ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.83.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 83/2020-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. I. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 4 To 22/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 119/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. I. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 10. 2018, č. j. 3 T 119/2017-251, byl obviněný D. I. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl odsouzen podle §146 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. Tímto rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. B. a J. P.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný D. I. dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že dne 27. 11. 2016 v době kolem 00:30 hod. v obci Němčičky ve stavu opilosti přešel obviněný M. B. přes kapotu motorového vozidla majitele M. J., zaparkovaného před rodinným domem č. XY, následně obviněný J. P. vylezl na korbu dalšího motorového vozidla zaparkovaného před rodinným domem č. XY, kde kusem dřeva poškozoval kapotu vozidla, v jednání se mu pokusil zabránit majitel vozidla poškozený R. S., tohoto však obviněný J. P. napadl úderem pěstí do obličeje, k fyzickému napadání poškozeného R. S. se následně přidali i obvinění M. B. a D. I., kdy všichni společně napadali poškozeného údery pěstmi a kopy do celého těla, poté obžalovaní svého jednání zanechali a přesunuli se před rodinný dům č. XY, kam je poškozený R. S. následoval z důvodu, aby přivolané policejní hlídce označil pachatele, zde obviněný J. P. opět napadl poškozeného R. S. tak, že jej nejprve uchopil za oděv a poté jej udeřil pěstmi do oblasti hlavy, v téže době se poškozený J. S., snažil opět telefonem zkontaktovat Policii ČR, na což reagoval obviněný D. I. tím, že se proti němu rozběhl a strčil do něj takovou silou až jej povalil na zem, přičemž se poškozenému J. S. rozbil displej mobilního telefonu a utrpěl zranění bez omezení v obvyklém způsobu života, výše uvedeným jednáním byla poškozenému R. S., způsobena zranění s významnějším omezením v obvyklém způsobu života po dobu dvou až čtyř týdnů a dále obviněný J. P. způsobil poškozenému R. S. škodu poškozením vozidla ve výši nejméně 7.000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvinění M. B., D. I. a J. P. a poškozený R. S. Z podnětu odvolání poškozeného R. S. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. 4 To 22/2019-304, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody týkajícího se tohoto poškozeného a znovu rozhodl podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. o náhradě škody ve vztahu k tomuto poškozenému. Odvolání všech tří obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkové okolnosti případu, došlo k porušení základních práv na spravedlivý proces a tím i k nesprávnému právnímu posouzení. Selektivně vybral soud prvního stupně skupinu důkazů reprezentovanou výpověďmi poškozených a obhajobě, ani dalším výpovědím svědkyň N. a L. Š. neuvěřil. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil a rezignoval na vypořádání se s námitkami obhajoby. V tomto směru poukázal na judikaturu stran zásad presumpce neviny a in dubio pro reo i rozporů mezi důkazy. Závěry znaleckého posudku na zranění poškozeného R. S. jsou zcela vágní, neprokazující jeho vinu, což se mělo odrazit v použití zásady in dubio pro reo. Podle znaleckého posudku nelze vyloučit, že si poškozený mohl zranění způsobit i sám. Nebylo tedy prokázáno, že by k jeho zranění došlo tak, jak uzavřel soud prvního stupně. Poranění hlavy poškozeného odpovídá výpovědím všech obviněných a svědkyň N. a L. Š. a jelikož podle znalkyně bylo více možných variant vzniku zranění, měl soud hodnotit tyto skutečnosti ve prospěch obviněných ve smyslu zásady in dubio pro reo. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu stran hodnocení znaleckých posudků zdůraznil, že závěr soudů, že ke zranění poškozeného nemohlo dojít tak, jak popsali obvinění, je nepodložený a mylný. Nesprávně posoudil soud prvního stupně i lékařské zprávy. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by poranění poškozeného J. S. měl způsobit právě on, přičemž popírá, že by s poškozeným přišel do kontaktu. Sám poškozený J. S. nebyl původně schopný údajného útočníka označit. Odvolací soud se s těmito námitkami nezabýval, ačkoli v odůvodnění jeho rozhodnutí i ve světle judikatury tak učinit měl. Závěry soudů o spolehlivě zjištěném skutkovém stavu jsou v zásadním rozporu s výsledky dokazování, což má vliv na právní posouzení skutku, přičemž vytýkané vady vedly k odsouzení obviněných v rozporu se základními právy na spravedlivý proces.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a zprostil ho obžaloby, případně aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutky zjištěné soudy nevykazovaly znaky trestných činů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozených R. S. a J. S., které dále korespondují s výpovědí svědkyně V. S. a též se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého vyplývá, že v kontextu s ostatními důkazy nemohla zranění poškozeného R. S. vzniknout způsobem, jak jej prezentuje obhajoba. Soud prvního stupně rovněž zdůvodnil, z jakého důvodu považoval výpovědi svědkyň N. Š. a L. Š. za nevěrohodné (srov. str. 10 odst. 12 rozsudku soudu prvního stupně) a Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožnil. Ve světle výše uvedeného pak nemůže uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., naplňovat ani námitka stran porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny, neboť tyto zásady rovněž směřují výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tyto zásady mají procesní charakter, týkají se jen otázek skutkových a jako takové nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obiter dictum je namístě doplnit, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 19. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 20. 1. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu