ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2289.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2289/2020-566
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně TH´ system, a. s. , IČO 00562173, se sídlem v Ostravě, Molákova 1289/7, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 331 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 183/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2020, č. j. 62 Co 405/2019-545, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 12. 9. 2007 uplatnila žalobkyně vůči státu nárok na zaplacení částky 1 331 000 000 Kč z titulu náhrady škody s tím, že hlavním předmětem jejího podnikání byl prodej zboží informačních technologií (počítačové a komunikační komponenty, hardware, software), v němž se jí dařilo dosahovat několika miliardového obratu, přičemž v důsledku nesprávného úředního postupu státu, spočívajícího v komplexu protiprávních úkonů Finančního úřadu ve Fulneku, nedisponovala dostatečnými finančními prostředky pro základní zajištění podnikatelské činnosti a byla tak nucena své podnikání utlumit, což vedlo ke snížení hodnoty podniku o 1 331 000 000 Kč ke dni 31. 12. 2004.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 8. 2019, č. j. 21 C 183/2007-509, zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 331 000 000 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 7 200 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. h) není dovolání podle §237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).
Posouzení příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem a škodou ze strany odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud vzal odvolací soud do úvahy všechny okolnosti, jež mohly škodu způsobit a mezi nimi a tvrzenou škodou poměr kauzality zkoumal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 696/2017, ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 6059/2016, nebo ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5120/2016). Námitky žalobkyně proti danému právnímu posouzení proto přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládají. Namítá-li žalobkyně rovněž nesprávná skutková zjištění stran naplnění příčinné souvislosti, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, neboť skutková zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhají (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Namítá-li žalobkyně překvapivost rozhodnutí, čímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces, je třeba uvést, že za překvapivé (nepředvídatelné) je považováno takové rozhodnutí, které z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, a ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014). Taková situace však v projednávané věci nenastala. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a za správné považoval i jeho právní posouzení nároku žalobkyně. Skutečnost, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, s nímž žalobkyně nesouhlasí, nezakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces a rozhodnutí nelze z uvedeného důvodu považovat za překvapivé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2477/2018, nebo ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5076/2017). Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně měla možnost reagovat na závěry soudu prvního stupně v podaném odvolání.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu