ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1009.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 1009/2020-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 o dovolání obviněného P. M. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 40/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 48/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 15 T 48/2019, byl nejprve podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 13/2019 ze dne 1. 4. 2019, doručeného obviněnému dne 29. 4. 2019, jenž nabyl právní moci dne 8. 5. 2019, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Následně byl obviněný P. M. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným, že
ačkoli
byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 72 T 54/2016-315 ze dne 17. 10. 2016, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2016, uznán vinným mimo jiné pro přečin krádeže dle §205 odstavec 1 písmeno a), písmeno b), odstavec 2 trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu dle §21 odstavec 1 k §205 odstavec 1 písmeno a), písmeno b), odstavec 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, který vykonal dne 16. 8. 2017,
přesto
1.
dne 2. 2. 2019 v době kolem 20:30 hodin v XY, na ulici XY, v prodejně Kaufland, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, odcizil pánské boty značky Adidas, modré barvy, tím způsobem, že si tyto boty nazul, přičemž své boty odložil na mrazicí box na prodejně, a následně, aniž by za boty zaplatil, prošel přes informace z prodejny ven, kdy za pokladní zónou byl zastaven pracovníkem ostrahy prodejny, kterému odcizené zboží dobrovolně vydal, čímž způsobil poškozené společnosti Kaufland Česká republika v. o. s., IČ 25110161, se sídlem Praha 6 – Břevnov, ulice Bělohorská 2428/203, škodu odcizením v celkové výši 899 Kč,
2.
dne 25. 2. 2019 v přesně neurčené době od 21:59 hodin do 22:04 hodin v přízemí OC Forum XY, na ulici XY, v XY, vnikl přes neuzamčené dveře pro zaměstnance do chodby určené pro zaměstnance, kde následně vytlačil dvojkřídlé dveře do prodejny Peek&Cloppenburg, aniž by je poškodil, kde vnikl a zde odcizil z prodejního pultu černé tepláky značky Adidas, černou mikinu značky NIKE a tričko značky Tommy Jeans, vše v hodnotě 3 997 Kč, čímž způsobil společnosti Peek&Cloppeburg, s. r. o. se sídlem XY škodu ve výši 3 997 Kč,
3.
dne 3. 7. 2019 v době kolem 20.20 hodin v XY, na ulici XY, vnikl neuzamčenou brankou na pozemek rodinného domu majitele J. H., vstoupil na neuzavřenou verandu uvedeného domu, kde odcizil na křesle odloženou kabelku poškozené M. K., obsahující peněženku, občanský průkaz, průkaz pojištěnce, platební kartu vydanou Českou spořitelnou a. s., na jméno M. K., čipovou kartu pro veřejnou dopravu ODISka, finanční hotovost ve výši 1 200 Kč a dále dioptrické brýle, dvě krabičky cigaret LD, klíčenku se dvěma klíči FAB, klíčenku s osmi klíči FAB s přívěskem a balení dámské vložky, načež z místa činu utekl, čímž takto způsobil poškozené M. K. škodu v celkové výši 3 406 Kč.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodech 1. – 2. jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Za to mu uložil společný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jednání v bodě 3) nalézací soud právně kvalifikoval jednak jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozené M. K., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, na náhradě škody 2 241 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 40/2020, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Františka Hendrycha dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Jejich naplnění spatřoval v tom, že předmětné skutky se neodehrály tak, jak jsou popsány ve skutkových větách. Z důvodu jeho neúčasti u hlavního líčení, které nebylo zapříčiněno jeho nečinností, nýbrž svědkyní N. J., která jej měla řádně z hlavního líčení omluvit, což ovšem neučinila, nemohl objasnit okolnosti jeho trestné činnosti a věci uvést na pravou míru. Toto chtěl narovnat u odvolacího soudu, kdy vedle zmíněné svědkyně navrhl též výslech zasahujících policistů a vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tyto návrhy však byly soudem zamítnuty, což vedlo dovolatele k přesvědčení, že jeho kauza nebyla řádně objasněna, čímž mu nebylo umožněno právo na spravedlivý proces. Na druhou stranu otevřeně přiznal, že k trestné činnosti došlo, ale ne za těch okolností, které prvoinstanční soud dovodil jako dostačující pro jeho odsouzení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 40/2020, v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a dále podle §265 l odst. 1 tr. ř., aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která zdůraznila, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Připomněla, že odvolací soud se podrobně zabýval jeho nepřítomností u hlavního líčení, kdy dospěl k závěru, že byly v daném případě splněny podmínky §202 odst. 2 tr. ř. Na to vyzdvihla, že trestná činnost obviněného byla prokázána jeho plným doznáním podpořeným i kamerovým záznamem a fotografiemi z něho pořízenými, v němž je zaznamenán jeho pohyb po objektu ve shodě s jeho výpovědí a s vyčíslením škody poškozené společnosti. Dále státní zástupkyně poukázala na to, že dovolatel se ve své argumentaci zabýval výlučně otázkami skutkovými, které ovšem nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. S ohledem na to navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání případně i jiným než navrženým způsobem.
6. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 22. 9. 2020). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Obviněný zvolil právě druhou ze zmíněných alternativ, a to ve spojení s následujícím dovolacím důvodem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
11. Z obsahu podaného dovolání je více než patrné, že argumenty obviněného se zcela míjí se zákonným rozsahem posledně uvedeného dovolacího důvodu. Námitka, že předmětné skutky se odehrály jinak, než jak jsou popsány ve skutkové větě výroku o vině, je pouhou (navíc zcela neurčitou) polemikou se skutkovými závěry soudů nižších instancí, a nikoliv nesouhlasem se způsobem, jakým tyto právně kvalifikovaly zjištěné jednání. V souladu s výše uvedeným je nutno zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, které po vyčerpání řádných opravných prostředků, umožňuje již jen omezený přezkum napadených rozhodnutí. Z tohoto důvodu není Nejvyšší soud v dovolacím řízení povolán k revizi skutkových zjištění a jejich případných vad, a to na základě žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů zakotvených v §265b tr. ř. Ze skutkového stavu ustáleného soudy nižších instancí je proto povinen striktně vycházet a pouze na tomto základě posuzovat námitky dotýkajících se otázek hmotného práva. Směřují-li výhrady obviněného proti skutkovým zjištěním, je Nejvyšší soud oprávněn a ve své podstatě i povinen tyto odmítnout, aniž by se jimi jakkoliv zabýval po věcné stránce.
12. Nad rámec již zmíněného lze ve stručnosti doplnit, že skutková zjištění nevyvolávají v posuzovaném případě sebemenší pochybnost, jelikož vycházejí z doznání samotného dovolatele, které je v souladu s dalšími provedenými důkazy. Žádný význam již nemůže mít jeho tvrzení, že okolnosti, za kterých se předmětné jednání odehrálo, byly jiné, než ty, které vzal v potaz soud prvního stupně. Prvořadě je totiž důležité, že se skutek stal a že se jej prokazatelně dopustil právě obviněný. Na tom v zásadě nemohou ničeho změnit jakési blíže nespecifikované okolnosti. Nadto, pokud by jimi mělo být užívání návykových látek (což lze vytušit z rozhodnutí odvolacího soudu), lze podotknout, že ani stav ovlivnění drogami (jenž si dovolatel záměrně přivodil sám), ani finanční nouze obvykle provázející životní styl narkomana, nejsou faktory způsobilé kohokoliv vyvinit ze spáchané trestné činnosti. Pokud tedy soud druhého stupně v tomto směru zamítl návrhy na doplnění dokazování, nijak tím neporušil právo obviněného na spravedlivý proces, neboť dané důkazy nemohly mít sebemenší vliv na posouzení jeho trestní odpovědnosti. Závěrem je možno ještě odkázat na str. 3 (odst. 9.) napadeného usnesení, v němž se odvolací soud věcně správným způsobem zabýval rovněž dodržením podmínek §202 odst. 2 tr. ř., upravujícím konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného.
13. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu