ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.971.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 971/2020-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 9. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. F. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 13 To 68/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 T 42/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 T 42/2019-14, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle
§337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 21. 9. 2019 kolem 18:10 hod. z obce Nový Jáchymov směrem na obec Broumy, obojí okres Beroun, přes obec Karlov, okres Rakovník, řídil osobní vozidlo zn. Škoda Felicia, r. z. XY, přičemž v obci Karlov na křižovatce „Norkárna“ byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, a tuto jízdu vykonal přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 10. 2013, č. j. 1 T 156/2013-32, jenž nabyl právní moci dne 7. 11. 2013, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků s dobou výkonu od 30. 9. 2018 do 30. 9. 2020.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2020, č. j. 13 To 68/2020-161, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že dovolání podává pouze do výroku o trestu, neboť mu uložený trest považuje za neadekvátní a nepřiměřeně přísný. Neřídil bezdůvodně či ze zavrženíhodné pohnutky, ale jednalo se, obdobně jako v případech jeho předchozích odsouzení pro shodnou trestnou činnost, o mimořádnou situaci, neboť vyzvedl z opravy vozidlo jeho přítelkyně, která je těžce nemocná a potřebuje k návštěvám lékaře automobil. Soudy měly vzít v potaz vždy všechny okolnosti případu a uložit účelný trest, který by vedl k nápravě pachatele a nebyl by sekundárním trestem pro třetí osoby. Jeho přítelkyně se takto ocitne bez jeho finanční i fyzické pomoci, přičemž její zdravotní stav vyžaduje pomoc i při běžných činnostech, jako je hygiena či nákupy. Soudy mohly uložit alternativní trest, případně trest domácího vězení, aby byla zajištěna péče o družku. Obviněný měl rovněž za to, že jeho současný postoj vykazuje nápravu, a tím i dosažení účelu dříve uložených trestů, přičemž nyní uložený trest odnětí svobody je spíš než snahou o jeho nápravu odplatou, a neodpovídá tak obecným principům spravedlnosti. Jeho spácháním nezpůsobil škodu žádné třetí osobě a nyní si uvědomil, že musí od základu změnit svůj dosavadní život, respektovat pravidla a uložené sankce. Současně eliminoval veškeré skutečnosti, které ho v minulosti vedly k porušování zákazu činnosti a zapojil se do řádného života.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v dovoláním napadeném rozsahu usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc přikázal tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněnému byl uložen trest v zákonné trestní sazbě za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Současně z provedeného dokazování neplyne, že by byl uložen trest na základě nesprávného právního posouzení skutku, ani na základě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Řízení o dovolání pak nenabízí možnost přezkumu, který je vyhrazen řádnému opravnému prostředku. Obdobnými námitkami obviněného se navíc náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže lze na ně bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými a soudům vytýkal nesprávný způsob hodnocení provedených důkazů. Dovolací argumentace obviněného tedy směřuje mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k případné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání, výslovně směřující pouze proti výroku o trestu (resp. proti té části usnesení krajského soudu, kterou v daném rozsahu závěr soudu prvního stupně akceptoval), opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze pokud by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnými takovými námitkami, a ani citovaným dovolacím důvodem, ovšem obviněný neargumentuje a s ohledem na znění výroku o trestu vada, jež by existenci tohoto dovolacího důvodu mohla založit, učiněna nebyla.
13. Za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný své dovolání opřel, lze potom stran výroku o trestu namítat pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy zejména pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Ani takovou argumentaci, jež by byla relevantní a pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, ovšem obviněný nepředložil.
14. Pokud tedy obviněný namítal, že mu uložený trest je neadekvátní a nepřiměřeně přísný, lze konstatovat, že tato námitka uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. nenaplňuje, neboť samotná nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem.
15. Nejvyšší soud doplňuje, že zásah dovolacího soudu by v daném ohledu výjimečně mohl být možný, pokud by napadeným rozhodnutím uložený trest byl trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
16. O takový případ se však v posuzovaném případě nejedná. Obviněnému byl uložen trest odpovídající zákonným kritériím a soud prvního stupně své rozhodnutí v tomto směru odůvodnil, dále ho pak rozvedl i soud druhého stupně, přičemž oba soudy se zabývaly zejména osobou obviněného, jeho poměry a možnostmi nápravy, a rovněž způsobem provedení činu a okolnostmi, za kterých byl čin spáchán. Byly zohledněny taktéž veškeré polehčující a přitěžujícími okolnosti, přičemž s jejich závěry se lze plně ztotožnit. Obviněnému byl pak uložen trest v délce 10 měsíců, tedy v dolní polovině zákonné trestní sazby za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která činí až 2 léta. S ohledem na §55 odst. 2 tr. zákoníku bylo rovněž důsledně vyhodnoceno, proč by vzhledem k osobě obviněného uložení jiného trestu (než nepodmíněného trestu odnětí svobody) zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život.
17. V podrobnostech lze pak obiter dictum a ve stručnosti doplnit, že obviněný byl za totožné jednání trestán opakovaně, tedy alternativní tresty byly v jeho případě zcela neúčinné. Již v minulosti mu ostatně byl uložen i nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonal v roce 2017, přesto se však této trestné činnosti nyní znovu dopustil, navíc v době, kdy se nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení v jiné trestní věci. Pokud v dovolání brojil proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody s ohledem na péči o svou přítelkyni, Nejvyšší soud připomíná, že právě svým opakovaným protiprávním jednáním ji i sebe této možnosti vědomě vystavuje. Odvoz auta z opravy pak rozhodně nelze z hlediska odpovědnosti za předmětný trestný čin považovat za jakkoli relevantní, neboť se nepochybně jedná o záležitost, kterou je možné zařídit jiným, nikoli protiprávním způsobem. Co se týče obviněným navrhovaného trestu domácího vězení, nebylo jej (jak již soud druhého stupně taktéž vyložil) zjevně možné uložit, neboť obviněný nemá stabilní bydlení, se svojí rodinou je i podle svého vyjádření v konfliktu, s manželkou se rozvádí, je ve špatné finanční situaci a bydlí nyní pouze u přítelkyně, která je údajně vážně nemocná. Trest uložený obviněnému se tedy jeví jako správný a spravedlivý, neboť je přiměřený a vyhovující všem ustanovením trestního zákoníku.
18. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel