ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2807.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 2807/2020-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 610 000 Kč, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení ze dne 17. 8. 2016 a o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení ze dne 12. 9. 2017, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 454/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2018, č. j. 14 C 454/2014-69, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2019, č. j. 53 Co 6/2019-80, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2018, č. j. 14 C 454/2014-69, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2019, č. j. 53 Co 6/2019-80, v té části jeho prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2018, č. j. 14 C 454/2014-69, ve výrocích pod body I a II, se zastavuje .
III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 14. 6. 2018, č. j. 14 C 454/2014-69, zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení ze dne 17. 8. 2016 (výrok pod bodem I), zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení ze dne 12. 9. 2017 (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti oběma rozhodnutím soudů nižších stupňů podal žalobce, nezastoupen advokátem, vlastnoručně sepsané dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a vznesl požadavek na „odkladný účinek“ dle §243 občanského soudního řádu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2019, č. j. 53 Co 367,368/2019-102, potvrdil mj. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2019, č. j. 14 C 454/2014-86, jímž byla žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení zamítnuta; rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 12. 2019. Následně byl spis soudem prvního stupně předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, a to s poznámkou, že soudní poplatek z dovolání soud nevybral, neboť není splněna podmínka povinného zastoupení advokátem.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 14 C 454/2014-69 podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první, věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý, písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; předně o ní byl poučen již dříve v řízení v této věci (viz č. l. 36, 50 a 51 spisu), ale také v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a v něm zmíněná jeho předchozí rozhodnutí, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách].
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje - rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. 14 C 454/2014-69 ve výrocích pod body I a II, podle ustanovení §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Soudní poplatek z dovolání dovolatel nezaplatil. Ačkoli dovolací soud si je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Takové počínání lze pokládat za jednání obstrukční, které nepožívá právní ochrany (srov. §§2 a 6 o. s. ř. a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, ústavní stížnosti proti nimž podané Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu části prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného usnesení pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud řízení o dovolání zčásti zastavil a zčásti dovolání odmítl, nebude již o návrhu dovolatele na „odkladný účinek“ dle §243 o. s. ř. rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu