ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3227.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3227/2020-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 3 680 000 Kč, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení ze dne 30. 4. 2016 a o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení ze dne 30. 8. 2016, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 283/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2019, č. j. 31 C 283/2015-94, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2019, č. j. 39 Co 165/2019-100, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2019, č. j. 31 C 283/2015-94, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2019, č. j. 39 Co 165/2019-100, v té části jeho prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2019, č. j. 31 C 283/2015-94, ve výroku pod bodem I., se zastavuje .
III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 8. 3. 2019, č. j. 31 C 283/2015-94, odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost ze dne 30. 4. 2016 a žalobu na obnovu řízení a žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost ze dne 30. 8. 2016 (výrok pod bodem I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti oběma rozhodnutím soudů nižších stupňů podal žalobce, nezastoupen advokátem, vlastnoručně sepsané dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a vznesl požadavek na „odkladný účinek“ podle §243 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 31 C 283/2015-106, žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal (výrok pod bodem I.) a žalobci k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání neustanovil (výrok pod bodem II.). Odvolání žalobce proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2020, č. j. 39 Co 51/2020-114, odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.); toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 4. 2020. Následně byl spis soudem prvního stupně opětovně předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, a to s poznámkou, že dovolatel nebyl opakovaně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení a ani k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, neboť není splněna podmínka povinného zastoupení advokátem.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1. článku II, části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2019, č. j. 31 C 283/2015-94, podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. shodně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec 1 věta první). Odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec 1 písm. a)].
Jak je stanoveno v §241 odst. 4 o. s. ř., dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření (věta první). Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (věta třetí).
Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; předně o ní byl poučen již dříve v řízení v této věci (viz č. l. 36 a 40 spisu), ale také v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a v něm zmíněná jeho předchozí rozhodnutí, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 3. 2019, č. j. 31 C 283/2015-94, ve výroku pod bodem I., podle §104 odst. 2 věty třetí, §241b odst. 2 části věty před středníkem a §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Soudní poplatek z dovolání dovolatel nezaplatil. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Takové počínání lze pokládat za jednání obstrukční, které nepožívá právní ochrany (srov. §2 a §6 o. s. ř. a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, ústavní stížnosti proti nimž podané Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu části prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného usnesení pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud řízení o dovolání zčásti zastavil a zčásti dovolání odmítl, nebude již o návrhu dovolatele na „odkladný účinek“ podle §243 o. s. ř. rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 12. 2020
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu