Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.05.2021, sp. zn. 20 Cdo 1101/2021 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1101.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1101.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1101/2021-83 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Suchomelem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 Nc 1405/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 13 Co 128/2020-55, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 5. 2020, č. j. 21 Nc 1405/2012-48, kterým bylo podání podatele ze dne 25. 2. 2020 doplněné podáním ze dne 4. 5. 2020 označené jako „Pohledávka exekutorského úřadu – námitky proti exekučnímu příkazu“ odmítnuto (výrok I.), dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že podání podatele je nesrozumitelné a neurčité, neboť z něj není patrno, co jím podatel sleduje a čeho se vlastně domáhá. Podatel tyto vady neodstranil ani po řádné výzvě soudu spolu s poučením o jeho možném odmítnutí. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (příp. nebyla dosud řešena). Jedná se o právní otázku: „Žádá-li o ustanovení zástupce dle §30 o. s. ř. navrhovatel, jenž zároveň podal u soudu návrh, který trpí vadami bránícími pokračovat v řízení, může ho soud vyzvat usnesením ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. k opravě nebo doplnění návrhu již předtím, než je pravomocně rozhodnuto o žádosti o ustanovení zástupce?“ Dovolatel se domnívá, že v situaci, kdy podal u soudu prvního stupně nesrozumitelné či neurčité podání, ale zároveň ve svém podání zřetelně a výslovně požádal soud prvního stupně o přidělení právního zástupce, měl soud prvního stupně předně rozhodnout o jeho žádosti. Až po nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce by byl soud oprávněn vyzvat dovolatele k opravě nebo doplnění podání (k tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, usnesení ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1749/2016 nebo usnesení ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1060/2016 a další). Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je potřeba použít v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem stejná hlediska jako v dovolacím řízení, pro které mu byl právní zástupce ustanoven. Na základě tohoto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř. Dovolání není přípustné. Dovolatel založil dovolání na označení vad řízení před odvolacím soudem a soudem prvního stupně (s důrazem na skutečnost, že soud prvního stupně měl dovolateli ustanovit advokáta, když zde byly podmínky pro jeho ustanovení v dovolacím řízení, teprve poté vyzvat k doplnění nebo opravě podání), k nimž však Nejvyšší soud může ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout toliko v případě, je-li dovolání přípustné; poukaz na možné vady řízení totiž není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž o otázky případné existence či neexistence vady řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, odmítnuta, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014). Nejvyšší soud však pro úplnost dodává, že okresní soud se v usnesení ze dne 21. 5. 2020 žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zabýval a vysvětlil, proč k ní nepřihlédl (bod 6 odůvodnění). Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 5. 2021 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/12/2021
Spisová značka:20 Cdo 1101/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1101.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2021-08-06