ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.591.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 591/2020-559
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2020 o dovolání obviněné E. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, doručovací adresa XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 3 To 213/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 80/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. Č. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2019, č. j. 5 T 80/2017-448, byla obviněná E. Č. shledána vinnou organizátorstvím přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. a), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a byla za to odsouzena podle §211 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, k jehož výkonu byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné M. D. a podle §229 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozené společnosti Wüstenrot – stavební spořitelna, a. s., na náhradu škody.
2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněná dopustila uvedeného deliktu jednáním spočívajícím v tom, že dne 6. 4. 2016 v Ostravě – Moravské Ostravě na ulici XY, v sídle pobočky společnosti Wüstenrot, po předchozí vzájemné domluvě a ve snaze se obohatit, za předem stanovených podmínek a instrukcí jak postupovat s příslibem finanční odměny M. D., kterou nejprve oslovila M. L. po dohodě s obviněnou s tím, aby si tato vzala za provizi na sebe úvěr, při sepisování žádosti o úvěr ke smlouvě o stavebním spoření č. 47280759 předložila M. D. potvrzení o přiznání starobního důchodu, falešné potvrzení o příjmu ve výši 10 335 Kč u společnosti ABC služby s.r.o., které vyhotovila obviněná, přičemž u této společnosti nebyla M. D. nikdy zaměstnána a vzhledem ke skutečnosti, že společnost Wüstenrot předchozí žádost zamítla, zajistila obviněná přibrání spoludlužníka, přičemž následně byl úvěr ve výši 350 000 Kč schválen a dne 15. 4. 2016 byla s M. D. uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 47280759 ze dne 26. 2. 2016 a finanční prostředky ve výši 350 000 Kč byly zaslány na účet č. XY, k němuž měla dispoziční právo a fakticky s tímto disponovala toliko obviněná, z nějž v následujících dnech vybrala finanční částky, kdy částku ve výši 80 000 Kč předala M. L., a dále této předala pro M. D. částku ve výši 15 000 Kč, zbývající část použila pro svou vlastní potřebu, a způsobily společnosti Wüstenrot – stavební spořitelna, a.s., škodu v celkové výši 350 000 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně následně napadli obviněná a státní zástupce okresního státního zastupitelství odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce směřujícího v neprospěch obviněné do výroku o trestu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č. j. 3 To 213/2019-489, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušil a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. odsoudil obviněnou podle §211 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, k jehož výkonu byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné pak bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na výpovědi původně spoluobviněné M. L. učiněné v hlavním líčení, která však nebyla kvalifikovaným doznáním a tím méně nezpochybnitelným tvrzením, které by ji mělo usvědčovat z trestné činnosti. Ve výpovědích M. L. byly závažné rozpory, když se nejprve stroze k trestné činnosti doznala, následně vyslovila souhlas s výpovědí obviněné a v závěru hlavního líčení opět vyslovila doznání a současně tvrzení, že obviněná jednala tak, jak je popsáno v obžalobě. Zpochybňuje přitom postup, užitý při výslechu M. L., které bylo umožněno nahlédnout do petitu obžaloby, přičemž se domnívá, že pokud by se takového postupu domáhal obhájce, nebyl by mu povolen pro návodnost. Popsaná vyjádření jsou účelová, věrohodnost M. L. byla narušena a soudy neodstranily vzniklé závažné rozpory. I když je tedy namístě protizákonná jednání potírat, nemůže se tak dít za každou cenu nerespektováním základních zásad trestního procesu, zejména §2 odst. 5 tr. ř. Dále soud prvního stupně nedostatečně reagoval na výpověď vědkyně G. B., v návaznosti na kterou obviněná navrhovala v odvolacím řízení znovu vyslechnout svědkyni Z. K. Obviněná následně vyslovila nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, popsanými na str. 7 odůvodnění jeho rozsudku a má zato, že neodpovídají provedenému dokazování. K vyjasnění vyhotovení potvrzení o příjmu peněz navrhovala provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví grafologie (ruční písmo), který byl shledán nadbytečným, což založilo rozpor s §2 odst. 5 tr. ř. Nebyl proto v konečném důsledku zjištěn skutkový stav věci, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti a současně je dán stav extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry.
5. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout, a současně aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že obviněná namítla především vadu opomenutých důkazů a vadu extrémních vnitřních rozporů dotčených rozhodnutí. Takovou argumentaci však obecně vzato nelze pod uplatněný, ani pod jiný dovolací důvod podřadit. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, zejména pokud byl skutek, jak byl soudy zjištěn, nesprávně právně kvalifikován. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění je potom na jeho podkladě možné jen výjimečně, jestliže by mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními existoval extrémní rozpor. Taková situace však v dané věci nenastala, přičemž okolnost, že se obviněná neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, dovolacím důvodem není. Stran vytýkaného odkazu na obžalobu, resp. nahlédnutí do ní M. L., doplnil, že obviněný má mít obžalobu na základě zákona, tudíž nemůže být na závadu, pokud do ní nahlédne. Státní zástupce neshledal ve věci ani opomenutý důkaz, neboť návrh obviněné na doplnění dokazování nebyl přehlédnut a byl vypořádán, přičemž nesouhlas obviněné se závěrem soudu opět dovolacím důvodem není.
7. Státní zástupce navrhl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
8. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
10. Obviněná své dovolání výslovně opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. K tomu je potřeba uvést, že při přezkumné činnosti, zda taková vada již v prvostupňovém rozsudku nastala, je dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. V rámci zmíněného dovolacího důvodu se proto nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
12. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněná nezpochybnila právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadla správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněné tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněná snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající její představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] činit nelze.
13. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří situace, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
14. O žádnou ze zmíněných situací se však v posuzované věci nejedná. Především za opomenuté důkazy nelze označit takové důkazní návrhy (konkrétně obviněná uváděla návrh na vyhotovení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a na opětovný výslech M. L. v odvolacím řízení), s nimiž se (resp. pokud jde o první z nich) vypořádal již v rámci hlavního líčení soud prvního stupně a poté zejména (s oběma) krajský soud v bodu 20. odůvodnění jeho rozsudku, a to pro nadbytečnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), navíc za situace, kdy jeho závěrům je nutné plně přisvědčit. Lze tak uzavřít, že provedené dokazování zjevně předmětnou vadou zatíženo není.
15. V návaznosti na provedené důkazy pak soudy obou stupňů jasně a přehledně prezentovaly své úvahy ohledně zjištěného jednání obviněné a dalších spoluobviněných, kterého se dopustily shora popsaným způsobem. Průběh tohoto jednání byl ve vztahu k obviněné jednoznačně prokázán jednak výpovědí spoluobviněné M. L., dále výpověďmi svědkyň G. B. a L. K., popřípadě i J. B., a to jak pokud jde o samotný skutkový děj, tak i pokud jde o následnou snahu ovlivnění jeho šetření vytvořením fiktivní osoby A. S., která se měla sjednávání půjčky účastnit na pozici obviněné E. Č. Shodné závěry potom vyplynuly i z listinných důkazů (zejména z ručně psaných instrukcí a z výpisu pohybů na účtu č. 2600747756/2010).
16. Nejvyšší soud k tomu ve stručnosti pouze doplňuje, že na hodnocení výpovědi spoluobviněné M. L., která v části spočívala v potvrzení skutkového děje tak, jak byl popsán v obžalobě, nemá žádný zásadní význam, že zmíněné potvrzení bylo zopakováno přímo k listině (obžalobě), do které spoluobviněná nahlédla. Spoluobviněná M. L. v hlavním líčení vypovídala velmi krátce a v daném okamžiku jen stručně sdělila, že akceptuje popis skutkového děje tak, jak je dovozen v obžalobě (č. l. 443 trestního spisu). Byl jí proto následně pro jednoznačnost předložen opis této listiny (v části obsahující popis žalovaného děje), který, jak již uvedl státní zástupce ve vyjádření, jí byl nutně (srov. §196 odst. 1 tr. ř.) dříve doručen (srov. doručenky na č. l. 300 trestního spisu), tedy jí byl předkládán (i pro další obviněné) známý dokument. Spoluobviněná po jeho zhlédnutí zopakovala, že právě takové jednání potvrzuje, přičemž dále vypovídat nebude. Uvedený postup není nijak v rozporu s §92 odst. 3 věta poslední tr. ř., podle kterého nesmějí být obviněnému kladeny otázky, v nichž by byly předstírány klamavé a nepravdivé okolnosti a nesmí v nich být naznačováno, jak na ně odpovědět (tedy mimo jiné otázky návodné). Spoluobviněné M. L. totiž žádná taková (návodná, jak tvrdila obviněná v dovolání) otázka položena nebyla, neboť po jejím samostatně vysloveném tvrzení, resp. odvolání se na popis skutku v obžalobě, po přečtení v ní zahrnuté skutkové věty svůj postoj jen jednoznačně potvrdila.
17. S ohledem na popsané skutečnosti je namístě uzavřít, že veškeré provedené důkazy byly dostatečně, pečlivě a rovněž i adekvátně hodnoceny a není zde v konečném důsledku mezi nimi a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry žádný, natož extrémní rozpor, neboť skutková zjištění na ně logicky a plně navazují.
18. V obecném smyslu Nejvyšší soud doplňuje, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
19. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněné neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel