ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.525.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 525/2020-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného P. M. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 5 To 489/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 56/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 5 To 489/2019.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 10. 2019, sp. zn. 2 T 56/2019, byl obviněný P. M. Z. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že
od října 2018 do března 2019 včetně v XY ani jinde vědomě řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost k nezletilému synovi AAAAA (pseudonym), nar. XY, ve výši 4.500 Kč měsíčně, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z občanského zákoníku a rovněž mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 14 Nc 566/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 15 Co 355/2010, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2010, k rukám matky A. K., nar., tím vznikl dluh ve výši 27.000 Kč, přičemž jeho úmyslné zavinění je spatřováno v tom, že obviněný vyživovací povinnost neplnil přesto, že si jí byl vědom, a bylo v jeho reálných možnostech dosahovat takových příjmů, aby mohl výživné řádně hradit.
2. Za tento přečin byl obviněný podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 5 To 489/2019, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný s odkazem na §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že Městský soud v Praze konal veřejné zasedání o jeho odvolání dne 19. 2. 2020 v jeho nepřítomnosti, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. Poukázal na odůvodnění odvolacího soudu, který uvedl, že nařídil nejprve veřejné zasedání na den 15. 1. 2020 a obviněnému zaslal vyrozumění do datové schránky, která však podle něj byla „nepřístupná“, a proto obviněného obeslal na další dvě adresy, které se ve spise nacházely. Tvrdil, že datová schránka byla stále nefunkční, a údajně ji měl obviněný „zrušit“. Veřejné zasedání odročil na 19. 2. 2020, avšak i tehdy datová schránka byla „nadále nefunkční“ a zásilky uložené na poště si obviněný ve stanovené lhůtě nevyzvedl, ačkoliv na místě doručení byla zanechána příslušná výzva. Takový postup podle obviněného neodpovídal pravidlům podle §233 odst. 1, 2 tr. ř. a §62 odst. 1 tr. ř., protože teprve v případech, kdy doručení do datové schránky není možné, nastupují subsidiárně další možnosti doručení, které jsou v citovaném ustanovení uvedeny, tedy především prostřednictvím provozovatele poštovních služeb anebo jiným stanoveným způsobem, a že, vyjma doručování při procesním úkonu, má prioritu doručování do datové schránky adresáta oproti jiným způsobům doručování.
5. K těmto kritickým výhradám obviněný vysvětlil, že jeho datová schránka nebyla „nepřístupná“ či „nefunkční“, nebo že byla „zrušena“, protože soud nerespektoval jím uvedenou datovou schránku, kterou určil jako svou adresu pro doručování, ale obesílal ho do zcela jiné datové schránky. Zdůraznil, že po celou dobu probíhajícího trestního řízení měl zcela funkční datovou schránku „ID: XY“, což doložil odkazem na výpis ze seznamu datových stránek. Její funkčnost dokladoval na základě obsahu spisu, podle něhož soud prvního stupně po celou dobu doručoval veškeré písemnosti (předvolání k hlavnímu líčení na 7. 6. 2019, žádost o podání zprávy ze dne 6. 6. 2019, rozsudek ze dne 7. 6. 2019, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, předvolání k hlavnímu líčení na 18. 9. 2019, opatření o přibrání znalce ze dne 18. 9. 2019, odročení hlavního líčení na 11. 10. 2019, i rozsudek ze dne 11. 10. 2019, jakož i písemnosti následující po vyhlášení usnesení Městského soudu v Praze dne 19. 2. 2020, a to usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 2. 2020 a usnesení o nákladech řízení ze dne 3. 3. 2020) na adresu „ID: XY“. Uvedené písemnosti obviněnému byly vždy doručeny a v této datové schránce si je přebíral, když z ní i sám zasílal svá podání adresovaná Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (omluvy na hlavní líčení ze dnů 5. 6. 2019, 19. 7. 2019, 11. 10. 2019 či neschopenku ze dne 10. 6. 2019, nebo odvolání proti rozsudku ze dne 31. 10. 2019).
6. Obviněný těmito skutečnostmi vyloučil, že by jeho datová schránka „ID: XY“ byla nefunkční, jak tvrdil odvolací soud (navrhl, aby si Nejvyšší soud vyžádal zprávu Ministerstva vnitra České republiky). Za situace, kdy odvolací soud do této datové schránky obviněnému vyrozumění o veřejném zasedání nezaslal, ale pro konání veřejného zasedání vycházel z fikce doručení u vyrozumění o veřejném zasedání zaslaného na poštovní adresu jeho trvalého bydliště, postupoval vadně. Podle obviněného nemělo význam, že odvolací soud zaměnil dvě datové schránky, podnikající fyzické osoby „ID: XY“, na kterou nedoručoval, a fyzické osoby ID: „XY“, která byla skutečně nefunkční, a na kterou se snažil obviněnému vyrozumění marně doručit. Pokud za této situace odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, porušil jeho právo na spravedlivý proces „slyšet a být slyšen“ ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
7. Kromě této procesní vady obviněný nad rámec označeného dovolacího důvodu poukázal na chyby ve znaleckém posudku znalce MUDr. Jana Boháče ze dne 16. 1. 2020, v němž došlo k záměně praktické lékařky obviněného V. J., se sídlem ordinace XY, která telefonicky znalci sdělila, že obviněný není jejím pacientem, s lékařkou M. J., XY, jejímž pacientem obviněný byl, která však oslovena v rámci prokázání obhajoby obviněného nebyla a informace o zdravotním stavu obviněného, který má význam pro závěry o jeho vině, proto nebyly kompletní.
8. S ohledem na tyto argumenty obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 5 To 489/2019, v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně dal Nejvyššímu soudu podnět na odložení, příp. přerušení výkonu trestu uloženého mu napadenými rozhodnutími.
9. Nejvyšší soud v době, kdy o dovolání rozhodoval, neměl k dispozici vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného zaslán v souladu s 265h odst. 2 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Dovolání je podáno z důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je možné uplatnit, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Porušení ustanovení o přítomnosti obviněného musí spočívat v tom, že se veřejné zasedání nebo hlavní líčení konalo v nepřítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, ve kterém se rozhodne.
12. Uvedený důvod je naplněn, jde-li o nepřítomnost obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Za konkrétní porušení zákonného ustanovení o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je možné považovat i situaci, kdy obviněný o něm nebyl řádně vyrozuměn, nebo k němu nebyl řádně předvolán, což jsou výhrady, jež obviněný vůči postupu odvolacího soudu v souladu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil. Nejvyšší soud proto mohl na podkladě těchto námitek posuzovat obsah dovolání, a když neshledal důvod k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
13. Podstatou výhrad obviněného bylo tvrzení, že nebyl řádně o veřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2020 Městským soudem v Praze vyrozuměn, protože takové vyrozumění neobdržel do datové schránky, kterou určil jako adresu pro doručování ještě v počátku trestního řízení, a kterou po dobu celého řízení nezměnil. Na ni mu byly soudem prvního stupně opakovaně zásilky doručovány. Z tohoto důvodu zaslání vyrozumění o konání veřejného zasedání na jinou adresu a následná fikce doručení nemohou být podkladem pro závěr, že mu bylo řádně a včas vyrozumění doručeno a splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.
14. Nejvyšší soud k těmto výhradám z obsahu spisového materiálu připomíná, že veřejné zasedání konané dne 19. 2. 2020 proběhlo v nepřítomnosti obviněného, neboť soud považoval za dostatečné, pokud byl obviněný vyrozuměn na adresu jeho přechodného i trvalého bydliště, a dospěl k závěru, že lze vycházet z tzv. fikce doručení. Tento postup v projednávané věci ovšem nebyl správný, neboť soud nerespektoval podmínky stanovené v §55 odst. 1 písm. c) a §62 odst. 1 tr. ř.
15. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání, a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal. V přezkoumávané věci však obviněný nezpochybňuje, že byl vyrozumíván o veřejném zasedání, což koresponduje s §233 odst. 1 tr. ř., protože vyrozumět může předseda senátu o veřejném zasedání obviněného, jestliže uváží, že jeho účast není nutná, tedy že ho nepovažuje za nezbytné vyslechnout (viz též přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp zn. III. ÚS 95/04). Za dodržení této podmínky a se zřetelem ke skutečnostem uvedeným v ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je možné konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného. Podmínkou pro takový postup však je, že obviněný byl o veřejném zasedání řádně vyrozuměn.
16. Pro řádné vyrozumění obviněného o veřejném zasedání platí podmínky stanovené v §62 odst. 1 a násl. tr. ř., podle něhož, nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu. Datovou schránkou se rozumí elektronické úložiště, které je určeno mj. k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci (srov. §2 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v platném znění; dále „zákon č. 300/2008 Sb.“).
17. Podle §63 odst. 2 tr. ř. je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl. Ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. lze za adresu uvedenou obviněným pro účely doručování považovat jakoukoli adresu, kterou obviněný v rámci protokolu o úkonu trestního řízení takto označí. Jde zásadně o součást sepisovaného protokolu, ale může být uvedena i při jiných úkonech, např. v žádosti, v návrhu či jiném podání obviněného, jež bylo učiněno vůči orgánům činným v trestním řízení. Proto tak obviněný může učinit např. i v písemném slibu nahrazujícím vazbu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., aj. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2007 p. zn. 11 Tdo 110/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sv. 34, roč. 2007, č. T 983), v opravném prostředku, apod.
18. V případě, že se obviněnému doručuje na adresu, kterou označil pro účely doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř., nemusí být pro možnost uložení zásilky podle §64 odst. 2 tr. ř. splněna podmínka, že se adresát v místě doručení zdržuje, v případě datové schránky pak analogicky podmínka, že jde o datovou schránku obviněného jako fyzické osoby, neboť zásadně může jít o adresu či datovou schránku užívanou jím v rámci jeho podnikatelské činnosti. Teprve v případě, že taková adresa za podmínek §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedena nebyla, je nutné zkoumat, zda adresa, na níž se obviněnému doručuje, je tou, u které obviněný může předpokládat a předpokládá, že mu na ni bude doručováno (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 18/2010 Sb. rozh. tr.).
19. V posuzované věci Nejvyšší soud z obsahu spisu shledal, že obviněný již při prvním kontaktu s policejním orgánem v této trestní věci dne 16. 4. 2019 do „Protokolu o výslechu obviněného“ (č. l. 4) uvedl za adresu pro doručování pouze datovou schránku ID „XY“. Do této datové schránky, jak obviněný v dovolání namítal, mu byly doručovány písemnosti v průběhu celého trestního řízení i řízení před soudem, včetně předvolání k hlavnímu líčení (č. l. 73, 76, 100, 112) a rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 90, 136). Tutéž adresu ID datové schránky obviněný opakovaně uvedl jako adresu pro doručování i na podáních včetně předmětného odvolání na č. l. 184. Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že pokud obviněný uvedl jako adresu pro doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. datovou schránku „XY“ a tuto v průběhu trestního řízení nezměnil, bylo povinností odvolacího soudu na ni obviněného obesílat, a to ve smyslu §62 odst. 1 tr. ř.
20. Odvolací soud však v případě vyrozumívání obviněného o veřejném zasedání konaném o odvolání těchto zásad nedbal. Předseda senátu na referátu k nařízení veřejného zasedání udělil pokyn (č. l. 140), aby byl obviněný vyrozuměn prostřednictvím datové schránky, k níž odkázal na č. l. 136, kde se nachází referát samosoudkyně soudu prvního stupně k vypravení rozsudku obviněnému „do DS XY“. Je tedy zřejmé, že pokud by pracovnice odvolacího soudu tento pokyn předsedkyně senátu dodržela, mělo být vyrozumění obviněného zasláno na adresu, kterou určil pro doručování písemností.
21. Tímto způsobem však postupováno nebylo, protože byla zcela mimo tento pokyn provedena lustrace (jíž předsedkyně senátu nezadala) a kontrola datové schránky, při níž bylo učiněno (zcela nedůvodně) zjištění o nepřístupnosti datové schránky. Tato lustrace se však týkala datové schránky vedené sice na obviněného P. M. Z. jako fyzickou osobu, a to schránky s ID: XY (č. l. 141, 152). Jednalo se tedy o zcela jinou ID adresu, než kterou obviněný uvedl v protokolu jako adresu pro doručování, aniž by pro to byl jakýkoliv důvod, protože obsah spisu dostatečně vypovídal o tom, že datová schránka „XY“, která byla obviněným ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. určena, byla po celu dobu, a tedy i dobu vyrozumívání o veřejném zasedání, funkční. Bylo proto povinností odvolacího soudu, aby na tuto adresu obviněného vyrozuměl, jak mu stanoví §62 odst. 1 tr. ř. Tak tomu však v této trestní věci nebylo.
22. Odvolací soud na veřejné zasedání nařízené na den 15. 1. 2020 obviněného vyrozuměl do datové schránky na ID adresu „XY“, která nebyla adresou, jíž obviněný určil, a byla nefunkční. Doručení nebylo z těchto důvodů vykázáno a obviněný se nedostavil, a proto veřejné zasedání bylo odročeno (č. l. 151). Na další veřejné zasedání konané dne 19. 2. 2020, (č. l. 159) obviněného odvolací soud vyrozuměl nejprve na adresu „XY“, na níž obviněný nemá domovní schránku, a proto mu ji pošta po marném uplynutí desetidenní úložní doby dne 28. 1. 2020, v níž si ji obviněný nevyzvedl, vrátila zpět. Soud rovněž zaslal vyrozumění na adresu „XY“ (č. l. 152 verte), kde byla uložena na příslušné poště a obviněnému byla zanechána zpráva. Toto vyrozumění bylo uloženo od 11. 2. 2020 do 21. 2. 2020, kdy bylo opět vráceno soudu proto, že je nebylo možné po uplynutí desetidenní lhůty vložit do schránky adresáta (č. l. 152 verte). Odvolací soud na základě těchto skutečností dospěl nesprávně k závěru, že byly splněny podmínky pro to, aby veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného, když vycházel z toho, že na adresu jeho přechodného i trvalého bydliště bylo vyrozumění doručené tzv. fikcí.
V. Zjištění a závěry Nejvyššího soudu
23. Nejvyšší soud tento postup považoval za nesprávný, protože v přezkoumávané věci má povahu adresy určené pro doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. adresa datové schránky s ID „XY“. Obviněný postoj k ní nezměnil a na tom, že na ni mu mají být zásilky doručovány, setrval po celé trestní řízení, včetně řízení o dovolání. Skutečnost, že uvedená adresa fakticky existuje, je přístupná a obviněný ji aktivně využívá, vyplývá rovněž z obsahu spisu (například č. l. 73, 76, 90, 100, 112, 136, aj.), z něhož je zřejmé, že obviněný veškerá podání doručená mu do příslušné datové schránky řádně a včas přebíral. Ačkoli ustanovení §63 odst. 2 tr. ř. nestanoví obligatorně, aby obviněnému bylo doručováno výhradně na adresu, kterou určí pro účely doručování, stanoví, že tak má být „především“, není tedy vyloučeno obviněnému doručovat i na jiné adresy (srov. rozhodnutí č. 18/2010 Sb. rozh. tr.), avšak jen tehdy, nelze-li doručit na adresu, kterou obviněný pro doručování určil, nebo pro takový závěr svědčí jiné překážky, protože zásadně je určující adresa podle §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. Pokud však obviněný výslovně zvolil a orgánům činným v trestním řízení určil adresu, na kterou mu má být v trestním řízení doručováno, byly tyto povinny jeho vůli respektovat (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 3 Tdo 482/2018). Takovou adresou pro doručování je i adresa datové schránky.
24. Nejvyšší soud v této věci shledal, že adresou pro doručování byla datová schránka s ID „XY„. Na ni však odvolací soud obviněného nevyrozuměl ani v jednom případě. Vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání namísto toho zaslal na jinou ID adresu „XY“, kterou shledal nefunkční, a dále na adresy „XY“ a „XY“ (č. l. 152 verte). V takovém případě je vadný jeho závěr o tom, že mohlo být vycházeno z tzv. fikce doručení [§64 odst. 2, 3 písm. c), odst. 4 tr. ř.], když obviněný na předmětná doručení nereagoval a soudu se nevyzvednutá vrátila zpět.
25. Ze shora rozvedených důvodů nebyl odvolací soud oprávněn konat veřejné zasedání dne 19. 2. 2020 v nepřítomnosti obviněného, neboť tím porušil jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy a 38 Listiny.
26. K nedostatkům v zajištění práva obviněného na řádný a spravedlivý proces je kromě uvedeného vhodné též zmínit, že obviněný neměl po celé trestní řízení obhájce, vyjma obhájce zvoleného k podání dovolání (č. l. 184 až 187). On sám se z hlavního líčení před soudem prvního stupně, k němuž byl řádně prostřednictvím zmíněné datové schránky předvolán, dvakrát nedostavil, přičemž se z něj řádně a včas omluvil (č. l. 75, 98, 99, 106 až 108), pouze jedenkrát se neomluvil ani nedostavil (č. l. 125). Faktem i přes tento přístup obviněného zůstává, že před soudem prvního stupně nebyl ohledně své trestné činnosti vyslechnut (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2867/16, či rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému Království , rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2011, stížnost č. 26766/05, Schatschaschwili proti Německu, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2015, stížnost č. 9154/10, Regner proti České republice, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 19. 9. 2017, stížnost č. 35289/11, aj.). Pokud vlivem nesprávného obesílání na veřejné zasedání mu bylo znemožněno se ho zúčastnit, nemohl se v rámci řízení před soudem ke své trestné činnosti vůbec vyjádřit.
27. Za této situace proto nebyla splněna ani podmínka vyplývající ze zásady kontradiktornosti řízení, jež je součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, či ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 927/06, aj.). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem ve smyslu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bylo porušeno. Obviněný byl zkrácen na právu vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, skutkově a právně argumentovat, podávat návrhy, vyjadřovat se k návrhům a tvrzením druhé strany, jakož i nabízet odpovídající důkazy ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 1330/11, ze dne 10. 2 2015, sp. zn. I. ÚS 2826/13, a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1414/16).
VI. Závěr
28. Z rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 5 To 489/2019, a podle §265k odst. 2 tr. ř. též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
29. Na odvolacím soudu bude, aby obviněného řádně o veřejném zasedání postupem podle §62 odst. 1 tr. ř. a §63 odst. 2 tr. ř. vyrozuměl či předvolal na adresu jím uvedenou pro účely doručování, tj. prostřednictvím datové schránky s ID DS „XY“. Přitom lze jen mimo uvedené skutečnosti pro úplnost zmínit, že odvolací soud bude povinen se vypořádat s obhajobou obviněného, kromě jiného i s jeho námitkami, jimiž i v dovolání poukazoval na nejasnosti v postupu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, MUDr. Jana Boháče, případně s dalšími výhradami tak, aby bylo plně jeho právo na obhajobu soudní ochranu respektováno.
30. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu