ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1536.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1536/2019-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného Z. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2019, č. j. 5 To 386/2018-121, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 109/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 15 T 109/2018, byl obviněný Z. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 25. 2. 2018 od přesně nezjištěné doby do 16:45 hodin nejméně po silnici I. třídy č. 54 v katastru Dambořice mezi obcemi Silničná a Nížkovice po předchozím vědomém požití alkoholu a pod jeho vlivem při hladině zjištěné přístrojem Dräger v 17:26 hodin ve výši 3,16 g/kg, v 17:32 hodin ve výši 3,74 g/kg a v 17:38 hodin ve výši 2,87 g/kg alkoholu v krvi a rozborem krve odebrané v 19:40 hodin s výsledkem 2,93 g/kg a v 20:00 hodin s výsledkem 2,84 g/kg alkoholu v krvi, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, ve vlastnictví Z. P., narozeného XY, se spolujedoucím na předním sedadle M. K., nar. XY, přičemž byl účastníkem dopravní nehody, neboť do jeho vozidla zezadu narazilo osobní motorové vozidlo tovární značky BMW, registrační značky XY, řízené řidičem H. O., narozen XY.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 11. 2018, č. j. 5 To 386/2018-86, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané. Nejvyšší soud ovšem k dovolání obviněného shledal, že odvolání bylo podáno včas, proto usnesením ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 209/2019, podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na základě toho tento soud druhého stupně přezkoumal podané odvolání podle §254 odst. 1 tr. ř., načež je usnesením ze dne 31. 7. 2019, č. j. 5 To 386/2018-121, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
4. Obviněný se ani s tímto druhým rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Erika Janíka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , neboť měl za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání. Dovolatel ovšem následně nespecifikoval, jaký konkrétní důvod dovolání podle §265b měl být naplněn, namítl pouze extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Tato zjištění jsou podle jeho názoru ve zjevném rozporu s obsahem některých provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazních prostředcích a v návaznosti na to nebyl proveden navrhovaný podstatný důkaz. Soud nesprávnou realizací důkazního řízení nedostál požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo podle §2 odst. 2 tr. ř. a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Obviněný od počátku řízení tvrdil, že vozidlo neřídil on, nýbrž jeho kamarád M. K. On sám byl pod vlivem alkoholu a nebyl absolutně schopen řízení. Výpovědi posádky vozidla BMW označil za nepravdivé a účelové, učiněné s cílem vyvinit řidiče O. H. z odpovědnosti za způsobenou nehodu. Soud se za situace „tvrzení proti tvrzení“ vůbec nezabýval věrohodností svědků ani objektivní pochybností o jejich zainteresovanosti na výsledku řízení. Nevypořádal se s motivem O. H., který měl jako viník nehody dobrý důvod záměrně označit za řidiče vozidla Škoda právě silně podnapilého obviněného. Soud naopak zcela přešel výpověď svědka J. P., jenž viděl, jak na místo řidiče nasedal svědek M. K. Za daného stavu měl soud v zájmu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností vyhovět návrhu obhajoby na doplnění dokazování výslechem dalších svědků (členů přivolané policejní hlídky) a znaleckým posudkem za účelem zjištění, zda byl (dovolatel) objektivně schopen řídit motorové vozidlo s uvedenou hladinou alkoholu v krvi. Na podporu svých argumentů obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, který podrobně citoval.
6. Na základě výše uvedených pochybení soudu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Na základě §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž úvodem poukázal na fakt, že dovolatel nespecifikoval, který dovolací důvod měl být ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dán v řízení před soudem prvního stupně, proto považoval formální náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.) za naplněné jen se značnou dávkou tolerance.
8. Poté se státní zástupce v teoretické rovině věnoval uplatněnému dovolacímu důvodu i tzv. extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Konstatoval však, že obviněný nijak nekonkretizoval, v čem by měl jím tvrzený extrémní nesoulad spočívat. Ve skutečnosti se domáhal pouze toho, aby soudy hodnotily jako nevěrohodné výpovědi svědků – osob cestujících ve vozidle BMW. K tomu státní zástupce uvedl, že existenci tzv. extrémního rozporu, resp. porušení práva na spravedlivý proces, nelze vyvozovat ze skutečnosti, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném hodnocení důkazů. Námitku obviněného, že soudní rozhodnutí „jsou založena na procesně nepoužitelných důkazních prostředcích“, hodnotil jako bezpředmětnou, neboť nebyla nikterak blíže specifikována. Neshledal ani vadu spočívající v tzv. opomenutých důkazech a v tomto směru připomněl, že již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč neprovedl obviněným navrhované důkazy, a sám dodal, že navrhovaní svědci nebyli na místě v momentě kolize obou vozidel přítomni a samozřejmě by se nemohli vyjádřit k tomu, kdo v kritické době vozidlo Škoda Octavia řídil.
9. Státní zástupce proto zavřel, že obviněný pouze prosazuje vlastní skutkovou verzi, a to na podkladě vlastního hodnocení důkazů, aniž by vytýkal skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit existenci tzv. extrémního rozporu. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
10. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 13. 1. 2020). Jeho případnou repliku neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. V zásadě – s níže uvedenou výhradou – splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Dovolatel evidentně zvolil druhou z uvedených variant, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., aniž by však dále výslovně označil, který z nich měl být v řízení před soudem prvního stupně z jeho pohledu dán. Proto lze souhlasit se státním zástupcem v tom, že formální náležitosti dovolání naplnil jen s určitou mírou tolerance.
14. I přes výše uvedený nedostatek je však zjevné, že konkrétní námitky obviněného směřující vůči postupu nalézacího soudu žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. nenaplňují a naplnit ani nemohou. Jejich jádrem je totiž polemika s klíčovým skutkovým zjištěním, že to byl právě on (dovolatel), a nikoliv svědek M. K., kdo (v silně podnapilém stavu) řídil vozidlo Škoda Octavia. Tento typ argumentace obecně nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, jelikož provádění důkazů, jejich hodnocení a přijímání skutkových zjištění je výsostným právem především soudu činného v prvním stupni jako soudu nalézacího. Nejvyšší soud je v zásadě povinen jeho skutkové závěry převzít, respektovat a vycházet z nich (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). Na základě toho je proto oprávněn výhrady proti ustáleným skutkovým zjištěním v dovolacím řízení odmítnout, aniž by je po věcné stránce jakkoliv blíže hodnotil.
15. Nelze však zcela pominout, že dovolatel namítal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, na kterých se sjednotily oba soudy nižších instancí. Takový nesoulad (byl-li by ve věci skutečně shledán) by již byl pochybením s ústavněprávní relevancí, tedy porušením práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které nemohou obecné soudy na žádném ze svých stupňů, v žádné fázi trestního řízení ignorovat (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Zjištěný extrémní rozpor by tak i Nejvyšší soud opravňoval k mimořádnému přezkoumání a zásahu do skutkových závěrů nižších soudů, a to obvykle v rámci rozšířeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. V daném případě však Nejvyšší soud neodhalil byť jen náznak tvrzeného extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a přijatými skutkovými zjištěními. Hodnocení důkazů nalézacím soudem je naprosto logické. Naproti tomu tvrzení obviněného, že čtyřčlenná posádka vozidla BMW jej nepravdivě označila za řidiče vozu Škoda Octavia z důvodu své zainteresovanosti na výsledku řízení, je v rozporu se spisovým materiálem. Pokud by se totiž svědek O. H. chtěl skutečně zbavit své odpovědnosti za dopravní nehodu, jistě by sám nepřivolal policejní hlídku (srov. protokol o nehodě v silničním provozu na č. l. 2 – 6 spisu). Kromě toho byl tento svědek již dne 14. 8. 2018 za své jednání (nedodržení bezpečné vzdálenosti a způsobení srážky obou vozidel) přestupkově postižen a byla mu uložena pokuta ve výši 500 Kč (č. l. 62 spisu). Těžko si lze proto představit, že by v průběhu hlavního líčení (konaného až následně dne 11. 9. 2018) on i jeho známí lhali ve snaze zbavit jej odpovědnosti za skutek, z jehož spáchání již byl uznán vinným a sankcionován, přičemž žádný další postih (přestupkový nebo trestní) mu určitě nehrozil.
17. Nejvyšší soud v této trestní věci neshledal ani vadu opomenutých důkazů. Soud prvního stupně se se všemi důkazními návrhy obhajoby zákonným způsobem vypořádal a svůj postoj také řádně odůvodnil. Lze s ním souhlasit i v tom, že výslech osob, které nebyly přímými účastníky dopravní nehody, by nemohl přinést žádné nové a zásadní poznatky. K navrhovanému znaleckému posudku, potažmo k námitce, že (dovolatel) byl příliš opilý na to, aby byl fyzicky vůbec schopen motorové vozidlo ovládat, lakonicky poznamenal odvolací soud, že toto je „v rozporu s mnohaletou praxí dopravního senátu“. Nejvyššímu soudu nezbývá, než vyřčený názor, s přihlédnutím k vlastní rozhodovací činnosti na tomto poli, bez dalšího potvrdit. Námitku „procesně nepoužitelných důkazů“ dovolatel blíže nekonkretizoval, není proto jasné, čím by se měl dovolací soud vlastně zabývat. Lze tak uzavřít, že napadená rozhodnutí netrpí vadou extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud tudíž nebyl nijak povolán k podrobnějšímu hodnocení uplatněných skutkových námitek. Proto postačuje, aby v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozhodnutí jak nalézacího soudu (str. 4), tak odvolacího soudu (str. 2), s nimiž se bezvýhradně ztotožnil.
18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu