ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1292.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1292/2020-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. A. , nar. XY ve XY, Ukrajina, státního příslušníka Ukrajiny, v České republice bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 44 To 76/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 40 T 33/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. 44 To 76/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř., se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 40 T 33/2019, byl obviněný R. A. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl podle §284 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §55 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti (18) měsíců.
2. Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný „od blíže nezjištěné doby, nejpozději do 30. 7. 2019 v 23:45 hodin, kdy byl kontrolován hlídkou Policie České republiky jako řidič vozidla VW Golf, registrační značky XY na křižovatce ulic Jeremiášova a Pod hranicí, Praha 5, u sebe pro vlastní potřebu, přestože si byl vědom protiprávnosti takového jednání a nedisponoval oprávněním jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami, přechovával plastový sáček s přítlačnou lištou s obsahem světlé krystalické látky o celkové hmotnosti 1,756 gramu s obsahem 1,09 gramu metamfetaminu, kdy metamfetamin, který je účinnou látkou drogy pervitin, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1988 Sb., o návykových látkách“.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 44 To 76/2020, tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného pro skutek shora popsaný, v němž byl spatřován přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, postoupil Úřadu městské části pro Prahu 5, neboť tak měl již učinit soud prvního stupně.
II.
Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. 44 To 76/2020, podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněného R. A., přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel k dosavadnímu průběhu řízení připomněl, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 návrh na potrestání výše jmenovaného pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, o němž Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl nejprve trestním příkazem ze dne 2. 8. 2019, který však nenabyl právní moci, neboť byl napaden odporem. Poté rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 40 T 33/2019 uznal obviněného vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání, v němž mj. namítl, že množství zajištěné látky přesáhlo rozhodnou hranici 1,5 g jen o 0,2 g. Na podkladě tohoto odvolání rozhodl Městský soud v Praze dovoláním napadeným usnesením tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na §222 odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť shledal vadu v právním posouzení skutku, když množství nalezené látky považoval za nedostatečné k naplnění znaků žalovaného přečinu. Věc tak postoupil příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku, „neboť tak měl již učinit soud prvního stupně“.
7. S tímto právním závěrem Městského soudu v Praze a rozhodnutím o postoupení věci však dovolatel vyjádřil nesouhlas, neboť odvolací soud v podstatě nijak nevysvětlil, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru, že jednání obviněného znaky žalovaného přečinu nenaplňuje. V odstavci 5 odůvodnění svého usnesení vyslovil přesvědčení, „že by mělo být vycházeno striktně ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ze kterého mimo jiné vyplývá…“, že soudně trestné je jen přechovávání množství „většího než malého“ a že toto stanovisko bylo publikováno „ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2014“ ( k tomu dovolatel podotýká, že namísto čísla stanoviska odvolací soud uvádí číslo svazku sbírky a jedná se o stanovisko č. 15/2014 Sb. rozh. tr.)
8. Z dalšího textu odůvodnění napadeného usnesení se pak toliko podává, že odvolací soud považoval množství pervitinu uvedené v popisu skutku za nedostatečné, žádné bližší úvahy k rozhodnému množství pervitinu však neuvádí, a není tedy zřejmé, jak k uvedenému závěru dospěl. Lze se jen domnívat, že mohl zaměnit množství směsi (pervitinu) za množství účinné látky (metamfetaminu) a mylně pak požadovat, aby hmotnost účinné látky dosáhla hmotnosti uváděné stanoviskem pro celou směs. Podle dovolatele je tak zcela zřejmé, že se jedná o výklad nesprávný a vzhledem k ustálené praxi soudů i překvapivý.
9. V tomto ohledu nejvyšší státní zástupce poukázal, že stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu obsahuje ve své příloze tabulku, v jejímž prvním řádku je stanoveno jak „množství větší než malé“ tak i „nejmenší množství účinné psychotropní látky“. Třetí sloupec této tabulky nadepsaný „množství větší než malé“ vyjadřuje přesněji řečeno množství směsi, které lze považovat za množství větší než malé . Třetí sloupec tedy uvádí hmotnosti směsí, nikoli hmotnosti čisté drogy (tzv. báze). Hmotnosti čisté látky jsou uvedeny teprve ve sloupci pátém, nadepsaném jako „nejmenší množství účinné psychotropní látky“. To je zcela zřejmé z textu záhlaví celé tabulky, podle něhož je v pátém sloupci uvedeno „nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, jež musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství větší než malé“ dané drogy, specifikované jejím obecným názvem“. Množství větší než malé tedy činí v případě pervitinu více než 1,5 gramu směsi obsahující nejméně 0,5 gramu metamfetaminu.
10. Státní zástupce uvedl, že název „metamfetamin“, uvedený ve sloupci druhém, pak znamená zcela totéž co název (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan, uvedený ve sloupci čtvrtém. První název je zdravotnický, zatímco druhý název je chemický, stále se však jedná o jednu a tutéž látku, jejíž složení lze vyjádřit sumárním (molekulovým) vzorcem C10H15N. Tento vzorec v dané věci správně uvádí i zpracovatelka odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, ze dne 1. 8. 2019.
11. Účinnou látkou drogy běžně nazvané jako pervitin je tedy látka zdravotnicky nazvaná metamfetamin. V současnosti je v Příloze 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek uváděn metamfetamin chemickým názvem podle Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (International Union of Pure and Applied Chemistry, zkráceně IUPAC) ve znění (2S)-1-fenyl-N-methylpropan-2-amin. Skutečnost, že metamfetamin je účinnou látkou pervitinu ostatně správně konstatuje jak návrh na potrestání, tak i trestní příkaz a odsuzující rozsudek soudu prvního stupně.
12. Pro posouzení dané věci je tak podstatné, že k trestnosti neoprávněného přechovávání pervitinu musí množství zajištěné směsi (pervitinu) dosáhnout nejméně 1,5 gramu. Tak tomu bylo i v předkládané věci, když měl obviněný u sebe 1,756 g této drogy. Tato směs pak musí obsahovat nejméně 0,5 gramu metamfetaminu báze, čili (2S)-1-fenyl-N-methylpropan-2-aminu), tedy látky C10H15N. Rovněž tato podmínka byla splněna, když se v předmětné zajištěné směsi nacházelo celkem 1,09 g metamfetaminu báze . Uvedené skutečnosti přitom vycházejí ze skutkových zjištění učiněných oběma soudy, tedy že obviněný přechovával pro svou potřebu celkem 1,756 gramu pervitinu s obsahem 1,09 gramu metamfetaminu.
13. Shora uvedené hmotnostní hranice „množství většího než malého“ však odvolací soud nerespektoval ani své úvahy blíže nevysvětlil. Správně tedy postupoval soud nalézací, který předmětné množství pervitinu v souladu se shora citovaným názorem trestního kolegia Nejvyššího soudu považoval za množství větší než malé ve smyslu §284 odst. 2 tr. zákoníku, oproti odvolacímu soudu, který naopak nesprávně shledal, že obviněný svým jednáním znaky předmětného přečinu nenaplnil. Skutek popsaný v návrhu na potrestání a zjištěný nalézacím i odvolacím soudem tak měl být podle dovolatele správně posouzen jako žalovaný a soudem prvního stupně přisouzený přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, nikoliv jen jako přestupek.
14. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že pokud odvolací soud považoval uvedené jednání za pouhý přestupek, skutek obviněného nesprávně právně posoudil, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na to nebyly ve věci splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu podle §222 odst. 2 tr. ř. Jestliže přesto věc postoupil k projednání Úřadu Městské části „pro Prahu 5“, rozhodl tím o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tím své rozhodnutí zatížil rovněž vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
15. Vzhledem k výše uvedenému nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. 44 To 76/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. K dovolání nejvyššího státního zástupce se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřil obviněný R. A. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Heleny Martiňákové, která navrhla podané dovolání jako nedůvodné odmítnout, přičemž v podrobnostech odkázala na obsah podaného odvolání obviněného. Zároveň vyslovila nesouhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
18. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
20. Podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
21. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze tedy mimo jiné vytýkat též nesprávnost rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu.
22. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v obecné rovině nutno zdůraznit a připomenout, že tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací je zásadně vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pak je zřejmé, že v rámci řízení o dovolání jsou tzv. nova nepřípustná (viz přiměřeně č. 2/1996 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud ani není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). K této problematice dále srov. např. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
23. Shora rozvedené dovolací námitky nejvyššího státního zástupce lze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, a proto Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
24. S odkazem na shora vymezený obsah podaného dovolání lze ve stručnosti připomenout, že přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než konopí, pryskyřici z konopí a psychotropní látku obsahující tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu - THC, anebo jed, v množství větším než malém.
25. Přechováváním omamných a psychotropních látek a jedů ve smyslu §284 odst. 2 tr. zákoníku je v zásadě jakákoliv forma jejich držení, případně nakládání s nimi, s výjimkou jejich výroby, nabízení, prodeje, dovozu, vývozu a průvozu, které jsou trestně postižitelné jako trestný čin podle §283 tr. zákoníku. Pachatel je může, ale nemusí mít přímo u sebe, ale musí je mít ve své moci. Na způsobu jejího nabytí pachatelem přitom nezáleží. Žádnou roli přitom nehraje, zda je pachatel nabyl jednorázově nebo postupně, stejně jako nezáleží na tom, jak je poté uložil a jak dlouho je přechovával. Tato skutečnost může mít význam pouze z hlediska posouzení společenské škodlivosti jeho jednání a úvahy o trestu. Trestněprávně postižitelné je přechovávání daných látek pro vlastní potřebu pouze v množství větším než malém. Posouzení toho, zda došlo k neoprávněnému přechovávání daných látek v množství větším než malém, je namístě odvíjet vždy od jejich druhu a účinků. Vzhledem k tomu, že se tyto látky od sebe liší co do své povahy i účinků, nelze pro ně stanovit společnou hranici uvedeného množství, a tuto nestanoví ani trestní zákoník ani žádný jiný právní předpis. Obecně vzato lze vyjít z toho, že trestní odpovědnost pachatele za přechovávání daných látek pro vlastní potřebu lze dovodit při jejich množství, které znamená zvýšené nebezpečí pro zdraví nebo život člověka. Současně musí jít o držení takových látek v množství převyšujícím dávku potřebnou pro držitele (podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jedné dávky konzumentem drog před jejím použitím není přechováváním, ale jen tzv. spotřební držbou, byť by šlo o množství jinak naplňující znak „množství větší než malé“ (č. 15/2014-I Sb. rozh. tr.).
26. Za „množství větší než malé“ ve smyslu §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých dávek převyšuje běžnou jednorázovou dávku obvyklého konzumenta (srov. rovněž č. 15/2014-I Sb. rozh. tr.).
27. Podle výkladu přijatého rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se u pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, který musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky či 0,6 g soli hydrochloridu metamfetaminu.
28. Předně nutno připomenout, že pro posouzení shora popsaného jednání obviněného je stěžejní skutkové zjištění, které vyplývá ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, z něhož s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, a podle nějž se obviněný R. A. dopustil výše popsaného protiprávního jednání tím, že pro svou potřebu ….„ přechovával plastový sáček s přítlačnou lištou s obsahem světlé krystalické látky o celkové hmotnosti 1,756 gramu s obsahem 1,09 gramu metamfetaminu“ - pervitinu, tedy psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, když obsah účinné látky činil 1,09 gramu.
29. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, jakož i nejvyššího státního zástupce, že takto formulované skutkové závěry nezavdávají žádné pochybnosti o tom, že zvolená právní kvalifikace shora popsaného jednání jako přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku je zcela přiléhavá, když množství přechovávané drogy nepochybně představuje „množství větší než malé” ve smyslu přílohy ke stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 (publ. pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). S poukazem na výše citovaná judikaturní východiska (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) tak lze konstatovat, že při stanovení závěru o spáchání trestné činnosti obviněného, soud prvního stupně na rozdíl od soudu odvolacího, který, jak důvodně ve svém dovolání uvádí nejvyšší státní zástupce, uvedené hmotnostní hranice „množství většího než malého“ nerespektoval, nijak nepochybil.
30. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit s argumentací odvolacího soudu, pokud v dané věci shledal důvodnost odvolání obviněného zejména s poukazem na množství přechovávané drogy - metamfetaminu, přičemž soudu prvního stupně vytkl, že této skutečnosti nevěnoval náležitou pozornost. O co opřel své přesvědčení, že obviněný svým jednáním znaky přečinu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku nenaplnil, a toto posoudil toliko jako přestupek, však prakticky blíže nerozvedl.
31 . Nepřiléhavé se tak jeví úvahy odvolacího soudu, které se následně odrazily i v jím užitém postupu shora popsaného jednání obviněného R. A., pokud v rámci vyhodnocení svých závěrů v odůvodnění napadeného usnesení toliko konstatoval, že: „ pro své rozhodnutí shledal za stěžejní zejména závěry odborného vyjádření, z něhož se podává, že ke zkoumání byl předložen plastový sáček s obsahem bílé krystalické látky o hmotnosti 1,756 g netto, v níž byla zjištěna přítomnost metamfetaminu. Kvantitativní metodou byla v předložené bílé krystalické látce stanovena koncentrace 62,3 hm. % metamfetaminu base, což odpovídá 1,09 g metamfetaminu base (C10H15N). V návaznosti na to dovodil: „že by mělo být vycházeno striktně ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ze kterého mimo jiné vyplývá, že pokud množství omamné a psychotropní látky u pachatele, který přechovával takovou látku pro vlastní potřebu, nedosáhne „množství většího, než malé“, půjde při splnění ostatních zákonných znaků o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle §30 odst. 1 písm. j) zák. č. 200/1990 Sb. (nyní z. č. 250/2016 Sb.) o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, neboť pachatel neoprávněně přechovával v malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku. S odkazem na toto stanovisko uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2014“ ( pozn. jak již správně podotkl nejvyšší státní zástupce, jedná se o stanovisko č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), mělo být postupováno i v předmětné trestní věci“.
32. Stran stanovení rozsahu zajištěné omamné nebo psychotropní látky ve smyslu citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 odvolacím soudem je nicméně třeba konstatovat, že jeho výklad tabulky tvořící přílohu daného stanoviska je zcela zjevně nesprávný, neboť jak správně konstatoval již nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, odporuje pozdější judikaturou Nejvyššího soudu přijatému výkladu vzájemného vztahu údajů v této tabulce obsažených, konkrétně vztahu třetího a pátého sloupce této tabulky, kdy odvolací soud zjevně zaměnil množství směsi (pervitinu) za množství účinné látky (metamfetaminu) a mylně tak dovodil, že hmotnost účinné látky dosáhla hmotnosti uváděné stanoviskem pro celou směs.
33. Lze poukázat, že v předmětné tabulce je ve vztahu k jednotlivým typům návykových látek (specifikovaným v prvním sloupci jejich obecným názvem) v posledním pátém sloupci uvedeno nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, popř. soli, jež musí být obsaženo v dané směsi (tj. látce označené jako droga), aby její zkoumané množství (hmotnost) dosahovalo „množství většího než malého“. Ve třetím sloupci je pak uvedeno hmotnostní kritérium samotné směsi, jež musí být dosaženo, aby se v případě dané drogy jednalo o „množství větší než malé“. Ze vzájemného vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci přílohové tabulky citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu je tak patrný princip vyjadřující určitou koncentraci účinné látky ve zkoumaném množství drogy.
34. V daném případě však odvolací soud při stanovení množství drogy, již obviněný přechovával, zvolil nesprávný postup, jenž neodpovídá právním závěrům obsaženým ve výše citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 [uveřejněném pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.] ve spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 [uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.].
35. Za této situace Nejvyšší soud shledal správnými úvahy dovolatele, že právní posouzení shora popsaného jednání uvedeného obviněného odvolacím soudem toliko jako přestupku nemůže obstát. Na uvedeném argumentačním podkladu tedy nelze než dojít k závěru, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 44 To 76/2020, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže odvolací soud věc postoupil k projednání Úřadu Městské části pro Prahu 5, nebyly ve věci splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu podle §222 odst. 2 tr. ř. rozhodl tím o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, zatížil své rozhodnutí rovněž vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
IV.
Závěr
36. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, proto podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 44 To 76/2020, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
37. Úkolem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, trestní věc obviněného R. A. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah Nejvyššího soudu, který se plně ztotožnil s dovoláním nejvyššího státního zástupce, včetně respektování právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil (§265s odst. 1 tr. ř.).
38. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 1. 2021
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu