ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.52.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 52/2020-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. F. , nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 6. 2019, sp. zn. 55 To 67/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 141/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 12. 2018, č. j. 1 T 141/2017-210, byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 3, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 132/2017. Týmž rozsudkem byl zproštěn obžaloby obviněný J. Š.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že za součinnosti jedné či více dosud neustanovených osob, se záměrem získat od poškozeného V. P. peníze, dne 31. 5. 2017 ve 20:13 hod. a dne 1. 6. 2017 v 9:06 hod. ve Valašském Meziříčí, okr. Vsetín, po telefonickém kontaktu s poškozeným, kterému se představil jako policista a verbálně ho obvinil z pašování, týrání a zabíjení koní a prodeje jejich masa, si vyžádal osobní schůzku dne 1. 6. 2017 v 9:45 hod. na parkovišti u společnosti DEZA Valašské Meziříčí na ulici XY, zde se v doprovodu obviněného J. Š. sešel i s otcem poškozeného V. P. R. P., oběma poškozeným vyhrožoval, že půjdou do vazby, bude u nich provedena domovní prohlídka, tvrdil, že mají odposlouchávané telefony, ale vše je možné vyřešit pokud jim předají peníze, přičemž částka byla upřesněna telefonicky téhož dne na 50 000 Kč, k předání peněz však nedošlo.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný M. F. a státní zástupce v neprospěch obviněného J. Š. odvoláními, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 55 To 67/2019-251, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. F. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zopakoval svou odvolací argumentaci a namítl, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť nectily princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny. Od počátku trvá na tom, že je nevinen a nedopustil se jednání kladeného mu za vinu. Skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou správná a dokazování neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Podle jeho názoru lze z provedeného dokazování dospět ke dvěma stejně pravděpodobným skutkovým verzím, z nichž jedna je pro něj nepříznivá a vedla k jeho odsouzení a druhá je příznivá a vedla by ke zproštění. Soud prvního stupně se přiklonil k té nepříznivé verzi, aniž by se v odůvodnění rozhodnutí náležitě vypořádal s jeho obhajobou. S tímto postupem se pak ztotožnil odvolací soud a nezabýval se odvolací argumentací, čímž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Odkázal na judikaturu, ze které vyplývá, že namítá-li dovolatel porušení svých základních práv, Nejvyšší soud by měl jeho dovolání přezkoumat i v případě, že jeho námitka na první pohled nespadá pod žádný z dovolacích důvodů.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, přičemž trvá na své obhajobě a vlastní verzi skutkového děje. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi poškozených R. P., V. P. a protokoly o vyhodnocení telekomunikačního provozu. Je namístě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a hodnotil, přičemž odůvodnil, z jakého důvodu se přiklonil k výpovědi poškozených. Nelze přitom přisvědčit obviněnému, že by se soudy obou stupňů nezabývaly jeho obhajobou a odvolacími námitkami. Nejvyšší soud ve věci neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (obviněný jej přitom ani nenamítal) a ani žádné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů a hodnocení důkazů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 10. 6. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až 14. 1. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu