ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.238.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 238/2020-477
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. K. , G. (identifikační číslo osoby XY), bytem a místem podnikání XY, zastoupeného Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, proti žalovaným 1) J. K. , bytem XY, zastoupené J. F., hmotněprávní opatrovnicí, bytem XY, 2) M. P. , bytem XY, 3) I. R. , bytem XY, 4) R. M. , bytem XY, 5) J. F. , bytem XY, 6) A. P. , bytem XY, 7) L. M. , bytem XY, Belgické království, 8) R. M. , bytem XY, 9) Fondu ohrožených dětí se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Na Poříčí 1038/6 (identifikační číslo osoby 004 99 277), 10) Nadaci Naše dítě se sídlem v Praze 8 - Bohnicích, Ústavní 91/95 (identifikační číslo osoby 601 66 754), a 11) J. K. , advokátu se sídlem XY, zastoupeným Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o 56.965.430 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 166/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2019, č. j. 13 Co 148/2016-400, ve spojení s usnesením ze dne 21. 10. 2019, č. j. 13 Co 148/2016-446, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 59.078 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Davida Krofty, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 5. 9. 2014, č. j. 7 C 166/2008-202, ve znění usnesení ze dne 23. 10. 2015, č. j. 7 C 166/2008-246, uložil, aby žalobci zaplatili první žalovaná 11.393.086 Kč, druhá žalovaná 34.179.258 Kč a třetí žalovaná 11.393.086 Kč, každá se specifikovanými úroky z prodlení, žalobu proti čtvrtému žalovanému zamítl a první, druhou a třetí žalovanou zavázal společně a nerozdílně k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 1.021.000 Kč a k úhradě soudního poplatku 90.000 Kč státu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má právo na sjednanou odměnu (provizi), neboť na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené s dědici zůstavitele J. M. vyvíjel činnost směřující k prodeji nemovitostí v katastrálním území XY, která vyústila v uzavření kupní smlouvy se společností HIGHBURY a.s. (§774 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“/).
Rozsudkem ze dne 3. 5. 2019, č. j. 13 Co 148/2016-400, ve spojení s usnesením ze dne 21. 10. 2019, č.j. 13 Co 148/2016-446, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu proti první, druhé a třetí žalované zamítl, potvrdil v zamítavé části ve vztahu ke čtvrtému žalovanému a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu nemá žalobce „jak ve vztahu k původně žalovaným, tak ve vztahu k jejich právnímu zástupci“ na požadované plnění právo, protože na podstatných náležitostech zprostředkovatelské smlouvy ve smyslu §774 a násl. obč. zák., se strany neshodly, jinak řečeno, smlouvu neuzavřely.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud, poté co doplnil dokazování e-mailovou komunikací mezi žalobcem a J. K. v průběhu procesu jednání o prodeji nemovitostí, vyšel z toho, že podílovými spoluvlastníky nemovitostí v obci XY byly J. K. (1/8), M. M. (3/8) a M. P. (1/8), dalším spoluvlastníkem byl J. M. (3/8). Ještě za života J. M. se uvažovalo o prodeji jeho spoluvlastnického podílu, jež nakonec uskutečnili jeho dědicové prostřednictvím R. M. (čtvrtého žalovaného). Na jaře roku 2005 oslovila dědice po zemřelém J. M. společnost HIGHBURY a.s. (resp. spřízněná společnost BALLYMORE), za kterou od počátku jednal žalobce, s nabídkou odkupu pozemků. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a J. K., který původně žalované zastupoval, odvolací soud zjistil, že jednání o zprostředkovatelské smlouvě vázla na celé řadě podmínek ze strany prodávajících, kteří nesouhlasili zejména s výší provize. Po skončení dědického řízení po J. M. – aniž se strany dohodly o podmínkách zprostředkování prodeje žalobcem – byla uzavřena kupní smlouva (13. 12. 2007).
Namítá-li žalobce, že odvolací soud pochybil, pokud dokazování z řízení před soudem prvního stupně neopakoval, ale pouze je doplnil, nenapadá žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Odvolací soud provedl v řízení důkazy e-mailovou komunikací a zjistil, že prodávající s žalobcem smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitostí neuzavřely. Oproti tomuto skutkovému závěru dovolatel prosazuje, že zprostředkovatelská smlouva s ujednáním o výši provize uzavřena byla. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Výtkami, že odvolací soud nepostupoval v intencích §118a (§213b odst. 1) o.s.ř., že vydal rozhodnutí, které nebylo předvídatelné, že přehlédl „eventuální nárok na vydání bezdůvodného obohacení“ a že se nezabýval údajným procesně právním uznání části nároku, namítá žalobce vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám řízení však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. (tj. o otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázku případné existence či neexistence tvrzené vady řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Proti výroku o náhradě nákladů řízení jedenáctého žalovaného není žalobcovo dovolání (objektivně) přípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu