ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1206.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1206/2020-352
sp. zn. 30 Cdo 1208/2020
sp. zn. 30 Cdo 1209/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) L. R. , narozený XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, b) T. R. , narozená dne XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti žalovaným 1) Česká republika – Okresní soud ve Frýdku-Místku, se sídlem ve Frýdku-Místku, Na Poříčí 3206, 2) Č. K., 3) M. T., 4) J. J. a 5) J. V., všichni pod adresou XY, o zaplacení částky 13 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 80/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. Ncp 3523/2014-62, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2017, č. j. 71 Co 2/2017-123, a proti usnesení téhož soudu ze dne 23. 1. 2019, č. j. 71 Co 15/2019-222, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. Ncp 3523/2014-62, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2017, č. j. 71 Co 2/2017-123, se zastavuje.
III. Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2019, č. j. 71 Co 15/2019-222, se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. Ncp 3523/2014-62, bylo určeno, že pro dané řízení jsou věcně příslušné okresní soudy (výrok I) a věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku (výrok II).
Proti rozhodnutí vrchního soudu v otázce věcné příslušnosti zákon odvolání nepřipouští (§10 o. s. ř. per argumentum a contrario), jak o tom ostatně byli účastníci v napadeném usnesení správně poučeni.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §104a odst. 2 o. s. ř. platí, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o určení otázky věcné příslušnosti soudů k projednání dané věci, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání (popř. označeného jako „odvolání“) proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z řečeného tak v poměrech právě projednávané věci vyplývá, že se Nejvyšší soud nemohl „odvoláním“ žalobců směřujícím proti usnesení vrchního soudu věcně zabývat a řízení o něm pro nedostatek funkční příslušnosti musel zastavit (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) ze dne 18. 4. 2017, č. j. 71 Co 2/2017-123, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 11. 2016, č. j. 12 C 80/2016-90, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. 2. 2017, č. j. 12 C 80/2016-103, pokud jimi nebyl žalobcům ustanoven k ochraně jejich zájmů zástupce z řad advokátů.
S ohledem na datum publikace usnesení odvolacího soudu i rozhodné znění o. s. ř. (to je ve znění od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, viz již výše) bylo dovolání proti takovému usnesení objektivně přípustné.
Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 12 C 80/2016-309, žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolili zástupce z řad advokátů, a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2017, č. j. 71 Co 2/2017-123.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení žalobkyně toto nevyplývá a jiné listiny, které takové zastoupení nebo případné právnické vzdělání žalobkyně prokazují, nebyly předloženy. Žalobkyně pak nedostatek povinného zastoupení neodstranila, ač byla o procesních následcích nesplnění výzvy poučena.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. pro to, aby žalobcům byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalobci nesplňují předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. Proti závěru o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků svědčí zejména okolnost známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobci dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívají všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků. Ke dni tohoto rozhodnutí tak dovolací soud eviduje ve vztahu k žalobci a) ve svých administrativních rejstřících 224 položek, u žalobkyně b) jde o 125 položek. Jimi podané mimořádné opravné prostředky jsou vesměs odmítány jako nepřípustné. Takové počínání žalobců lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 552/2016), kterémužto závěru nasvědčuje i obsah mnoha podání žalobců v procesním spisu.
Protože žalobci nesplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňují ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobcům nelze ustanovit advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobci přes výzvu soudu neodstranili nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání směřujícím proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2017, č. j. 71 Co 2/2017-123, zastavil. Nebylo třeba přihlížet k opakujícím se návrhům, aby žalobcům byl ustanoven zástupce, platí pro ně bezezbytku závěry, k nimž dospěl Okresní soud ve Frýdku-Místku ve svém usnesení ze dne 26. 3. 2019, č. j. 12 C 80/2016-257, pokud řízení o opakujících se žádostech pro překážku věci rozhodnuté zastavil a jím vydané usnesení bylo jako věcně správné potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2019, č. j. 71 Co 221/2019-305.
Odvolací soud dále svým pozdějším usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 71 Co 15/2019-222, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2018, č. j. 12 C 80/2016-190, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a jímž současně byla zamítnuta i žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
I toto usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění nyní účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2019, č. j. 71 Co 15/2019-222, není podle §238 o. s. ř. přípustné, není ve vztahu k němu třeba zkoumat ani splnění podmínky povinného zastoupení žalobců (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
O náhradě nákladů dané fáze řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní bude, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti podatelů za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu