ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.257.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 257/2020-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně I. Z. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Lukášem Hajžinem, advokátem se sídlem v České Lípě, Vachkova 3083, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 83/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 10. 2019, č. j. 35 Co 72/2019-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. 15 C 83/2018-134, rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 3. 2. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že zamítl žalobu v rozsahu nároku 1) na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 10. 2013 do zaplacení, 2) na úhradu kapitalizovaných úroku z prodlení ze srážek ze mzdy ve výši 3 584 Kč, 3) na zaplacení částky 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 900 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení, 4) na zaplacení částky 49 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 12. 2013 do zaplacení, 5) na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od právní moci rozsudku, 6) na úhradu úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 12. 7. 2017 do 2. 2. 2018, 7) na návrh, aby se Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omluvila žalobkyni dopisem odeslaným na adresu jejího trvalého bydliště v tomto znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR se omlouvá žalobkyni za způsobenou škodu nesprávným úředním postupem a rozhodnutím soudního exekutora JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká Lípa, Hrnčířská 762, 470 01 Česká Lípa.“ (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně).
K odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, č. j. 35 Co 72/2019-179, tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. zamítající žalobu pod body 2) na úhradu kapitalizovaných úroku z prodlení ze srážek ze mzdy ve výši 3 584 Kč, 3) na zaplacení částky 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 900 Kč od 15. 2. 2017 do zaplacení, 4) na zaplacení částky 49 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 12. 2013 do zaplacení, 5) na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od právní moci rozsudku, 6) na úhradu úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 12. 7. 2017 do 2. 2. 2018 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a v části výroku II. pod bodem 1) zamítající žalobu na úhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 10. 2013 do zaplacení, v části výroku II. pod bodem 7) o zamítnutí návrhu, aby se Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti omluvila dopisem žalobkyni, a ve výroku III. o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně bodů 2), 3), 4) a 5), včasné dovolání, které ovšem Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). Uvedené závěry se přitom prosadí i za nyní účinného znění o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1139/2018].
V dané věci se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a žádný z dílčích nároků nepřevyšuje 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), a dovolání je tudíž objektivně nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 6. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu