ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2421.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 2421/2020-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ZTS Jindřichův Hradec, s. r. o. , se sídlem v Kostelní Radouni 11, identifikační číslo osoby 47216646, zastoupené JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Královský vršek 4762/25, proti žalované INTEM spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, K dubu 2330/2b, identifikační číslo osoby 42407133, zastoupené Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o zaplacení 125 795 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 359/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 21 Co 36/2020-74, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 21. 11. 2019, č. j. 43 C 359/2018-50, přerušil řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.), do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 18 C 205/2018.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti - stejně jako ostatní uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu - k dispozici in www.nsoud.cz ).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se při řešení otázky, za jakých okolností lze řízení přerušit podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, není její odkaz přiléhavý, neboť toto rozhodnutí vychází ze zcela odlišných skutkových okolností. V této jiné věci soudy rozhodovaly o odpůrčí žalobě, jíž se tamější žalobce domáhal určení neplatnosti právního jednání znemožňujícího výkon jeho pohledávky. Tato jeho pohledávka za dlužníkem nebyla v době rozhodování Nejvyššího soudu vymahatelná a žalobce se přiznání pohledávky domáhal v jiném řízení. Nejvyšší soud proto uvedl, že v popsané situaci je zpravidla dán důvod pro přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. V projednávané věci však soudy o odpůrčí žalobě nerozhodovaly, dovolatelkou tvrzená vzájemná souvislost mezi tímto řízením a řízením vedeným u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 18 C 205/2018, neodpovídá okolnostem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť v obou řízeních nejde o totožnou pohledávku, podle závěru odvolacího soudu obrana žalované v tomto řízení nijak nesouvisí s výsledkem sporu probíhajícího u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 18 C 205/2018. Závěry citovaného rozsudku Nejvyššího soudu tak na projednávanou věc nedopadají.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2020
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu