ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1243.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1243/2021-1018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Hypoteční banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinným 1) M. D. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Michalem Špulkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, a 2) J. K. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Patrikem Šorfem, advokátem se sídlem v Praze 9, V Lipách 30/10, pro 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 435/2016, o dovolání povinné 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020, č. j. 68 Co 44/2020-754, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 11. 2019, č. j. 67 EXE 435/2016-595, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinné 2) na zastavení exekuce (výrok I.) a zamítl návrh povinné 2) na odklad provedení exekuce (výrok II.). Uvedl, že podle jeho zjištění předložený spis neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že poměr předsedkyně senátu k projednávané věci či účastníkům řízení vzbuzuje důvodné pochybnosti o její nepodjatosti. Sama okolnost, zda předsedkyně senátu je či není v příbuzenském poměru s řadovým zaměstnancem oprávněné, a priori neznamená podjatost soudce a nelze z tohoto faktu dovozovat, že soudce má vztah k oprávnění či k věci.
2. Odvolací soud zdůraznil, že s námitkami povinné 2) týkajícími se nesouladu vymáhané povinnosti s exekučním titulem se již opakovaně vypořádal v usnesení ze dne 15. 1. 2018, č. j. 68 Co 441/2017-260, v usnesení ze dne 7. 11. 2018, č. j. 14 Co 365, 366/2018-314, a v usnesení ze dne 11. 7. 2019, č. j. 14 Co 217/2019-415. Rovněž s námitkou týkající se skutečnosti, že vedením exekuce pověřenému soudnímu exekutorovi JUDr. Makariovi byl rozhodnutím ministra spravedlnosti pozastaven výkon funkce, se již odvolací soud vypořádal v usnesení ze dne 7. 11. 2018, č. j. 14 Co 365, 366/2018-314. Pokud povinná 2) namítá, že není vyjasněna otázka, zda dlužná částka byla uhrazena, je na ní, aby takovou skutečnost prokázala; povinná 2) však ke své námitce nic bližšího netvrdila.
3. Odvolací soud dále dodal, že z exekutorského spisu vyplývá, že povinné 2) nejsou písemnosti doručovány z datové schránky soudního exekutora do její datové schránky, ale prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Pokud byl na písemnosti označen jako odesilatel JUDr. Makarius, nemůže být sama tato skutečnost důvodem pro zastavení exekuce.
4. Povinná 2) v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, v usnesení ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, a v usnesení ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1214/2007, neboť pověření soudního exekutora bylo vydáno v rozporu s exekučním titulem, výrok exekučního titulu má výkladem neodstranitelnou vadu, a je proto materiálně nevykonatelný, a exekuční řízení probíhá v rozporu s platnou právní úpravou od samého počátku, protože do současné doby není ukončeno nalézací řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
6. Dovolání není přípustné. Odvolací soud k námitce povinné 2), že vymáhaná povinnost neodpovídá exekučnímu titulu, opakovaně konstatoval, že soudní exekutor byl pověřen vedením exekuce v rozsahu odpovídajícím exekučnímu titulu a exekučnímu návrhu oprávněné a v této souvislosti též odkázal na své předcházející rozhodnutí ze dne 15. 1. 2018, č. j. 68 Co 441/2017-260. Oprávněná se domáhala provedení exekuce vůči povinným podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2013, č. j. 11 C 59/2013-21, kterým bylo povinným uloženo zaplatit oprávněné částku 1 675 601,20 Kč, částku 312 254,71 Kč (kapitalizovaná výše komerčního úroku do 9. 3. 2013 ve výši 247 510,59 Kč, úrok z prodlení do 9. 3. 2013 ve výši 59 889,12 Kč a poplatky ve výši 4 855 Kč), úrok ve výši 9,35 % p. a. z jistiny 1 675 607,20 Kč od 10. 3. 2013 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z jistiny 1 675 607,20 Kč od 10. 3. 2013 do zaplacení a náklady řízení ve výši 83 780 Kč. Exekuce byla následně nařízena v tomto rozsahu (pro pohledávku ve výši 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím – viz pověření Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 2. 2016, č. j. 67 EXE 435/2016-17). Rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, je tedy zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž exekuční soud při zkoumání materiální vykonatelnosti rozhodnutí vychází z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění (avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004 (uveřejněné pod číslem 47/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005. Současně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1436/98, uzavřel, že dokud usnesení, jímž je opravován rozsudečný výrok, nenabude právní moci, je rozsudek v původní (neopravené) podobě i nadále vykonatelný, přičemž uvedený účinek může být vyloučen toliko tím, že soud výrokem opravného usnesení odloží vykonatelnost opravovaného rozsudku do doby, než opravné usnesení nabude právní moci. Ohledně jiných otázek hmotného či procesního práva dovolatelka přípustnost dovolání nevymezila.
7. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, není dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
8. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu