ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2538.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2538/2021-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné M. P., narozené XY, bytem XY, proti povinnému P. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Denisou Soukup Hrušákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Na Kovárně 472/8, odebráním věci, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, č. j. 19 Co 90/2021-141, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 8 EXE 9/2020-53, zastavil částečně exekuci prováděnou soudním exekutorem Mgr. Michalem Suchánkem, Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 5056/20 co do částky 1 970 Kč (výrok I). Ve zbytku návrh povinného na zastavení exekuce zamítl (výrok II). Vyšel ze zjištění, že v dané věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 7. 2019, č. j. 5 C 94/2018-231 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, č. j. 27 Co 273/2019-294), kterým bylo povinnému uloženo vydat oprávněné v procesním postavení žalobkyně obrazy: Conrad Selmühr: Norská přímořská krajina, Andrej Bělocvětov: Básník, Andrej Bělocvětov: Velká parádnice, Andrej Bělocvětov: Rodina na výletě, Andrej Bělocvětov: Mateřství – Magda s Darijem, Ivan Sedliský: Hlava dívky, Marie Pospíšilová: Kulturní dědictví I., plátno 100 x 100 cm, Marie Pospíšilová: Tarot – devět pentaklů aneb kde je bohatství, plátno 100 x 100 cm, Marie Pospíšilová: Kopie Andreje Bělocvětova: Šeříkový Sudek, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. téhož rozsudku částečně zamítl žalobkyní podanou žalobu, kterou se domáhala vydání dalších ve výroku specifikovaných obrazů, časopisů, publikací a klíčů. Výrokem III. téhož rozsudku byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem b) P. H. o vydání ve výroku specifikovaných obrazů. Výrokem IV. bylo oprávněné uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 3 240 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně. Výrokem V. bylo žalobci b) P. H. uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 10 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. K odvolání povinného byl uvedený rozsudek Okresního soudu v Nymburce ve výrocích I. až IV. potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020 č. j. 27 Co 273/2019-294 (výrok I.) a žalovanému bylo uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce na náhradu nákladů žalobkyně v odvolacím řízení 5 210 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu 1 970 Kč okresní soud exekuci zastavil s odůvodněním, že náklady řízení oprávněné přiznány nebyly. Pokud jde o vydání obrazů, uvedl, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí a že exekuční řízení slouží toliko k vymožení již uložené povinnosti. Dodal, že obrazy, které má povinný vydat, jsou jednoznačně individualizovány, takže není pochyb, o jaké obrazy se jedná. Z odůvodnění rozsudku přitom vyplývá, že uvedené obrazy povinný převzal za účelem aukčního prodeje, a to na základě listiny, kde je uvedena též jednotlivá cena obrazů (celková cena je 516 000 Kč), uvedené ceny téměř vylučují, že by se nejednalo o originály obrazů. Pokud má povinný doma originály i reprodukce či kopie, pak měl tyto skutečnosti tvrdit v nalézacím řízení. Skutečnost, že je proti oprávněné vedeno insolvenční řízení, jí nebrání, aby se domáhala svého práva.
2. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí z pohledu správnosti či úplnosti skutkových zjištění, či z pohledu správnosti právního posouzení. Důvodem pro přezkum správnosti exekučního titulu není ani okolnost, že soudní řízení, jež jeho vydání předcházelo, bylo postiženo procesní vadou. Odvolací soud se zcela ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že exekuce vedená proti povinnému o splnění povinnosti vydat oprávněnou označené obrazy se opírá o způsobilý exekuční titul, který je vykonatelný po formální i materiální stránce. Dodal, že na aktivní legitimaci oprávněné nemění nic skutečnost, že usnesením téhož soudu ze dne 9. 7. 2019, č. j. KSPH 71 INS XY, byl zjištěn úpadek oprávněné a bylo jí povoleno řešení úpadku oddlužením, neboť podle §229 odst. 3 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je oprávněná ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními. Dále uvedl, že argumentací, že oprávněná si měla některé obrazy odvézt z galerie U Kalendů (kde obrazy měly být vystaveny), jak sama vypověděla na Policii ČR dne 27. 9. 2019, a že si mohla odvézt i zbylé obrazy, povinný opět zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Podle odvolacího soudu je i argumentace rozporu exekučního titulu s dobrými mravy v exekučním řízení nepřípadná a ani zastavení exekuce přivodit nemůže.
3. Povinný v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně právně danou věc posoudil, neshledal-li důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále též jen „o. s. ř.“. Zopakoval, že oprávněná na Policii ČR dne 27. 9. 2019 vypověděla, že si měla některé obrazy odvést z galerie U Kalendů, kde se obrazy podle svědka J. (vyslechnutého v nalézacím řízení) měly nacházet. Oprávněná se nyní vědomě domáhá vydání obrazů po povinném, ačkoliv sama ví, kde se obrazy nacházejí. Nezohlednění této skutečnosti a nezastavení exekuce vede ke zjevné nespravedlnosti (rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3216/14, II ÚS 2357/16, I ÚS 2456/16), neboť exekuční titul má účinky závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány ve smyslu §159a odst. 3 o. s. ř., oprávněná však nemá na požadované plnění hmotněprávní nárok. Poukázal na usnesení o odložení trestních oznámení oprávněné směřujících proti povinnému s tím, že oprávněná neustále zneužívá policii a soudy k podávání trestních oznámení a žalob na všechny možné subjekty ve snaze vylepšit si svoji finanční situaci (viz č. l. 30 – 51 ve spise). Povinný pak odkázal na konkrétní trestní, resp. policejní spis.
4. Povinný rovněž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť ten se vypořádal s námitkami povinného jednou větou. Odvolací soud nikde neuvádí, proč neshledává zjevnou nespravedlnost a rozpor s principy právního státu v tom, že povinný má vydat obrazy, které u sebe nemá, čehož si je vědoma i sama oprávněná. Již pro tuto nepřezkoumatelnost je podle povinného přípustné dovolání, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2990/2015, a usnesení ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1141/2007. Navrhl, aby dovolací soud buď napadené rozhodnutí změnil a exekuci zastavil, popř. aby zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Oprávněná ve vyjádření k dovolání podrobně popsala, jakým způsobem podle ní bylo s obrazy nakládáno, proč se domáhá vydání obrazů a jak měl povinný s obrazy naložit.
6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř.
7. Dovolání není přípustné.
8. Povinný vytýká odvolacímu soudu, že nezastavil exekuci z důvodu odstranění zjevné nespravedlnosti. Ačkoliv pro exekuční řízení platí zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3795/2020, zopakoval, že judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Obecně je tedy třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
9. Argumenty, kterými povinný odůvodňuje svůj návrh na zastavení exekuce, jsou totožné s těmi, které již uplatnil v nalézacím řízení a jimiž se nalézací soud zabýval. Jestliže odvolací soud pak tyto argumenty nepovažoval za takové, jež by odůvodňovaly zastavení exekuce z důvodu zjevné nespravedlnosti, postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího či Ústavního soudu.
10. Pokud dovolatel namítá nedostatečnou odůvodněnost závěrů odvolacího soudu, nemohl Nejvyšší soud k těmto námitkám přihlédnout, neboť poukaz na možné vady řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání; dovolací soud by se jimi mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž o otázky případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013 a další, event. k nepřezkoumatelnosti a překvapivosti rozhodnutí viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2209/2014).
11. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i při exekuci odebráním věci se postupuje podle §345 a násl. o. s. ř. [viz §73 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. řád“], kde je upraven i postup pro případ, že se nepodaří odebrat věc v exekučním titulu uvedenou. V případě, že lze opatřit věc stejného druhu a stejné jakosti, může si oprávněný takovou věc na náklad povinného opatřit, jinak exekuce skončí.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu