námitku takového extrémního nesouladu však obviněný ve svém dovolání nejenže nenamítá, ale jeho existence podle Nejvyššího soudu ani nevyplývá ze spisového materiálu. Skutkové závěry nalézacího soudu jsou totiž logické a plně vycházejí z provedeného dokazování (zejména z výpovědí svědků, resp. odborného vyjádření), přičemž i jejich odůvodnění vyhovuje požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř.
35. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť obviněný napadá hodnocení důkazů respektive postup při provádění důkazů a domáhá se tak přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Tyto námitky přitom pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Zároveň není dokazování v této trestní věci zatíženo, byť nenamítaným, extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dovolací námitky obviněného pak neodpovídají ani žádnému jinému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
36. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který fakticky (byť nikoliv výslovně) obviněný uplatnil, pak Nejvyšší soud uvádí, že jelikož odvolací soud rozhodl o jeho odvolání po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, mohl by tento dovolací důvod přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. Nicméně vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pod tento dovolací důvod podřadit nelze [přičemž v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř .
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář