ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1296.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1296/2020-574
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 7. 2020, č. j. 14 To 97/2020-512, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 86/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 T 86/2019-449 , byl obviněný J. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (ad 1.) a pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 2.), jichž se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu poškozeným A. A., v částce 701.977,93 Kč, M. - C., v částce 516.610,50 Kč a V., v částce 270.765 Kč. První dvě společnosti byly podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázány se zbytky svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný je podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku povinen ve zkušební době podle svých sil nahradit poškozeným škodu způsobenou trestnými činy.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 14 To 97/2020-512 , tak že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Plavce, Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci a skutkový stav nesprávně právně kvalifikovaly.
4. Obviněný namítá s oporou o odkazovanou judikaturu Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces. Zmiňuje pochybení orgánů činných v trestním řízení spočívající v nezajištění jeho komunikace se zaměstnavatelem, resp. panem V., v důsledku čehož mu byla odepřena možnost uplatnit tyto důkazní prostředky ve svůj prospěch. Za porušení svého práva pokládá způsob vyčíslení škody, kdy namítá, že soud bez ověření vyšel z vyčíslení poškozeného, toto „ bylo provedeno zřejmě na základě inventury, což je opět pouze jakýsi soukromoprávní úkon, který nemůže sloužit jako jediný důkaz “. Cena tzv. výkovků podle dovolatele neodpovídá jejich současné tržní ceně, jejich hodnota mohla být nulová. Ve vztahu k hodnotě šrotu poukazuje obviněný na to, že byl poškozeným zakoupen za cenu 2 000 000 Kč a pokud bylo nějaké jeho množství odvezeno, nemohlo přesáhnout tuto hodnotu. Je možné, že jeho odvoz zastřeně organizoval pan K. Rozporem stran množství šrotu v porovnání s předchozími léty se soudy nezabývaly. Dovolatel „v jistém slova smyslu uznává svou odpovědnost za částku, která byla připsána na jeho účet (respektive není schopen prokázat v tomto rozsahu svoji nevinu)“, odmítá však svoji vinu ve větším rozsahu. Namítá, že jeho tvrzení, že se na odvážení šrotu obohacovalo více osob, by muselo být naprosto jasně vyvráceno. Procesní pochybení shledává u výslechu svědka Ľ., který „ měl nepochybně dost času dohodnout se s panem V. na alternativním průběhu událostí a jejich popisu “. Soudu vytýká, že se nezabýval zpochybněním některých skutečností v pozdějších výpovědích. Pokud by se potvrdila jeho tvrzení, pak by měli pan Ľ. s panem V. jednající ve shodě, velkou motivaci k jeho odsouzení a zakrytí vlastních machinací.
5. Proces před oběma soudy nižších stupňů trpěl podle dovolatele „ vadami významnými pro rozhodnutí o vině či nevině “. Soudy i policejní orgány podle něj postupovaly výhradě v jeho neprospěch a nesnažily se zjistit objektivní stav věci, jednaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 7. 2020, č. j. 14 To 97/2020-512, podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265l tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v obecné rovině předeslal, že dovolání je mimořádný opravný prostředek. Je výhradně určen k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. K zásahu do skutkových zjištění soudů lze v souladu s judikaturou Ústavního soudu přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, tzv. extrémního rozporu. Zároveň se z ustáleného výkladu v judikatuře Nejvyššího soudu podává, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (např. viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1298/2017).
7. Ke konkrétním námitkám dovolatele uvedl, že se v zásadě jedná o námitky uplatněné již v rámci řízení před soudy obou stupňů, s nimiž se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Pod deklarovaný dovolací důvod však nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž dovolatel namítá nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědka B. V., M. K. a L. Ľ., které dovolatel, na rozdíl od soudů, hodnotí jako nevěrohodné) a vadná skutková zjištění (zejména stran závěru o jeho trestní odpovědnosti i za výkovky, jež nebyly ve sběrnách nalezeny), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (zejména k hodnotě výkovků, jež byla podle dovolatele teoreticky i nulová) a vlastní verzi skutkového stavu věci (uvedl, že materiál byl odcizen ze strany svědka V. a Ľ., po jejich vzájemné dohodě, příp. zpronevěřen ze strany svědka K.). Rovněž dovolatelem nejvíce zdůrazňované námitky ohledně hodnoty tzv. výkovků společnosti A. A., resp. jeho trestní odpovědnosti i za výkovky, jež nebyly nalezeny ve sběrnách surovin, jsou námitky irelevantní, jelikož napadají údajně nesprávně zjištěný skutkový stav, a zároveň se jedná o námitky, se kterými se přesvědčivě vypořádal odvolací soud na str. 6 odůvodnění svého usnesení.
8. K námitce dovolatele ohledně nesprávného stanovení škody státní zástupce uvedl, že tato do rámce zvoleného dovolacího důvodu nespadá. Směřuje totiž ve své podstatě proti skutkovému zjištění soudu, tj. že obviněný svým jednáním škodu ve stanovené výši způsobil, a teprve až následně proti nesprávnému právnímu posouzení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 1014/2002). Zároveň do rámce deklarovaného dovolacího důvodu nespadá ani námitka ohledně toho, že orgány činné v trestním řízení nezajistily počítač či telefon, jež mu byly přiděleny zaměstnavatelem. Je nadto zjevné, že orgány činné v trestním řízení projevily snahu tyto důkazní prostředky zajistit, avšak tato nebyla úspěšná, přičemž případné dovolatelem prosazované náhradní řešení, tj. vyžádání údajů ve smyslu §88a tr. ř., by ke zjištění obsahu údajné komunikace mezi dovolatelem a jeho zaměstnavatelem zcela jistě nevedlo. Obsah případné komunikace by byl zjistitelný pouze postupem dle §88 odst. 1 tr. ř., avšak pouze pro futuro , což by v dané věci k jejímu objasnění zjevně nemohlo přispět.
9. Ohledně dovolatelem namítaného porušení zásady in dubio pro reo upozornil, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod (např. viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 3 Tdo 1602/2018). Oproti názoru dovolatele ve vztahu k rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se soud odvolací takřka bezezbytku identifikoval, vyplývá přesvědčivý vztah mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Nalézací i dovolací soud ve svých rozhodnutích rovněž v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč ji nepovažovaly za opodstatněnou.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda ho podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jemuž však nemohou vyhovět ty námitky, jimiž projevuje svůj nesouhlas s hodnocením důkazů či skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Obviněný uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
18. Přestože dovolatel namítl, že „ mu bylo právo na spravedlivý proces odepřeno “, v rámci své dovolací argumentace nepředložil nic, čím by dovolací soud přesvědčil o oprávněnosti takového tvrzení. Ve vztahu k důkaznímu řízení nevznesl jediný konkrétní příklad toho, že by při provádění důkazů bylo porušeno příslušné ustanovení trestního řádu, či že by se soudy při konstrukci svých skutkových zjištění opřely o důkaz, který je procesně neúčinný. V uvedeném směru totiž nelze hodnotit ani jeho výhrady vůči způsobu zjištění výše škody. Na základě uplatněné dovolací argumentace nelze dojít k závěru, že by v řízení před soudy nižších stupňů, vůči jejichž rozhodnutí (v konečném stadiu rozhodnutí odvolacího soudu) dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem brojí, došlo k takovému porušení jeho obhajovacího práva, že by to mělo mít za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces.
19. K námitce dovolatele stran porušení práva na spravedlivý proces lze dodat, že uvedené právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Přestože Ústavní soud v minulosti skutečně judikoval, že dovolací důvody uvedené v §265b tr. ř. nemohou být vykládány restriktivně způsobem, který by směřoval k odmítnutí zabývat se námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu, upozornil zároveň, že ne každé pochybení v postupu obecných soudů otevírá v řízení o mimořádném opravném prostředku cestu k přezkumu, neboť musí jít o takové pochybení, kde by odepření přezkumu vyvolalo zásah do základního práva, který naopak měl být odčiněn (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04). Jak je z výše uvedeného zřejmé, k takovému závěru dovolací soud nedospěl.
20. Přestože i v dovolacím řízení je třeba při rozhodování o důvodnosti podaného mimořádného prostředku brát zřetel na skutková zjištění soudů, která jsou předmětem právního posouzení (hmotně právní subsumpce zjištěného skutku pod příslušná ustanovení trestného zákoníku), neznamená to, že by pro vyvolání přezkumu důvodnosti těchto zjištění Nejvyšším soudem dostačoval samotný odkaz dovolatele na příslušnou judikaturu Ústavního soudu. Jak již bylo zmíněno, při svém rozhodování dovolací soud zásadně vychází ze skutkových zjištění obsažených v dovoláním napadených rozhodnutích. K posouzení opodstatněnosti těchto závěrů může Nejvyšší soud přistoupit až tehdy, je-li dovolatelem v jeho dovolání explicitně namítnuta a patřičně doložena vada spočívající v tzv. extrémním nesouladu v jeho vymezení Ústavním soudem.
21. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
22. Obviněný ve svém dovolání tuto vadu výslovně neuplatnil a ve své dovolací argumentaci neuvedl nic, co by o její existenci mělo svědčit. Jeho dovolání je ve své podstatě pokračující polemikou se skutkovým zjištěním soudů, která má podobu předkládání jiných alternativ skutkového děje (např. „ je možné, že odvod šrotu organizoval zastřeně pan K.“ ), či jiných hodnotících závěrů („ Jakkoli mohla jeho výpověď působit důvěryhodně, nelze ji přijímat absolutně…“ ) . Na základě takto uplatněné argumentace však dovolatel nemůže očekávat, že se bude Nejvyšší soud skutkovými závěry obsaženými v napadených rozhodnutích blíže zabývat, resp. že k nim bude zaujímat vlastní hodnotící stanovisko. Trestní proces je založen na myšlence, že hodnocení důkazů provádí zásadně ten orgán, který je provádí (tedy zpravidla soud prvního stupně), který k tomu má nejlepší předpoklady (uplatnění zásad ústnosti a bezprostřednosti). V situaci, že obviněný ani konkrétně nedokládá, v čem by mělo postupem nalézacího soudu dojít k porušení §2 odst. 6 tr. ř., není dán důvod k tomu, aby k tzv. „přehodnocení“ přistoupil soud dovolací.
V.
Způsob rozhodnutí
23. Protože obviněný ve svém dovolání nevznesl žádnou námitku, kterou by z formálního hlediska bylo možno označit za odpovídající jím uplatněnému důvodu dovolání a protože Nejvyšší soud nezjistil s vazbou na jeho dovolací argumentaci ani žádné pochybení, které by mělo za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces, odmítl jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
24. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu