ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1462.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1462/2018-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce J. D., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 7/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 Co 245/2017-304, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se proti žalované domáhal ochrany osobnosti z důvodu, že šíří nepravdivé zprávy týkající se jeho ekonomických aktivit a zejména pak aktivit při výkonu jeho funkce ve společnosti TechCentrum ZTM s. r. o. a ZBROJOVKA ZTM a. s., a to formou trestního oznámení a dopisu, které jsou podepsány ředitelem J. L. a které vyvolaly jeho trestní stíhání. Po žalované požadoval zdržení se tvrzení o tom, že (1.) „Společnost ZBROJOVKA ZTM a. s. v materiálech, ale i navenek, vystupuje jako nástupnická organizace bývalé ZBROJOVKY-Vsetín ZTM a. s.“, kterou však rozhodně není; (2.) „Dle zjištění správce daně již od měsíce dubna, za který bylo zahájeno první vytýkací řízení, žádná výrobní činnosti ve ZBROJOVCE ZTM a. s. neprobíhala“; (3.) „Domnívám se, že šetření ve věci nadměrného odpočtu u TechCentrum ZTM s. r. o. bylo důvodem, proč tento subjekt současně a mateřskou společnosti ZBROJOVKA ZTM a. s. změnily své sídlo a tudíž i místní příslušnost z Brna do Zlína“; (4.) „Dle dalších poznatků FÚ ve Zlíně v TechCentrum ZTM s. r. o. neexistuje ani tým výzkumných pracovníků“; (5.) „Místní šetření správce daně probíhalo vždy na sjednaném místě ve Slušovicích v objektu vlastnictví jedné z firem D. a to EUROFORGE, s. r. o.“; (6.) „Ani jeden ze jmenovaných subjektů TechCentrum ZTM s. r. o. a ZBROJOVKA ZTM a. s. nevlastní výpočetní techniku a programové vybavení“; (7.) „Daňový subjekt TechCentrum ZTM s. r. o. neustálými výmluvami oddaloval provedení kontroly dotací.“ Dále požadoval, aby žalovaná byla povinna zajistit na vlastní náklady doručení Policii ČR a zveřejnění v magazínu Zlínský deník na titulní straně v rozsahu minimálně 10 x 10 cm omluvu v tomto znění: „Omlouvám se J. D. a firmám TechCentrum s. r. o. a ZBROJOVKA ZTM a. s. za to, že jsme o nich nepravdivě uvedli, že: 1. ,Společnost ZBROJOVKA ZTM a. s. v materiálech, ale i navenek, vystupuje jako nástupnická organizace bývalé ZBROJOVKY-Vsetín ZTM a. s., kterou však rozhodně není.‘ 2. ,Dle zjištění správce daně již od měsíce dubna, za který bylo zahájeno první vytýkací řízení, žádná výrobní činnost ve ZBROJOVCE ZTM a. s. neprobíhala.‘ 3. ,Domnívám se, že šetření ve věci nadměrného odpočtu u TechCentrum TM s. r. o. bylo důvodem, proč tento subjekt současně s mateřskou společností ZBROJOVKA ZTM a. s. změnily své sídlo a tudíž i místní příslušnost z Brna do Zlína. ‘ 4. ,Dle dalších poznatků FÚ ve Zlíně v TechCentrum ZTM s. r. o. neexistuje ani tým výzkumných pracovníků.‘ 5. ,Místní šetření správcem daně firem TechCentrum ZTM s. r. o. a ZBROJOVKA ZTM a. s. probíhalo vždy na sjednaném místě ve Slušovicích v objektu ve vlastnictví jedné z firem D. a to EUROFORGE, s. r. o.‘ 6. ,Ani jeden z jmenovaných subjektů TechCentrum ZTM s. r. o. a ZBROJOVKA ZTM a. s. nevlastní výpočetní techniku a programové vybavení.‘ 7. ,Daňový subjekt TechCentrum ZTM s. r. o. neustálými výmluvami oddaloval provedení kontroly dotací.‘ Pravdou je, že: 1. Zbrojovka ZTM, a. s. je jednou z nástupnických organizací ZBROJOVKY-Vsetín ZTM a. s. 2. Výrobní činnost nemá na výzkumnou činnost žádný vliv a nadto výrobní činnost ve společnosti ZBROJOVKA ZTM a. s. probíhala. 3. Domněnky žalovaných nemají v úředním dopise žádné místo, je právem obchodních společností měnit sídlo podle svého uvážení, bez ohledu na názor finančního úřadu. 4. TechCentrum ZTM s. r. o. v době odeslání dopisu ze dne 15. 1. 2009 disponovalo týmem zaměstnanců se zkušenostmi z oblasti vývoje. 5. Skutečnost vlastnictví J. D. ani EUROFORGE, s. r. o. neplyne ze žádného z dokumentů dostupných Finančnímu úřadu, ani z veřejných evidencí vlastnictví. 6. Na místním šetření dne 30. 10. 2008 byl zjištěn nákup výpočetní techniky a softwarových licencí společnosti TechCentrum ZTM s. r. o. 7. Daňový subjekt TechCentrum ZTM s. r. o. nikdy neoddaloval provedení kontroly daní nebo dotací.“ Rovněž po žalované požadoval zaplacení částky 20 000 Kč.
Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 6. 2017, č. j. 28 C 7/2016-269, žalobu zamítl (výroky I, II a III) a uložil žalobci, aby žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 2 043 Kč (výrok IV).
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 Co 245/2017-304, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalobci uložil, aby žalované zaplatil náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 067 Kč (výrok II).
Odvolací soud s odkazem na skutková zjištění soudu prvního stupně uzavřel, že pokud žalovaná podávala zprávu orgánům činným v trestním řízení, pak tím plnila svou zákonnou povinnost a nemohlo se tak v daném případě jednat o nesprávný úřední postup, přičemž zpráva se týkala obchodních společností a bylo-li zmiňováno žalobcovo jméno, pak se nejednalo o informaci podávanou přímo o žalobci samotném, čímž nebyla dána žalobcova věcná aktivní legitimace, navíc zpráva byla žalovanou zaslána pouze Policii ČR a jednalo se tudíž o neveřejnou a interní záležitost. Dále vyslovil závěr, že pokud měl žalobce výhrady k samotnému průběhu trestního řízení, nenese žalovaná za toto odpovědnost a v tomto ohledu žalobcovy výtky měly směřovat přímo proti konkrétnímu orgánu činnému v trestním řízení, respektive proti jeho postupu.
Rozsudek odvolacího soudu napadl včasným dovoláním žalobce, jenž přípustnost dovolání spatřoval v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž vymezil tři dovolací otázky – posouzení jednání státního orgánu, jenž při plnění svých zákonných povinností jedná nezákonně a pravděpodobně ve spojení se zločinem; posouzení jednání státního orgánu, který plní svou zákonnou povinnost, jako správného úřední postupu i v případě, kdy porušuje právo posuzovaných subjektů na obhajobu; zda může být fyzická osoba, která je spoluvlastníkem dotčené právnické osoby, a která je zmocněna jednat za dotčenou právnickou osobu, aktivně legitimována. Současně soudům obou stupňů vytkl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy k prokázání jeho věcné aktivní legitimace.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, žalobcovo dovolání odmítl.
Dovolání neobsahuje ve vztahu k výhradě zpochybňující správnost posouzení otázky nedostatku věcné legitimace žalobce náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy od kterých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil.
Nejvyšší soud setrvale judikuje, že může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), dovolatelé jsou povinni v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považují pro ně za splněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, nebo ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 9/2014; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Jinými slovy vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely občanského soudního řádu (zákona č. 404/2012 Sb.), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují.
Ve vztahu k otázce zpochybňující závěr odvolacího soudu o nedostatku žalobcovy věcné legitimace dovolání žalobce tedy postrádá zákonem obligatorně vyžadované vymezení důvodu přípustnosti dovolání a nelze jej v tomu odpovídajícím rozsahu věcně projednat (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Jestliže se žalobci nepodařilo procesně korektně zpochybnit samostatný důvod, pro nějž odvolací soud žalobcovu nároku z důvodu nedostatku jeho věcné aktivní legitimace nevyhověl, nemohou žádné další dovolací důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení (založeného žalobcem na zpochybnění závěru odvolacího soudu, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo) by se nemohlo v poměrech žalobce nijak příznivě projevit, což činí jeho dovolání ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vady řízení namítané žalobcem a týkající se dokazování nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k tvrzeným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 2. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu