ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.354.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 354/2020-924
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání obviněné A. T. , nar. XY, trvale XY, okres Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, sp. zn. 7 To 89/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 180/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
1.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 2 T 180/2012, byla obviněná A. T. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka), uznána vinnou ze spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Obvinění K. B. a K. B. pak byli uznáni vinnými ze spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku všichni dopustili tím, že:
blíže nezjištěného dne v období od 27. 3. 2012 do 6. 4. 2012 v XY na ul. XY v advokátní kanceláři V. V., po předchozí společné domluvě a se záměrem zamaskovat, že stavební a další úpravy rodinného domu v XY na ul. XY v letech 2008 až 2011 byly provedeny za finanční prostředky, pocházející z trestné činnosti R. T., obviněná A. T. při sepisování doplnění stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 KZV 44/2011, uvedla, že finanční prostředky, které byly použity na stavební a další úpravy jejího rodinného domu v XY na ul. XY, si půjčila od obviněných K. B. a K. B. a dalších osob nebo je dostala darem od H. B., což doložila fiktivní Smlouvou o dlouhodobé půjčce ze dne 7. 1. 2009, podepsanou všemi obviněnými, na základě které měli obvinění K. B. a K. B. půjčit obviněné A. T. částku 2 500 000,- Kč, ačkoliv k takové půjčce nedošlo a peníze na stavební a další úpravy rodinného domu v XY na ul. XY a nákup motorových vozidel a zařízení bytu v domě na ulici XY v XY obžalovaná A. T. zčásti získala od R. T. v rozsahu nejméně 332 000 Kč, který je získal spácháním návodu k zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle §24 odstavec 1 písmeno b) k §206 odstavec 1, 5 písmeno a) trestního zákoníku, pro kterýžto zvlášť závažný zločin byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2012 sp. zn. 34 T 5/2012 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 62/2012 ze dne 15. 1. 2013, který nabyl právní moci 15. 1. 2013 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců.
2. Za uvedený přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil Okresní soud v Opavě obviněné A. T. podle §216 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody obviněné podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků.
3. Za přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku uložil Okresní soud v Opavě obviněným K. B. a K. B. podle §216 odst. 1 tr. zákoníku každému trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody těmto obviněným podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a dvou měsíců.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 2 T 180/2012, podali státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě a všichni obvinění odvolání. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněné A. T. do výroku o vině a trestu. Obvinění podali odvolání do všech výroků rozsudku. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 11. 2019, sp. zn. 7 To 89/2019, tak, že z podnětu podaných odvolání státního zástupce a obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. nově rozhodnul tak, že byla obviněná A. T. , uznána vinnou ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019 a obvinění K. B. a K. B. byli uznáni vinnými ze spáchání přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku všichni dopustili tím, že:
blíže nezjištěného dne v období od 27. 3. 2012 do 6. 4. 2012 v XY na ul. XY v advokátní kanceláři V. V., po předchozí společné domluvě a se záměrem zamaskovat, že stavební a další úpravy rodinného domu v XY na ul. XY v letech 2008 až 2011 byly provedeny za finanční prostředky, pocházející z trestné činnosti R. T., obžalovaná A. T. při sepisování doplnění stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 KZV 44/2011, uvedla, že finanční prostředky, které byly použity na stavební a další úpravy jejího rodinného domu v XY na ul. XY, si půjčila od obžalovaných K. B. a K. B. a dalších osob nebo je dostala darem od H. B., což doložila fiktivní Smlouvou o dlouhodobé půjčce ze dne 7. 1. 2009, kterou podepsali všichni tři obžalovaní, na základě které měli obžalovaní K. B. a K. B. půjčit obžalované A. T. částku 2 500 000 Kč, ačkoliv k takové půjčce nedošlo a peníze na stavební a další úpravy rodinného domu v XY na ul. XY obžalovaná A. T. získala od R. T., který je získal spácháním návodu k zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle §24 odstavec 1 písmeno b) k §206 odstavec 1, odstavec 5 písmeno a) trestního zákoníku, pro kterýžto zvlášť závažný zločin byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2012 sp. zn. 34 T 5/2012 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 62/2012 ze dne 15. 1. 2013, který nabyl právní moci 15. 1. 2013 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců.
5. Za uvedený zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019 uložil Krajský soud v Ostravě obviněné A. T. podle §216 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků a deseti měsíců.
6. Za přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019 pak uložil Krajský soud v Ostravě obviněným K. B. a K. B. podle §216 odst. 1 tr. zákoníku každému trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody těmto obviněným podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a dvou měsíců.
2.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, sp. zn. 7 To 89/2019, podala obviněná A. T. prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
8. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že v popisu skutku není uvedeno, v jaké konkrétní výši měla ze spáchané trestné činnosti získat značný prospěch, konkrétně tedy jaký měla získat majetkový prospěch. Popis skutku neodpovídá zvolené právní větě, takže existují pochybnosti o naplnění objektivní stránky daného trestného činu. Obviněná rovněž namítá extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudu druhého stupně a že současně tak podle ní došlo k porušení zásady presumpce neviny.
9. V závěru dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, sp. zn. 7 To 89/2019, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněná dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc znovu projednat a rozhodnout. Podle obviněné by takto mělo být postupováno i ve vztahu k obviněné K. B. a obviněnému K. B., neboť má za to, že je na místě aplikace §265k odst. 2 poslední věta tr. ř. v návaznosti na §261 tr. ř.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 264/2020 nejprve uvádí, jaký uplatnila obviněná dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jejich naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci obviněné státní zástupce konstatuje, že důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka obviněné týkající se naplnění objektivního znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu, tj. získání značného prospěchu pro sebe nebo pro jiného. Státní zástupce zdůrazňuje, že podstatou trestného činu podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je to, že pachatel napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním trestným činem, na který navazuje. Jde o to, aby mohl být výnos z trestné činnosti pachatelem nebo jinými osobami použit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných osob a aby trestná činnost nebyla odhalena. Ve vztahu k naplnění znaku značného prospěchu uvádí, že soudy zvolily tu variantu, že obviněná tento prospěch získala pro sebe. Státní zástupce přisvědčil námitce obviněné, že soud druhého stupně ve skutkové větě výroku o vině výslovně nevztáhl částku, kterou si měla obviněná opatřit, k výši prospěchu. Následně ovšem poukazuje na to, že byť odvolací soud naplnění znaku značného prospěchu pro obviněnou explicitně nevyjádřil, neznamená to, že by toto z použité formulace nevyplývalo. Je totiž zjevné, že soud druhého stupně vycházel z částky 2.500.000 Kč, kterou obviněná uvedla ve fiktivní smlouvě o půjčce. Smlouvou o půjčce dovolatelka zastírala skutečný původ finančních prostředků použitých k rekonstrukci domu, neboť na rekonstrukci domu byly ve skutečnosti použity peníze, které získal někdejší manžel obviněné z úmyslné majetkové trestné činnosti. V důsledku trestné činnosti tehdejšího manžela obviněné bylo rozhodnuto o zajištění domu, obviněné tedy přímo hrozilo, že o nemovitost přijde. Fiktivní smlouva o půjčce obsahovala částku 2 500 000 Kč korun záměrně, neboť rekonstrukce domu byla financována z prostředků pocházejících z trestné činnosti, na které se podílel bývalý manžel obviněné, přičemž touto smlouvou se dovolatelka snažila prokázat, že byla schopna financovat rekonstrukci domu ze svých prostředků. Smlouvou o půjčce sledovala obviněná především vlastní obohacení v hodnotě odpovídající částce ve smlouvě. Při posuzování, zda došlo k naplnění objektivní stránky daného trestného činu, tedy zda obviněná získala pro sebe prospěch a v jaké výši, je nezbytné vycházet z hodnoty peněz, které ve skutečnosti obdržela od bývalého manžela, když právě o tuto částku se obviněná obohatila, a současně tato finanční částka pocházela z trestné činnosti a obviněná tyto skutečnosti vědomě zastírala. Podle státního zástupce nelze částku uvedenou ve smlouvě žádným způsobem ponižovat, neboť nebyly prokázány žádné prokazatelné náklady, které by musela obviněná vynaložit v souvislosti se snahou legalizovat původ peněz.
11. Ve vztahu k námitce existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutečným obsahem důkazů státní zástupce uvádí, že se jedná pouze o obecné prohlášení dovolatelky bez jakéhokoliv doplňujícího upřesnění, a současně se jedná o námitku procesního charakteru týkající se hodnocení důkazů. Tuto argumentaci obviněné proto nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný.
12. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
3.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
4.
Důvodnost dovolání
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněná uplatnila námitky částečně právně relevantním způsobem, když za právně relevantním způsobem uplatněnou argumentaci lze považovat námitku stran naplnění zákonného znaku trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, konkrétně znak získání značného prospěchu. Pokud se týká další argumentace dovolatelky, je třeba uvést, že obviněná sice výslovně namítá existenci extrémního rozporu mezi právními závěry a skutkovými okolnostmi, ovšem fakticky žádnou právně relevantní argumentaci neuvádí. Takto formulovaná námitka nemůže zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen z důvodů, které výslovně stanoví zákon, když právně fundovanou argumentaci v rámci dovolacího řízení zajišťuje povinné zastoupení obviněného v dovolacím řízení obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.). Není tudíž povinností Nejvyššího soudu si případnou dovolací argumentaci domýšlet či rozvíjet. Pokud tedy obviněná fakticky žádnou právní argumentaci nerozvádí, nemůže její obecná námitka zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
18. Přesto lze ve vztahu k obviněnou namítanému extrémnímu nesouladu mezi právními závěry a zjištěnými skutkovými okolnostmi stručně zdůraznit, že nestačí pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Zároveň platí, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněné a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněná, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). V dané věci obviněná extrémní nesoulad pouze tvrdí, ale svou námitku o nic dalšího neopírá. I přesto se Nejvyšší soud touto námitkou obecně zabýval, ale v dané věci existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy neshledal. Na podporu tohoto závěru je nutné uvést, že jak soud prvního stupně, tak zejména soud druhého stupně své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádné odůvodnily a podrobně rozvedly, na základě, kterých důkazů byla obviněná usvědčena. V tomto směru lze poukázat na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 14-21, bod 4. – 5. rozsudku). Soud druhého stupně (viz str. 7 - 11, bod 14. – 23. rozsudku) se, po doplnění dokazování v rozsahu bodu 8. jeho rozhodnutí, s tímto odůvodněním ztotožnil pouze částečně, když následně po zhodnocení důkazů provedených před soudem prvního stupně a v rámci odvolacího řízení dospěl k uvedeným skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž jeho úvahám nelze vytknout žádnou nesprávnost nebo nelogičnost, ani to, že by některé významné okolnosti nebo důkazy či skutečnosti z nich vyplývající ignoroval a nevzal je při svém rozhodnutí v potaz. Soud druhého stupně při hodnocení důkazů důsledně postupoval podle §2 odst. 6 tr. ř. a zjistil takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
19. Nejvyšší soud z pohledu právně relevantně zvolené argumentace, považuje za nutné zdůraznit následující. Z pohledu konkrétní dovolací argumentace je třeba uvést, že údajné nenaplnění znaku značného prospěchu, kterým je charakterizována objektivní stránka kvalifikované skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle ustanovení §216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, dovolatelka opírá o skutečnost, že v popisu skutku není uvedena konkrétní výše prospěchu, kterou měla získat a proto má za to, že popis skutku v odsuzujícím výroku rozhodnutí soudu druhého stupně neodpovídá použité právní kvalifikaci. Přestože lze přisvědčit obviněné, že soud druhého stupně výslovně ve skutku nevyjádřil, v jaké výši pro sebe obviněná dosáhla značného prospěchu, je na místě konstatovat, že z formulace skutku je zjevné, že soud druhého stupně za tuto částku považuje 2.500.000 Kč, kterou dovolatelka získala na stavební úpravy svého rodinného domu, nikoliv na základě fiktivní smlouvy o půjčce od K. B. a K. B., nýbrž od R. T., který je získal spácháním trestného činu a který byl rovněž odsouzen.
20. Zde je na místě zdůraznit, že objektem trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku do 31. 1. 2019 je cizí majetek, a to ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám získaným trestným činem nebo jako odměna za něj. Tím je poskytována i ochrana majetkovým vztahům na finančních trzích, na trhu výrobků a služeb a na ostatních trzích, pokud jde o původ peněz a jiných majetkových hodnot, tedy je chráněn i zájem na čistotě majetkových vztahů. Legalizace výnosů z trestné činnosti napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem (např. podvodem podle §209 tr. zákoníku, přijetím úplatku podle §331 tr. zákoníku, aj.), na který legalizace navazuje (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2154; shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 4 Tdo 383/2012, či ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 6 Tdo 1171/2008).
21. Ustanovení §216 odst. 1 tr. zákoníku platného do 31. 1. 2019 obsahovalo dvě základní skutkové podstaty, přičemž obviněná naplnila první z nich, když zastírala původ věci, která byla opatřena za věc získanou trestným činem spáchaným na území České republiky. Zastíráním původu věci nebo jiné majetkové hodnoty se pak rozumí tzv. „praní špinavých peněz“, což znamená, že informace o původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je utajována nebo zkreslována. K zastření věci nebo jiné majetkové hodnoty pak slouží převod vlastnictví k věci nebo jiné majetkové hodnotě. Jiným usilováním (druhá skutková podstata), aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, je jakékoliv jednání pachatele, které není bezprostředním zastíráním původu, ale směřuje k tomu, aby výnos z trestné činnosti mohl být použit pachateli nebo jinými osobami bez problémů ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiných osob a aby trestná činnost nebyla odhalena (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2154, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1173/2011).
22. Kvalifikovaná skutková podstata tohoto trestného činu podle §216 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku platného do 31. 1. 2019 je naplněna v případě, že pachatel svým jednáním získá pro sebe nebo jiného značný prospěch. Značným prospěchem se rozumí podle §138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku nejméně 500 000 Kč, přičemž tento prospěch může být získán pachatelem pro sebe nebo pro jiného.
23. V předmětné věci je zjevné, že soud druhého stupně stanovil prospěch dovolatelky ve výši částky 2 5000 000 Kč, což je částka uvedena v smlouvě o půjčce, ohledně které dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že byla fiktivní a že důvodem jejího vyhotovení byla snaha zamaskovat, že finanční prostředky použité na stavební úpravy domu obviněné pocházely z trestné činnosti manžela obviněné, nikoliv z jejich zdrojů. Právě vyhotovení této fiktivní smlouvy mělo zamaskovat, že obviněná měla z trestné činnosti svého manžela značný prospěch a zároveň zastřít původ prostředků, které byly užity k opravě domu obviněné. Protože ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v popisu skutku je nepochybné, že předmětná smlouva o půjčce, kterou uzavřela obviněná s dalšími spoluobviněnými, byla fiktivní, a že peníze na opravu domu pocházely od manžela obviněné, tak je evidentní, že tato částka odpovídá výši částky, jejichž původ chtěla obviněná tímto jednáním zastřít. V dané souvislosti je nezbytné zdůraznit, že manžel obviněné se dopustil návodu k zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku k §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, pro který byl pravomocně odsouzen a kterým byla způsobena škoda ve výši 16.670.000 Kč. Částka 2.500.000 Kč představuje minimální výši prospěchu, který obviněná takto získala. V tomto směru je třeba zdůraznit, že oprava rodinného domu obviněné podle zajištěných faktur stála nejméně 3.696.583 Kč, tedy více než 2 500 000 Kč uvedených ve fiktivní smlouvě o půjčce, přičemž provedeným dokazováním bylo zcela jednoznačně vyvráceno, že by obviněná mohla prostředky na opravu rodinného domu získat legálně. Navíc také z provedeného dokazování vyplývá, že část faktur za opravu domu obviněné nepochybně hradil manžel obviněné, když i část dodacích listů byla na jeho jméno. Za takové situace částka uvedená ve smlouvě nepochybně předstírala minimální částku, která pocházela z trestné činnosti jejího manžela. Jinak řečeno, obviněná částku, kterou deklarovala ve smlouvě o půjčce, a která měla dokládat, že měla dostatek finančních prostředků na opravu svého rodinného domu, nezískala od rodičů, ale od manžela, přičemž tyto finanční prostředky pocházely z trestné činnosti, což obviněná vědomě zastírala, takže fakticky získala z trestné činnosti svého manžela prospěch ve výši rovnající se částce uvedené ve smlouvě o půjčce. Je tedy nepochybné, že znak skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku obviněná svým jednáním jednoznačně naplnila.
24. Jak již bylo naznačeno, soud druhého stupně, skutečně ve skutku explicitně nevyjádřil, že svým jednáním obviněná získala značný prospěch ve výši 2 500 000 Kč. Tato skutečnost ovšem z popisu skutku zcela jednoznačně vyplývá. Jedná se o jistou nepřesnost, která ovšem není takového rázu, že by vyžadovala zrušení napadeného rozsudku, neboť se skutkových zjištění vyjádřených v popis skutku je patrno, že obviněná chtěla zastřít původ částky uvedené ve smlouvě o půjčce.
25. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněnou sice částečně uplatněn právně relevantním způsobem, ovšem zjevně neopodstatněným.
26. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 4. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu