ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.625.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 625/2020- 1464
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání obviněného I. F. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 2 To 82/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 7/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2019 č. j. 43 T 7/2017-1351 byl obviněný I. F. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že „v Brně, s cílem se neoprávněně obohatit, jako postupník uzavřel dne 6. 12. 2011 se společností CARMEUSE CZECH REPUBLIC s. r. o., IČ 253 40 905, se sídlem Mokrá 359, 664 04 Mokrá-Horákov, jako postupitelem, Smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení pohledávky za L. M., IČ: XY, v nominální hodnotě 26 060 199,41 Kč za smluvní cenu 7 818 059,70 Kč, přestože věděl a poškozené zatajil, že nebude schopen uhradit smluvní cenu pro svoji špatnou ekonomickou situaci, ze smluvní ceny uhradil pouze 50 000 Kč, a dne 14. 12. 2011 v rozporu s ustanovením výše uvedené smlouvy postoupenou pohledávku postoupil třetí osobě, když ji prodal J. K. za smluvní cenu 3 909 000 Kč, a ani tyto finanční prostředky nepoužil na úhradu smluvní ceny společnosti CARMEUSE CZECH REPUBLIC s. r. o., nýbrž na úhradu svých jiných splatných závazků vůči třetím osobám, přičemž hodnota pohledávky ke dni 6. 12. 2011 činila 5 440 000 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti CARMEUSE CZECH REPUBLIC s. r. o. škodu ve výši 5 440 000 Kč.“.
Za to byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost CARMEUSE CZECH REPUBLIC s. r. o., IČ 253 40 905, se sídlem Mokrá 359, 664 04 Mokrá-Horákov odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci jakožto soud odvolací usnesením ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 2 To 82/2019 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu poté napadl obviněný I. F. dovoláním s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění konkrétně namítl, že odvolací soud v rámci napadeného usnesení rezignoval na svůj předchozí názor, kterým zavázal soud nalézací, a to usnesením ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. 2 To 114/2017, kdy soudu prvního stupně uložil následující pokyny: „Při stanovení výše škody je nutno vycházet z ceny, za kterou se předmětná jiná majetková hodnota v době a místě činu obvykle prodává. Zpravidla se vychází ze skutečné hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty, a nikoli z výše dohodnuté částky. Cenu stanovenou podle uvedených kritérii je možno zpravidla ustálit na základě znaleckého posudku. Jedním z faktorů, který výrazně ovlivňuje reálnou hodnotu pohledávky, je bonita dlužníka.“ I přesto, že žádný z těchto pokynů nalézací soud nesplnil, tak odvolací soud v napadeném usnesení toto zcela pominul a odvolání obviněného zamítl. Znalecký posudek ve věci vypracovaný sice stanovil hodnotu předmětné pohledávky, ale způsoby a metodami, které byly zcela v rozporu s výše uvedenými instrukcemi. Odvolací soud svým pokynem chtěl zjistit, za kolik by bylo možno v roce 2011 prodat nezajištěnou pohledávku na výši cca 26 mil. Kč, když v tomto roce neměl p. M. žádné disponibilní prostředky, neměl fakticky skoro žádný příjem, dlužil celkem 150 mil. Kč, byly na něj vedeny cca 2 exekuce atd. Takto byla nastavena kritéria pro stanovení ceny pohledávky a na tuto otázku znalecký posudek neodpověděl. Obhajoba se jej snažila zpochybnit alespoň odborným vyjádřením dalšího znalce, ale důkaz byl fakticky odvolacím soudem neakceptován. Uvedená argumentace přímo cílí na způsob, resp. metodu zjištění důkazu majícího zásadní vliv na právní kvalifikaci jednání pachatele. Je totiž propastný rozdíl mezi cenou věci postižené faktickou i právní vadou na trhu, tj. za kolik by třetí osoba byla ochotna v místě a v čase takovou věc s vadou koupit, tedy tento způsob ohodnocení je něco zcela jiného než stanovení nákladů na opravu věci, popř. stanovení ceny věci jako bezvadné s odpočtem nákladů na její opravu. Na základě tohoto pochybení pak došlo k nesprávnému právnímu posouzení jednání obviněného, a to s pravděpodobností hraničící s jistotou v jeho neprospěch, neboť odvolací soud v napadeném usnesení následně popřel své vlastní původní rozhodnutí a zcela rezignoval na svůj právní názor. S ohledem na shora uvedené obviněný I. F. navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265 l tr. ř. Nad rámec shora uvedeného také požádal o přerušení výkonu rozhodnutí, až do doby rozhodnutí o jeho dovolání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. podotkl, že námitky uvedené v dovolání obviněného nelze podřadit pod vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, avšak ani pod žádný jiný. Je tomu tak proto, že obviněný se pouze snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů. V podstatě usiluje o změnu ve skutkových zjištěních soudu co do výše předmětné pohledávky, resp. do výše způsobené škody, a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu. Za tímto účelem se tak snaží popřít znalecký posudek z oboru ekonomiky ve věci vypracovaný. Odvolací soud se znaleckým posudkem a odborným vyjádřením zabýval a vyhodnotil, že obviněným předložené odborné vyjádření nijak nezpochybňuje závěry znaleckého posudku o aktuální ceně pohledávky. Naopak v odborném vyjádření je uvedeno, že jeho autor neměl dostatek podkladů a nemohl hodnotit bonitu L. M. k dané době, avšak z jemu známých materiálů dovodil, že pohledávka mohla mít nižší hodnotu. K námitce obviněného týkající se metody použité znalcem při stanovení hodnoty pohledávky lze v obecné rovině poznamenat, že zadavatel posudku znalci neurčuje, jakou metodu má k posouzení odborné otázky použít. Klíčovou je pak otázka posouzení podkladů, které měl znalec přibraný soudem ke zpracování posudku na straně jedné, a podkladů, které měl znalec objednaný obviněným na zpracování odborného vyjádření na straně druhé. Skutečnost, že znalec, který zpracovával odborné vyjádření, úplné podklady pro své závěry neměl, je zřejmá z jeho obsahu. Otázka hodnoty pohledávky mohla být zjištěna také jinak, a to podle stanoviska TR NS 17/2005-T 804. Znaleckým posudkem z oboru ekonomiky je však cena stanovená ve prospěch obviněného. Ten tak v dovolání v podstatě opakuje námitku uplatněnou již v odvolacím řízení, s níž se soud druhého stupně dostatečně a správně vypořádal. Proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na úvod je nutno uvést, že obviněný I. F. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda námitky, o něž obviněný opírá své dovolání, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), na který odkázal. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není .
Ve svém dovolání obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými obviněný případně vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Pokud tak Nejvyšší soud porovnal dovolací námitky obviněného F. s předpoklady právně relevantního uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které jen ve stručnosti uvedl v předchozím odstavci, je namístě učinit závěr, že deklarované námitky pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod ve smyslu §265b tr. ř. podřadit nelze. Jak již zmínil státní zástupce ve svém vyjádření, je tomu proto, že obviněný se de facto snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, než které provedl nalézací soud a po něm i soud odvolací, a snaží se tak Nejvyššímu soudu vnutit vlastní verzi skutkového stavu, podle které by hodnota předmětné pohledávky, resp. výše způsobené škody byla nižší.
Po prostudování předloženého spisového materiálu a napadených rozhodnutí nižších soudů předně Nejvyšší soud zjistil, že totožné námitky deklaroval obviněný již v odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně. K tomu je třeba uvést, že se jimi Vrchní soud v Olomouci podrobně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí jasně vylíčil, proč se s nimi nelze ztotožnit. Konkrétně reagoval na obviněným předložené odborné vyjádření, kterým ovšem závěry znaleckého posudku zpracovaného ústavem Kreston o aktuální ceně pohledávky nejsou nijak zpochybňovány, jelikož i sám zpracovatel odborného vyjádření v něm sdělil, že k posouzení věci neměl dostatek podkladů, a nemohl tak hodnotit bonitu L. M. k dané době, ale z jemu známých materiálů dovodil, že pohledávka mohla být nižší hodnoty, přičemž ji ale sám nikterak nestanovil. Navíc i z objektivních skutečností je zřejmé, že hodnota pohledávky v dané době byla minimálně ve výši určené znaleckým posudkem, když byla na trhu prodána dalšímu postupníku za částku 5,5 mil. Kč (viz body 16 a 17 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Jestliže pak obviněný namítá, že znalec zvolil ve svém posudku nesprávnou metodu pro zjištění hodnoty pohledávky, je nutno v obecné rovině konstatovat a zároveň zopakovat, že zadavatel posudku skutečně neurčuje, jakou metodu má znalec k posouzení odborné otázky užít. Zpracovateli jsou vždy pouze zadány odborné otázky, na které má ve svém posudku odpovědět. Stejný postup byl uplatněn i v projednávaném případu. Je také vhodné uvést, že odborné vyjádření znalce předložené obviněným žádným způsobem nezpochybnilo závěry uvedené ve znaleckém posudku, takže není jasné, na základě jakých důvodů obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas s hodnotou předmětné pohledávky, resp. s výší způsobené škody.
Lze tedy uzavřít, že jak nalézací soud, tak i soud odvolací důkazy vyhodnotily způsobem konvenujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Hodnocení důkazů je plně v souladu s požadavky, které na tuto činnost klade jednak právní předpis a jednak uznávaná pravidla logického myšlení. Soudy učinily na podkladě všech provedených důkazů správná skutková zjištění a jednání obviněného v návaznosti na to také správně kvalifikovaly a za spáchaný zločin mu uložily odpovídající trest.
Námitky prezentované obviněným tak je ve svém celku třeba označit za námitky skutkové, jimiž se domáhá výlučně toho, aby byl jiným způsobem vymezen a následně i posouzen skutek, pro nějž byl odsouzen a současně zaměňuje dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek za další řádný opravný prostředek ve stylu odvolání. Pomíjí však, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek plně odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. ř. Nedostatek validní právní argumentace k užitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zhojit pouhým odkazem na zákonem nestanovenou a nepředvídanou povinnost Nejvyššího soudu dospět za použití krajně extenzivního výkladu k závěru o právní konformitě podaného dovolání s uplatněným dovolacím důvodem. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení tak obviněný vyvozuje z nabízené vlastní verze skutkového děje, spočívající na subjektivním hodnocení jednotlivých důkazů, a tímto postupem pak dospívá k závěru, že zde nebyly dodrženy podmínky pro jeho odsouzení. Jak již ale bylo zmíněno výše, uvedenou argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na nějž v dovolání poukázal.
Protože obviněný I. F. odůvodnil své dovolání námitkami, které nerespektovaly věcné zaměření jím deklarovaného, ale ani žádného dalšího dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně. Učinil tak za splnění podmínek vymezených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud jde o podnět obviněného I. F. na přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody (§265o odst. 1 tr. ř.), tak nebyl shledán žádný důvod, aby byl předsedou senátu akceptován.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu