ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3257.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3257/2019-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce L. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Maxou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 16/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, č. j. 58 Co 362/2018-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také jako „dovolatel“) se domáhal jednak náhrady škody, jednak náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s trestním řízením, které bylo vedeno u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 181/2014. Řízení skončilo rozhodnutím uvedeného soudu o postoupení věci k projednání jako přestupku, celé trestní řízení tak žalobce považoval za nezákonné, žádal náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v celkové výši 32 534 Kč a dále požadoval náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve výši 30 000 Kč, dále za nezákonný výkon trestu zákazu řízení motorových vozidel 40 000 Kč a za nezákonný výkon trestu odnětí svobody 30 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 21 C 16/2017-130, konstatoval, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 181/2014 bylo Krajským soudem v Brně dne 24. 3 2015 pod číslem jednacím 6 To 56/2015 – 85 vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž byl žalobci uložen nezákonný trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, podmíněně odložený na dobu v trvání 15 měsíců, a nezákonný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, čímž došlo k porušení článku 10 odstavec 1, 2 Listiny základních práv a svobod, tedy k porušení práva žalobce na dobrou pověst a práva na ochranu před zásahem do soukromého a rodinného života (výrok I). Dále soud prvního stupně uvedeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 834 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 5. 2017 do zaplacení (výrok II). Žalobu v části požadavku žalobce na zaplacení částky 82 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 5. 2017 do zaplacení zamítl (výrok III) a konečně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, ve výši 52 756 Kč (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I mění tak, že se porušení práva žalobce vydáním nezákonného rozhodnutí, jímž byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců podmíněně odložený na dobu 15 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 181/2014 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 6 To 56/2015, nekonstatuje, ve výroku II se mění tak, že se žaloba se žádostí o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím zamítá , jinak se v tomto výroku a v zamítavém výroku III, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 82 600 Kč s příslušenstvím, potvrzuje (výrok I). Dále odvolací soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 31 363,20 Kč (výrok II) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 454,40 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovolatel, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, a rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba v částce 90 000 Kč, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), odmítl jako nepřípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, schválené k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření.
V předmětné věci tedy dovolání není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť jak je zřejmé z výše uvedeného vymezení předmětu řízení, domáhal se žalobce zaplacení peněžité částky skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, tudíž předmětem řízení byla v době vydání napadeného rozhodnutí peněžitá plnění odvíjející se od více samostatných nároků nepřevyšujících jednotlivě částku 50 000 Kč, přičemž v těchto nárocích nešlo o vztahy ze spotřebitelské smlouvy ani o vztahy pracovněprávní.
V případě, že dovolání není objektivně přípustné (§238 o. s. ř.), dovolací soud se nemůže zabývat důvody, které odvolací soud vedly k vydání napadeného rozhodnutí.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu