ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.823.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 823/2020-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2020 o dovolání obviněného S. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 13 To 311/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 26/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 6. 2019, č. j. 2 T 26/2019-62, byl obviněný S. H. shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v počtu 20 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 20 000 Kč, se současným stanovením náhradního trestu v trvání 5 měsíců, a to podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pak byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti.
Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 20. 7. 2018 v době kolem 2:06 hod. poté, co od večerních hodin dne 19. 7. 2018 v restauraci A. na XY v Havlíčkově Brodě průběžně popíjel alkoholické nápoje a uvedl se tak do stavu opilosti, vykonal nejméně po ul. XY v Havlíčkově Brodě od restaurace A. jízdu s nákladním vozidlem zn. Iveco, reg. zn. XY, s připojeným návěsem zn. Panav, reg. zn. XY, naloženým 18 paletami cihel zn. Porotherm, kdy toto vozidlo s návěsem řídil v rámci výkonu práce řidiče mezinárodní kamionové dopravy se zařazením pro přepravu nadměrných nákladů pro zaměstnavatele společnost K-V-K PROFITRADE, s. r. o., a to přesto, že měl v té době nejméně 2,94 ‰ alkoholu v krvi.
Zmíněný rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. 10. 2019, č. j. 13 To 311/2019-79, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení krajského soudu podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy činné dříve ve věci nesprávně zjistily skutkový stav, což vedlo k vadným právním závěrům a k založení extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými zjištěními. Jeho výpověď byla shledána nevěrohodnou a bylo dovozeno, že požíval alkoholické nápoje a poté řídil motorové vozidlo. Množství požitého alkoholu pro účely znaleckého posouzení však soudy nezjistily bez pochybností, ale na základě vyjádření svědka M. M., který měl podle svého vyjádření vypít méně odlivek než obviněný. Takový parametr a následně zjišťovaný rozdíl z celkového vydaného množství odlivek alkoholu obviněný nepovažoval za správný, bez ohledu na závěr, že měl platit celou útratu ze svého. Nebyla ani dostatečně hodnocena důvěryhodnost jmenovaného svědka a mělo být s ohledem na důkazní nouzi postupováno podle pravidla in dubio pro reo. Uvedená pochybení soudu prvního stupně nebyla napravena ani soudem odvolacím.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu rozhodl podle §265o odst. 1 tr. ř. o odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatnil argumentaci známou již z jeho dosavadní obhajoby, navíc se v ní výlučně zabýval otázkami skutkovými, tedy že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudů obou stupňů jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud prvního stupně vymezený skutek správně zastřešil ustanoveními trestního práva hmotného, stejné stanovisko pak vyjádřil soud druhého stupně, na jehož odůvodnění je možné bez dalšího odkázat. Uplatněná argumentace tedy zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, neodpovídá. Rovněž uvedla, že požití alkoholu a jeho množství, i řízení vozidla obviněným, byly prokázány výpovědí svědka M. M. a kamerovým záznamem, hladina alkoholu v jeho krvi pak vyplynula ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož nevyužil.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění.
K tomu je potřeba zmínit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný napadl výlučně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se obviněný snažil provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady in dubio pro reo, je možné doplnit, že taková argumentace směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a její zpochybnění není způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně odpovídajícím způsobem zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku.
Na základě provedeného a dostatečného dokazování a po hodnocení důkazů byl tak následně dovozen nepochybný průběh skutkového děje. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu, resp. spáchání trestné činnosti, v rámci řízení odmítl a podal svoji verzi skutkového děje, v níž požil jen velmi omezené množství alkoholických nápojů a bez ovlivnění odjel, neboť s jeho tvrzeními se soudy obou stupňů neztotožnily.
Jen obiter dictum proto Nejvyšší soud konstatuje, že bylo důvodně vycházeno především z výpovědi svědka M. M., která byla vnitřně logická a v souladu s dalšími důkazy, zejména s účtenkou z restaurace, s výpovědí svědkyně S. P. a s komunikací svědka s Policií ČR stran oznámení ztracené (obviněným odcizené) číšnické peněženky. Rovněž není pochybením v procesu dokazování, pokud byly na základě výpovědi svědka dovozeny druh a množství obviněným požitého alkoholu a tento údaj předložen znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k určení hladiny alkoholu v krvi obviněného v době řízení vozidla, zejména byla-li pro účely trestního řízení zohledněna nejnižší hladina ze znalcem stanoveného rozpětí. Naopak nevěrohodnou byla shledána výpověď obviněného, opírající se o jeho zcela nelogickou dohodu se zaměstnancem restaurace (číšníkem), svědkem M. M., s nímž se do spáchání skutku neznal, kterému údajně měl na účtence uvedené odlivky alkoholu kupovat, protože mu měl slíbit sponzorský dar.
Nejvyšší soud ke stručně uvedeným zjištěním nakonec doplňuje, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
Souhrnně řečeno, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, resp. jeho neztotožnění se se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nebyl pak ani žádný podklad k obviněným navrhovanému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 22. 10. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 24. 7. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel