ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1254.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1254/2021-1071
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2021 dovolání obviněného V. T. N. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v ČR naposledy bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 61 To 404/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 85/2019, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 61 To 404/2021.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019, byl obviněný V. T. N. uznán vinným spácháním přečinu držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropními látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný daného trestného činu dopustil společně s již odsouzeným M. T. N., nar. XY, tím, že:
od blíže nezjištěné doby do 02:20 hodin dne 8. 6. 2017 v XY na XY, kde byli kontrolováni hlídkou Policie České republiky, obviněný V. T. N. přímo při manipulaci s věcmi v otevřeném motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, rz: XY, barva šedá - metal, vin XY, a již odsouzený M. T. N. poté, co vyšel ze vstupního vchodu domu čp. XY na XY, společně vědomě neoprávněně v zavazadlovém prostoru uvedeného vozidla přechovávali chemikálie a věci vhodné k výrobě metamfetaminu Nagaiho syntézou tzv. "českou cestou", kdy se konkrétně jednalo o 6 ks trojhrdlé varné baňky obsahu 6.000 ml zn. Simax, 2 ks stojanů k uchycení varných baněk, 27 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 g s nápisem jód, 8 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 ml s nápisem kyselina chlorovodíková 35%, 2 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 ml s nápisem kyselina o-fosforečná 85%, 2 ks plastových kanystrů o obsahu 5.000 ml s nápisem kyselina chlorovodíková 35%, 12 ks skleněných dóz o obsahu 250 ml s nápisem fosfor červený 97%, 1 ks plastový kanystr o obsahu 5.000 ml kyseliny o-fosforečné, 11 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 ml kyseliny fosforečné a 2 ks tub univerzálních indikátorových papírků 12 pH 0-12, což bylo potvrzeno znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 25. 6. 2017, který uváděné chemikálie jednoznačně identifikoval s tím, že však zajištěné chemikálie není možno považovat za kompletní pro uvedený způsob syntézy metamfetaminu, přičemž metamfetamin, známý jako pervitin, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
2. Za tento přečin byl obviněný podle §286 odst. 1 tr. zákoníku za užití §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí zajištěných dne 8. 6. 2019 při nařízené prohlídce jiných prostor – motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku obvodního soudu.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný bezprostředně po jeho vyhlášení odvolání, které však bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 61 To 404/2021, v rámci řízení vedeného proti uprchlému podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. T. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání s poukazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli by pro to nebyly dány podmínky stanovené zákonem.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí, jímž odmítl jím podané odvolání, tím, že odvolání nebylo doplněno ve lhůtě pěti dnů od výzvy k jeho doplnění, byť současně připustil, že v době vydání napadeného usnesení již bylo doplnění podaného odvolání ve spise založeno. V této souvislosti obviněný poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce výkladu podmínek podle §251 odst. 1 tr. řádu a jejich nesplnění ve vztahu k dopadu na postup podle §253 odst. 3 tr. řádu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, sp. zn. 7 Tdo 158/2012, sp. zn. 4 Tdo 1291/2013, sp. zn. 8 Tdo 88/2017). Podle této praxe platí, že má-li odvolací soud v době rozhodování o odvolání k dispozici doplnění odvolání obsahující odstranění vad obsahu odvolání, není významné, že k odstranění vad došlo až po uplynutí pětidenní lhůty určené ve výzvě podle §251 odst. 1 tr. řádu, tzn. že i v takovém případě musí odvolací soud rozhodovat o odvolání, tedy je zamítnout nebo mu vyhovět a naopak je nesmí odmítnout. Na základě výše uvedeného je tak dle obviněného zřejmé, že odvolací soud nemohl v dané věci přistoupit k odmítnutí jím podaného odvolání pro neodstranění jeho vad, neboť v době rozhodování již měl doplnění odvolání plně k dispozici.
6. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a danou věc tomuto odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
7. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 1 NZO 865/2021-11, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněným uplatněnou dovolací námitku lze pod jím vytýkaný dovolací důvod podřadit, přičemž z hlediska faktického posouzení dovolání a rozhodnutí o něm ji navíc shledává zcela opodstatněnou. Jádrem řešené problematiky je dle státního zástupce posouzení jednak povahy pětidenní lhůty vyplývající z §251 odst. 1 tr. řádu a jednak související okolnosti spočívající ve vyjasnění otázky, zda marné uplynutí takové lhůty opravňuje odvolací soud odmítnout odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu v situaci, kdy již má k dispozici opožděně podané doplnění odvolání, jímž byly jeho původní nedostatky odstraněny. V této souvislosti přitom státní zástupce odkazuje na řadu rozhodnutí jak Nejvyššího soudu, tak i Ústavního soudu, z nichž jasně plyne, že lhůta pěti dnů stanovená předsedou senátu k odstranění vad obsahových náležitostí odvolání podle §251 odst. 1 tr. řádu není lhůtou propadnou. Současně platí, že měl-li již odvolací soud v době, kdy o odvolání rozhodoval, odůvodnění odvolání k dispozici, nemohl odvolání odmítnout podle §253 odst. 3 tr. řádu, když jeho povinností naopak bylo se jím věcně zabývat.
8. V aktuálně posuzované trestní věci je přitom dle státního zástupce zcela zjevné, že odůvodnění odvolání obviněného měl Městský soud v Praze v době svého rozhodování k dispozici, neboť toto bylo podáno již dne 5. 7. 2021 a bylo součástí spisového materiálu. Za tohoto stavu tak nelze učinit jiný závěr než ten, že Městský soud v Praze svým nezákonným postupem obviněnému znemožnil projednání věci soudem druhého stupně, neboť pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu nebyly splněny procesní podmínky. Jeho rozhodnutí tak ve světle shora naznačených úvah nemůže obstát. V návaznosti na shora uvedené tak státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021 sp. zn. 61 To 404/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a současně podle §265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
9. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným V. T. N. uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil v prvé z výše uvedených alternativ.
14. Současně platí, že Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
15. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu a je zcela opodstatněné.
16. Podle §248 odst. 1 tr. řádu platí, že odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. V případě, že odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. řádu, vyzve je předseda senátu soudu prvního stupně, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce (§251 odst. 1 tr. řádu).
17. Z obsahu předloženého spisového materiálu jasně plyne, že v nyní posuzované věci bylo bezprostředně po vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019, obviněným V. T. N. proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně podáno tzv. blanketní odvolání, které neobsahovalo odůvodnění coby jeho nezbytnou obsahovou náležitost podle §249 odst. 1 tr. řádu. Následně bylo písemné vyhotovení citovaného rozsudku obvodního soudu zasláno mimo jiné jak obhájci obviněného Mgr. Ladislavu Bártovi, jemuž bylo doručeno dne 7. 8. 2020, tak osobě obviněného, kterému se jej však nepodařilo řádně doručit. Za tohoto stavu tak bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 14 T 85/2019, v trestní věci obviněného rozhodnuto podle §305 tr. řádu o zahájení řízení proti uprchlému, načež byl předmětný rozsudek soudu prvního stupně za podmínek §306 odst. 1 tr. řádu znovu doručen do vlastních rukou obhájci obviněného Mgr. Ladislavu Bártovi, k čemuž došlo dne 26. 5. 2021. Následně byl jmenovaný obhájce obviněného vyzván předsedkyní senátu soudu prvního stupně k odstranění vad blanketně podaného odvolání, tj. k doplnění absentujícího odůvodnění odvolání, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy, s tím, že byl současně upozorněn, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu. Tato výzva byla obhájci Mgr. Ladislavu Bártovi doručena dne 17. 6. 2021. Jmenovaný obhájce však stanovenou lhůtu nedodržel a odůvodnění odvolání soudu prvního stupně doručil (do datové schránky) až dne 5. 7. 2021. Teprve poté byl dne 20. 7. 2021 příslušný spisový materiál soudem prvního stupně předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o podaném odvolání obviněného, přičemž součástí tohoto trestního spisu již bylo doplněné odvolání obviněného. Odvolací soud poté ve věci konal dne 22. 7. 2021 neveřejné zasedání, v rámci kterého rozhodl tak, že odvolání obviněného odmítl podle §253 odst. 3 tr. řádu, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání.
18. Kterak správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání, pro posouzení důvodnosti podaného dovolání v nyní posuzované věci je přitom rozhodné vyjasnění jednak otázky, jakého charakteru (povahy) je pětidenní lhůta určená podle §251 odst. 1 tr. řádu ve výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně obhájci obviněného k odstranění vad zákonných náležitostí obsahu odvolání ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu, jež bylo dříve podáno za obviněného jeho obhájcem, jakož i to, zda je toliko na základě marného uplynutí této lhůty odvolací soud oprávněn odmítnout včas podané odvolání postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu, a to za situace, má-li již v době svého rozhodování o tomto odvolání k dispozici podání, jímž odvolatel k jeho předchozí výzvě odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, byť tak učinil až po uplynutí stanovené pětidenní lhůty. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje zejména na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, dle kterých není propadný charakter procesní lhůty obvyklý a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (viz např. konstrukce §265e odst. 4 tr. řádu o dovolání). Ostatně pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného prostředku jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna základním právem, vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva. Zákonodárce správně diferencuje co do charakteru lhůt vztahujících se k odvolání z jedné strany a dovolání ze strany druhé. Zatímco totiž dovolání jako opravný prostředek podávaný proti pravomocnému rozhodnutí respektuje při konstrukci lhůty ústavní požadavek právní jistoty a lhůta má skutečně propadný charakter, je třeba při výkladu zákonem stanovené lhůty (jakékoli), vztahující se k odvolání, mít stále na paměti účel, který odvolání zcela nezastupitelně plní, tj. posílení či zvýšení jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem první instance posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, tak neexistuje jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, ve smyslu prodlužovalo či znemožňovalo, věcné rozhodnutí o odvolání. S těmito závěry Ústavního soudu přitom plně korespondují rovněž následná rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména usnesení sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, sp. zn. 11 Tdo 469/2009, sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, sp. zn. 7 Tdo 158/2012, sp. zn. 4 Tdo 1291/2013, sp. zn. 8 Tdo 88/2017, aj.
19. S ohledem na interpretaci ustanovení §251 odst. 1 tr. řádu, vyjádřenou v citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 276/04, tedy nelze v tomto ustanovení uvedenou pětidenní lhůtu pro odstranění vad odvolání považovat za lhůtu propadnou, po jejímž marném uplynutí by již nebylo možné detekované vady odvolání účinně odstranit. V tomto duchu, jakož i v souladu s výše uvedenou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu je současně zjevné, že má-li odvolací soud v době svého rozhodování o podaném odvolání (jež původně nesplňovalo obsahové náležitosti tohoto řádného opravného prostředku podle §249 odst. 1 tr. řádu) již k dispozici podání, kterým odvolatel (resp. v případě obviněného jeho obhájce) na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně vydané podle §251 odst. 1 tr. řádu odstranil vytýkané vady obsahových náležitostí podaného odvolání, nelze takový řádný opravný prostředek odmítnout postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu, tedy z toho důvodu, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, byť k odstranění vad odvolání došlo opožděně, tedy až po uplynutí stanovené pětidenní lhůty (k tomu srov. též DRAŠTÍK, A., FENYK, J a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 368 – 369).
20. Z výše popsaného sledu událostí v nyní posuzované věci je přitom jednoznačně zřejmé, že v době rozhodování městského soudu o podaném odvolání obviněného V. T. N. již tento soud měl k dispozici odůvodnění řádného opravného prostředku tohoto obviněného, které bylo součástí trestního spisu (což ostatně plyne mimo jiné i z vlastního textu odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze). Za této situace tak bylo povinností soudu druhého stupně podání obviněného, jež obsahuje jím podaný řádný opravný prostředek, věcně projednat, neboť dle shora citovaného nálezu Ústavního soudu je povinností odvolacího soudu zjišťovat podmínky pro odmítnutí odvolání k okamžiku (resp. ke dni) svého rozhodnutí.
21. Této své povinnosti Městský soud v Praze zčásti skutečně dostál, když v bodě 24. odůvodnění svého usnesení jasně konstatoval doplnění blanketního odvolání obviněného o jeho písemné odůvodnění učiněné obhájcem obviněného dne 5. 7. 2021, avšak již nesprávně právně posoudil účinky lhůty stanovené podle §251 odst. 1 tr. řádu ve výzvě předsedkyně senátu soudu prvního stupně, když v rámci svých úvah de facto dospěl k závěru, že tato zákonná lhůta má propadný charakter, přičemž v nyní posuzované věci uplynula marně. Tento právní názor městského soudu o charakteru lhůty stanovené předsedkyní senátu soudu prvního stupně k doplnění odvolání nesplňující všechny obsahové náležitosti ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu, jenž odporuje výše citované ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu, jakož i Nejvyššího soudu, byl přitom důvodem vedoucím k odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného podle §253 odst. 3 tr. řádu, tedy bez jeho věcného projednání v odvolacím řízení. Jelikož však s přihlédnutím k důvodům, jež byly blíže rozvedeny výše, nelze pětidenní lhůtu stanovenou předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. řádu považovat za lhůtu propadnou, nemohl se Nejvyšší soud s vadným právním závěrem městského soudu jako soudu odvolacího ztotožnit. Za tohoto stavu tak bylo namístě přisvědčit dovolacím námitkám obviněného V. T. N., které je v duchu výše uvedeného třeba považovat za zcela opodstatněné, neboť Městský soud v Praze svým nezákonným postupem obviněnému znemožnil projednání věci soudem druhého stupně, ježto pro odmítnutí jím dříve podaného odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu nebyly splněny procesní podmínky.
V. Závěr
22. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného V. T. N. bylo podáno důvodně, pročež podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 61 To 404/2021. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení odvolacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
23. Úkolem Městského soudu v Praze, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, tak bude obviněným V. T. N. podané odvolání proti odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019, věcně (meritorně) projednat, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, jakož i s ohledem na v tomto rozhodnutí vyslovený právní názor Nejvyššího soudu o povaze pětidenní lhůty stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu. V této souvislosti je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení dovolací soud vyslovil.
24. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
25. Jelikož obviněnému V. T. N. nebyl v nyní projednávané věci, tj. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 61 To 404/2021, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, nebyly tak ve vztahu k jeho osobě ani dány podmínky §265 l odst. 4 tr. řádu pro rozhodování o vazbě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu