ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.829.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 829/2021-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání obviněného L. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 68 To 285/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 139/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 1 T 139/2020, byl obviněný L. S. uznán vinným pod bodem 1) spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců při stanovení zkušební doby v trvání tří let podle §85 odst. 1 tr. zákoníku, a to za současného vyslovení dohledu nad obviněným podle §84 tr. zákoníku. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby se ve zkušební době zdržel držení, přechovávání a zneužívání omamných a psychotropních látek a jedů a aby se podrobil namátkovému testování probačním úředníkem na přítomnost omamných a psychotropních látek a jedů v těle. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
2. Stalo se tak na základě zjištění, že
1) dne 27. 4. 2020 v době kolem 22:10 hodin, na pozemních komunikacích v obci XY, okres Přerov, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, r.z. XY, policejní hlídce se snažil ujet, nezastavil na její výzvu, zastavil až po pronásledování v XY na ulici XY, kde z vozidla vystoupil a zde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Přerov 2, vozidlo řídil i přesto, že mu byl příkazem Magistrátu města Přerova, odborem evidenčních a správních služeb a obecního živnostenského úřadu, oddělení dopravně správních agend, ze dne 11. 2. 2019, č. j. MMPr/037474/2019/GO, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2019, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců počínaje dnem nabytí právní moci tohoto příkazu, jenž mu byl doručen do vlastních rukou dne 25. 2. 2019 a byl si tedy tohoto zákazu vědom,
2) v blíže nezjištěné dny přinejmenším od počátku roku 2019 do 26. 5. 2020, kdy byl zadržen příslušníky Policie ČR, na různých místech okresu Přerov, zejména v XY a XY, s vědomím, o jaké látky se jedná, předával dalším osobám jednak metamfetamin (pervitin), přičemž takto činil přinejmenším ve vztahu k L. M., nar. XY, kterému jej předal ve 4 případech, vždy v množství na jedno užití, vždy za 200 Kč, I. J., nar. XY, kterému jej předal v jednom případě v množství na jedno užití zdarma, M. K., nar. XY, kterému jej předal v 7 případech, vždy v množství na jedno užití, vždy zdarma, S. S., nar. XY, které jej předal v 7 případech, vždy v množství 0,5g, vždy za 1.000 Kč, M. W. I., nar. XY, kterému jej předal v 10 případech, vždy v množství na jedno užití, vždy zdarma, M. Z., nar. XY, kterému jej předal ve 3 případech, vždy v množství na jedno užití, vždy zdarma, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jednak sušenou rostlinnou hmotu konopí setého (marihuanu), přičemž takto činil přinejmenším ve vztahu k L. M., nar. XY, kterému ji předal v 7 případech, z toho ve 3 případech vždy v množství 1 g, vždy za 100 Kč, a ve 4 případech ke společnému zakouření ze skleněnky zdarma, D. K., nar. XY, kterému ji předal v blíže nezjištěném množství, M. K., nar. XY, kterému ji předal ve 3 případech, vždy v množství 1 g, vždy zdarma, M. W. I., nar. XY, kterému ji předal v jednom případě v množství 2 g za 300 Kč, M. Z., nar. XY, kterému ji předal ve 30 případech ke společnému zakouření ze skleněnky zdarma, přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a delta-9-tetrahydrokanabinol, jenž je principiální psychoaktivní složkou konopí, je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách uvedená v příloze č. 5 výše citovaného nařízení vlády.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání. Z podnětu tohoto odvolání Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek v §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině nově odsoudil obviněného podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v podstatě namítl, že rozsudek odvolacího soudu neodpovídá kritériím pro ukládání trestu odnětí svobody, když tento rozsudek není v souladu s ustanovením §39 odst. 2 tr. zákoníku (v dovolání uvedeno §39 odst. 2 tr. ř.) z hlediska přiměřenosti sankce. Obviněný se k jednání doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, projevoval poctivou snahu zapojit se do pracovního poměru, což ovšem nebylo vzhledem k epidemii covidu možné. Napadené rozhodnutí rovněž pomíjí osobní poměry obviněného, kdy takové poměry charakterizují pachatele jako objekt ukládaného trestu. Rozhodující je jejich existence nikoliv v době činu, ale v době ukládání trestu. Všechny významné skutečnosti měl přitom odvolací soud k dispozici.
6. Závěrem obviněný s odkazem na §265h tr. ř. s přihlédnutím zejména k osobním poměrům obviněného navrhl odložení výkonu rozhodnutí spočívajícího ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněného v podstatě uvedl, že námitky obviněného jím vytýkanému dovolacímu důvodu věcně neodpovídají a nelze je ani podřadit pod žádný jiný dovolací důvod. V rámci žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být, až na výjimečné případy, relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však není případ obviněného. Samotné subjektivně zabarvené přesvědčení dovolatele v tom smyslu, že v případě trestu mu uloženého se jedná o trest nepřiměřený, postrádá reálný základ.
8. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť jej nelze podřadit pod uplatněný ani jiný zákonný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
10. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v dovolání namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
13. Nejvyšší soud při posouzení důvodnosti dovolání dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, ale ani jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání. Obviněný totiž své dovolání zaměřil výlučně proti uložení nepřiměřeného trestu odnětí svobody odvolacím soudem, kdy tento na podkladě odvolání podaného státním zástupcem v jeho neprospěch zpřísnil uložený trest odnětí svobody. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu však vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný však ve svém dovolání uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani neuplatnil.
14. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání. Byť usnesení Ústavního soudu se týká trestního zákona – zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, je podle mínění Nejvyššího soudu aplikovatelné i v případě trestního zákoníku.
15. Ve světle předložených teoretických východisek nelze námitky obviněného směřující proti přísnosti uloženého trestu odnětí svobody podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Nadto Nejvyšší soud pouze pro úplnost dodává, že obviněnému byly uloženy přípustné druhy trestů, a to trest odnětí svobody a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Podle §43 odst. 1 věta první tr. zákoníku soud uloží pachateli dvou a více trestných činů trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin nejpřísněji trestný. V případě obviněného tím je přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž lze uložit pachateli trest odnětí svobody na jeden rok až pět let. Odvolací soud tak obviněnému uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby, kdy obviněnému zejména přitěžovalo, že je osobou v minulosti soudně trestanou za stejnorodou trestnou činnost.
16. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
17. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu