ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1965.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1965/2020-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 869 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 179/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, č. j. 35 Co 403/2019-27, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, č. j. 35 Co 403/2019-27, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 9. 2019, č. j. 25 C 179/2019-19, ve výroku I, jímž bylo odmítnuto podání žalobce ze dne 11. 3. 2019, zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 3 869 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 25 C 179/2019-19, odmítl podání žalobce ze dne 11. 3. 2019, neboť žalobce neodstranil vady uvedeného podání ve lhůtě stanovené usnesením soudu (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že návrh žalobce není projednatelný, neboť není vůbec zřejmé, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Usnesením ze dne 4. 2. 2020, č. j. 25 C 179/2019-32, doručeným žalobci dne 25. 2. 2020, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle §241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, o níž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2020, č. j. 25 C 179/2019-35, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 4. 2020, č. j. 15 Co 181/2020-44, tak, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje. Přípisem ze dne 7. 5. 2020 byl žalobce soudem prvního stupně opětovně vyzván ke zvolení advokáta pro podání dovolání v této věci. Na něj žalobce reagoval opětovnou žádostí o jeho ustanovení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu musí být dovolatel podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla již dříve pravomocně zamítnuta. K další opakované žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlédl, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro ustanovení advokáta, posoudily a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel neuvádí žádnou změnu svých poměrů.
V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání v uvedeném rozsahu zastavil.
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 9. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu