ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.441.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 441/2019-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. Š., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 1/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, č. j. 54 Co 262/2018-162, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, č. j. 54 Co 262/2018-162, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 7. 2018, č. j. 24 C 1/2018-140, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 2. 1. 2018 domáhal po žalované zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení.
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 8. 2018, č. j. 54 Co 262/2018-162, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 11. 7. 2018, č. j. 24 C 1/2018-140, kterým soud zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2018, č. j. 24 C 1/2018-99.
3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobce nezaplatil soudní poplatek z odvolání předepsaný v částce 6 000 Kč, a to ani poté, co byl k jeho úhradě vyzván. Odkázal přitom na znění §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ZoSP“). K žalobcovu podání ze dne 21. 6. 2018, jímž požadoval zrušení či změnu výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání, soud prvního stupně uvedl, že položka 3 Sazebníku soudních poplatků se na řízení o náhradu škody nebo jiné újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), nevztahuje a soudní poplatek z těchto řízení je vyměřován podle položky 8a Sazebníku soudních poplatků. Dále uvedl, že pokud v Sazebníku soudních poplatků není upravena výše poplatku za odvolání v těchto řízeních, je třeba soudní poplatek vybrat podle obecné úpravy obsažené v položce 1 Sazebníku soudních poplatků. Mimo to soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce v patnáctidenní lhůtě nezaplatil ani soudní poplatek v jím tvrzené výši 2 000 Kč. Závěrem uvedl, že o nákladech řízení nerozhodl, neboť věc bude předložena odvolacímu soudu s odvoláním žalované.
4. Odvolací soud shledal námitku žalobce týkající se jeho podání z 21. 6. 2018 nepřípadnou. Výzva k zaplacení soudního poplatku – byť formou usnesení – nemůže být předmětem autoremedury podle §12 ZoSP, ani podle §210a občanského soudního řádu. Nepřípadný je podle odvolacího soudu i poukaz žalobce na usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 112/2018, neboť se jím řešila odlišná situace, kdy odvolatel zaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek ve správné výši 4 000 Kč, ačkoliv byl soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši (nesprávné) 8 000 Kč. Odvolací soud zdůraznil, že žalobce na soudním poplatku za odvolání nezaplatil nic, tedy ani částku 2 000 Kč, kterou pokládá za správnou (zákonnou), jak již konstatoval soud prvního stupně. Pokud soud prvního stupně řízení o odvolání žalobce zastavil pro nezaplacení poplatku podle §9 odst. 1 ZoSP, rozhodl podle odvolacího soudu zcela v souladu se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeném v jeho usnesení ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, podle kterého nezaplatil-li poplatník k výzvě soudu na soudním poplatku ničeho, soud rozhodne o zastavení řízení podle §9 odst. 1 ZoSP, bez zřetele k tomu, že výše poplatku byla ve výzvě soudu stanovena nesprávně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, ve kterém uplatnil následující dovolací důvody.
6. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku, „podle jaké položky Sazebníku soudních poplatků a v jaké výši se platí soudní poplatek za odvolání ve věci žaloby o náhradu nemajetkové újmy podle §31a OdpŠk, je-li žalobou požadována peněžité náhrada ve výši 120 000 Kč a morální satisfakce.“ K otázce splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalobce uvádí, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
7. Dále odvolací soud nesprávně posoudil otázku, „zda nezaplacení nesprávně vyměřeného soudního poplatku za odvolání může být důvodem pro zastavení řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.“ Žalobce má za to, že by tato otázka měla být posouzena jinak, než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015.
8. Závěrem žalobce předkládá otázku, „zda tento závěr ústící v zastavení řízení platí i pro situaci, pokud účastník na nesprávnou výzvu soudu reaguje a na nesprávnost vyměření poplatku soud upozorní a domáhá se opravy (změny) nebo zrušení této nesprávné výzvy.“ K otázce splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalobce uvádí, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, neboť ve věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 23 Cdo 4438/2015 (viz výše) dovolatelka na (údajně) nesprávnou poplatkovou výzvu nereagovala.
9. V doplňku svého dovolání ze dne 1. 6. 2019 pak žalobce odkazoval na aktuální judikaturu Ústavního soudu řešící dovoláním předestřenou otázku.
10. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb . ), dále jen „o. s. ř.“.
12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
13. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda a v jaké výši má být vybrán soudní poplatek z odvolání, neboť tuto otázku posoudil odvolací soud odlišně, než jak byla po jeho rozhodnutí posouzena v judikatuře Nejvyššího soudu.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
16. Dovolání je důvodné.
17. Podle §9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
18. Podle §11 odst. 1 písm. n) ZoSP, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.
19. Podle článku VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
20. Odvolací soud v době svého rozhodování vycházel z tehdy ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, reprezentované například usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, podle něhož za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se vybere poplatek podle položky 22 bod 1 písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017.
21. Nejvyšší soud však nepřehlédl, že po vydání přezkoumávaného usnesení odvolacího soudu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, dospěl s podrobnější argumentací k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb., se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ (uvedený závěr je argumentován zejména v bodech 21 až 23 označeného nálezu). K témuž závěru se Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18.
22. Nejvyšší soud zde připomíná, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. V daném případě se uplatní tzv. precedenční závaznost, kdy je třeba právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu aplikovat ve skutkově obdobných věcech, přičemž se daný závěr dotýká výhradně právního názoru, který je nosným důvodem rozhodnutí, tj. na němž je založen výrok nálezu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 47/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005).
23. Jakkoliv byl výše citovaný závěr Ústavního soudu přijat až poté, co v nyní projednávané věci rozhodl odvolací soud, musí být uvedený závěr Ústavního soudu aplikován také v projednávané věci. Při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn, Právní rozhledy 6/2011, s. 191-197), což ovšem evidentně není případ právě projednávané věci.
24. Lze proto uzavřít, že neměl-li žalobce v souvislosti s odvoláním podaným proti rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na povahu uplatněného nároku podle závazného právního názoru Ústavního soudu povinnost platit soudní poplatek, pak nezaplacení soudního poplatku na základě (nesprávné) výzvy soudu prvního stupně nemohlo být v právu relevantním důvodem pro zastavení odvolacího řízení. Právní posouzení ze strany odvolacího soudu proto správné není.
25. Bylo-li dovolání shledáno opodstatněným z důvodu, že žalobce nebyl objektivně zatížen v odvolacím řízení poplatkovou povinností, je již nadbytečné, aby se Nejvyšší soud podrobněji zabýval dalšími výhradami žalobce obsaženými v jím podaném dovolání.
VI. Závěr
26. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. v dovolání dotčeném rozsahu zrušil. Protože se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 o. s. ř. v potřebném rozsahu i je, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
27. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
28. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu