ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.523.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 523/2020-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce M. S. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Matějem Brožem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti žalovanému R. V. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 125/20, o 16.204 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 271/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2019, č.j. 71 Co 176/2019-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 19. 12. 2018, č.j. 23 C 271/2017-100, ve spojení s usnesením ze dne 28. 3. 2019, č.j. 23 C 271/2017-115, a ve znění usnesení ze dne 29. 3. 2019, č.j. 23 C 271/2017-116, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 16.204 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení); současně žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 22.651,20 Kč a k náhradě nákladů řízení státu ve výši 15.851,40 Kč.
Rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, č.j. 71 Co 176/2019-136, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.409 Kč. Soudy obou stupňů se po právní stránce shodly v tom, že závadami, které žalobce – spolu s uplatněním práva z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě – včas oznámil prodávajícímu (žalovanému), nebyl předmět koupě v době převzetí postižen, resp. že žalovaný prokázal neexistenci vytčených vad; odstoupení od kupní smlouvy proto není účinné (§2106 odst. 1, 2, §2161, §2165 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce uzavřel se žalovaným jako prodávajícím (podnikatelem) na základě objednávky z 28. 11. 2016 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl přístroj espresso zn. XY spolu s mlýnkem zn. XY; sjednána byla cena 14.999 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Věc žalobce převzal v prodejně žalovaného 28. 11. 2016 a zaplatil kupní cenu. Dopisy ze dnů 5. 12. 2016, 19. 1. 2017, 22. 2. 2017 a 23. 3. 2017 žalobce vytknul prodávajícímu následující vady: a) v kávovaru není káva podrobena potřebnému tlaku, b) nelze připravit kávu o teplotě avizované výrobcem v návodu, c) mlýnek má vadný kontakt a zapíná se pouze pohybem zásobníku, d) káva v kávovaru není podrobena dostatečně dlouhé extrakci, jak avizoval výrobce v návodu, e) přístroj není schopen udělat espresso s použitím sítka s jednoduchým dnem. Dne 23. 3. 2017 žalobce vrátil předmět koupě a uplatnil právo z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě (odstoupil od kupní smlouvy). Z provedeného dokazování – zejména z posudku a výpovědi znalce Ing. Vladimíra Ferlíka – bylo zjištěno, že přístroj po technické stránce splňuje předepsané požadavky na domácí spotřebiče podle technické normy ČSN EN 60661. Kávovar i mlýnek nevykazují z funkčního i mechanického hlediska žádné závady a splňují všechny základní požadavky domácího spotřebiče.
Již shora bylo řečeno, že jediným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci. V dovolání, jímž namítl, že se odvolací soud v otázce „existence vad předmětu koupě“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, žalobce tvrdil, že předmět koupě nemá vlastnosti, které výrobce popsal a které důvodně očekával s ohledem na povahu věci a reklamu na webové stránce ( „široké možnosti použití, pohotovost přípravy a pohodlí při přípravě široké škály kvalitních kávových nápojů na profesionální úrovni,“ a „perfektní kvalita připravované kávy“ ). Tím vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž při právním posouzení věci odvolací soud vycházel, resp. vnesl do řízení nové skutečnosti, které se zřetelem k vytknutým závadám přístroje nebyly předmětem dokazování. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Zbylé výtky vůči postupu odvolacího soudu při znaleckém dokazování k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Žalobce jimi namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu