ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1740.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1740/2018-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce L. H. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalované České republice - Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/7, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 23/2017, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 72 Co 438/2017-54, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 72 Co 438/2017-54, se ve vztahu k nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Západočeské univerzity v Plzni ze dne 27. 6. 2012, č. j. ZČU 021827/2012 zn. R-683-09, mění tak, že se v této části usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2017, č. j. 19 C 23/2017-40, potvrzuje.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 72 Co 438/2017-54, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2017, č. j. 19 C 23/2017-40, se v rozsahu nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu „bakalář“ zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také „OdpŠk“, domáhá jednak přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím za nezákonné rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 27. 6. 2012, č. j. ZCU 021827/2012 zn. R-683-09, kterým mu byl zrušen vysokoškolský diplom, jednak částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu „bakalář“ u Západočeské univerzity v Plzni a navazujícího soudního řízení správního vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 54/2012.
2. Žalobce podáním ze dne 19. 7. 2017 navrhl, aby do řízení přistoupila na straně žalované Západočeská univerzita v Plzni (dále jen „ZČU“), a to s ohledem na právní povahu ZČU jako veřejné školy s tím, že není vyloučeno, že se může v dané věci jednat i o samosprávnou působnost ZČU, která je tak pasivně legitimovanou v řízení, a to společně a nerozdílně spolu se žalovanou, přičemž je „samozřejmě na soudu, jak otázku pasivní legitimace posoudí“.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 8. 2017, č. j. 19 C 23/2017-38, zamítl žalobcův návrh na přistoupení ZČU jako dalšího účastníka
4. Soud prvního stupně uzavřel, že se v daném případě nejedná o nerozlučné společenství žalované a ZČU, přičemž s odkazem na §3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a §6 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, dále též „ZoVŠ“, vyšel ze závěru, že řízení o zrušení diplomu patří do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy, a proto se nejedná o nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu státní správy a tudíž nelze pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění aplikovat zákon č. 82/1998 Sb. K tomu s poukazem na §92 odst. 1 o. s. ř. dodal, že s ohledem na skutečnost, že žalobce navrhuje přistoupení na straně žalované z důvodu procesní opatrnosti, která je vedena pochybností o věcné legitimaci žalované, lze nápravu zjednat pomocí jeho záměny a navrhuje-li žalobce, aby na stranu účastníka, který není a v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, přistoupil další účastník, nemůže soud tomuto návrhu vyhovět.
5. K žalobcově odvolání Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 72 Co 438/2017-54, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že připustil přistoupení ZČU do řízení na straně žalované.
6. Odvolací soud opřel své rozhodnutí o konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013; usnesení ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3503/2016; usnesení ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, usnesení ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4431/2011), podle které soud při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, jež je předmětem dokazování, a kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci právě na základě výsledků dokazování, přičemž důsledkem nedostatku této věcné legitimace je zamítnutí žaloby, a že přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit jako další žalovaný, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Odvolací soud s odkazem na obsah spisu uzavřel, že žádná ze situací uvedených v citované judikatuře v projednávané věci nenastala a že navíc v řízení dosud neproběhlo žádné dokazování či jednání, aby bylo možné dovodit, že přistoupení dalšího účastníka je zjevně procesně neekonomické. V obecné rovině pak přisvědčil závěru o nepřípustnosti obcházení institutu záměny účastníka přistoupením dalšího účastníka, avšak s výhradou, že na obcházení institutu záměny účastníků řízení lze usuzovat jen tehdy, je-li nedostatek věcné legitimace dosavadního žalovaného zcela zjevný, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013. V této souvislosti vyjádřil názor, že v projednávané věci se však očividnost nedostatku věcné legitimace dosavadní žalované nepodává.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Usnesení odvolacího soudu napadla včasným dovoláním žalovaná, která přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, a ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, s tím, že se v daném případě jedná o zneužití institutu přistoupení účastníka řízení, jež je namístě tehdy, kdy se jedná o situace nerozlučného či nuceného společenství, přičemž v tomto případě se na její straně o nerozlučné společenství s ZČU nejedná, neboť ZČU za škodu a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. neodpovídá. Vyjádřila současně názor, že bylo více než zjevné, že není pasivně věcně legitimována. V tomto ohledu odkázala na §3 odst. 1 písm. b) a §31a odst. 1 OdpŠk, přičemž zdůraznila, že státní správa na úseku vysokého školství je vymezena v části desáté zákona č. 111/1998 Sb. a že řízení o zrušení diplomu (vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo obhajoby bakalářské práce) v této části není uvedeno, neboť se se jedná o rozhodování o právech a povinnostech studentů, jež spadá podle §6 odst. 1 písm. e) ZoVŠ do samosprávy vysokých škol. Dodala pak, že pokud nemajetková újma vznikla v rámci samosprávy vysokých škol, nelze se zadostiučinění domáhat podle zákona č. 82/1998 Sb. Na podporu své argumentace poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3638/15. Žalovaná tedy navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2017, č. j. 19 C 23/2017-40, potvrdí.
8. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
10. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
11. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
12. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolací otázky, zda stát odpovídá za újmu způsobenou v řízení o zrušení vysokoškolského diplomu a zda nedostatek pasivní věcné legitimace dosavadní žalované představuje překážku pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
14. Podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odstavec 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odstavec 4).
15. Podle §1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (odstavec 1). Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen „územní celky v samostatné působnosti“) (odstavec 2). Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 3).
16. Podle §3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily
a) státní orgány,
b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen „úřední osoby“),
c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“).
17. Podle §5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena
a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,
b) nesprávným úředním postupem.
18. Podle §13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (odstavec 1). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (odstavec 2). Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 3).
19. Ustanovením §1 písm. c) zákona č. 314/1991 Sb., o zřízení Slezské univerzity, Jihočeské univerzity, Západočeské univerzity, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a Ostravské univerzity, byla zřízena vysoká škola s názvem Západočeská univerzita, se sídlem v Plzni.
20. Podle Přílohy 1 k ZoVŠ ve znění účinném do 31. 8. 2016, je Západočeská univerzita veřejnou vysokou školou.
21. Podle §6 ZoVŠ do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy patří zejména rozhodování o právech a povinnostech studentů (odstavec 1 písm. e/). Státní orgány mohou zasahovat do činnosti veřejné vysoké školy jen na základě a v mezích zákona a způsobem zákonem stanoveným (odst. 3).
22. Otázku samostatné působnosti vysokých škol řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2301/2017 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz ), ve kterém přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3638/15 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz ), přičemž vzal v úvahu i závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 1 As 66/2015-33 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na http://www.nssoud.cz ), a uzavřel, že se v projednávané věci jedná o řízení samosprávného akademického orgánu (součásti) veřejné vysoké školy, kterým bylo rozhodováno ve smyslu §6 odst. 1 písm. e) ZoVŠ o právech a povinnostech žalobce jako studenta této vysoké školy. Šlo tedy o rozhodnutí spadající do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy, za jejíž výkon neodpovídá podle §3 odst. 1 písm. b) a násl. OdpŠk stát, nýbrž sama veřejná vysoká škola podle obecných předpisů o náhradě újmy.
23. Podle ustanovení §92 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Soud může na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odstavec 2).
24. Otázkou nepřipuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5929/2016, ve kterém zdůraznil, že je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř., k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod č. 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
25. V poměrech projednávané věci je relevantní, že žalobcem uplatněné nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nelze právně hodnotit jinak než jako sestávající z dílčích nároků majících však již pro shora uvedenou odlišnost odpovědnostních titulů samostatný skutkový základ.
26. V první řadě jde o nárok na zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí samosprávného akademického orgánu ZČU (žaloba ze dne 6. 3. 2017). S ohledem na shora uvedené řešení otázky odpovědnosti za výkon samosprávy vysokých škol, pak podle dovolacího soudu lze uzavřít, že v posuzovaném případě již ke dni 7. 3. 2017, kdy byla podána žaloba ze dne 6. 3. 2017 o přiměřené zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí, nebyla dána věcná pasivní legitimace žalované České republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a že ve vztahu k tomuto nároku lze případně zjednat nápravu jen prostřednictvím záměny účastníka.
27. Dále se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nejen rozhodnutím, kterým mu byl zrušen vysokoškolský diplom, ale i nepřiměřenou délkou řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu „bakalář“ u Západočeské univerzity v Plzni a v navazujícím soudním řízení správním (žaloba ze dne 8. 3. 2017). Přitom rozlišování mezi výkonem samostatné působnosti veřejné vysoké školy na straně jedné a výkonem na ni přenesené působnosti na straně druhé nemůže zůstat bez vlivu na posouzení odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou při výkonu těchto odlišných druhů veřejné moci. Jestliže v prvém případě (samostatná působnost) je za škodu (újmu) odpovědnou sama veřejná vysoká škola podle obecných předpisů o náhradě újmy, odpovídá v druhém případě (přenesená působnost) za činnost veřejné vysoké školy stát podle §3 odst. 1 písm. b) a násl. OdpŠk. V rozsahu řízení vedených před správními soudy pak lze posuzovat odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, tj. za nepřiměřenou délku řízení. V tomto ohledu je nutno dodat, že ve vztahu k žalobcově nároku na zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení správního je příslušným úřadem Ministerstvo spravedlnosti podle §6 odst. 2 písm. a) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014).
28. Pro danou věc je tedy rozhodné, že u žalobcova nároku ze žaloby ze dne 8. 3. 2017 se jedná o nemajetkovou újmu vzniklou průběhem správního řízení o zrušení vysokoškolského diplomu vedeného před samosprávnými akademickými orgány ZČU, jež je třeba posoudit podle obecných předpisů o náhradě újmy, a současně o nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením práva na přiměřenou délku řízení vedených u Krajského soudu v Plzni, jež se posoudí podle §13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Ať už je dána výlučná odpovědnost státu či ZČU, tak jako tak nejsou dány předpoklady pro připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalované.
29. Poukaz odvolacího soudu na judikaturu Nejvyššího soudu, která se ve vztahu k rozhodování o přistoupení dalšího účastníka týkala dokazování ohledně věcné legitimace, nedostatku podmínek řízení a rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, tak nebyl přiléhavý, neboť ta na daný případ nedopadala.
30. Odvolací soud nepostupoval v souladu se shora uvedenou judikaturou a jeho právní posouzení návrhu na přistoupení účastníka do řízení je tak nesprávné.
31. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
32. Pokud se týká žalobcem uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení o zrušení vysokoškolského diplomu, pak z formulace požadovaného odškodnění je sice srozumitelné, jaký je základ tohoto nároku, tj. jaké jsou právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nároky zakládá, a předmět nároku (tj. žalobní návrh), v návaznosti na shora vysvětlené odlišné porovnání odpovědnosti za řízení v rámci ZČU a před správními soudy, však deficit žaloby spočívá ve skutečnosti, že není zřejmé, jakou výši odškodnění z žalované částky 100 000 Kč žalobce požaduje za nepřiměřenou délku řízení před ZČU a jakou výši odškodnění požaduje za řízení před správními soudy. K tomu lze odkázat např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, a ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3587/2016. Soudy obou stupňů v této věci, aniž by bylo vyjasněno, jakou částku žalobce uplatňuje z titulu toho kterého nároku, případně zda ji uplatňuje z titulu jediného (délky řízení před ZČU či délky řízení soudního), nemohly jednat ve věci samé, a měly tedy žalobce vyzvat k doplnění či opravě žaloby a poučit jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést, a o následcích nesplnění výzvy (viz §43 o. s. ř.).
V. Závěr
33. S ohledem na výše vyslovené závěry se Nejvyšší soud ve vztahu k žalobcově nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného rozhodnutí ZČU ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v tomto případě lze nápravu nedostatku věcné pasivní legitimace na straně žalované zjednat jen pomocí záměny účastníků a nikoli prostřednictvím přistoupení dalšího účastníka do řízení.
34. Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o části věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu žalobcova nároku na odškodnění za nezákonné rozhodnutí ZČU změnil.
35. Vzhledem k tomu, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k žalobcově nároku na přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení o zrušení vysokoškolského diplomu je nesprávné, a protože je řízení současně postiženo výše uvedenou vadou, dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu. Jelikož se vada řízení dotýká i rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil podle §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř. rovněž toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
36. V dalším řízení soud prvního stupně bude nejprve postupovat podle §43 o. s. ř. a odstraní vadu žaloby spočívající v neurčitosti vymezeného žalobního nároku týkajícího se žalobcova nároku na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o zrušení vysokoškolského diplomu. Bude-li vada žaloby odstraněna, bude ve vztahu k případnému nároku na zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení správního nadále jednat s Ministerstvem spravedlnosti (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Následně znovu rozhodne o žalobcově návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované.
37. Soudy jsou ve smyslu ustanovení §243g odst. 1 části věty první za středníkem o. s. ř. ve spojení s ustanovením §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
38. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí ve věci (§243c odst. 3, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 2. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu