ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.538.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 538/2020-1403
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného A. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 61 To 285/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 35/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 14 T 35/2018, byl obviněný A. H. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře tří let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozenému Bytovému družstvu XY, IČ: XY, se sídlem XY, způsobenou škodu. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech všech obchodních korporací ve výměře pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému Bytovému družstvu XY škodu ve výši 1 535 067 Kč.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný A. H. odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 61 To 285/2019, bylo odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného zločinu dopustil tím, že:
v blíže neurčeném období od roku 2009 do roku 2011 z pozice předsedy družstva Bytové družstvo XY, IČ: XY, se sídlem XY, měl jako předseda družstva povinnost hospodařit s penězi družstva a tyto také měl k tomuto účelu svěřeny, ze svěřených prostředků si v součtu neoprávněně vyplatil za výše uvedené období minimálně částku 487 050 Kč, vyplacení této částky zakryl tím, že zhotovil tiskopisy pokladních dokladů, a to 4 konkretizované ve výroku rozsudku na jméno J. H., každý doklad na 23 800 Kč, a dalších 9 ve výroku rozsudku konkretizovaných na jméno A. H., každý doklad na 38 250 Kč, tyto tiskopisy osobně vyhotovil obviněný A. H. a opatřil je falzifikáty podpisů místopředsedy družstva A. S., tiskopisy posloužily pro účely zakrytí přisvojené částky, čímž obviněný A. H. způsobil poškozenému družstvu Bytové družstvo XY, IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 487 050 Kč;
dále v blíže neurčeném období od roku 2010 do roku 2016, kdy obviněný A. H. vykonával funkci předsedy Společenství vlastníků jednotek XY, IČ: XY (funkci vykonával v období od 25. 3. 2003 do 7. 6. 2016) a předsedy družstva Bytové družstvu XY, IČ: XY, se sídlem XY (funkci vykonával v období od 15. 4. 2004 do 8. 12. 2016), přičemž Společenství vlastníků jednotek XY, mělo na základě mandátní smlouvy ze dne 23. 2. 2005 uzavřené mezi Společenstvím vlastníků XY, IČ: XY, a družstvem Bytové družstvo XY, IČ: XY, se sídlem XY, zajišťovat i pro Bytové družstvo XY, IČ: XY, správu, provoz a opravy společných částí domu na XY, pod záminkou rekonstrukce a údržby spravovaného domu na adrese XY, vybral z účtu poškozeného družstva Bytové družstvo XY, IČ: XY, se sídlem XY, částku v součtu 1 048 017 Kč, přičemž jako důvod pro výběr částek uvedl ve výroku konkretizované platby za práce od osob J. S., IČ: XY, se sídlem XY, P. S. – E. S. S., IČ: XY, J. D., IČ: XY, M. D., IČ: XY, J. S., IČ: XY, P. K., IČ: XY, aniž by však byly práce provedeny, a od osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění P. L. – dezinfekce, desinsekce, deratizace, IČ: XY, sídlem XY, si obviněný A. H. vyžádal dopředu pod záminkou nutnosti schválení budoucích prací originály i kopie faktur za deratizační a další práce s tím, že je ještě musí schválit schůze bytového družstva, tyto práce obviněný s nikým nekonzultoval, ani je následně u P. L. neobjednal, tudíž ani tyto práce nebyly ze strany P. L. provedeny, a tímto jednáním způsobil obviněný A. H. poškozenému družstvu Bytové družstvo XY, IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 1 048 017 Kč,
a tak veškerým výše uvedeným jednáním způsobil poškozenému Bytovému družstvu XY, IČ: XY, se sídlem XY, celkovou škodu ve výši 1 535 067 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 61 To 285/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel znovu upozornil, že tiskopisy pokladních dokladů na jména J. H. a A. H. byly vyhotoveny předběžně pro účely akce, jež se posléze neuskutečnila, a proto se staly bezpředmětnými. Nikdy ale neprošly účetnictvím a částky na nich uvedené nebyly nikdy z účtu družstva vybrány. Soudy se s touto argumentací řádně nevypořádaly a jako důkaz použily výlučně výpovědi svědků. Obviněný také opakoval, že rekonstrukce komínových lávek a dalších částí střechy řádně proběhla, firma J. S. práce kvalitně odvedla, byly proto řádně vyfakturovány a vše prošlo účetnictvím. Stejně tak živnostníci P. S., J. D., M. D., J. S., P. K. a P. L. práce odvedli v požadované kvalitě, vyfakturovali a byly jim předány finanční prostředky. S obviněným dlouhodobě spolupracovali a není jasné, proč vzájemnou spolupráci nepotvrdili.
6. Obviněný vytkl, že soudy nezkoumaly jeho faktickou finanční situaci, neboť jinak by zjistily, že nedisponoval žádnými nadstandardními příjmy, které by plynuly z trestné činnosti. Odmítl, že by si z prostředků určených na opravu střechy pořídil auto, to financoval formou leasingu, který řádně splácel po dobu tří let, než mu byly účty bezdůvodně zablokovány. V této souvislosti znovu upozornil, že mu v rozporu s judikaturou Ústavního soudu byly zadržovány na bankovním účtu prostředky, které byly výplatou starobního důchodu a nepocházely z trestné činnosti.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i ve výroku o trestu zrušil a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Součástí dovolání bylo i obviněným zpracované podání označené jako „dovolání k Nejvyššímu soudu ČR“, v němž obviněný předestírá vlastní hodnocení celé situace a zaujímá kritický postoj k práci a postupu orgánů činných v trestním řízení včetně soudů.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s obsahem dovolání a dostupným spisovým materiálem Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k dovolání obviněného věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména body 33. až 35., str. 12 až 14 rozsudku), jakož i usnesení odvolacího soudu (bod 5., str. 5 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily.
16. Obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně usvědčován především výpověďmi svědků R. P., V. J., kteří podrobně popsali nesrovnalosti ve fakturách a také v údajně provedených pracích po odchodu obviněného z funkce předsedy Bytového družstva XY. Jejich výpovědi korespondují s výpověďmi převážné většiny dalších slyšených svědků, jakož i opatřenými listinami. Svědek A. S. potvrdil, že podpis na pokladních dokladech týkajících se výplaty mezd obviněného a jeho syna J. H., zajištěných u obviněného a konkretizovaných v první části popisu skutku, není jeho podpisem, což odpovídá i závěrům znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo. Podle zjištění soudu, opírajícího se o výsledky dokazování, tyto pokladní doklady skutečně nikdy neprošly účetnictvím družstva, jak na to obviněný také v dovolání poukazoval. Není však pravdou, že by tuto okolnost nevzal v potaz. Soud prvního stupně přiléhavě vysvětlil, že v rozhodné období byla z účtu družstva vybrána částka vyšší (548 000 Kč), ale protože byly dohledány toliko doklady na částku 487 050 Kč, mající sloužit k zakrytí obviněným provedených neoprávněných výběrů z účtu bytového družstva, byla výše škody stanovena jako částka odpovídající zajištěným pokladním dokladům obviněného, a tedy ve prospěch obviněného. Soud prvního stupně také logicky vysvětlil, proč odmítl uvěřit obhajobě obviněného, že pokladní doklady byly vyhotoveny „předběžně“ a měly sloužit pro účely přivýdělku obviněného a jeho syna na plánované akci fasády domu, která se později neuskutečnila (bod 33., str. 12 rozsudku). Ve vztahu ke druhé části jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, svědci J. S., P. S., J. D., M. D., J. S., P. K. a také P. L., o jejichž věrohodnosti skutečně nevyvstaly žádné pochybnosti, popsali průběh spolupráce s obviněným a jednoznačně odmítli, že by provedli práce, na něž byly vystaveny faktury specifikované v rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně skutečnost, že práce, které měly jejich firmy uskutečnit, provedeny nebyly, dokládali svými výpověďmi kupř. i svědci R. P. či V. J. Jedinému svědkovi Z. S. (nikoliv J. S., jak nepřesně uvádí odvolací soud pod bodem 5. usnesení), který víceméně potvrzoval obhajobu obviněného, proto soud opodstatněně neuvěřil. Soud prvního stupně s odkazem na konkrétní finanční situaci obviněného v inkriminované období přesvědčivě poukázal i na zištný motiv jeho jednání (bod 35., str. 14 rozsudku). Výtka obviněného, že mu byly po celou dobu zadržovány na bankovním účtu prostředky, které byly výplatou starobního důchodu a nepocházely z trestné činnosti, je z hlediska uplatněného důvodu dovolání nevýznamná a rozhodně nemůže nic změnit za správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně.
17. Všechny výše uvedené skutečnosti bez důvodných a rozumných pochybností prokazují, že se skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, stal, přičemž soud prvního stupně svoje závěry řádně odůvodnil a jeho hodnotícím úvahám nelze nic podstatného vytknout. Souhrn provedených důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují vinu dovolatele (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Dovolací soud pro úplnost dodává, že se nezabýval podáním zpracovaným samotným obviněným označeným jako „dovolání k Nejvyššímu soudu ČR“, jež tvořilo přílohu dovolání obviněného podaného prostřednictvím obhájkyně. Ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může totiž dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce a podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, o čemž byl také obviněný odvolacím soudem řádně poučen v souladu s §125 odst. 3 tr. ř. Nutno ale dodat, že obsahem podání obviněného byly výlučně námitky skutkové, popř. procesní povahy, v zásadě totožné s těmi, jež byly obsaženy i v řádně podaném dovolání a jež nelze subsumovat nejen pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu