ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2858.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2858/2021-417
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné XODAX, a.s. se sídlem v Praze 4, Branická č. 1881/187, identifikační číslo osoby 25772775, zastoupené JUDr. Janem Šimečkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova, č. 1008/69, proti povinnému R. J. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí č. 109/1, pro 1 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 EXE 1493/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. dubna 2021, č. j. 40 Co 10/2021-376, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 40 Co 10/2021-376, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2020, č. j. 4 EXE 1493/23013-351, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou pod sp. zn. 203 Ex 27462/13, doručený pověřenému soudnímu exekutorovi dne 25. 11. 2019.
2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
3. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť, ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval.
6. Dovolatel v dovolání předně vznáší výhrady k postupu a rozhodování soudu a insolvenčního správce během insolvenčního řízení, včetně incidenčního sporu. Ve vztahu k těmto námitkám se dovolatel předpoklady přípustnosti vůbec nezabývá a nevymezuje ani důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř. Podstatou těchto námitek je pouhá rekapitulace podle jeho názoru jednotlivých pochybení, k nimž mělo dojít během a v souvislosti s insolvenčním řízením, a tvrzení, že tato pochybení měla za následek nespravedlivou újmu na jeho materiálních i procesních právech.
7. Dovolatel rovněž nevymezil předpoklady přípustnosti, ani dovolací důvod v souladu s §241a o. s. ř. ve vztahu k námitce údajné neplatnosti rozhodčí doložky a tedy k otázce, zda může exekvovaný rozhodčí nález obstát jako exekuční titul. Odvolací soud ve vztahu k těmto námitkám uzavřel, že byly vzneseny nově až v průběhu odvolacího řízení a je proto třeba je posoudit jako nový návrh na zastavení exekuce, o kterém má rozhodnout soud prvního stupně (srov. odst. 18 odůvodnění odvolacího soudu), a z těchto důvodů se jimi věcně nezabýval. Není-li podstatou dovolání odůvodnění, že tento právní názor odvolacího soudu je nesprávný a podstata námitek dovolatele stojí až na nastínění jeho vlastního právního názoru na údajnou neplatnost rozhodčí doložky, neformuloval povinný ani v tomto případě právní otázku, která by mohla být řádným dovolacím důvodem, protože odvolací soud své rozhodnutí postavil na vyřešení právní otázky, proti jejímuž řešení dovolatel nebrojí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018). Nad rámec uvedeného se dodává, že o „návrhu na zastavení exekuce“ ze dne 2. 11. 2020 bylo již rozhodnuto usnesením soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 14. 6. 2021, č. j. 203 Ex 27462/13-210, tak, že řízení o návrhu povinného bylo zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené, když soudní exekutor dospěl k závěru, že v řízení již bylo o návrhu na zastavení exekuce podaném z totožných důvodů pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 11. 2016, č. j. 4 EXE 1493/2013-229, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, č. j. 40 Co 10/2021-376, proti němuž podané dovolání bylo zamítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1405/2018.
8. Dovolatel konečně namítá, že neobstojí právní názor odvolacího soudu, že právo na zaplacení úroku z peněžité pohledávky, který přirostl až po rozhodnutí o úpadku, nezaniká a může tedy být předmětem exekuce, ačkoliv konkurz na majetek dlužníka byl zrušen poté, co jistina pohledávky vymáhaná v rámci exekučního řízení byla uspokojena. Ani k této námitce však dovolatel nevymezuje předpoklad přípustnosti. Nadto nelze pominout, že tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání rovněž proto, že její řešení plyne přímo ze zákona (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5951/2016), když přímo z ustanovení §170 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se jasně a jednoznačně podává, že tyto úroky „se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku“. Z citovaného ustanovení se jasně podává, že jde zjevně o pouhou zápověď jejich uspokojení z výtěžku získaného v insolvenčním řízení, nikoliv však o konstatování, že by právo na zaplacení takových úroků mělo hmotněprávní zaniknout. Není tedy vyloučeno, že úroky neuspokojené v insolvenčním řízení proto, že „přirostly“ až po rozhodnutí o úpadku, budou předmětem exekuce (srov. rovněž TARANDA, Petr. §170 [Pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení]. In: HÁSOVÁ, Jiřina, MORAVEC, Tomáš a kol. Insolvenční zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 697 - 707).
9. Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu nezabýval.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu