ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.331.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 331/2020-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2020 o dovolání obviněného Z. R. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 4 To 577/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 72/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 18 T 72/2019, byl obviněný Z. R. uznán vinným přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil podle popsaných skutkových zjištění tím, že
dne 3. 5. 2019 okolo 01.00 h jako bývalý zaměstnanec - řidič firmy S. T., v areálu této firmy v ulici XY v XY, okres Strakonice (dále jen „společnost S. T.“), znaje bezpečnostní kód trezoru umístěného vně areálu firmy, předmětný trezor otevřel, vzal si z něj klíčky od nákladního automobilu tov. zn. Volvo FH 24J3C, reg. zn. XY s přívěsem tov. zn. Schmitz Cargobull Gotha ZCS 18 SGF C2, reg. zn. XY, majitele poškozené firmy S. T., a poté bez souhlasu majitele nákladní soupravy s ní jako řidič vykonal jízdu v XY, okres Strakonice, a to z areálu firmy výše uvedené firmy po silnici II. třídy č. 175 - ulice XY až na kruhový objezd s ulicí XY, kterým projel a pokračoval po silnici II. třídy č. 173 zmíněnou ulicí až do ulice XY, kde na křižovatce odbočil vpravo na silnici I. třídy č. 20, následně ulicí XY pokračoval až do ulice XY, kde dne 3. 5. 2019 v 01.11 h zaparkoval na čerpací stanici Robin Oil, a následně dne 3. 5. 2019 v 01.15 h vykonal jako řidič jízdu po stejné trase zpět z předmětné benzinové čerpací stanice do areálu firmy S. T., kde nákladní automobil odstavil.
2. Za tento přečin byl obviněný soudem prvního stupně odsouzen podle §207 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dva a půl roku. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že shora uvedenou jízdu vykonal po předchozím požití alkoholu, když dechovou zkouškou přístrojem Dräger, typ Alcotest 7510 Standard, výrobní číslo XY, kalibrovaným dne 27. 8. 2018, provedenou dne 3. 5. 2019 v 02.50.16 h bylo v jeho dechu zjištěno 2,11‰ alkoholu a následnou zkouškou provedenou téhož dne v 02.55.43 h bylo v jeho dechu zjištěno 2,16‰ alkoholu, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, o nichž Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 4 To 577/2019, rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl a z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve zprošťujícím výroku. V ostatních výrocích ponechal rozsudek nezměněn.
II. Z dovolání obviněného
4. Obviněný prostřednictvím obhájce podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu dovolání opřené o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které zaměřil výlučně proti výroku o trestu, neboť má za to, že soudy při úvahách o druhu a délce uložených trestů dostatečně nezohlednily polehčující okolnost jeho plné doznání a projevenou lítost, a nevypořádaly se s tím, že mu uložily trest „tvrdší“ oproti původně vydanému trestnímu příkazu. Napadl proto délku i druh uloženého trestu odnětí svobody i zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu podle jeho názoru neměl být vůbec ukládán. Za okolnost, k níž měly soudy přihlédnout, považoval podstoupení úspěšné léčby v protialkoholním sanatoriu, dodržování uložených opatření, jakož i to, že se vyhýbá konzumaci alkoholu a projevil lítost nad incidentem ze dne 16. 8. 2019, který byl ojedinělým excesem, avšak předmětného dne neřídil, a ani se o to nepokoušel, nebyl proto důvod, aby mu jeho boj a nemoc přitěžoval, když dále úspěšně abstinuje a dobrovolně užívá Antabus.
5. K trestu zákazu činnosti, s nímž se vůbec neztotožnil, upozornil, že mu bylo odňato řidičské oprávnění pouze k řízení skupiny C1, Ck BE, C1E, CE a T, kdežto oprávnění k řízení osobních motorových vozidel mu zůstalo. Pokud neoprávněně řídil nákladní automobil, mohl mu být uložen trest zákazu činnosti pouze k řízení nákladních automobilů nad 3,5 tuny, nikoliv trest řízení osobních automobilů nebo všech motorových vozidel, když k jejich řízení oprávněn v rozhodné době byl a stále je. I v této části proto považoval výrok o trestu za nepřiléhavý a nepřiměřeně tvrdý, neboť představuje neodůvodněný a nezákonný přesah do skupiny motorových vozidel do 3,5t.
6. Ze všech uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud rozsudek (správně mělo být uvedeno usnesení – pozn. Nejvyššího soudu) Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 4 To 577/2019, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 18 T 72/2019, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem.
III. Z vyjádření nejvyššího státního zástupce
7. K podanému dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejprve připomenul, že nepřiměřenost trestu, včetně údajných pochybení při aplikaci polehčujících či přitěžujících okolností nelze pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podřadit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014, a ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003). Namítané pochybení při ukládání trestu zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku netrpí obviněným zmíněnou vadou, neboť trest respektuje podmínky tímto ustanovením vymezené. Vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, a napadená rozhodnutí jsou tudíž plně přezkoumatelná, státní zástupce navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
8. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, avšak obviněný tohoto svého práva do konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nevyužil.
IV. Přípustnost a formální podmínky dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., podal je obviněný jako osoba oprávněná podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě zákonem k tomu stanoveném v §265e odst. 1, 2 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že obviněný dovolání zaměřil výhradně proti výroku o trestu, je třeba uvést, že proti němu je možné dovolání podat jen omezeně, a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný v dovolání neuvedl (jeho prostřednictvím je tedy možné vytýkat, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, anebo byl uložen mimo trestní sazbu stanovenou na konkrétní trestný čin trestním zákonem). Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný výhrady proti uloženým trestům opřel, je možné vedle vad, jež se týkají právního posouzení skutku, namítal pouze vady opírající se o „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pokud jde o výrok o trestu, lze považovat za takové pochybení jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
11. Průlom by mohl ve vztahu k výroku o trestu nastat pouze tehdy, pokud by byly shledány při ukládání trestu zásadní procesní nedostatky zakládající porušení pravidel spravedlivého procesu, například nedostatek odůvodnění trestu v přezkoumávaných rozhodnutích či nedostatečné reflektování zásady přiměřenosti uloženého trestu zejména s přihlédnutím k ochraně soukromého života obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1624/2019), a to v návaznosti na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.).
V. K námitkám proti výroku o trestu
12. Námitkami formulovanými v obsahu dovolání obviněný zdůrazňoval nepřiměřenost a přílišnou přísnost uloženého trestu odnětí svobody i nadbytečnost trestu zákazu činnosti, z čehož plyne, že uvedeným zásadám pro podání dovolání nevyhověl, protože se jedná o námitky, jež nelze uplatnit prostřednictvím žádného dovolacího důvodu, tedy ani prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jeho výhrady netýkají nedostatků „jiného hmotněprávního posouzení“ záležejících v porušení hmotného práva, ale nepřiměřené výměry či druhu trestu. Výtku vůči nedostatečnému zohlednění polehčujících okolností obviněný podložil odkazem na své doznání a projevenou lítost, jakož i argumentem, že mu nyní napadenými rozhodnutími byl uložen přísnější trest nežli původním trestním příkazem ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 18 T 72/2019 (č. l. 87). Nejvyšší soud proto neměl povinnost na podkladě těchto výhrad napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat.
13. I přes tato zjištění a závěry však Nejvyšší soud s ohledem na výše vyjádřené zásady zkoumal, zda soudy nižších stupňů dodržely při ukládání trestu všechna zákonem vymezená pravidla (přiměřeně srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). V jejich postupu nezjistil žádné vady nebo nedostatky, které by svědčily o nerespektování základních práv obviněného nebo ukládání trestu či jeho výměru v rozporu se zákonem. Soud prvního stupně zohlednil doznání obviněného, jakož i to, že sám připustil, že má dlouhodobé problémy s alkoholem, ale snaží se léčit, zvažoval i trestní a přestupkovou minulost obviněného, v níž neshledal žádné přitěžující okolnosti. Na základě zprávy Městské policie XY však zjistil, že poté, co obviněný opustil Protialkoholní léčebnu XY, byl znovu pod značným vlivem alkoholu. Zdůvodnil význam ochrany společnosti před jeho nevyzpytatelným chováním a rozvedl úvahy týkající se nutnosti uložit jak trest odnětí svobody, tak i trest zákazu činnosti, v souvislosti s nímž se trestného jednání kladeného mu za vinu dopustil (viz bod 16. cit. rozsudku). Odvolací soud při závěru o správnosti úvah soudu prvního stupně k námitkám obviněného zmínil, že trest zákazu činnosti, jak jím byl uložen, odpovídá všem zjištěným okolnostem a jde o přípustný druh trestu stanovený ve správné výměře, a nelze jej považovat za trest nepřiměřeně přísný (viz bod 16. usnesení odvolacího soudu).
14. Z uvedeného je zřejmé, že soudy v dostatečné míře uvážily všechny rozhodné skutečnosti podle §38 tr. zákoníku a trest ukládaly v souladu s pravidly vymezenými v §39 a násl. tr. zákoníku (srov. přiměřeně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 503 až 505). Dbaly též na zásadu přiměřenosti (proporcionality) v širším slova smyslu, podle níž se řídily, a v jejím duchu trest obviněnému vyměřily, čímž braly do úvahy v něm vyjádřený zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12, a další).
15. Je zřejmé, že soudy se zabývaly všemi rozhodnými skutečnostmi, které byly povinny při ukládání trestu zvažovat z hledisek stanovených v §37 až 42 tr. zákoníku, a to jak s ohledem na osobu pachatele, tak i souvislosti, za nichž byl čin spáchán. Dostatečně braly do úvahy i vztah polehčujících a přitěžujících okolností, a neopomenuly ani možnosti nápravy obviněného, které posuzovaly především podle jeho dosavadního chování, pohnutek a příčin spáchané trestné činnosti. Rovněž hodnotily postoj obviněného k trestné činnosti, zejména vycházely z toho, že zneužil znalostí ze svého dřívějšího zaměstnání u poškozené společnosti, kde působil jako řidič, a tudíž věděl, kde jsou klíče od vozidla uloženy (srov. přiměřeně rozhodnutí č. rozhodnutí 39/1965 a č. 23/1967 Sb. rozh. tr.).
16. Soudy rovněž při ukládání trestu zákazu činnosti zvažovaly jeho nutnost s ohledem na to, že obviněnému byl pro zdravotní nezpůsobilost řidičský průkaz odňat, a i přesto řídil motorové vozidlo, navíc nákladní soupravu, což zvyšovalo škodlivost činu pro společnost při závěru, že k tomu, aby vozidlo řídil, jej neoprávněně užíval ve smyslu skutkové podstaty přečinu podle §207 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy respektovaly účel trestu i princip přiměřenosti.
17. K námitce obviněného Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že ačkoli trest zákazu činnosti lze v odůvodněných případech omezit jen na zákaz řízení některého druhu motorového vozidla, jestliže takové omezení není v rozporu s účelem trestu, nejde o nárok obviněného, aby mu byl podle druhu a typu vozidla, s nímž spáchal trestnou činnost, trest ukládán, ale o postup založený na úvaze soudů vedoucích k závěru o využití co nejefektivnějšího a nejpřiměřenějšího opatření k ochraně společnosti i nápravě pachatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 630/2008, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2007, sv. 47 pod č. T 1105). Soudy uvedenou zásadu respektovaly a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel obviněnému uložily, aniž by ho omezily jen na určitou kategorii pozemních komunikací nebo určitý druh motorových vozidel, ale s ohledem na zjištěné skutečnosti jej stanovily pro všechny druhy motorových vozidel.
18. V projednávané věci proto soudy zcela důvodně vyslovily s ohledem na osobu obviněného se sklony k častému a intenzivnímu požívání alkoholu i na okolnosti, za nichž byl přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku spáchán, zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu. Tím braly do úvahy nebezpečnost trestné činnosti i pachatele ve vztahu k řízení motorového vozidla, ačkoli samotná tato trestná činnost je zásadně založena na skutečnosti, že v jejím rámci byla neoprávněně užívána cizí věc (srov. rozhodnutí č. 9/1995 Sb. rozh. tr.). Pokud tedy obviněnému uložily tento trest ve výměře dvou a půl roku, vyměřily ho v sazbě podle §73 odst. 1 tr. zákoníku od jednoho roku do deseti let, a jde proto o trest nejen respektující limity dané citovaným ustanovením, ale též odrážející skutkové okolnosti případu i jeho závažnost a společenskou škodlivost (srov. rozhodnutí č. 6/1980 a č. 35/1997 Sb. rozh. tr.; viz též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 931, 933).
19. Nejvyšší soud shledal, že soudy při ukládání podmíněného trestu odnětí svobody i zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku své závěry vysvětlily, a výrok o trestu proto netrpí tím, že by byl nepředvídatelný nebo nespravedlivý.
VI. Závěr Nejvyššího soudu
20. Vzhledem k tomu, že v dovolání nejsou namítány žádné vady, kterými by byl naplněn obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a rovněž nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podané mimo zákonem vymezené dovolací důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu